Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

V Praze proběhl koncem minulého týdne veletrh Esoterika. I když spojení pojmů veletrh a esoterika už samo o sobě působí protikladně, vydala jsem se na něj s určitým záměrem. V sobotu dopoledne měl v rámci doprovodného programu přednášku Pablo Russel, Indián z kmene Černonožců, žijící v Kanadě. Byla jsem na něj zvědavá, protože se o indiánskou moudrost zajímám delší dobu.

    Na pódium přišel muž menší postavy, s černými vlasy vpředu spletenými do copánků, oblečen v kobaltově modrou košili s vkusně aplikovanými indiánskými ozdobami z korálků a peříček, a světlých plátěných kalhotách. Pablo Russel je uznávaným učitelem a vůdcem tanečníků Tance slunce, dávného indiánského duchovního rituálu. Vyrůstal v Kanadě, v rezervaci poblíž Calgary. Přestože ho jeho rodiče vedli k tzv. modernímu způsobu života, měl štěstí, že vyrůstal i pod láskyplným dohledem svých prarodičů, kteří mu předali moudrost jejich předků. Tuto moudrost se teď Pablo Russel snaží předávat dál, i u nás v Evropě.

    V první větě nás oslovil svou rodnou řečí, pak hovořil jasnou a srozumitelnou angličtinou. Své vyprávění doplnil i ukázkou zpěvu za doprovodu bubnu. Sál byl plný do posledního místečka. Jeho přednáška byla tak fascinující, že po jejím skončení lidé tleskali a spontánně vstávali. Pro mě to byl takový zážitek, že bych se s vámi ráda podělila o poselství, které nám, bledým tvářím, Pablo Russel předal.

Všichni jsme stejní

      Všichni jsme ve své podstatě stejní, všichni toužíme být šťastní. Jediné, co nás odlišuje, je jazyk a barva pleti. Nejhorší osobou, která vám může ublížit, jste vy sami. Jedinou osobou, která vás může učinit šťastnými, jste vy sami.

Láska bez podmínek

      Příroda nás učí svobodě, bezpodmínečné lásce. Avšak my si klademe podmínky – podmínky pro své partnery, děti, ale i pro sebe samé, klademe podmínky na všechno kolem nás, protože se bojíme. Chceme mít všechno pod kontrolou. Čím víc kontrolujeme, tím víc se bojíme, čím méně kontrolujeme, tím jsme víc volní, svobodnější.

Vnitřní svoboda

      Na rozdíl od ptáků, kteří jsou volní, však žijeme jinak. Pták si může odletět do hor, když je unaven životem ve městě, ale my nemůžeme jen tak někam odejít. Můžeme však najít vnitřní svobodu.

Čtyři části lidské bytosti

      V každé lidské bytosti se setkávají čtyři části: mentální, emocionální, fyzická a duchovní, které by měly být v rovnováze. Říkáme, že mentální část (hlavu) bychom měli využívat jen na matematiku a fyziku, protože jinak v ní vznikají šípy, které si sami vytváříme – je to posuzování sama sebe, sebekritika, sebekontrola. Emocionální část (srdce) nám pomáhá nalézt sama sebe, být šťastným, odpouštět. Srdce bychom měli používat, když hovoříme s lidmi i sami se sebou. Nalezneme-li správnou rovnováhu mezi hlavou a srdcem, pak se teprve staneme dospělými. 

Žít v přítomném okamžiku

     Ztrácíme spojení mezi námi, Matkou zemí, vesmírem. Proč? Protože žijeme pro zítřek a stavíme si zdi proti včerejšku. Je třeba žít v přítomném okamžiku. Je třeba se spojit se svým vnitřním světlem, vaším duchem, který ví, co je váš smysl života. Spojit se se svým duchem znamená žít bez úsilí, beze strachu.

Smysl našeho života

     Naším úkolem a odpovědností je zjistit, proč jsme tady. Spousta lidí prožije svůj život a nezjistí to, proto se musí vrátit v dalším životě. Pokud máte naplněný život, nemusíte se už vracet. Přesto se někteří vracejí jako pomocníci na cestě ostatním. Když neznáte svůj smysl života, nesnášíte svou práci, ale chodíte do ní, abyste si vydělali peníze na živobytí. Když znáte svůj smysl života, svou práci milujete.

Být příkladem svým dětem

     Je důležité být příkladem pro své děti, dávat si pozor, jak se chováme v jejich přítomnosti. Chceme-li, aby naše děti byly lepší než my, musíme se my sami změnit k lepšímu. Mně můj  otec bil bičem, naučil se tomu v sirotčinci, kde musel pobývat ve svém mládí. Dodnes mě to bolí v srdci, i když jsem otci odpustil. Já jsem na své děti nikdy nevztáhl ruku. Když děti cítí, že jsou v bezpečí, mohou se uvolnit, důvěřovat, sdělovat se. Dal jsem jim tedy to, co jsem sám nikdy neměl. Nikdy jsem nemohl s otcem mluvit o svých pocitech. To, že nemáte možnost se rodičům sdělovat, mít k nim důvěru, to jsou věci, které vám brání ve vašem růstu, v odpouštění, omezují vás. Proto byste měli odpustit svým rodičům, říci jim to a pak jim odpustit. Ujišťuji vás, že vaše spiritualita pak poroste mnohonásobně rychleji, protože spiritualita a emocionalita jsou spojené nádoby. Nikdy se nedostanete na duchovní pouti dopředu, když se neomluvíte a neodpustíte.

Mít se rád

     Mnoho lidí se nemá rádo, nevydrží sami se sebou. Jste-li sami, musíte poslouchat rádio, dívat se na televizi, nějak se zabavovat, jen abyste nemuseli zůstat sami se sebou, protože se bojíte všeho toho negativního, co tak pečlivě skrýváte před světem i sami před sebou. Je třeba postavit se k tomu čelem.

Cesta bizona

     Přišel jsem proto, abych vás naučil cestu bizona. Bizon je jediné zvíře, které se dokáže postavit bouři čelem. Všechna ostatní zvířata před bouří utíkají, on sám se vydává proti bouři. Je to hrozný a děsivý zážitek, při kterém může pochybovat, zda to zvládne, může mít strach, málo sebedůvěry, ale když to překoná, dostane se z bouře brzy ven na zelenou prérii ozářenou  sluncem. Představte si bizona, to ohromné zvíře, jak  se vší silou brodí závějemi sněhu ve sněžné bouři.  Zápasí se silným větrem, sníh mu oslepuje oči. Jde ztěžka, když se ohlédne, vidí, že všechna ostatní zvířata prchají úplně jiným směrem než on. Dá mu hodně práce se překonat, nezakolísat, najít sebedůvěru a kráčet proti bouři. Když to však zvládne, najednou se rozjasní, je po bouři a slunce zase svítí. Pro něj bouře skončila mnohem dřív než pro všechna ostatní zvířata, která se ještě někde krčí strachem v zuřící bouři. To je cesta, na kterou si vzpomeňte, když se ocitnete v těžkých životních situacích, krizích, když budete potřebovat překonat strach.

     Vzpomeňte si na cestu bizona.

Ariana

linkuj.cz vybrali.sme.sk