Uveřejněný dopis Elišky vyvolal velkou odezvu. Vzhledem k tomu, že její příběh je podobný příběhu mnoha žen, žijících v zahraničí, a současně, že její vztah k dominantnímu manželovi také není ojedinělý – rozhodla jsem se dnes k němu vrátit. Dostala jsem velice zajímavý a fundovaně psaný dopis od Pavly, žijíci ve Francii. Z něj vyjímám :

     Na pribehu Elisky me  zaujal jeho mezinarodni prvek. Uz jen slozitost, kdy clovek nevi, zda se obratit pro radu do Cech (viz nektere reakce) ci do prostredi kde zije (stale se citi tak trochu cizinka, mozna se i podvedome boji, ze s ni bude zachazeno podobne, jak s ni zachazi jeji manzel.)

     Me osobne se stala trochu opacna prihoda, kdy jsem si sla na konzultaci k notari a on se naopak  zajimal o to, jestli snad nepatrim mezi takoveto utlacovane zeny, pomalu jsem musela manzela chranit... Mimochodem, konzultaci jsem mela zadarmo, ale ovsem ne vse ve Francii vypada takto idealne. Stalo se mi neco podobneho napr. I u lekare, me tedy spise  “desi” ta frekvence ruznych dotazu, jako by takove chovani  bylo ve zdejsi spolecnosti caste.

     Myslim, ze je dulezite, aby cesky obcan (i kdyz samozrejme nevim jak presne to ma Eliska s obcanstvim, ale deti by s nejvetsi pravdepodobnosti mely mit zatim i ceske obcanstvi) si zachovaval vztycenou hlavu. Coz verim, ze je fraze, ktera se pekne rika a hure provadi, protoze onech prilezitosti k ruznym natlakum je vic nez dost. Dokonce bych v nekterych pripadech rekla, ze cim dumyslnejsi a humanisticky vyhlizejici pravni system, tim take rafinovanejsi a nesmirne elegantni prostredky, jak ho obejit. (zazitky z Francie J) Navic ne kazdy o svych neprijemnych zazitcich mluvi…Uz jenom proto, ze v Cechach vam lidi treba neveri, protoze jim kazite image o te ktere zemi, ci si mysli, ze “vase problemy by teda chteli mit”.

     V zahranici je clovek doopravdy zranitelnejsi, casto je vazan na mnohem uzsi okruh lidi, hure se seznamuje, je mnohem vice zavislejsi “na dobre vuli” nejake osoby – at uz jen pro ziskani zamestnani, kvuli referencim atd, tudiz se vice boji rict neco negativniho. Sama jsem prozila natlak v profesionalni oblasti. To pro konkretni priklad, to neni stiznost. Trvalo to “jen” nekolik mesicu, takove to nejhorsi snad jen tak jeden, dva mesice – ale dost me to nicilo. 

I tato zkusenost me primela se o nektere jevy zajimat.  Z odstupu pohledu bych shrnula, ze bohuzel se cloveku stavaji hlavne veci, ktere sam “dovoli”, toleruje. V oblastech, kde jsem si byla sama s sebou jista, se mi nikdy nic spatneho  nestalo a vzdy jsem si sve vymohla, a to pres onu zminovanou zranitelnost cizinky.  

     Tohle vsak neberte jako nejake obvineni neschopnosti zucastneneho jedince. Myslim si, ze kazdy ma sve slabe stranky, drobne komplexy,  na ktere kdyz se “zatlaci”, tak to pak neni jednoduche. Zahranici s sebou prinasi navic nove situace, vuci kterym jedinec nemusi byt (dostatecne rychle) obranyschopny.

      Pravdou je, ze pokud se neco negativniho deje pouze chvili, muze nam to vzapeti prinest pozitivum v tom, ze tyto slabe stranky u sebe rozpozname a zacneme s nimi pracovat.  Natlak a ponizovani trvajici nekolik let, je uz takova pomala smrt. (A nemusi to byt nutne jen v zahranici) Myslim si, ze tento clovek muze mit pak jiz velmi posramocene vnimani o tom, “co je normalni”,  “kde jsou urcite hranice”.  Obnoveni zdraveho pohledu na vec (ci nekdy spise jeho ziskani, protoze koreny mohou byt daleko a hluboko) je o to vice duvodem k vyhledani odborne pomoci, hlavne psychologicke a pravnicke.

    Znovu bych chtela zduraznit, ze je nutne, aby se “obet” necitila nejak vinna, protoze se casto jedna o velmi humanne smyslejici a tolerantni jedince, kteri se uz tak citi byt za mnoho zodpovedni a hledaji chybu pouze u sebe, jsou na sebe velmi narocni… Zatimco “utocnik”  ma casto sam velmi posramocene sebevedomi,  o jeho moralnim profilu ani nemluve, ackoli muze navenek a na okoli pusobit velmi charismaticky.

    Myslim si, ze jedinec musi sam v sobe (znovu) najit “vnitrni pravo” na humanni zachazeni se svoji osobou a konstruktivni vztahy s druhymi. Coz muze byt velmi tezka a trnita cesta. Situace mohou byt  velmi propletene; dobre se cituji zakony na nektere konkretni veci (viz muj prispevek) ci extremni situace (napr. fyzicke nasili, i kdyz i zde maji nektere zeny pocit, ze pokud je partner bije, je to z lasky atd.). Jak jiz bylo  mnohokrat receno, psychicke tyrani neni na prvni pohled videt.  Nekteri lide maji velkou intuici na posouzeni, kam jeste mohou zajit (co je mu jeste druhym “dovoleno”) a dopousteji se minimalnich chyb. Jiz proto je nutne nabyt vnitrniho presvedceni na pravo na svoje dobro, jelikoz ke zmene situace je nutna vytrvalost i taktika. Jedinec by mel nabyt presvedceni, ze kroky, ktere podnika za zlepseni situace, nedela “tajne”, ale ma na ne “plne pravo”. (znovu opakuji uvnitr sebe, prave proto, ze  realita situace muze nekdy doopravdy vyzadovat navenek tajne, skrytejsi ci takticke  manevry).

    Clovek neuvedomujici si uvnitr svoje prava, je pak muze klidne prehlednout i na papire. K tomu mohou napomoci ruzna kulturni specifika, jako treba u ceskych zen, ktere jsou zvykle byti velmi vykonne jak v domacnosti , tak profesionalne (ve srovnani s jinymi kulturami, jak zapadnimi ci orientalnimi) ; ony se mohou rychle citit provinile, pokud nekterou z techto oblasti nezvladaji tak, jak by si predstavovaly ci jak by si predstavovalo okoli. Ve chvilich, kdy tedy napr. nemaji vlastni vydelek, se mohou rychle citit menecenne, zaujmout ruzne submisivni role, mohou snadneji dopustit situace, kdy nemaji pristup k dostatku penez (v ramci moznosti domacnosti), ackoliv jejich pravni realita by mela byt jina.

    Take si myslim, ze urcite situace, ktere neodborna verejnost s oblibou oznacuje jako hystericke sceny, ci projevy psychicke labilnosti, mohou byt prave projevem rozporu, ze zena uvnitr spravne citi, ze “neco neni v poradku” a zaroven urcitou neschopnosti ci nejistotou definovat, jak by to vlastne spravne byt melo. Myslim si, ze mnohe z techto situaci jsou neobratnym volanim po „svych pravech“. „Utocici partner“ konecne casto techto situaci pouziva jako dukazu  psychicke nevyrovnanosti partnera. Cemuz tento submisivni partner muze snadno uverit, zvlaste pokud se situace opakuji po mnoho let. Jeho psychicky stav neni zdaleka tak vazny, jak je mu namlouvano, po jasnejsim vydefinovani jeho situace se mohou urcité projevy jeho „ labilnosti “ jako zazrakem vyparit ci vyrazne zlepsit a on se nauci prosazovat sve pozadavky klidnejsim a elegantnejsim zpusobem. Coz je mnohdy vice nez potreba, jelikoz jeho „souper “ prave takto vyrovnane a elegantne na okoli sam pusobi...¨

Pavla, Francie

Chtěla bych požádat vás ostatní, žijící v zahraničí, abyste přispěli svou troškou do mlýna. Například jak je to s dětmi, narozenými v zahraničí ? Pavla píše, že děti mají automaticky české občanství. Pokud vím, tak děti, které se narodí např. v Americe, mají automaticky občanství americké... To je také hodně důležitá věc, kterou je potřeba vědět. A mnoho dalšího... Jak je na tom např. žena po případném rozvodu ? atd. – Kdo ví, ať poví ! daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk