To je mi tedy líto. Ten tvůj je opravdu strašný exemplář. Na druhou stranu - pozitivní je to, že dobře vidíš, že ses rozhodla správně! Tohle není muž pro život! Ty prášky zkus omezit, to je cesta do pekla, to ale určitě víš.... Buď ráda, že doma skoro není, taky by tam mohl být v jednom kuse a přitom se chovat tak, jak se chová. Jinou ženu si evidentně hledá, aby se o něj starala a ne, že by mu chyběla partnerka. Ty děláš správně, že si nikoho nehledáš, nejdřív se musíme zahojit a pak se uvidí. Je hrozné, že se nevěnuje synovi - to musí být moc špatný člověk...vždyť to děťátko za nic nemůže!

U nás to vypadá tak, že manžel se chová zcela jakoby nic. Nevím, jestli doufá, že si to rozmyslím nebo proč to dělá. Ale já jsem definitivně rozhodnutá to do konce dotáhnout! Je mi pořád hrozně, i když to probíhá civilizovaně, je to opravdu náročné na psychiku. Já sice občas peru - ale vyžehlím přednostně svoje a synovy věci, jeho nespěchají, že? A vaření? Na víkend jsem byla pryč já se synem a nechala jsem prázdnou lednici..... Někomu se to bude zdát málo, ale pro mne jsou to velké dílčí úspěchy - a pro něj ztráta asi toho nejdůležitějšího - servisu. U nás stále platí, že se má manžel odstěhovat během září, ale já tomu nějak pořád nevěřím. Říkal, že půjde k mamince, ta o tom ještě neví. Já jí to tedy říkat nebudu!Blani držím palce, musíš vytrvat nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli synovi! Tohle přeci není prostředí pro malého kluka!

Co ale dál? A kdy tedy? To myslím tak, že bez ohledu na vývoj úřední, byste již teď měli realizovat praktickou stránku věci, tedy skutečné vzájemné odstěhování (nevím kdo od koho, nestačil jsem sledovat předchozí stati). Jestliže se oba chcete rozejít, protože se už nemůžete ani cítit, a protože tím trpí i dítě, tak k tomu přeci nepotřebujete úřední papír. Něco vám v rozchodu a v životu "každý po svém" brání? Ten úřední papír je sice nutný, ale to je již jen DŮSLEDEK vašeho rozhodnutí.
Nebo snad budete mít papír, budete rozvedeni i úředně, ale bydlet budete i nadále spolu?
Nebo snad čekáš, že ten papír šmahem všechny problémy vyřeší?
Tomu nějak nerozumím. Kabát si taky neoblékám, když v kalendáři najdu první zimní den, nebo když v TV je oznámen oficiální údaj, že začala zima. Obléknu si jej, když je mi zima, a nepotřebuju k tomu žádné úřední rozhodnutí. Ovšem, pokud budu s koupí kabátu otálet a čekat až bude zima úředně vyhlášena, můžu si přivodit i docela nepříjemná onemocnění.

To si musíš přečíst i ty předchozí články - Blanka by byla ráda,kdyby už byl dávno pryč, ale věc se má tak, že chlap se vystěhovat nehodlá, takže proto ten úřední papír - snad pomůže:-(.
Blanko, držím palce, zcela chápu tvou beznaděj.

Stejně se musej nějak dohodnout.
Soud je v tomhle případě absolutně impotentní. Nebo snad ani ne soud, jako pak domožení se stavu, který je rozsudkem určen. VYLOUČENO.
Tak jestli jemu tam už stejně nic nekyne, má jinou babu, tak co tam ještě dělá?
No já tomuhle nerozumím. Na mě je tohle nějak silný kafe.
Znovu jen žasnu: když už vůbec nic jiného (třeba láska k dítěti), tak kde je proboha aspoň špetka mužské hrdosti???

tedy ten tvůj tomu mému. Tohle začal dělat už dřív, samozřejmě že vždy s dovětkem, že i já si můžu dělat, co chci. Najednou se začal jako blázen věnovat sportu, kvůli své milence jel i lyžovat, i když dřív lyže naprosto nesnášel, byl samé tréninky, zápasy, pak zase se jel dívat třeba až na druhý konec republiky na nějaké fotbalové utkání a s ním v autě tři čtyři dívčiny od 17 do 35 let, všechny nadšené fanynky. Doma vyžadoval stravu, úklid, praní a žehlení a neustále vše kritizoval, nic se mu nelíbilo a míval strašné nenálady. Třeba přišel a smetl ze stolu vše, co tam leželo, ovladač, hrnky, noviny s tím, že to tam nemá co dělat, že stůl má být prázdný, jinak není uklizeno a všichni tři (děti a já) tu shnijeme ve špíně a nebýt jeho, tak už jsme dávno shnili. Teď se tomu dovedu i zasmát, v té době mi to spolehlivě vehnalo slzy do očí a vyčítala jsem si, že jsem ty noviny měla uklidit a nenechávat je tam, že jsem je prostě neměla ani číst, když jsem věděla, že manžel přijde domů. No, je to za mnou, trvalo to dost dlouho, ale jsem poučená pro příště. Teď mu neperu, peru jen prádlo své a dětí, žehlím si taky jen to "naše", co se týká jídla, tak on klidně sní i to, co jsem nakoupila a navařila já, občas mi udělá nějaký naschvál, ale v poslední době se taky nějak zklidnil, dokonce teď asi dvakrát nakoupil, nevím, jestli mu třeba až teď došlo, co by mohl ztratit a jestli se třeba teprve teď uklidnil natrvalo a dostal rozum a došlo mu, co je v životě důležité, dvakrát pozval syna na zmrzlinu (je docela jednoduché koupit si jedenáctileté dítě kornoutkem sladké zmrzliny) a dokonce mu v mé nepřítomnosti pomohl obalit sešity do školy. Jenže já už jsem někde jinde, před pár lety bych za to dala cokoliv, jen abychom zase byli rodina, dnes už se vracet nechci, ani náhodou, spíš už za tímto vztahem chci udělat tečku a doufat v to, že se nakonec budeme schopni normálně a přátelsky starat o naše děti. Nechci mu bránit ve styku s dětmi, spíš naopak, kdyby ten rozvod napomohl tomu, že si jich bude víc všímat, budu ráda. Protože děti otce potřebují, ale v klidu, ne v tom nervozním a neklidném vztahu, jaký jsme měli.
Takže radím obrnit si nervy a postupovat po malých dílčích vítězstvích. Dnes nenechat v lednici nic, zítra nevyprat prádlo, pozítří nevyžehlit, pak sbalit děti a odjet na celý den či dva třeba ke kamarádce a doma nenechat ani sirup, nic neříct a na nic nereagovat. A tak dál a tak dál, jenom tudy vede cesta. I s dětmi se to dá. Jsou mnohem vnímavější než si myslíme a dochází jim i věci, co nám ne. A kdyby se ptal, proč jsi na tatínka třeba zlá, tak na všechno se dá odpovědět rozumně a tak, aby to neublížilo. Třeba na otázku: proč jsi nedala najíst i tatínkovi? se dá odpovědět: víš, zlatíčko, my jsme jedli přece u babičky (kamarádky, McDonalda...) a nebo měli jsme jen dva kousky masa a tak si tatínek přece umí udělat něco jiného sám (je velký, šikovný a moc dobře vaří a já přece taky vařím sama a nečekám, až navaří tatínek). Možná to bude někomu znít krutě, ale život člověka naučí, že na hrubý pytel hrubá záplata. (Ani bílou rukavičkou nesebereš lejno, aniž by ses ušpinila)

je to hrozné, ale pro mne je takový balzám číst to, co píšeš! Vlastně i to, co píše Blanka. Že v tom nejsem sama, že ten klon, co ho mám doma se v rámci možností chová jakž takž - že by taky mohlo být o hodně hůř... Ano, přesně jak píšeš, dělám malé krůčky - jak jsem psala výše. A ano! Ono to zabírá - také se tuhle ptal, zda má něco koupit nebo doma udělat (!!!! neptal se léta!!!!). Měla jsem na jazyku, že nejlépe by udělal, kdyby se okamžitě odstěhoval... Jo, jsem si jistá, že to dělá přesně proto, jak píšeš, že mu možná došlo, co by ztratil (ne lásku a oporu, ale ten servis, klid, může si dělat co chce, syna mít kdy chce a když ho vidí půl hodiny denně, má "splněno"). A přesně jako Ty - co bych za to ještě před rokem dala, kdyby to chtěl slepit...dnes už nechci, nemůžu! Chci mít svůj klid, moc si přeju, aby měl se synem hezký vztah, ale zpátky už bych ho nevzala - táhlo se to celé příliš dlouho!

Na tyhle stránky chodím několikrát denně, jen abych si přečetla nové reakce na naše příspěvky, opravdu mi to pomáhá....díky!

Blanko a Vodoměrko, pište, hltám Vaše řádky a čekám na další! Hodně štěstí!

Já si myslím, že žádný papír nepomůže. Pokud mu Blanka nenajde bydlení a téměř ho neodstěhuje, zůstane doma.

získá Blanka tu jistotu, která ji požene dál a ujistí ji, že to, co dělá, je správné. Kdo si tím sám neprošel a není takový, jako Blanka, tak mu to může připadat hloupé, že k tomu potřebuje papír, ale já to tak cítím taky. Taky potřebuji nějaký počáteční náraz, papír pro tu jistotu a teprve potom se ze mne stane lokomotiva, co se dá do pohybu a všechny překážky smete z cesty. Někomu to jde samo (těm šťastnějším a nebo zkušenějším) a jiní se k tomu musí dostrkat. Každý v životě potřebuje jiné berličky, o které se opře, jinou trampolínu, od které se odrazí tím správným směrem.
:-)))

myslím, že nejdůležitější je teď Tvůj syn. Potřebuje klid na to, aby z něj vyrostl sebevědomý mladý muž a ne jen uzlíček nervů. Čtyři roky je dost v životě dítěte a nemysli si, on to ovzduší vnímá a zároveň bere jako svůj vzor. Proto Ti radím: vykašli se na manžela (citově), finance jak píšeš máte skoro domluvené a věnuj se dítěti. Ať si jezdí kam chce a s kým chce. Pokud se rozvedete, zůstane Ti to nelkrásnější - Tvůj syn a kdo ví, třeba taky potkáš někoho, kdo to ocení jako Tvou devizu. Hlavně se snaž se tím neužírat. Kazí to, když nic jiného, tak pleť.

myslím, že nejdůležitější je teď Tvůj syn. Potřebuje klid na to, aby z něj vyrostl sebevědomý mladý muž a ne jen uzlíček nervů. Čtyři roky je dost v životě dítěte a nemysli si, on to ovzduší vnímá a zároveň bere jako svůj vzor. Proto Ti radím: vykašli se na manžela (citově), finance jak píšeš máte skoro domluvené a věnuj se dítěti. Ať si jezdí kam chce a s kým chce. Pokud se rozvedete, zůstane Ti to nelkrásnější - Tvůj syn a kdo ví, třeba taky potkáš někoho, kdo to ocení jako Tvou devizu. Hlavně se snaž se tím neužírat. Kazí to, když nic jiného, tak pleť.

strašně moc mi to pomáhá, opravdu, je to děsná psychická útěcha. Jde poznat, že holky co tady píšou (vodoměrka a Kamila) ví, o čem je řeč a jsou dokonale v obraze. Jsem poslední dny v šílené depresi, nějak to na mě zase všechno dolehlo a je mi smutno a těžko. Pořád jen přemýšlím a přemýšlím. Stal se u mě neuvěřitelný zlom a já šla včera spát po půlnoci, měla jsem totiž rozhovor se svým ještě manželem. Souhlasí s rozvodem a dolaďujeme detaily k podpisu dohody. Najednou se vším souhlasí. Rozhodil totiž sítě kolem sebe a rozvod pro něj znamená absolutní volnost a shánění ideální partnerky.Zjistil, že jsou takové, které mají o něho zájem. Přistihla jsem se i u toho, že mi docela vadí, že on má takový pohodový život a já vlastně pro syna a v domácnosti musím fungovat pořád. Ale je to asi momentální depka a změna.Pořád mám svoje sluníčko - syna, který mě drží při chutí to dotáhnout do konce. Asi se nebudeme mít lépe při dnešních nárocích dětí, ale po psychické stránce to bude asi pohoda.Vodoměrko Ty jsi jak daleko? Podnikáš něco pro rozvod? Dnes se mnou není ani žádná řeč, takže se ozvu, až bude lépe. Ozvěte se taky, jak píše Kamila - balzám na duši. B.

nedej se! Deprese jsou normální, já jsem taky vždy pár dní totálně na dně, ale pak je zase lépe. Ten "tvůj" užívá volnosti....však Ty jí budeš mít také dost - strašně se ti uleví, až se odstěhuje a budeš se cítit volná! To, cos včera prožívala je normální - víš co to je? Možná i trochu uražená ješitnost (nezlob se na mě za ten výraz, taky jsem se při tom přistihla :-))) jak to, že najednou souhlasí! Ale rozumově - stejně to nikam nevede, zaplaťpámbu, že už jen "dolaďujete"! To je přeci obrovský pokrok proti tomu, cos psala prvně - schválně si to přečti, uvidíš! Přeju ti, aby ses z těchhle pocitů vyspala a zkusila se radovat z toho, že jsi na nejlepší cestě být opravdu volná!

Blanko neblázni práškama si jen ublížíš za to ti žádný člověk nestojí. Naprosto tě chápu já byla v pdodobné situaci. Akorát jsem měla kam odejít. To mě zachránilo. Chlapa si nehledej akorát by jsi určitě narazila na stejnou potvoru. Já si 2 roky užívala samoty bez muže ale spřáteli. Srovnala jsem si to v hlavě a vida našel se "normální" muž. Moc ti držím pěsti ať už to máš za sebou. A ne aby jsi se vzdala života, je krásnej, a jak se říká, jaký si to uděláš takový to máš. Štěstí se ti samo na paty nepřidá. Takže, vem milé prášky šup s nima do popelnice. Jo a neužírej se tím, že on si užívá, ber na vědomí, že ti to dělá aby tě naštval. Je to slaboch. Ale ty jsi silná. Věř mi. Vendula

Asi je to taky má ješitnost. Asi nejvíc mě na tom mrzí to, že já jsem pojala rozvod jako ukončení všech trápení a klid. On pojal rozvod jako to, že si bude užívat života a dávat mi to pěkně vyžrat, za to že se chci rozvést já. On je ochoten to dát pořád dohromady, a to mě docela i užírá, protože někdy tak přemýšlím, že jsem ho k tomu rozvodu donutila.Teď jsou nejlepší kamarádi svobodní kluci, s kterými sportuje a na dítě se úplně vykašlal. Já teď musím být denně doma a učit se s malým a vnitřně mě to užírá, že si vlastně může dělat co chce. A vlastně jsem mu to umožnila já. Asi nevím, co chci, ale na takovou situaci se nedá nikdy připravit.Byla bych spokojenější, kdyby se odstěhoval a tudíž nevím,co kde dělá. Ale přesto všechno se chci rozvést. Udělala jsem taky pokrok v tom, že nevařím, nežehlím a neperu. Mějte se, čauky.

No, já jsem od malička přemýšlela proč já jako holka, na rozdíl od bratranců, mám být ta pořádná? Dokonce jsem narazila na jednu firmu, kde personál dobrovolně uklízel všechny kanceláře, aby se ušetřilo za uklízečku. Vtip byl v tom, že se to týkalo jen ženské části. Fakt jsem je nechápala. Nic proti uklízečkám, ale kdybych chtěla uklízet tak se hlásím jako uklízečka. Tohle byly projektantky. Šéfová jednoho oddělení si zakládala na tom jak všechny ty záchodky zvládá. Chlapi občas žbrblali že není uklizeno, to bylo když bylo hodně normální práce, nestíhaly se termíny a všichni zůstávali přes čas. Po našem příchodu (řekly jsme že my to ve smlouvě nemáme) byla přijatá uklízečka, ale těch řečí co bylo, jak je drahá...

Dnes jsem se poprvé podívala do kudlanky a přečetla si Blančin příběh. I to jak se vše pokračuje.
Takže Blanko! Držím ti palce a má rada zní: nepřemýšlej o tom co dělá on!Přemýšlej a těž se z toho co děláš přes den ty!I ty úkoly s tvých chlapečkem jsou vlastně kouzelná věc, až vyroste třeba na to budeš vzpomínat. Těš se z každého dne, tvůj syn bude ten co ti zůstane navždycky! Měj ho ráda a on bude mít rád tebe. Tvůj hloupej manžel si neuvědomuje, co všechno ztratí, protože je hloupej!!!To si vždycky opakujkdyž tě naštve. Je úplně normální, že tě to všechno moc mrzí, ale asi by jsi se teď měla zaměřit sama na sebe, aby jsi ty byla se sebou spokojená. To je totiž hodně důležité, všechno pak jde daleko lépe!
Řekni si, když mě nechce, jeho chyba!!!
Neustupuj hlavně v tom aby jsi mu prala apod. a kdyby si to vynucoval v klidu mu vysvětli, že se musí připravit(když se chcete rozvádět) na to, že to třeba občas bude muset pro sebe udělat sám!
Tak to je asi vše, zatím ahoj Katka

Ahoj všem!
když čte člověk všechny ty vaše příběhy tak se alespon necítí na jednu stránku tak sám......mě se stalo něco podobného,manžel si po čzyřech letech manželství uvědomil,že ho vlastně nebavilo a tak bez nějakých emocí,to chce skončit,pořád si myslím,že se z toho hrozného snu probudím,ale bohužel to tak není,......všichni říkaj kašli na to ,neužírej se tím ,nebreč,netrap se,ale Poruč si!máme malou dcerku,vím,že nebude problém s finan.ani majetkov.vyrovnáním,ale tady mě ted momentálně o to nejde,já ho nechci stratit,nechci se rozvést a nejhorší je ta hrozná bezmoc,že s tím člověk nenadělá nic,ještě k tomu když vidí jak on je uplně v pohodě,nemá výčitky nic a když se o tom bavím nebo brečím tak se sebere a odjede,samozřejmě v tom hraje roli i jiná ženská i když nevím jestli tu hlavní roli,ale sám na tohle nepřišel,seběhlo se tohle strašně všechno rychle,během 3 týdnu a není to lepší,je to spíš horší když člověk vidí ten jeho nezájem,prostě to chce a nic a nikdo s ním nehne,nejhorší je,že žijem pod jednou střechou,on se odstěhovat nehodlá,mám se odstěhovat já,že mě bude přispívat,ale mě samota a odloučení od něho tak strašně děsí........kdyby to tak šlo,netrápit se!Chtěla bych mu to tak všechno vynahradit,..nechápu jak se člověk tak najednou muže odcizit.Dnes je silvestr,já budu s malou doma a on si jde někam slavit,je to vůbec možný,copak nemá srdce?asi to nezvládnu i když vím,že kvůli malé musím jít dál.