Následovalo období ztráty motivace v práci, nevěděl co by, říkal, že potřebuje jakoukoli změnu. Samozřejmě, že jsem se mu snažila být oporou, proto jsem ani na sex nijak netlačila. Pak se začal sám snažit, ale nastal problém s předčasnou ejakulací, takže se zase stáhnul, ani já ani on jsme z toho moc neměli, oba se snažili – ale přílišné snažení je taky nanic. V tomto období začal chodit na kvalifikační kurs, kde se sešla parta, která si velmi padla a přítel s nimi trávil poměrně dost času (kurs byl jednou za čtrnáct dní v pátek a sobotu), který chyběl pak nám dvěma společně – protože je hodně zaměstnaný a přes týden se nám skoro nedaří být spolu (ještě k tomu bydlíme s dalšími 2 kamarády). Přiznávám, že jsem začala žárlit a "pátrat" co za tím vším je – nechce se mnou spát, raději tráví čas s jinými lidmi ... nedokázala jsem přijít na nic jiného, než že asi někoho má. O jeho nezájmu o sex jsem pochybovala, protože vím, že si pravidelně kupuje porno časopisy, dokonce jsem našla při úklidu časopis s erotickou seznamkou – a ne jedno číslo…
     Nikdy jsem se mu k tomuto tématu nevyjadřovala – nevím, co bych snad řekla: "…při uklízení jsem našla tohle a tohle – vysvětlíš mi to?“ Ale je to věc, která ve mě vyvolala silnou nedůvěru a pochybnosti, které jsem dávala hodně najevo. Dokonce jsem před ním plakala a ptala se, jestli někoho má (ačkoli jsme se kdysi otevřeně bavili, že kdyby byl jeden z nás nevěrný, rozhodně by to tomu druhému neříkal).
     Časem se sex srovnal, ale rozhodně ne do takového stavu jako před tím – což je i logické.
Teď ale zase nastalo totéž – přítel nemá zájem, tvrdí, že nemá potřebu. To by se dalo pochopit, každý se někdy přejí něčeho, co má rád, ale vím, že si stále kupuje stejné časopisy a noviny... a prostě nevím co si o tom všem myslet. Hodně mě to trápí, hledám chyby v sobě. Když se občas zmíním, jestli to není signál, že spolu prostě nemáme být, přítel to odmítá, že to bude dobrý a že to spolu zvládneme -  že chce se mnou být. Možná víc, než že spolu tolik nespíme, mě trápí to, že o sex zájem má, ale ne se mnou.
     Vím, oproti ostatním, kteří Ti píší o problémech s rozvody a dětmi, o moc nejde, ale je to věc, která je ve mně a bojím se, že by jednou mohla být tím, co náš vztah rozbije. Co bys mi, Danielo, poradila, jak se zachovat, co si o tom myslet? Děkuju za čas strávený s mým trápením a přeji moc úspěchů v Tvém konání, Radka

ODPOVĚĎ:

     Milá Radko, rozhodně se nejedná o „prkotinu“, také bych byla z toho špatná… Nehledě na to, že počítám-li dobu, tak se to všechno táhne rok a půl… Takže – jestli spolu dva roky žijete, tak vlastně soužití zase nic moc, žejo…

     A, jak je to obvyklé, zase si vše dáváš nejvíc za vinu ty, ženská… Podívej, ty ses vlastně sama, dobrovolně, situovala do submisivní – podřízené role. Ty se trápíš, přemýšlíš, co se stalo špatně, co jsi udělala – i když třebas nevědomky – špatně… Kdežto on si to zas tak moc nebere. Baví se s kamarády, nakonec i ten sex si nějak zvládne „sám“… Nemám moc informací, ale myslím, že on si je tebou podstatně víc jistý, než ty jím. Jemu zas tak moc současná situace nevadí, vlastně mu nejspíš nic nechybí, protože ty se snažíš být stále milá, pohodová, pozorná… Myslím, že je ještě někde nějaký zádrhel, větší, vlastně musí být někde nějaký ten původní spouštěč…

     Otázky sexu jsou u našich pánů tvorstva otázky nesmírně delikátní, jemné a musí se s tím opravdu jak s nejkřehčím porcelánem. Proto také vaše snahy dopadly tak jak dopadly… Ale – zlobit se „do minula“ nemá cenu, takže už se k tomu nevracej.

     Chtělo by to změnu… Měla bys se poznenáhlu změnit, ale nesmí to být nápadné. Bav se s oběma spolubydlícími, měj veselou náladu, ale nenápadně se vyhýbej sexu se svým přítelem. Ne, neříkej „nee“, ale vytvoř nenápadně situace, že to prostě nebude možné J. Buď déle vzhůru, měj nějakou práci… ne, neříkej „bolí mě hlava, zítra mám prádlo … J… Ale musíš vytvořit „objektivní překážky“. Současně buď velmi přitažlivá. Takže vytvoříš situaci, ve které bude stát hladový před výkladem plným báječného jídla, ale nebude k němu moci…

A když už, tak jen chvilku, lákavě, ne do únavy… Rozumíš mi? Musíš v něm zase nabudit lovce… stát se pro něj tíže dosažitelná. To víš, když jsi teď byla tak moc po ruce… Nehledě na to, že ono to nyní (myslím tím tuhle výjimečnou situaci, nemluvím o normální pohodě) pro něj není nijak vábivé, svádivé… naopak – ví, že jsi vlastně stále „očekávající“.

      Rozhodně s ním žádné vztahové problémy neprobírej. Znáš určitě to omleté přísloví: Čím víc se s „tím“ mažeš, tím víc smrdíš…“ Ne, mluv jen o běžných věcech, nějaké diskuze na ožehavé téma rozhodně nedopusť. V tom případě ti schválím i tu „bolavou hlavu“ – použij jakoukoli výmluvu…

      Snaž se spíš vymyslet pro vás dva nějaké zajímavé programy, když budeš něco vybírat, uvažuj tak, jako kdyby to byl tvůj nejmilejší kamarád, bratranec, atd. – někdo totálně bezpohlavní.. Prostě plánuj jen příjemnou milou zábavu, nic víc. A také se tak chovej. Ovšem – nesmíš zase dopustit, aby to trvalo moc dlouho. Tenhle stav věci prostě vyžaduje „žádný útlum“ – stále se musí něco zajímavého dít, aby ho s tebou bavilo být, aby mu s tebou bylo hezky. Aby se nebál, že při nejbližší příležitosti zase budeš chtít vysvětlení, mít „jen jeden dotaz“… No, a když uvidíš, že by byla vhodná příležitost, tak můžeš třebas trošinku nafilmovat, že ses přiopila, máš báječnou náladičku… tak trochu ho zneužiješ a usneš J. Rozumíš mi? Musíš se mu vlastně dávat jen jako bonbónek, který je něco nádherného… a ne kredenc, která už léta stojí v předsíni…

     Na tohle si dej dejme tomu dva měsíce. A během této doby si JEN SAMA PRO SEBE všechno testuj, ověřuj, kontroluj. Jeho vztah k tobě, jestli dobře reaguje na tvé snahy (změny atd.), jestli uvidíš pozitivní vývoj… Protože – jestli by to mělo pokračovat neměnně dál, i přes to, že bys se snažila,  tak pak bych ti radila, abys uvažovala opravdu o rozchodu. A třebas mu to i pak zcela vážně navrhla. Ale zase: uvědom si, že ve všem musíš být důsledná. Nemůžeš mu říct ve čtyři, že se s ním chceš rozejít, a v osm, když ti před tím řekl „ano“, ho zase prosit, aby tě neopouštěl, že jsi to tak nemyslela… Vždy si všechno předem rozvaž, nelži si sama sobě, jednej jen tak, abys situaci zvládla.

Raduš, držím ti palce, je to určitě dost těžká situace. Ale: už jen to, žes mi napsala, je fajn. Protože sis to vlastně i sama pro sebe dala dohromady, uvidíš časem svá pro i proti. Také věřím, že ti tu napíšou i další čtenáři svoje názory, návrhy. Jak říkám – víc hlav, víc ví. Držím ti každopádně palce – když tak napiš, jak pokračuješ!!! daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk