Pomýšlela jsem na nevěru, samozřejmě, ale zároveň jsem si připouštěla, že má třeba pravdu.Tu a tam se vyskytly nějaké neurčité náznaky, které by na nevěru ukazovaly -např. cizí ženský vlas v naší posteli, telefonáty, které v mé přítomnosti vypínal, nebo zase telefon zvedl se slovy – „zavolám ti později“. Měla jsem pocit, že je to ženský hlas, ale on vše zapírá a ze všeho se vždy uměl nádherně vykecat.

        Před několika dny zazvonil u nás doma telefon. Ozvala se nějaká žena a ptala se, jestli je můj manžel doma.Nebyl, takže mě požádala, atˇ mu vyřídím, že má donést Dominikovi to, co mu slíbil. V pozadí jsem slyšela dětský hlásek. Nepředstavila se a více mi nechtěla říct. Po příchodu manžela domů jsem se jej ptala, jestli zná nějakého Dominika. Odpověděl, že ne, pochopitelně... O telefonátu jsem mu řekla.

        Je teď ve špatné finanční situaci, vydělává málo peněz.To by vysvětlovalo mé podezření, že má dítě s jinou a abych se to nedozvěděla, dával jí dost peněz .Jenže teď je nemá a ona asi tlačí. O svém podezření jsem mu řekla. On na to, že to tak není, že je to nesmysl... Prostě – teď jsem nejhorší já.  Ještě bych chtěla dodat, že telefon u nás doma zvoní poslední dobou dost často, po mém zvednutí to někdo položí. A dětský hlas jsem tam už také slyšela. Zajímavé je, že se to stává vždy, když má manžel vypnutý mobil. A tak já se trápím a nevím, na čem jsem. Připadám si jako služka. Chodím do práce, druhé zaměstnání mě čeká doma. K němu cítím odpor, nechce se mi už prát jeho prádlo. Ale co když má pravdu on a celé je to nesmysl? Lenka

ODPOVĚĎ:

      Uááááá…. Zase jedna holka, co by potřebovala na holou… Panebože, uvědom si, že jsi udělala přesně pravej opak toho, cos měla… Tak zaprvé – vůbec nic konkrétního nevíš, děláš scény (pochopitelně zcela na bačkoru – snad ani na tu ne…) a jen se šíleně trápíš. Vezměme tedy obě situace:

a) má nějakou tu jinou babu. OK, takže teď má průšvihy na obou stranách – Ona ho asi tlačí, aby se „už konečně rozhodl“, ty mu doma svým smutným naštvaným xichtíkem také radosti nepřidáš J.

b) babu nemá, opravdu je jen utahanej, otrávenej a – dtto – doma naštvanej…

Sama musíš uznat – vžiješ-li se do jeho kůže – že ho doma asi nemá co těšit… To víš, po dvaceti letech už tě zná hladce obrace, takže žádné vábidlo novosti… Vaše holčičky mají už plno problémů svých a tatínka zas asi taky tak moc nepotřebujou. Zvláště, když v poslední době asi na ně extra moc čas neměl, takže si asi odvykly… Takže: přestaň skuhrat a brečet a dejme se do boje!!! Utři slzičky, chovej se tak „normálně“, co zvládneš, ale – to především – vůbec se nehádej. Vyhlaš si v duchu jakési „příměří“ – klid zbraní… No, a začneš si tiše a především nenápadně! Vše ověřovat: určitě máte nějaké společné známé – neptej se, pochopitelně, co vědí o tý jeho „bestii“, ale snaž se zjistit – půjde-li to – i zpětně – kdy kde a proč asi byl… Stejně tak bys mohla – půjde-li to – prohlédnout jeho mobil. Můžeš mu prohlédnout totálně všechno, kam se dostaneš – ALE NENÁPADNĚ – BEZ JAKÝCHKOLIV NÁSLEDUJÍCÍCH SCÉN A VÝTRŽNOSTÍ A VRAŽD!!!! Tohle vše bys mohla udělat jen z jednoho jediného důvodu: abys si zjistila, co je nejspíš pravda. No, cizí vlasy v posteli a plačící Dominik – to fakt není nic, co by mluvilo pro něj. Ale zatím opravdu nic nevíš…

     Uvědom si, že když něco zjistíš, máš dvě možnosti: udělat šílenou scénu a následně se nemožně ztrapnit a vůbec nic tedy nedokázat; nebo si všechno v klidu rozmyslet, rozhodnout se pro všechna možná řešení a teprve pak jednat! Další – nejednáš vůbec jen sama za sebe! Máš ještě pořád za sebou dva živé „vlečňáčky“, o které se musíš postarat! Bylo by příšerně nezodpovědné, aby se maminka najednou začala hroutit, hysterčit, vyvádět… V době, kdy obě holky potřebují mít mámu-skálu, mámu, ke které naopak ony mohou s každým průšvihem…

     Sama jsi psala, že to bylo doposud manželství celkem pohodové. Věřím, že právě ty pohodové roky by mohly mluvit ve tvůj prospěch… Ale – uvidíme. Dej si, dejme tomu, měsíc, po který budeš opravdu detektivem J. A po který budeš přemýšlet a zvažovat všechny eventuality. I kdybys se nakonec rozhodla pro rozchod, je vždy dobré – zvláště ve vaší situaci – mít všechno předem promyšleno. Ne jen:  „teď tě nechci! A co bude dál, to mě nezajímá…“

Holka, držím ti moc moc palce, určitě se ozvi, něco vymyslíme!!! daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk