Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Míši "betlémový" článek mi přinesl vzpomínku na podobného nadšence, jehož Muzeum betlémů jsme – světe div se – navštívili rovněž v parném létě. Do Polesí v Lužických horách jezdíme už několik let a já rodině pokaždé říkala, že tentokrát už určitě musíme do Kryštofova Údolí...

     S pánem, který se o expozici stará, jsme vyšli po dřevěných, kouzelně vrzajících schodech (lepší než tisíc alarmů, k betlémům by se nikdo neslyšně nedostal ani omylem) k exponátům.  Nejdřív jsem byla zklamaná, protože v první místnosti byly jen dva exponáty – druhých dveří jsem si totiž hned nevšimla.

     Jenže pak, v zatemněné místnosti, začaly znít koledy, a náš průvodce začal vyprávět… O tom, že před válkou byla obec proslavená svými jesličkami, které nechyběly v adventním čase v žádné chalupě. Po válce a za komunistického režimu začal zájem o betlémy upadat. Jedním z důvodů bylo i to, že původní obyvatelé obce byli odsunuti a s nimi dva největší betlemáři – pánové Pohl a Müller. Právě jejich byly ony dva velké betlémy, o kterých už jsem se zmínila.

     Na velikost vytvořených betlémů měla vliv jak vášeň zmíněných pánů pro jejich stavbu, tak soupeření, kdo bude mít „jesličky“ větší a hezčí.

     V muzeu jsme viděli také staré formičky na vánoční cukroví (no - staré – některé z nich mám i já doma, protože se u nás dědí z generace na generaci), pohlednice a hlavně hračky, staré a odřené, vypovídající o tom, že rozhodně nebyly jen na koukání (jaké bylo Honzovo nadšení, když uviděl zrovna takového plyšového medvěda, jakého míval on sám…). 

      Zdrželi jsme se dlouho, protože náš průvodce vyprávěl a vyprávěl. Vždycky jsem si myslela, že jsem maniak přes Vánoce, ale teď jsem viděla, že je všechno jinak. Skutečným „vánočním nadšencem“ je správce muzea, na jehož jméno jsem se, bohužel, zapomněla zeptat.

     Už dlouho jsem se nesetkala s někým, kdo je tak zapálen pro svůj koníček. A nejsem ani zdaleka jediná, jak dokazují zápisy v pamětní knize – snad nejlépe to vystihl ten, v kterém návštěvník děkoval „za to krásné bláznovství“. 

      Ani tenkrát ale neměl správce a zároveň průvodce po muzeu na růžích ustláno. Jeho snem by bylo vybudovat velkou expozici zasvěcenou nejen jesličkám, ale vánočním svátkům jako takovým. Bohužel, ty dvě místnosti, které od obce má k dispozici, na to nestačí. 

      Moc bych tomuto „blouznivci“ i nám – návštěvníkům – přála, aby mohl svůj sen o Vánočním muzeu dotáhnout do konce. Snad mu v tom snažení Ježíšek pomůže…

pavla@kudlanka.cz

P.S. Teď v adventní době je u Muzea postavený betlém v životní velikosti a večer je slavnostně nasvícený. Škoda jen, že letos zatím bez sněhu...

linkuj.cz vybrali.sme.sk