| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| MŮJ NEJVĚTŠÍ OKAMŽIK ŠTĚSTÍ... |
Rubrika: [úkol pro vás] Ráda bych, abyste se spolu se mnou zamysleli a napsali svou vzpomínku na „nejkrásnější a největší okamžik štěstí“, který si uvědomujete. Je to těžké? Když jsem já uvažovala nad konkrétní odpovědí, musela jsem sebekriticky přiznat, že bych asi dost váhala… Ono rozhodně záleží na výběru „zaměření“ – má být největší okamžik lásky, mateřství, příjemných pocitů? Někdy si myslím, že mne tahle totální euforie nejspíš minula, že se rozdrobila do malých pozorností, které občas vylepší minusovou kalkulaci dne… Například před chvílí, když jsem jela domů (metrem), mě jeden mládenec s milým úsměvem i slovy pustil sednout. Já vím, nejspíš ze mne čišela stoletá únava, ale – ale uvědomila jsem si, že jsem vlastně hrdá na to, že jsem Češka. Proč? Protože tohle například v New Yorku absolutně neexistuje. Tam, kdo si sedne (a mladí jsou pochopitelně vždy rychlejší), tak i sedí. I kdyby nad ním stál pradědeček, člověk o berlích či žena „na rozsypání“. A nikdo se nad tím nepozastaví – prostě TAM se tohle nenosí… Ovšem, zpátky k tématu: pro někoho je ten nej nej okamžik spojen s nějakou předchozí tragédií – kdy všechno nakonec přeci jen dobře dopadlo, pro jiného není zas tak hektický – naopak vzpomíná na absolutní pohodu, nirvánu, ve které se právě zcela odevzdal pocitu příjemna. Ať sám, či s někým blízkým. Děti – to je také velký záběr – od okamžiku jejich zrození, přes úlevu v nemocech či jen v pohodě, kdy se „právě nic neděje“. Určitě bych mohla tématy popsat plno stránek a stále bych nevyčerpala všechna. Takže – otevírám kouzelným klíčkem vaše srdce a doufám, že potěšíte svými okamžiky štěstí i nás ostatní… Své zážitky posílejte, prosím, na adresu: daniela@kudlanka.cz
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
Nedokážu to... (anquetil - Mail - WWW) 29.06.2004, 18:06:47
V okamžiku, když jsem si přečetl tvou otázku, považoval jsem ji za natolik triviální, že hned vzápětí jsem si byl jist, že dokážu jednoznačně identifikovat okamžik svého největšího životního štěstí. Avšak s přibývajícími hodinami se do prvotní odpovědi vkrádaly pochybnosti a já nacházel jiné, srovnatelné chvíle, jež mi přinesly v náruči životní štěstí. Navzdory občasným mráčkům na obloze je život krásný a jsou stovky dnů, kdy je nebe dočista modré. Jako kdybys, dívajíce se na louku plnou sedmikrásek, měla určit, která z nich je nejkrásnější a těm ostatním nekřivdit. Každá sedmikráska sama o sobě je něžným kvítkem a všechny společně v kontextu neoddělitelně tvoří nádhernou louku. Takový je i náš život, tvoří ho mozaika mnoha šťastných chvil. A každá z nich by sama o sobě byla jen pouhou epizodou…
Je jich spousta (Scalex - Mail - WWW) 01.07.2004, 10:30:30
Největší okamžik štěstí - takových je v životě hodně. Zatím nejsem otcem, takže je možné, že mne ten opravdu největší okamžik štěstí teprve čeká, ale za svůj život jsem okamžiků štěstí zažil hodně... Jsou různé silné okamžiky a anquetil má naprostou pravdu, že se jen obtížně vytrhují z kontextu. Ano, dal by se napsat sáhodlouhý seznam úžasných okamžiků typu "první sex" nebo "úspěšná maturita". Ale kupodivu, když si zavzpomínám, tak se mi nevybavují tyhle silné momenty, ale vzpomenu si, jak jsem jednou na Benecku v Krkonoších navečer seděl na lavičce, koukal do údolí, bylo hezké vlahé počasí a já byl spokojený. Přitom o nic nešlo, nic se zrovna nedělo. Jen jsem seděl, lelkoval... ale ten pocit z té chvíle se mi vryl pod kůži a často se mi vrací a já si uvědomuju, že k tomu, aby se člověk cítil šťastný, stačí velmi málo. Že vlastně není žádný problém "cítit se šťastný". A že by to vlastně měl být smysl našeho života... cítit se celou dobu šťastný (ovšem ne na úkor jiných). Protože naše pocity štěstí se pak budou přenášet i na ostatní lidi okolo nás. A snad ubyde škarohlídů.
|