| www.kudl@nk@.cz |
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
|
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
|
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
![]() |
![]() |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
![]() |
Kudl@nk@ |
| ARCHIV |
![]() |
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
| ŽIVOT S "NEŘÁDEM" ZA KAŽDOU CENU? PROČ? II. |
| Rubrika: [poradna] Ahoj Danielko, byla to pořádná pecka po ránu. Ale kaju se a kaju. Vím, že bych zasloužila na zadek, dnes bych spoustu věcí udělala jinak i chovala bych se jinak. Byla to nečekaná situace a na to se člověk nemůže připravit, protože protějšek se ve chvílích odhalení choval tak, že ho nepoznávám. O svých sexuálních zážitcích s jinými se rozpovídal, když jsem se ho zeptala, proč to dělal; nečekala jsem, že to bude tak hrozné... Kdyby se to stalo mě, řekla bych třeba, že to za moc nestálo a byl by – snad – klid. Nevím, proč mi to takhle řekl. Třeba to se mnou za nic nestálo, nevím. Nehodnotím se jako "sebeobětující se chudinka", ale – víš, byli jsme i v manželské poradně a tam mi paní doktorka řekla, že hraji roli sebeobětování se. Ani ubrečená znásilňovaná mi není blízké. Prostě – potřebovala jsem taky sex, ale bylo mi líto, že je to jen tak, bez jakéhokoliv vztahu k němu z mé strany nebo spíš s odporem k němu, nevím, jestli mi rozumíš. Nevěděl o tom, že brečím, odbylo se to a byl zase chvíli klid. Jemu to zřejmě uspokojení přineslo, ale mě bylo smutno, že tohle všechno dělá i s jinýma. V tu chvíli mi to prostě tak připadalo. Dnes už by ty slzy nebyly, poskytla bych "tělo bez duše". Je to možná kruté a hnusné, ale je to tak, spousta žen to tak dělá, jen aby byl klid. A kdysi před čtyřmi lety jsem ten důsledek vyvodila, odstěhoval se a já se chtěla rozvést. On nechtěl, sliboval, že se změní a bylo tam malé dítě, které bylo na něm docela závislé. Říkala jsem si, že se to časem třeba srovná, že se s tím naučím žít, nebo že mi to prostě nebude vadit. Čas je dobrý lékař. Ale nedařilo se mi to, kolem mne byli všichni šťastní a já v duchu pořád nenáviděla. Asi máš pravdu, že bych chtěla, aby se změnil, miloval mě a byl mi věrný. Myslím si, že nechci až tolik, ale pokud by to měl udělat, tak to si můžu najít už někoho jiného. Psycholožka mi řekla, že člověk se nemůže úplně nebo podstatně změnit během krátké doby, jen přizpůsobí své chování k obrazu partnera na dobu určitou. Věřím, že tomu tak je. Rozvod je složitý. Nemůžeme se spolu domluvit, on tvrdí, že nic neudělal a že zůstane s náma. Taky chce po mě vyrovnání majetku, na které ale nemá nárok, tudíž by šlo o rozvod sporný, který je náročný jak finančně (kromě závěrečného fin. vyrovnání) tak nervově. A dohoda s ním možná není. Prostě mi chce dělat problémy, ať to stojí co to stojí, když já jsem navrhovatel. Nemám bohužel finance na sporný rozvod. Rodiče samozřejmě nepočítají s variantou, že odejdu já, když dům je můj, ale on odejít nechce ani náhodou, tak nevím, jestli nakonec můj odchod nebude jediné možné řešení. Mám advokáta, který posoudil, že to opravdu s ním nebude jednoduché. Nemohu si dovolit platit soud a právníky, dostavěli jsme, loni koupili auto a penízky nejsou, zvláště když ještě uvážím, že zůstanu s dítětem sama. Takže já jsem sice rozhodnuta pro rozvod, jen mi chybí ta domluva. Ale s ním se nedá ani domluvit – na ničem, na výživném, na návštěvách dítěte, prostě když mi chce dělat problémy, tak to vždy jde. Možná, si mezitím něco shání, kéž by. Danielko, já mám celkem spoustu zábavy, chodím cvičit, občas jezdím na kole, učení se synem mi zabere spoustu času a jsem s ním neustále venku. Snažím se s ním být hodně, je to pro něho teď těžké. Snažím se, aby se toho nepříjemného nemusel účastnit. Ale on chce být taky hodně s otcem a hlavně se nás snaží dávat pořád dohromady. Zařídila jsem si to vše tak, abych byla docela samostatná jednotka a docela se mi to daří, vydělávám naštěstí víc než manžel. Taky občas musím zůstat v práci, ale kdo ne, že jo. A taková ta oddělená domácnost? Víš, je to strašně špatný příklad pro dítě, nechci, aby se tak jednou choval. Zkoušeli jsme to, byla i písemná dohoda, ale on ji nikdy nedodržel. Dohodli jsme se, že si bude sám vařit, žehlit apod. Dopadlo to vždy tak, že nám vyjedl ledničku a pak řekl: omlouvám se apod. Nedalo se to. Zní to hezky, ale vždy a všude to nejde. A jestli se podílí na údržbě domu? Danielko, asi snad jako každý chlap, udělá něco, až je to nutné, až skoro kape na hlavu a pohádáme se, tak to milostivě udělá a tak, aby to bylo. Vlastní iniciativa a snaha žádná. Zatím to je tak, že vedle sebe bydlíme. Probíráme spolu jen věci týkající se dítěte a rozvodu. On se sice snaží a chce se vrátit do normálního manželského života, ale já nechci, zklamal mou důvěru a já mu nemůžu nikdy věřit. Nechci žít s člověkem, který spí s každou a doma lže. Možná je horší to lhaní a podlost, než vlastně to, co dělá. Snad jsem Ti dala více informací a chtěla jsem jen říct, že to možná vypadá jednoduše, ale při detailech je to už úplně jiné. Těším se na odpověď, ať už bude jakákoliv :-))))) Blanka ODPOVĚĎ: Blani, je několik vyložených chyb, kterých se neustále dopouštíš, ale především a nej nej je tato: velice rychle se vzdáváš! Prostě – něco zkusíš, ono se to napoprvé nepovede, tak rezignuješ, řekneš si – „nejde to, psycholožka, advokát – všichni mi říkají, že to bude těžké, nesnadné…“ Dám ti konkrétní příklady: „on tvrdí, že nic neudělal a že zůstane s náma“ „...mám advokáta, který posoudil, že..“ „jsem sice rozhodnuta pro rozvod, jen mi chybí ta domluva…“ „. Zkoušeli jsme to, byla i písemná dohoda …“ , „vyjedl ledničku a pak řekl: omlouvám se…“ Takže – když on řekne, že je země placatá, když ti řekne, že se na to vykašle, když tě pošle do nejtmavějších končin… atd. – tak to prostě už nadále vzdáš… Panebože, Blaničko, už jsi slyšela někdy výraz „asertivní jednání“? To je nádherně slušnej výraz jednoduše pro toto: tak dlouho mu to budeš vytrvale – ale bez hysterických výstupů!!! – opakovat (do zblbnutí, je ten správný výraz J), až to jednou pochopí … Ale ne jednou a pak zas za měsíc… Další vyloženej průšvih, abych mluvila slušně: „Nevěděl o tom, že brečím, odbylo se to a byl zase chvíli klid. Dnes už by ty slzy nebyly, poskytla bych "tělo bez duše". Je to možná kruté a hnusné, ale je to tak, spousta žen to tak dělá, jen aby byl klid.“ Tedy, nezlob se – sama říkáš, že jsi mladá a ráda bys se s někým milovala. Ale tomuhle přeci nemůžeš říkat ani sex… Panebože… holka, přestaň blbnout!!! Tohle opravdu nejde!!! Prostě mu řekni – s klidnou tváří (pokud to tak ovšem budeš cítit), že za tohoto stavu s ním prostě spát nechceš, že ti to připadá, jako bys spala s celým nádražím a to že si raději najdeš milence … J Ach jo, neboj se, zaprvé mu to řekneš mezi čtyřma očima, zadruhé to hned nemusíš opravdu udělat… Ale aspoň mu dáš najevo, že nejsi kus hadru!!! A nakonec: Tedy, pokud se doma bavíte jen o dítěti, případně domácnosti ale jinak jen o rozvodu – no, to tedy bych tam nechtěla být ani náhodou… Jak by tě mohl chtít zpátky? Proč? Co by z toho měl? Uvědom si, že napřed musíš získat zpět ztracenou sebedůvěru, hrdost a jistotu. Hele, ať je jakej je, stále je to přeci jen tvůj manžel – takže pokud to chceš zkusit, tak přestaň být taková „mouchy snězte mne“. A pokud bys se chtěla opravdu rozvést – ale opravdu – tak mi věř, že to opravdu jde. Snad by to trvalo déle, ale nevěřím, že bys musela mít za sebou zástup advokátů. Stačí mít napsanou žádost o rozvod – když popravdě napíšeš všechno, jak to je, dojdeš si s tím do bezplatné advokátní poradny – je jich dost, neboj – tak ti pomůžou se zformulováním. A pak už jen zbývá jen trvat na tom. A vytrvat. Případně urgovat. Ale – zase vidím, že je to všechno jinak… Ty si stále namlouváš, že se „to“ „snad“ „samo“…. Děsný, co? A nevymlouvej se na dítě. Je plno šťastných dětí s rozvedenými rodiči. Nikdo by mu přeci nebránil v kontaktu s dítětem, ne? Víš, mě to připadá, jako kdyby ti někdo vlezl do tvého auta, ty bys ho tam nějakou dobu nechala, protože by se choval hezky, ale když by se začal chovat špatně, tak bys mu jen řekla: „I ty jeden, ošklivý, jdi pryč…“ A když by on řekl: ˇ“Tůdle“, tak bys to vzdala, dál řídila, kupovala benzin, vozila ho tam, kam by chtěl, brala by mu stopařky… A jen si občas povzdechla… No, tak co ty na to? Blani, věř mi, určitě to všechno zvládneš. Už jen to, že ses přiměla k napsání do Kudlanky, že sis to vlastně všechno sesumírovala – už tím jsi udělala první dobrý krok! Ahoj, daniela |
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
(Blanka - Mail - WWW) 26.07.2004, 11:18:56
Hani díky za podporu a ohlas. Jsem přesvědčena taky na 100%, že náš vztah se nikdy nezmění a chci se rozvést. Vím, že to bude těžké, ale jdu do toho. Hodně ráda čtu názory, pomáhají. díky
Jak na to? (Sigmund Freud - Mail - WWW) 26.07.2004, 17:14:59
Když se jeden z partnerů rozhodne pro rozvod, tak by se to mělo brát jako cesta k řešení nějaké neuspokojivé situace. Cíl je jasný, skončit vzájemné soužití. Bohužel, když je v tom i dítě, tak nezbývá než sespasat pravidla vzájemného "styku" pro účely rodičovství. Doporučuju, prostě vzít papír a můžeš to sepsat (bez emocí), pak to partnerovi předložíš a on si k tomu řekne možná své, ale ... co je psáno, je dáno ... a tak. Nezapomeň hlavně! na nenucený úsměv, příjemné vystupování (což je dost odzbrojující a asertivní). Někde jsem totiž četl, že při rozchodech má být žena usměvavá a muž velkorysý. A prostě ... když nastane nějaká situace, s kterou si nebudeš jistá (např. nucený sex), vytáhneš papír a řekneš (s úsměvem): sorry, tady mám napsané, že to nemám dělat :-)
p.s. pozn. k Hance: 1) že tě přítel "psychicky dlouhodobě terorizoval", za to si hlavně můžeš sama (asi to už víš, moc bych se tím nechlubil) 2) Hanka: "Myslím, že se Váš vztah NIKDY nezlepší" ... myslet znamená hovno vědět . a "jediná možnost", jak odejdeme z tohoto světa, je smrt. O další "jediné možnost" fakt nevím. Není dobré se upínat na nějakou jedinou možnost, třeba je jediná špatná :-)
(dasa - Mail - WWW) 26.07.2004, 17:29:49
mila Blanka, nemas to lahke, ale drzim palce, niekde som dokonca citala, ze partneri, ktori sa pohravaju s myslienkou rozvodu, by si mali este naposledy k sebe "privonat" ... najprv som myslela ze je to vtip, ale dalej bolo vysvetlenie ... ak ti tvoj partner - aj napriek vsetkemu co sa stalo este stale vonia - je tam nadej... ak uz nie, ani sebalepsia snaha , hoci aj oboch nepomoze a do buducna je to len trapenie ... este raz vela sil, energie a istoty a do buducna vela slnecnych dní :o)
Ahoj Blanko, (tejla - Mail - WWW) 27.07.2004, 00:45:23
Zcela chapu tvoji situaci. Mela jsem stastne manzelstvi, ale jen do urcite doby nez se v Cechach otevrely hranice.
Zili jsme v zahranici a muj Exmanzel zjistil, ze muze travit svuj volny cas sam a prijemneji nez doma s rodinou. Samozrejme doslo to k cemu dojit muselo. Devcat bylo dost a muj nebyl lakomy. Nasledovaly lzi a vylety se stale stupnovaly. Kdyz prvni neveru priznal a odstehoval se, dala jsem prvni zadost o rozvod. Vratil se a netrvalo dlouho a vsechno bylo pri starem. Od cizich lidi jsem se dozvedela, ze si zarizuje v Cechach byt. Od vlastniho syna , ze vi ze nekoho tata ma. Stale jsem sedela doma, starala se o domacnost, chodila do prace. Silvestra jsem stravila sama doma, na narozeniny mne pogratuloval pres internet az druhy den atd.atd. Presto tvrdil, ze se nechce rozvest, ze me ma rad. Ze mne nechce ztratit rodinu. Byla jsem kusem hadru o ktery si obcas utrel boty. Dodnes nevim jak jsem to vsechno mohla vydrzet. Az kdyz se dozvedel, ze mam pritele, tak se vsechno zmenilo. Najednou zacal mit o mne vetsi zajem. Ale to uz byl podany druhy rozvodovy navrh. Byla jsem pevne presvedcena, ze tenhle dotahnu do konce. Bylo to hrozne tezke, ale nelituji toho. Ziskala jsem sebevedomi a citim se volna. Moc jsem ho milovala a tak mne jeho chovani trapilo. Dnes uz ale nevidim, ze odjizdi za jinou. Vlastne nevim co dela, takze na to uz nemyslim. Snazim se na to zapomenout, neni to lehke, ale ten pocit, ze jsem sama a ze mam jitotu( byla jsem sice vdana, ale nevedela jsem, kde muj manzel travi svuj volny cas a jak). Dotala jsem to do konce. Jsem rozvedena, mam svoji svobodu, kterou uz si nikdy vzit nenecham. Zustal mi jenom pocit neduvery, ktereho uz se nezbavim. Muj psychololog mi rekl, ze se musim naucit vazit si sebe same. Pracuje na tom a ja doufam,ze se mu to podari. Moje rada je: Neodkladej rozvod.Stejne se nic nezmeni. Sliby dlouho nevydrzi a jak se rika:" Udelal to jednou udela i podruhe". Myslim, ze by jsi se dlouho trapila a nakonecen, dojdes do stejne situace. Pokud nedokaze dodrzovat umluvy(lednicka) je videt, ze si te stejne nevazi a ze si dela stale co chce. Bude to tezke obdobi, ale kazdy ma pravo na stesti a ty ho urcite najdes. Drzim ti palecky, aby si se rozhodla spravne a uz se netrapila. Tejla.
Tejle (Blanka - Mail - WWW) 27.07.2004, 09:37:01
Moc děkuji všem za podporu a jsem pevně rozhodnuta, že svůj vztah ukončím. Hodně mi pomáhají názory jiných, aspoň vidím, že na tom nejsem jen já tak špatně :-)) Mějte se moc hezky a držte mi palce, ať to se synem zvládnu. Je to přece jenom chlap a domluva je strašná. Hezký den. Blanka
(Stana - Mail - WWW) 28.07.2004, 14:19:51
Blanko taky ti preji at to dobre dopadne i kdyz ten rozvod nebude snadny v tom ma pravnik pravdu. Pises, ze te manzel podvadel pred 4 roky, vsechno ti tehdy rekl a on zil asi v iluzi, ze jsi mu odpustila a ze vse je OK, on nevedel ze ty po sexu places, hrala jsi svou roli vyborne. Blanko on te ty posledni 4 roky podvadel nebo si to jenom ty myslis? Pises ze on chce vyrovnani majetku, taky pises ze mate auticko loni koupene (asi za spolecny peniz?) ze jste opravili spolu dum (zase spolecny peniz?), pises ze ty ted vydelavas vice penez nez on, to je sice momentalne pravda, ale byla doba kdy jsi ty byla s malym na MD a tehdy asi on vydelal vice nez ty,ze? Blanko proc by sis nejakou financni pujcku nemohla vzit a vyplatit ho z domu ? Nebo mu dat to auto? Jste spolu 8 let a za tu dobu ma on na majetek stejna prava jako i ty. Patri to vam obema, bez nej by jsi nebyla tak daleko jak jsi dnes.
Stane (Blanka - Mail - WWW) 30.07.2004, 08:56:19
Pracuji již na rozvodu. Je to trošku složitější, kdybych to měla napsat, tak toho moc popíšu.Dům je můj, dostala jsem ho darovací smlouvou od rodičů, takže na ten nemá nárok, jen na rekonstrukci, která proběhla v době manželství. Vzala jsem si na to půjčku. Nevím, jestli manžel někoho měl v minulých čtyřech letech, ale teď v červnu ano. A nemůže mi to během těch 4 let ani potvrdit ani vyvrátit, a já po tom všem, co se mezi námi stalo mu prostě nemůžu věřit. Nenechá žádnou ženskou na pokoji, využije každou příležitost, hodně se pohybuje mimo domov.Před 4 lety jsem mu řekla, že mu to nikdy neodpustím a hlavně na nic z toho nikdy nezapomenu.Věř mi, špatně se s tím žije, kdo to nezažil, asi nikdy nepochopí, jaké to je. Nikomu to nepřeju.Žila jsem si svůj život, naučila jsem se být samostatná, měla jsem kamarádky, které mě z toho vytáhly a hlavně dítě. Vše bylo koupeno za společný peníz, jak jinak v manželství. Víš, kdysi vydělával více, byla MD, ale druhé dítě jsme nechtěli, protože by nás opravdu neuživil. Nosí mi domů 6.000,-Kč. Nemyslím si, že je to ideální na MD, dvě děti.Chci si vzít půjčku hypotéku, abych ho vyplatila, ale on prostě nechce a nechce mi rozvod dohodou podepsat. Nechci žádné tahanice po soudech. Auto si i tak nechává, které má docela slušnou hodnotu. Nabízím mu více než polovinu, ale myslím si, že momentálně nikoho nemá a nemá kam jít, nebude mít domásí servis a myslím si, že o to tady hlavně jde. Ještě ho mrzí, že na domku pracoval a teď z něho musí odejít. Ale na to měl myslet dřív, v tom má smůlu. Vím, že má na majetek stejná práva, na společný majetek, ale on se s tím prostě nemůže vyrovnat. Chtěl by, aby to fungovalo jako doteď. Já doma a bokem milenka. Všechno OK a v pohodě. To já nechci, jsem docela samostatná, musela jsem si na to zvyknout a zařídila jsem si život již po svém.
Měj se hezky.
Blanko, (Andy - Mail - WWW) 03.08.2004, 18:01:55
Nezbývá mi, než se přidat s tím držením palců. Doufám že budeš dostatečně asertivní a vytrváš, jak říká Daniela. Nevím,jestli mu ještě pořád vaříš, pereš, žehlíš... nebo jestli spolu ještě sdílíte společnou ložnici. To jsou podle mě docela důležité věci. Pokud ho připravíš (ale už doopravdy a napořád) o jeho konfort, tak to pěkně pocítí. Od čeho si přece pořizoval milenku?
Drž se!!! |
samozřejmě nikdo nemá právo ti radit co máš nebo nemáš dělat. Jediné co zde můžu říct je můj osobní názor a třeba nějaké zkušenosti ze života, ale každý se s tím bohužel musí poprat sám. Chápu, že tvoje situace je nadmíru těžká, zvlášť kvůli cvrčkovi, chápu, že se ti honí hlavou, že jako máma s dítětem asi nemáš šanci najít stálýho chlapa, možná si říkáš, co tomu řeknou známí (přátelé tě asi nikdy neodsoudí, ale všichni známe ty sousedské pomluvy :)), přemýšlíš, jak budeš vychovávat kluka bez mužského vzoru a každý večer se modlíš, aby si manžel už konečně někoho našel a opustil on Vás a určitě spousty dalších věcí.
Na začátku, to asi nejdůležitější - tvůj syn - osobně si myslím, že vzhledem k "přátelské a pohodové" atmosféře ve Vaší domácnosti, vše bude pro tvé dítě lepší, než tohle. Myslím, že ho mnohem víc poznamenají Vaše hádky, či nekomunikace, než to že budete rozvedení.
Za druhé - žádný komentář, jen příklad ze života. I když jsem asi mladší než ty, na podzim jsem odešla od expřítele po 7 letech vztahu. Nebyl to jen takový ten normální vztah, kdy každý si dělá to co se mu líbí a pak jsou trošku spolu, ale za ty léta jsme se dostali do 100% závislost. Pracovali jsme spolu, dlužili jsme spolu spousty peněž, celou dobu jsme bydleli v jeho domě, nestýkala jsem se s rodiči ani s žádnými přáteli. Přítel mě fyzicky ale hlavně psychicky dlouhodobě terorizoval. Léta jsem se sbírala, než jsem odešla. Prostě jsem vzala doklady a bez ničeho, jen s dluhy, jsem odešla. Samozřejmě, že ještě nyní, neustále slýchávám, "jak mě hrozně miluje, jak už to nikdy nebude takový, jak se zabije" - naučila jsem se být tvrdá. Mám krásný, opravdu krásný život s novým mužem, který mě strašně moc podržel v krizi a neumím si představit, proč jsem to vydržela tak dlouho.
Myslím, že tvoje situace je o to lehčí, že máš práci, kde bydlet, máš přátele. Přijdeš jen o toho chlapa, který není, podle mě, zas až takové terno. Myslím, že se Váš vztah NIKDY nezlepší. Prostě to už nejde. Jediná možnost, je podle mě, konec. Slepé střevo taky musíš vyoperovat, protože, když ho jen chladíš a uklidňuješ, bude tě zlobit pořád i když na čas někdy přestane. Držim palce. Hanka