Jsme spolu 1,5 roku. Nevěřila jsem, že někoho takového najdu.. Ale – nevím, asi jsem si dost nevážila jeho lásky a brala to trochu jako samozřejmost. Teď se nějak zbláznil. Podnikáme spolu a plánujeme rodinu (ne že bych ke svému věku nechtěla miminko, ale přemlouvá mně hlavně on). Neměl zrovna pěkné dětství a bylo ho taky „trochu dost“, ale fakt je, že se dost změnil.

     Moc se ale bojím, že to všechno teď pomalu končí. Přesvědčil mně, že mně tak šíleně miluje, jen a jen mně a jak spolu budeme do konce života; já moc nevěřila, víte, jak to v životě chodí, lepší je být připravený na nejhorší…  Ale byla jsem asi tak slepě zamilovaná, že jsem tomu krásnému snu opravdu uvěřila. Nosil mi kytky, žádal o ruku, psal milion SMS za den atd.

      A najednou buch. Přijela mu nějaká bývalá láska z 15ti let a byl jak vyměněnej. Já týden skoro nejedla a nespala a přesto, že mně ujišťoval, že mně miluje, jsem poznala, že se něco děje. Chápu, že je mladej a splašily se mu city a náhle nevěděl co s tím. Dost mi to ublížilo, ale asi si to neuvědomuje. Asi jsem taky trochu ješitná a žárlivá. Možná zbytečně, protože s ní určitě ni neměl, ale štvalo mně to jejich telefonování, zprávy, kávičky a čas, který trávil s ní a ne se mnou (dost málo se vidíme). Máme bar (já mám ještě jednu práci – zatím) a myslím, že toho máme oba plné kecky.

To děvče už odjelo a vypadalo to, že je pohoda, ale já už mu moc nevěřím, připadá mi, že se chce najednou bavit a nechce přijímat odpovědnost, jak ke mně, tak k tomu podnikání. Já už fakt nevím, co mám dělat, pořád něco odpouštím, miluju ho a vím, že i on miluje mně. Ale vidím, že se v něm něco bouří a chci mu pomoct, ale nevím jak. Omlouvám, se že je to tak dlouhý, ale potřebovala jsem se trochu vypovídat. Tak – jestli jste na tom někdo podobně jako já, tak se ozvěte.
Zatím čauky, díky za vaše názory – Zdenka

linkuj.cz vybrali.sme.sk