Vzpomínám na dobu cca před 25 léty, kdy jsem sem přijela v doprovodu svého manžela, pětileté dcerky a malého chlapečka. K přehradě jsme se dokodrcali i s kočárkem-sedačkou. Deka pro nás, deka pro děti, hračky pro Lenku, hračky pro Roberta, taška s jídlem pro všechny, větší umělohmotný lavórek a kanystr s teplou čistou vodou. Taška s plenami a náhradním oblečením pro děti. Slunečník.

      Připadala jsem si jako profesionální stěhovák… Roztáhnout deky, usadit jedno dítě + hračky, vypustit dítě druhé, orukávkované a s hračkami, spolu s patřičnými příkazy a zákazy, srovnat pod slunečník všechno, co do stínu patřilo, namazat všechny přítomné… Do výše uvedeného lavórku jsem nalila teplou čistou vodičku a posadila do něj batole; mezitím se vrátil ze šatny manžel, sedl si ke kloučkovi a převzal hlídací štafetu. Šla jsem se převléknout i já.

     Další hodiny byly poměrně jednotvárné – hlídání, krmení a repete… Celkem nic podstatného či špatného se nestalo. Jen Robík se po chvilce do „své“ vody vyčůral, vzápětí se z ní napil a následně i s lavórem překotil. Za manželova hurónského smíchu jsem popadla řvoucí vzteklé mrně a šla s ním do rybníka… Okamžitě ztichnul a ve „velké“ vodě byl neobyčejně blažený…

    Ano, takhle jsem se zasnila, když jsem seděla s oběma bezva kamarádkami pod tímže stromem, jako před dávnými pětadvaceti léty. Strom zesílel (já také), okolí se změnilo k lepšímu (o mně se to – bohužel – říci nedá). Jsou tu dvě krásná hřiště na plážový volejbal s pravým mořským pískem, hopsací nafukovací hrad pro děti, veliká skluzavka, jsou tu stánky s občerstvením.

    Díkybohu, přehradní nádrž však zůstala stejná; i ta voda se mi zdála stejně teplá, jako tehdy. Snad – snad jen tehdy byla o něco čistší, ale ani dnes to nebylo špatné.

    Stačilo jen si sednout a už nic jsem nemusela… Lidí tu moc nebylo, což pochopitelně jsem přičítala pozdější hodině, ale i tak ty tři hodiny, které jsme si tam blažily, byly velice příjemné. Probraly jsme všechna témata, která nám přišla na mysl, vydaly jsme mnohá prohlášení, náležitě zhodnotily nejrůznější nepolitické situace. Prostě – bylo to zase jedno krásné odpoledne.

     Dokonce jsem s povděkem konstatovala, že nejen já jsem „dáma při těle“, že je tu přímo nabito příslušníky obézní většiny lidstva J.

     Ale věříte, že se mi po oné dávné době, kdy byly moji dospěláci ještě malí, docela zastesklo?  

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk