Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

    Rovněž po narození Tomáše nás navštívil zaměstnanec pojišťovny a po vylíčení, co všechno našeho prvorozeného  může potkat, byla uzavřena pojistka. Agent byl spokojený. Já vyděšená, proč jsem si vlastně to dítě „pořizovala“, když bude pronásledováno celý život nejrůznějšími úrazy. Naštěstí, když přišel Honza domů, konstatoval, že jsem praštěná a agent, že dělal jen to, co má v popisu práce. Nikdo přeci neříká, že se musí něco  stát. Já se sice uklidnila a zase si začala užívat svého mateřství, protože Tom byl celkem klidné dítě. Jenže jak šel čas ukázalo se, že měl pravdu agent… 

<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />  Můj syn se narodil pro roli kaskadéra. Trénovat začal už v necelých dvou letech, kdy za asistence obou prarodičů nacvičoval skok na trampolíně (alias sedačce), tak vehementně, že spadl na roh stolu a rozbil si čelo. Následovala první návštěva chirurgie a nácvik vyplňování formuláře od pojišťovny. Další úraz začal nevině, pouhým posilováním. Měli jsme doma kolečko na hubnutí. Možná si některé z vás vzpomenou na hit 70. let – kolečko se dvěma držadly po stranách (dnes jsem to viděla v nějaké novější a patřičně dražší verzi) a tím se v kleče jezdilo dopředu, dozadu, dopředu,… táta ho tenkrát pořídil mamce. Bylo pěkné těžké a máma jezdila sem a tam až do chvíle, kdy se jí to nějak nepovedlo a ruce jí podjely ke kolenům a ona spadla na bradu jako podťatá. To jen na okraj, že právě tohle kolečko používal v necelých pěti letech Tomáš jako činku. Šikovně, takže ho upustil rovnou na nožičku. Další cesta na chirurgii a další šití. Vyplnit formulář od pojišťovny už mi šlo celkem rychle. Následovala další rozbitá hlava, zlomený palec u nohy, ke kterému přišel, když se snažil laškovně nakopnout spolužáka a vzpříčil se mu pantofel.

    Ovšem parádní číslo byl nácvik skoku z výšky! K tomu si drobeček vybral nedělní ráno, kdy jsme si vychutnávali sladký pocit, že nemusíme vstávat. Najednou rána, řinkot skla a zadunění. V dětském pokoji ležel Tomáš na zemi uprostřed střepů. Byl zelený jak sedma a držel se za ruku.  Na chirurgii jsme rekonstruovali celou událost: skočil z palandy, jenže si neuvědomil, že mu v cestě visí lustr… Formulář pojišťovny jsem už vyplňovala poslepu.

    Teď už je vám celkem jasné, proč mám pojišťovací agenty v takové úctě. Pomohli nám vylepšit rodinný rozpočet. Kaskadérský nácvik našeho kloučka by probíhal stejně ať už s pojistkou nebo bez.

pavla@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk