Chlap, co se prochází tichou nocí, vypadá jako ztracená kometa, která už dávno zapomněla, že má svůj ocasní odpad. Nechtěné částečky myšlenek a tužeb, které se v orgastickém ohni ztrácejí a mizí. V prvních momentech se otevírají černé díry našich tužeb a pak se ztrácejí v tobogánech zklamání… Každý kohout bývá po dosažení vrcholu smutný.  Usmíval jsem se jako blázen, když jsem se blížil k opuštěné tramvajové zastávce. Nikdo na ní neseděl a hvězdy na nebi svítily na cestu jednomu z naivních bláznů. Jsem blázen, skočil jsem na lep sám sobě. Vlastně ani nevím, proč jsem se cítil tak hloupě. Možná, že takhle to vypadá, když lovce na Sibiři uloví medvěd. Rozcupuje ho, zakousne se do stehna a mrtvolu pak nechá ohlodat mrchožroutům. Nic vykouslého jsem neměl, ale medvědice mě poranila řádně. Sebevědomí i ješitnost – ale možná je v pořádku, když dokáže žena zabojovat.
     Vnitřně jsem s tím nesouhlasil. Ještě jsem se nechtěl stát potravou. Petra mi stačila celých deset let. Ohlodávala mě a vysmívala se mé zženštilosti. Jenže já byl jen důvěřivý a upřímný. To je právě ta chyba. Moc jsem se přizpůsobil a kudlanka mi sežrala hlavu. Neměl jsem ji, už jsem neměl ani vlastní myšlenky. Zbyly jen ty společné, společné strachy i obavy, společné plány, ve kterých se ten můj ostrov zoufale utápěl. Jenže – tatínek si mě s maminkou takhle udělal. Nevím, proč bych měl nést břemeno tátovy náhodné ejakulace během promítání premiéry "Zbraní pro Prahu". Mamka mi to sice tajila, ale mezi promítáním filmu a svatbou byly dva měsíce, takže jsem zcela jistě nebyl produktem socialistického plánovaného rodičovství. "Pavle, to není pravda. Byl jsi plánovaný, jenže tatínek sháněl byt." Lhala, samozřejmě. Dědeček totiž tátu zmaloval bejčákem hned poté, co se dozvěděl, že je dcera v požehnaném stavu a tak jsem se stal nedonošeným, i když jen tak trochu společensky.
     Noční tramvaj přijela a odvezla si mě z temných Modřan, kde jsem zažil takové vzepjetí své erotické fantazie. Už jsem chápal, proč stálo komunistické plánování na pětiletých cyklech… Zapadl jsem v centru do opuštěného pajzlu, který zavíral akorát tehdy, když se obsluha opila pod obraz.
Velká turecká káva šplouchla na stůl a pingl se chápavě usmál. "Proč se tak blbě směješ?" Věděl jsem, že v nočním podniku je zásadní chyba dodržovat společenské konvence. "Áááále nic, jen jsem se vsadil, jestli si dneska dostal padáka od starý a nebo si utekl sám." Viděl jsem zcela jasně jeho výplň stoliček a byl mi nepříjemný. Moc nepříjemný. "S kým si se vsadil?" "S holkama na baru!"
Švenknul jsem krátkým pohledem na bar a místní sociální pracovnice se na mne usmály. "Kolik si vsadil?" "Kilo." Usmál se. Byl si jistý, že vsadil správně. "Naopak, souložil jsem dneska jak veverky na jaře a mám problém si vybrat ze dvou alternativ." Naštvaně oprášil špinavou utěrkou stůl a úsměv mu ztvrdnul na tváři. "Tak to Gisela vyhrála celej bank." "Víš co, dones mi ferneta a kolu. Nemíchat, netřepat." Chtěl jsem zmírnit jeho smutek.
     Panáka přinesla jedna z Vendulek utěšitelek. Usmála a očima si řekla o panáka. Kývl jsem. Nevadila mi. Ženských jsem tu noc měl opravdu dost, ale ona byla jen stroj na orgasmy a ne typická ženská se svýma fobiema. Ťukla si se mnou a usmála se. "Víš ještě na co jsem si vsadila?" "No to teda nevím!" "Že si tu naostro!" Nervózně jsem si hrábl na zip v rozkroku. No jasně, noční povstalec dnešní noci se mi tak klimbal naprosto nekontrolovaně. Usmál jsem se a objednal další rundu. Tentokrát i pro pingla a jeho společnici na baru. "Hele, já na sex nemám chuť ani myslet, opravdu ne!"
Zklamaně se otočila k baru a zvedla palec. Vyhrála sázku, ale ztratila kunšofta. Ťukla si podruhé a doufala, že mě opije. Noční podniky u Karláku mají zvláštní náladu. Jenže mě se nechtělo domů k Petře. Věděl jsem, že tam mě čeká peklo. Seděl jsem a mlčky poslouchal nářky na mizerné rito dnešní noci.
     Svět je hrozně krásný a jednoduchý, když si člověk uvědomí, že všechno je jen otázka nabídky a poptávky. Chceš si koupit, musíš mít peníze a pokud je nemáš, máš smůlu. Usmál jsem se, že láska je vlastně leasing na sex. Pokud nenaplníš představy, leasing někdo s chutí převezme a tobě nezbyde, než odepsat investovanou částku emocí i peněz. Převzít leasing je riziko, protože nekupuješ nové auto, ale ojetou káru, kterou si prostě jen někdo pořídil, převzal nebo dokonce vrátil, jelikož nestačil na splátky. "Čemu se směješ brouku?" "Na leasing." "Mám ráda orální sex!" "Ale já nemyslím na orální sex."
     Zatvářila se pobaveně a já se zvedl a políbil ji na čelo. U baru jsem znuděné obsluze zaplatil útratu a vypadl ven. Zahnul jsem za dva rohy a vešel do domu. Už jsem věděl, co udělám. Konečně jsem se po letech rozhodl. Poprvé se rozhodl a sám. Bez donucení. Vyběhl jsem ta tři patra a potichu si odemknul. V hlavě mi mírně duněly vypité panáky a tak jsem rovnou zapadl do koupelny a napustil si vanu. Ze skříně jsem vyndal všechny dvacetileté slipy a hodil je do koše. Loučil jsem se tak i s pubertálním orgasmem, který jsem zažil na Slapech a vlezl jsem do vany. Když vás objímá horká voda a vy dřímáte jen se svými sny, tak utíkáte pryč ze světa. Přichází pomalinku snění. Tiše a nevtíravě.
     V lehké opilecké agónii jsem se oholil a vyčistil zuby. Přešel jsem do obýváku a tiše si rozestlal. Z baru jsem vyndal zapomenutou láhev whisky a zapil své rozhodnutí. Upadl jsem do příjemné agónie, ve které jsem snil, jak zítra dám pár přes držku několik kreténům a pak si odnesu Kláru do její postele a tam s ní odletíme na dalekou orgastickou pouť plnou výkřiků blaženosti a lásky.
     Přál jsem si to každou buňkou a viděl jsem její alabastrové tělo, jak tiše přechází pokojem do koupelny a příjemně chladivé se ke mě vrací. Rozpaloval jsem si ji ve snu, jak babiččina kamna na chalupě v Jizerských horách. Tiše jsem vnímal, jak se nade mnou sklání a líbá mne na krk. Seděla na mě a já jí hladil záda, až jsem se vzepjal jako luk a křičel jak raněný avarský bojovník. Slyšel jsem, jak křičí a volá mé jméno a záblesky rána mne řežou do očí! Najednou jsem se probral a zařval: "PETRO, proboha!"
     Moje bývalá ženuška se nade mnou nakláněla v tak lascivní poloze, že by i Dolly Buster zčervenala…
(Pokračování zas příště J) Radek Hromuško — Kostěj

linkuj.cz vybrali.sme.sk