Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Pokud něco smím, tak na to nějakou extrachuť nemám. Ale zkuste mi to zakázat a nebudu myslet na nic jiného... Včera jsem ve frontě u pokladny ve zdejším supermarketu pokukovala po všech těch vystavených čokoládových malých vábničkách a snažila se přesvědčit sama sebe, jak jsem úžasná, když odolám... Odolala jsem, ale spokojená nebyla. Myslela jsem (jen s malými přestávkami) na ony dobroty vlastně celý večer. Při té příležitosti jsem si vzpomněla na jeden dávný večer, kdy - poprvé těhotná a i s „vetřelcem v bříšku" – jsem byla o hodně lehčí než teď.

     My jsme tehdy bydleli v modřanské vile manželovy tetičky, která nás laskavě vzala pod svá křídla (a uvítala mladé ruce, schopné úklidu, vaření, praní, žehlení, sekání trávy, pletí záhonů..). Tetička byla zrovna v nemocnici a já si s provinilými výčitkami ale silnějšími chutěmi uvědomila, že jsem u ní na knihovně viděla ležet bonboniéru. No co, tak si zobnu bonbonek a zítra koupím novou... a už jsem se valila do obýváku. Bonboniera byla ještě v celofánu, tedy nedotčená. S téměř kapajícími slinami jsem ho servala, vybrala si jeden kousek a .... A vzpomněla si (zcela důvodně) na nádhernou minipovídku Ifraima Kishoma:

Bonboniéra státu Izrael

     Dostávat dary je dobré, dávat je lepší, praví jedno staré židovské přísloví, jež nás vždy napadne, když doma při uklízení narazíme na nějaké staré haraburdí. Všechno je to otázka organizace. Proto ve skříni účelně rozdělené do přihrádek uchováváme nepoužitelné dary, abychom jich v budoucnu znovu použili. Kdykoliv nějaký takový dar dostaneme, a to se stává často, zaregistrujeme, utřídíme, zařadíme. Předměty pro batolata se automaticky ocitají ve zvláštní přihrádce. Knihy, o rozměru větším než 20x25 cm, se odkládají v oddělení barmicva. Vázy a mísy z nepravého stříbra jsou v oddělení svatba a zvlášť ošklivé popelníky jsou v oddělení nový byt. 

     Jednoho dne opět nadejde purim, svátek darů a přihodí se toto. U dveří zvoní, venku stojí penzion Cígler s bonboniérou pod paží. Vejde a daruje nám ji k purimu. Je zabalená v celofánu. Na jejím víku je omamně krásná panna obklopena alegorickými postavami v technokolorovém provedení. Jsme hluboce dojatí a Cígler se zálibně usmívá, až potud je to v pořádku. Bonboniéra nám byla velmi vítána, protože bonboniéry jsou velmi použitelnými dary, hodí se při mnoha příležitostech. Např. ke dni nezávislosti stejně jako ke stříbrné svatbě. Okamžitě jsme ji uložili do oddělení různé haraburdí.  

     Řízením osudu to však dopadlo jinak. Náhle se manželky i mě zmocnila neodolatelná touha po čokoládě a tu bylo možno ukojit pouze čokoládou. Rozechvělí lačností roztrhli jsme celofánový obal bonboniéry, otevřeli krabici a strnuli jsme. Obsahovala několik hnědavých oblázků spoře porostlých mechem. "To je rekord," hlesla moje manželka, "to je nejstarší čokoláda jakou jsme kdy viděli." S hněvivým výkřikem jsme se vrhli na Cíglera a třásli jím tak dlouho, až se bledý a rozechvělý přiznal, že bonboniéru dostal loni darem od dobrého přítele.

     Zavolali jsme dobrému příteli a požadovali jsme na něm tvrdě, aby se zodpovídal. Dobrý přítel začal koktat: "Bonboniéra, ovšem bonboniéra. Dar inženýra Glika, poskytnutý z radosti nad izraelským vítězstvím na sinajské frontě." Pátrali jsme dál. Inženýr Glik dostal krabici před čtyřmi lety od své švagrové, když se mu narodila dvojčata. Švagrová si ještě zcela zřetelně pamatovala jméno dárce Goldštajn 1953. Goldštajn ji dostal od Glázera, a Glázer od Štajnera, a Štajner, to je k nevíře, od mé milé tety Ilky v roce 1950.

     Hned jsem věděl kolik uhodilo. Teta Ilka tehdy oslavovala nastěhování do nového bytu, a protože příslušné oddělení naší skříně na dárky bylo tehdy úplně prázdné, museli jsme s krvácejícím srdcem obětovat bonboniéru. Nyní jsme historickou krabici opět drželi v rukou. Pocítili jsme úctu, co všechno ta bonboniéra neprožila, oslavy narozenin, oslavy vítězství, kladení základních kamenů, nové byty, dvojčata. Pravděpodobně se stala kusem dějin.

     A tím to dáváme veřejnosti na vědomí, že dárková bonboniéra státu Izrael byla stažena z oběhu. Někdo bude muset koupit novou.

    Ta bonboniéra, kterou jsem tak zlovolně chtěla ubohé tetičce vyzobat, pamatovala dny, kdy jsem šla do první třídy... daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk