Peru mu...občas, žehlím mu...občas – když uvařím, jí to i on (a ještě má řeči, že je to takové, makové...ne, nestolujeme spolu, ale pochopte, přeci mu neřeknu, ať na to nesahá!) Peníze mi nedává žádné, je momentálně nezaměstnaný. Rozvod platím já a věřte, že to není málo. A to si ještě představte, že jestli u opatrovnického soudu řekne, kupříkladu, že mu peru či co já vím, odročí to všechno a já se opět nedočkám....ano, chová se v podstatě slušně, ano, občas se zeptá, co má koupit....ale to všechno už je jen protahování agonie; já se po dvou letech rozhoupala k definitivnímu řešení a nechci to už nijak protahovat!

     Souhlasím totiž s názorem, že to je hlavně špatný příklad pro našeho syna. Víte, je mi stále úzko, jsem nervózní, depresivní. Za běžných okolností jsem vždy byla optimistka, nyní to „světýlko na konci tunelu“ prostě už vůbec nevidím… A k vašim radám, Danielo – ad a) peníze mi nedává, je přeci nezaměstnaný...ad b) nespíme spolu dva roky...ad c) kamaráda mám, ale jemu je to naprosto fuk..

     Danielo, prosím, poraďte i mně! Nechci se přestat chovat civilizovaně, ale už opravdu nevím, jak tuhle zapeklitou situaci "řešit" po dobrém....Předem děkuji i všem ostatním za reakce! Kamila

ODPOVĚĎ:

     Milá Kamilko, tohle jsi opravdu vyjádřila správným slovem „agonie“… Ono něco jiného je, když „vedle sebe“ žijí dva manželé, kterým je po sedmdesátce J a něco jiného, když bys se měla vlastně odříkat všem milostem a radostem života už teď… Já vím, že v současné době, když se manželé takříkajíc „dohodnou“, tak je soud prý rozvede snad i bez jakéhokoliv extra jednání. Takže tohle by se mohlo zvládnout snad v relativní pohodě. Na to, že on řekne, že ty mu vaříš a pereš, můžeš zcela s přehledem odpovědět, že nejsi „žádnej hulvát“, že to bereš zcela normálně – v současné době spolu ještě „spolubydlíte“ a to, že mu dáš v jeho špatné situaci občas najíst a vypereš mu prádlo, bereš jen jako výpomoc, že stejně bys se chovala například ke kamarádce, která by s tebou bydlela v jednom bytě. Že manželská láska se podle tebe projevuje jinak – ne tím, že on např. tohle bude brát; ne tím, že ty mu tohle věnuješ. Ale máte společné dítě a nechceš přeci před synkem dělat nějaké zvláštní rozbroje. Prostě tohle chceš ve vší slušnosti skončit, časem si najít jiného partnera, který tě bude milovat a ty budeš milovat jeho…Že váš vztah je v podstatě definován jen tím, že máte společnou adresu… Neboj se, jednej asertivně.

     A ohledně jeho odstěhování: on se ti vlastně teď zcela pohodově pověsil na krk… Podívej, u každého soudu jsou jisté hodiny věnovány bezplatným poradám, stejně tak na internetu jsou právní poradny. Snad i nějaká čtenářka či čtenář, by mohli vědět něco bližšího – zjisti si už předem, jaké jsou možnosti ohledně bydlení.

     Má on např. rodiče? Má někoho, ke komu by se mohl odstěhovat? To víš, teď bydlí zadarmo… Já vím, na ulici mu kufr dát nechceš a snad ani nemůžeš. Ale třebas by si mohl najít nějaké zaměstnání s bytem… Dnes jsem mluvila s mužem z „opačné strany“ – ten odchází ze společného domova s pověstnou igelitkou, ač je všechno psáno na něj a všechno platí on. Jeho manželka (matka 13leté holčičky, tedy už dávno ne na mateřské) je doma, protože prohlásila, že rodinu má živit muž. A on tedy i nadále bude vše platit, penízky posílat… Mj. odchází proto, protože ona si našla jiného a řekla, že jeho už nemá ráda a nechce ho.

Takového však nemáš, takže teď jen zbývá vymyslet, jak vyřešit tuhle situaci. Nešlo by snad vyměnit váš byt? Čí je? Jak je velký?  Tak se dej do práce: hledej na netu, ptej se právníků J. Držím palce, daniela. poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk