Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

   I když si manželova exmanželka našla partnera rychle po rozvodu (no, rychle na to šli oba, ale nás přeci nebudu kritizovat J).

   Nevynechala jedinou příležitost jak nám udělat nějaký naschvál. Bydlí na vesnici kousek za Prahou. My v té době ještě neměli auto a tak si vymyslela (a soud schválil), že si Honza bude pro synka jezdit v 9.00 a přivážet ho v 17.00. V tuto dobu totiž do vsi nejel žádný autobus!!! Museli jsme chodit asi dva km na jinou zastávku a tam jsme většinou ještě čekali půl hodiny až autobus pojede. Bylo to v zimě a jí bylo celkem jedno, že její malý chlapíček tam mrzne s námi. Hlavně, že uškodila nám! <?xml:namespace prefix = o />

   Nikdy jsem nechodila s Honzou až k jejich domu a jednou Honza přišel, že kluk brečí a nechce s ním jít. Do mě vjel čert a okamžitě jsem ho poslala zpátky se slovy, že jestli nepůjde, půjdu já. Bylo mi jasné, že jak tohle projde jednou bude to začátek mnohem horších problémů. Vrátil se s ubrečeným synkem na ruce a jak jsme vzápětí zjistili, dalším parádním číslem bylo naprosté zmatení dětské hlavičky, když ho naučila říkat svému nynějšímu partnerovi „táto“.

   Hošík nelenil a vychrlil na nás, že s námi nechce, že má jinýho (rozuměj lepšího) tátu. To neměl říkat. I když je mi jakékoliv fyzické násilí cizí. Chlapečka jsem vzala a šupla mu pár na zadek (stále byla zima, takže byl patřičně vycpán). Ač tomu v té době nemohl rozumět a já se asi měla ovládnout. Vychrlila jsem na něj, že jediný táta, kterýho má, je tady a tamten pán, že ho má sice rád, ale jeho táta to prostě není! Pak jsem na něj chrlila, že za to že pokaždé takhle mrzneme může poděkovat mámě a já nevím, co ještě. Vím, že to ode mne nebylo fér a že jsem vlastně udělala to samé, co dělala jeho máma, ale bylo to takový přetlak, že to prostě muselo ven! Věřte, nevěřte to mrně to nějak pochopilo a od té doby nebyly s návštěvami žádné problémy.

   Navíc odvolací soud (na který se exmanželka ani neobtěžovala dostavit) uznal manželovy důvody a „styk s nezletilým“ upravil do původní podoby tj. tak aby předání děcka navazovalo na autobus.

   Pochopitelně, že problémů bylo ještě plno, ale ty už nějak lety vyšuměly. Letos mu bude dvacet, tak jednou za čtvrt roku se u nás ukáže a my máme velkou radost z toho, že je z něj slušný člověk a se svým mladším bratrem mají k sobě hodně blízko…

pavla@kudlanka.cz    

linkuj.cz vybrali.sme.sk