Napriek tomu som sa odstahovala. Nevedela som si rychlo zvyknut, ale snazila som sa. Robila som to co predtym doma varenie, pranie, upratovanie a ked som nieco nestihala tak som bola neprijemna. Potom som ho poziadala, aby mi pomahal a ked aj pomohol tak som ho vyhresila, ze to tak nemalo byt /jednoducho to nebolo podla mojich predstav/. Zabavat som sa nechodila a kde aj nieco vymyslel tak som to zamietla. Moc ma miloval a ja som to brala ako normalne a vsak on uz ostane pri mne. Odrazu prisiel cas ked  toho bolo na mna moc, zacali problemy u mna v praci, rodicia rozhadany a partner zacal byt tiez. Uvedomovala som si to, ze takto to nejde a chcela som to moje spravanie zmenit, tak som vyhladala pomoc. Zabarlo teraz sa viacej  chodim zabavat, cvicit, rodinu pozriet. .. Lenze teraz ked som na sebe zapracovala to on vzdal. Vraj ma uz tak nelubi ako na zaciatku nasho vztahu, ze sme introvert a extrovert, nemame nic spolocne...
     Dopisuje si s nejakou kamaratkou, vraj to je neutralne, nic to neznamena, ale ja sa citim ako oklamana podvedena, pocitujem to ako neveru. Citala som aj tie SMS takze nemam pocit, ze to je len tak ako kamaratka. „Cmuk, sladke sny prajem“…  so mnou sa na diskoteke zle citi, chvalabohu nejdeme sami a radsej sa opije.  Nasiel v nej niekoho kto mu moc pomohol a vie sa s nou zabavat tak ako so mnou nie...
     Chce sa so mnou rozist /aj to ustne povedal/, ale nadalej pomaha v domacnosti /obcas da prat, zehli, upratuje, utiera riad / chodime spolu na taboraky, vylety /iba dvaja nikoho nepripaja/, kupuje mi drahe veci na oblecenie, da aj pusu pri odchode a prichode domov, spime spolu, pred rodinou sa tvarime, ze je vsetko v poriadku, v partii nic konkretne nepovedal /iba ze asi sa rozideme/. Boli sme aj na sedeni – prejavil zaujem ale hned druhe stretnutie zrusil, ze je konec, nema to uz z jeho strany zmysel.
      Chcem sa odstahovat, ale zatial nemam kam. Rodicia by mi to pripominali, byva tam aj sestra s manzelom a dcerou, on nechce aby som sa tam vratila /ani ja /. Mame sa financne vysporiadat a do vtedy mam byvat u neho tak ako doteraz. Az ked budu peniaze /byt/ tak az potom to rodine oznami a vysvetli rodicom/ zrusi zasnubenie/.
     Ked mi prasknu nervy a zbalim sa, tak ma vzdy obijme, posadime sa zabranuje v cinnosti zbalenia. Akoby nechcel aby som odisla, /ustne mi nedal sancu skusit to este raz akoby sa bal, ze ked to povie tak sa zase zmenim na tu furiu co som bola/ radsej ma ucicika, zmeni temu, vymysli nejaku cinnost,  aby to oddialil. Teraz, ked sa sice vyjadril, ze je koniec, tak viacej blbneme a cele spoluzitie nam ide akosi lepsie, len neviem ze ci neman /mam/ sancu. Ked sa ho na to opytam tak povie, ze je konec, on tento zvysok vsetkeho berie s nadhladom. Tak potom preco tie pusy, hladkanie, objatia?  Zo zvyku? Zo sucitu? Ked som sa ho na to pytala tak povedal, ze som to ja chcela, ale odvtedy som mu povedala, ze to nemusi robit. Ked to je uz medzi nami jasne. Napriek tomu to robi nadalej. Neviem co si mam o tom mysliet.
     Stale ho lubim. Neviem ako dalej, robime a podnikame vsetko spolu, vela sa smejeme a je vlastne konec nasho vztahu. Nerozumiem tomu a neviem ako sa mam zachovat, ako k nemu pristupovat. Brat vsetko a uzivat si a mozno to este nejak dopadne/ dufat kladne/. Najst si niekoho ineho a vodit ho do spolocneho bytu? Povzniet sa nad vsetko, nepytat sa na jeho kamaratku a zit akoby nic az potial co nebudem mat byt? Do kedy? Peniaze na to vsetko este niesu a ist do podnajmu nejde nemam na to. Uz som to pocitala.
     Stale ho lubim a tymto mi dava stale sancu. . Poradte, vysvetlite…Margareta

ODPOVĚĎ:

Margaretko, bohužel, zase jedna, které bych měla naplácat J. Udělala jsi několik kardinálních chyb:

1) nedoporučuju dlouhé spolubydlení – děvče to většinou odnese;

2) ty ses chovala jako vdaná, on jako svobodný;

3) když ti řekl o rozchodu – nic jsi z toho nevyvodila

    Podívej, já ti nevyčítám to, že ses s láskou starala o vaši společnou domácnost a vše ostatní – že jsi zařizovala a pořizovala tak, jako by to bylo už v manželství, ale to, žes mu celou tu dobu tolerovala, že on si žije v podstatě stále jako doma – jen místo maminky má milenku (snoubenku). A – vůbec nic do vztahu on nedává – naopak!!! Jo, a ještě jedno – uvědom si – ty ho ještě stále omlouváš…

      Další velkou chybou je, že ač ti řekl a říká to i v partě – že se chce rozejít, ty nad tím zavíráš oči a nesnažíš se o žádné řešení – naopak jsi ráda, když je na tebe občas milý… Chápu, miluješ ho a byla bys ráda, kdyby to vše zlé mezi vámi se dalo vymazat. Kdyby tě měl rád a už to tak zůstalo…

      A proto ti vysvětlím, proč on je teď takový uvolněný a klidně s tebou „blbne“ a miluje se a mazlí se… Vždyť už všechno má za sebou, už se nemusí bát, jestli na něco přijdeš, on ti vše řekl, takže se cítí zcela bez nerváků… Prostě – až bude chtít, tak se sebere a půjde. Nebo ty… Myslím, alespoň to tak vyznělo, že bydlíš nyní u něj. A jistě jsi i investovala plno peněz, o citech ani nemluvě. Pochop, že on nechce, abys odešla – protože má neskutečné pohodlí a zcela nezávazný (už!) vztah!!! Proč by o to měl přijít? Pokud to půjde, pokud mu to bude vyhovovat… A pokud ty, z lásky, budeš setrvávat…

      Zkus jedno: řekni mu, že za tohoto stavu to nemá cenu, že nebudeš nic dělat pro někoho, kdo se takhle chová, stejně tak, že se cítíš ponížena a ponižována, když s ním máš spát – v situaci, kdy ti říká, že si tě nevezme, že počítá s rozchodem! Uvědom si, to je podobné, jako bys dala velké peníze a práci do firmy, ze které máš za pár dnů odejít…  Je to od něj vrcholně neseriózní… Zneužívá tvou lásku… to je to, co on nazývá slovy: „je to mezi námi jasné, je konec, nehodíme se k sobě“. To, že se nebudeš na jeho „kamarádku“ ptát, tím to neskončí…A dále: rozhodně požaduj, aby ti zajistil jiné vhodné bydlení; snad bys mohla požadovat, aby ti ho i platil (mohl by část finančního vyrovnání vyřídit právě tímhle).

     Já vím, že bys raději, abych ti napsala návod, jak ho „přimět k lásce“, ale věř mi, podle všeho, cos psala, je to nemožné. …. Nikoho k lásce nepřinutíš, pokud se některá naopak rozhodne vynutit si sňatek miminkem, nedopadne to nikdy dobře. Je to velice těžké a smutné, ale jsi ještě mladé děvče, které má život před sebou. Ber to jako skončenou záležitost a snaž se vše co nejrychleji vyřídit.

A především – vezmi si z toho poučení pro další vztah. Nehledej ale náplast nějakým urychleným dalším vztahem, nech všechno v sobě nějakou dobu doznít.. A co ty víš, třebas už podzim či zima ti přinese něco hezkého. Pokud bys měla ještě nějaké další otázky, klidně napiš. Držím palce, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk