Celkem to bylo fajn, nebyly žádné nepříjemnosti. Ty přišly teď, otěhotněla jsem. Pravda je, že před časem jsem strašně moc toužila zase mít dítě. Říkala jsem, že bych do toho šla hned, jen najít dobrého tatínka. Ani nevím, jak se to stalo, nejsem si vědoma ničeho, co by se nemělo stát. Nebrala jsem, díky nízké frekvenci setkávání, antikoncepci, a taky jsem měla pocit, že už jsem na to asi stará… Partner se vyjádřil, že jakékoli mé řešení této situace je pro něj přijatelné, pro mě ovšem zas je to „jakékoli“ nepřijatelné. Podle mě to vidí dost zjednodušeně, já zas vidím asi dopředu moc komplikací. Spousta důvodů mluví pro interrupci. V našem životě by se nic nemuselo měnit. Jenže paradoxně nejvíc jsem si užívala – tj. cestovala atd. – když byly děti malé, teď jaksi jsem ve vleku a na nic není čas, peníze, síly.

     A co když můj přítel není ten pravý? Neznáme se tak dlouho a dobře, je rozdíl chodit na schůzky a trávit víkend jako milenci, nebo žít v jedné domácnosti. Je hodný, ochotný ustupovat, na můj vkus někdy až moc, umí uvařit, postarat se o děti,  o domácnost, omluvit se, když udělal chybu, ale občas má na to, co je správné, jiný názor než já.

     Například otázka zodpovědnosti;v mém vztahu s bývalým mužem byl ten nezodpovědný on a já musela být zodpovědná, s přítelem se naopak občas dohadujeme tak, že mu zas já připadám moc dobrodružná, a on je moc při zemi...Všechno chce mít zajištěné, například bez místenky by nejel.Já se zas nejradši spoléhám jen na sebe, vím, že spousta věcí se  dopředu nedá předvídat, nejdu sice do rizika bezhlavě, ale občas mi jeho přístup připadá strnulý. Zvažovala jsem i svou další kariéru…
     Milá Danielo, prosím tě, poraď mi, jak si všechno utřídit, jak si udělat jasno,  napiš, jak to vidíš ty.Co bys mi radila udělat? Nemám už moc času na rozhodování, ale ani nevím, kam se obrátit a s kým to probrat. Moc děkuju za odpověď, Monika

ODPOVĚĎ:

Tak jsem si, milá Moniko, tvůj dopis přečetla několikrát, v rozmezí několika hodin, a už přesně vím, v čem je onen pověstný „pes zakopaný“…

a) jak jsem vyrozuměla, u tvého předchozího partnera jsi musela být kápo ty, všechno viselo na tobě a ty sis na to už zvykla;
b) tvůj současný partner je smířlivější nátury. Bohužel, jak už to tak bývá, tobě (i když si to nepřiznáváš) imponoval spíš tamten nezodpovědný divous J.
c) teď jsi nerozhodná proto, protože nemáš důvod za něco bojovat, v podstatě ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, bude ti to  odsouhlaseno. A to tě – viz bod b), zjevně nebaví…
d) zkus „do hry“ zapojit i své děti. Říkáš, že jsou už starší, takže nejspíš už nevěří na čápa J – řekni jim, že je možnost, aby měly dalšího sourozence. A s čím dobrým i méně dobrým by musely počítat.
Nedá se nic dělat, ony, pokud žijí s tebou ve společné domácnosti, by asi měly mít také – když nic jiného – alespoň poradní hlas…
e) a závěrem si vyloženě na rovinu promluv se svým partnerem. Ne nějaké to: no, já budu souhlasit se vším… Vyraž z něj opravdu jeho osobní názor – chci, nechci! A proč…
Podle těchto hlasů z pléna se pak sama rozhodni: pravda je, že v padesátce bys měla desetiletého studentíka, ale zase ty starší by už byly podstatně dospělejší… A až by odešly do světa, nezůstala bys sama … V neposlední řadě si promluv se svou gynekoložkou, ať ti řekne, jak jsi na tom zdravotně, jestli to vůbec má či nemá naději. Ale v dnešní době si myslím, že to zas tak velký věk není, znám plno maminek, které přivedly na svět a zdařile vychovávají dítě i ve starším věku, než jsi ty…

Takže zanech uvažování planého a dej se do skutečně zodpovědného J. Dej mi, když tak, vědět, držím palce, ať se rozhodneš jakkoli! daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk