A nejde jen o děti. V posledních letech přestává být stánkový prodej výhradním zaměstnáním Asiatů, ale stále častěji si pronajímají obchody s běžným českým sortimentem, jako jsou třeba potraviny. „Vietnamci moc šikovní, nestojí fronty na podporu,“ směje se zmíněný pan Nguyen, otec tanečnice Džami. „Kluci, kterým se nedařilo ve stánku, třeba nakoupili skleníky a pěstují tradiční vietnamskou zeleninu.“
     Otazníkem, který bude nad vietnamskou komunitou v Česku asi ještě dlouhou dobu viset, je hospodářská kriminalita. Česká obchodní inspekce udává, že při kontrolách tržišť má 70–82 % procent stánků nějaký problém se zákonem – zpravidla obligátní falšování značek nebo ilegální vypalování CD. Zajímavé je, že přestože inspektoři i celníci v tržnicích zabavují tuny výrobků, obchod jede dál. „Přemýšleli jste někdy o tom, proč něco takového neexistuje v Německu, když tam jsou Vietnamci také?“ ptá se vietnamský programátor a intelektuál Pham Huu Uyen, který v Praze počátkem devadesátých let vydával protivládní časopis a má české občanství.

     „Mám tu výhodu, že když procházím tržnicí, tak rozumím, o čem si lidé povídají – jaké úplatky musejí dávat celníkům za kontejner se zbožím. Přes německé celníky by se to zboží nedostalo, přes české hranice se dostane.“
     Lidé, kteří přišli ze zkorumpovaného komunistického Vietnamu, prý necítí prodej padělků jako něco nemorálního – navíc uplácení je v jejich rodné zemi naprostou samozřejmostí a bez úplatků není možné nic vyřídit. „Proč by to nedělali tady, když to také funguje? Stát ten problém řeší špatně, protože primárně by musel odstranit korupci vlastních úředníků.“

     Ostatně snaha vietnamské menšiny dát dětem vzdělání naznačuje trend do budoucna. „My nejsme jako Číňani, abychom chtěli předat potomkům rodinný obchod. Naopak většina Vietnamců – ač by to asi nepřiznala – bere stánkový prodej jako něco nedůstojného, jako dočasnou oběť,“ říká Uyen, „v cizí zemi a bez znalosti jazyka je to pro ně momentálně nejvýhodnější. Ale všichni investují do toho, aby jejich děti mohly dělat něco jiného.“

Petr Třešňák, www.respekt.cz,  Praha  

linkuj.cz vybrali.sme.sk