ale já zase znám někoho kdo se narodil jako holka, chodila ráda v červených trenýrkách, hrála fotbal, jezdila na kole, jmenovala se Monika .... a byl to takový malý kluk s holčičím jménem, no a teď je z ní kluk Milan a určitě je tak šťastnější, vesnice to tak nějak přijala.

:-)))) to já kdybych mohla ....tak bych byla pěknej, fousatej chlap, kouřila bych fajfku a bydlela na lodi a s ženskýma??? No hlavně ne takovou co by si ke mně dala župan, pantofle nebo kartáček na zuby, to tedy NIKDY!!!

Navíc jsem úplně nepochopila, jestli je tu jen tak pro úvahu nebo jako žádost o radu. Tak jako tak, bojím se, že ještě dnes aby se takový člověk bál exkomunikace nebo alespoň nepochopení ze strany rodičů, přátel, apod. Navíc - lidi možná mohou být taktní a neříkat svůj názor na potkání, když o to nejsou žádání, ale nelze už na povel změnit jejich myšlení, protože na to má každý právo. Upřímně, být v roli toho transexuála, nevím, co by bylo horší, jestli falešné řeči nebo upřímnost...
Nedovedu si dále vůbec představit, jak by se k tomu stavěla například moje rodina, kdyby šlo o mě. Tedy, nemyslím si, že odsuzování je správné, ale na druhou stranu ani já bych nebyla ze svého dítka nadšena, kdyby bylo homosexuál či transexuál, a ani bych nebyla moc ráda, kdyby si přivedlo za partnera někoho, kdo podstoupil změnu pohlaví. Prostě - stokrát bych mohla dotyčného chápat, ale ten strach, co to způsobí, jaké to bude mít důsledky a zda vůbec má šanci být šťastný, by ve mně pořád hlodal. Jasně, problém je v těch představách, co si člověk v hlavě tvoří, a já přiznávám, že pro mě ten ideál má spíš takovou tu standardní, konzervativní podobu. Je to podobné jako s jinýma věcma. Nemám třeba nic proti cizincům, i jiné pleti, ale prostě u svého dítěte bych byla raději, kdyby si našlo Čecha. Beru, že někdo není zdravy, nemůže mít děti, apod., ale kdyby došlo na lámání chleba, stejně budu zase chtít, aby můj partner nebo partner mého dítěte byl zdravý a neměl s plodností problémy. Protože koukat se pak na své dítě, jak se trápí nebo trápit se sama, ..., to potom zase bude jen můj problém, důsledek mého rozhodnutí a nikdo mi s tím nepomůže.
Ještě k těm pár hňupům, co to kazí. Víte, on se nějaký hňup najde vždycky. Kolikrát jde o úplné banality, blbosti, běžné každodenní situace, kdy by nikoho ani nenapadlo, že někomu může něco vadit. Je v tom možná i kus nadpřirozena nebo minimálně "akce způsobující reakci". Opakuju se, ale NELZE svět potáhnout kobercem a očekávat od okolí zacházení v rukavičkách. Jestliže je člověk o něčem přesvědčen, že to opravdu moc a moc chce a že mu to pomůže být šťastný, tak se musí vykašlat na to, co si myslí a co říkají ostatní. Je to těžké, chápu, ale fňukání a ukřivděnost je úplně nanic, bohužel. Tím naopak člověk dává sílu těm otravům a prudičům.

Přesně, jak jsi to, Gituš, vzala.
Ano, vzpomínám si na starý a krásný film "Hádej, kdo přijde na večeři". Pro ty, kteří ho neznají: do rodiny velice aktivního veřejného činitele, který bojuje mj. i proti rasismu, si přivede jeho dcera snoubence - černocha...
Ono se o tom jinak uvažuje, a jiné to je, když to postihne nás. Přiznávám, že jsem také velice ráda, že mé děti tohle nepostihlo, ale měla jsem možnost se seznámit s několika maminkami mladých lidí, kteří tuhle trnitou cestu životem mají. Někdo to zvládá, někdo hůř a jsou i teď případy, kdy je rodina přestane zvát...
Ještě že alespoň mají své kluby, známé, kamarády, že alespoň oficiálně mají svobodu.

nesmíš koukat na to co řeknou lidi, ale na to, že je Tvé dítě šťastné a vzít to tak jak to je, co naděláš. Ono taky Tvé dítě může mít normálního partnera, vést normální život, najdnou bude nějak smrtelně nemocné a budeš koukat jak pomalu umírá a nebudeš mu moci pomoci, to je mnohem horší varianta. Brát věci jak jsou i když to občas není jednoduché.

Sidney Potier hrál toho, kdo přišel na večeři.

Vidím to podobně s Gitou. Nikdy jsem nedala na to "co řeknou lidi", "co je normální", jednám a žiju po svém a přesto se nemám za co stydět. Takže bych, dnes, ve svých 39, klidně vylezla s tím,že chodím s holkou, srovnala bych se s reakcemi okolí. Ale jak bych to zvládla v 17, ve 20? V době, kdy se o homosexuálech šeptalo jako o úchylech? Jak bych vydržela zlé reakce zakomplexovaných nevědomých jedinců? Jak bych zvládla utrápené pohledy rodičů, že nikdy nepovedu "normální" život s dětmi a manželem?
Změnilo se hodně, přesto si umím představit, že podobným trápením procházejí mladí i teď, obzvlášť, pokud žijí na vesnici, v maloměstě, nebo vyrostli v hodně konzervativní rodině, neřku-li silně věřící rodině. Podpořila bych své dítě všemi možnými způsoby, ale dobře bych věděla, že si stejně dost užije a byla bych raději, kdyby to nemuselo být.
Stejně tak transsexualita. Řekla bych, že s tou se okolí vyrovnává obvykle snadněji, protože všeobecně panuje jakési povědomí o tom, že ti lidé si se svojí "nejednotou těla a ducha" hodně vytrpí a nijak to nemůžou ovlivnit. Kdežto o homosexualitě se pořád dost lidí domnívá, že je to naučený zlozvyk, kterému lze vhodnými postupy odnaučit ;)

No, a přes všechnu svoji vnitřní jistotu, že se vůči takovým lidem nijak nevymezuji, přes absolutní jistotu, ke které jsem dospěla pocity i v úvahách, že svoje dítě bych i za těchto okolností milovala stejně, tak přes to všechno si přeju, aby "mělo normální život, normálního partnera, normální starosti".
Tak to asi s tím přijetím homosexuální, transsexuální i jiné menšiny nebude tak horké.

Voto nic. Ale tam přeci vůbec nešlo voto, že by rodiče sami o sobě měli výhrady proti zcela výjimečnýmu, ojedinělýmu, vzdělanýmu a kultivovanýmu černochovi. Je trápilo, že jejich dcera a vnoučata budou mít v tehdejší společnosti už předem zaděláno na moc těžkej život.
To tihle rodiče se mimoto musej smířit ještě s tím, že nebudou mít ani vnoučata.
Neže bych dítěti v takový situaci nepomáhal jak bych mohl, neže bych odsuzoval - to ani vomylem. Ale nadšenej bych teda rozhodně nebyl.

Transsexualita se s homosexualitou rozhodně nedá nijak srovnávat.
Transsexualita je vrozená porucha somatického charakteru (nikoli psychologický postoj), která se napravuje medicinským postupy už hodně dávno, už dávno je tomu přizpůsobená i úřednická praxe na matrikách (postupná změna jména a příjemní přes neutrální podobu na podobu pro druhé pohlaví). Transexualita se nevyznačuje homosexuálním chováním.
S homosexualitou to nemá vůbec nic společného.
Homosexualita je sexuální deviace somaticky nerozpoznatelná, neprůkazná žádnými změnami v morfologii, genetice, endokrinologii... Projevuje se navenek pouze chováním.
Směšování a zaměňování je vůči transsexualitou stiženým lidem velice hanebné a dopouštějí se ho cíleně hlavně homosexuálové a transvestité, aby utlumili přirozenou averzi ostatních lidí vůči provozování jejich sexuálních úchylek.

ale nejsme ignoranti

kdo nepochopí, ten vysvětluje ...
:-)))

sleduji tvoje příspěvky už docela dlouho a musím říct, že co slovo, to perla.
Nicméně doufám, že jenom provokuješ, protože pokud to myslíš vážně, tak nazdar hodiny.

Když už vysvětluješ, co každý ví, měl bys vědět, že homosexualita byla považována za deviaci v době první republiky (též díky církvi, která měla tehdy značný vliv na chod státu), kdy byla dokonce trestná. Komunisté se s homosexuály vypořádali po svém - prostě prohlásili, že neexistují. Dnes, díky vědě už víme, že homosexualita není ani deviace, ani nemoc, apod. Je to prostě alternativa k "normální" heterosexualitě (co je to "/být/ normální"?). Říkat o homosexuálech, že jsou devianti, je hanebné :-)) .

Zároveň, co myslíš tím: Transseexualita je porucha somatického charakteru?
Není mi známo, že by transsexuálové měli nějaké somatické poruchy. Tělesně jim "všechno funguje". Je to právě o psychice - způsobu vnímání a prožívání vlastní identity.

jsou ještě mezi námi lidé, dejme tomu ti, co jsou sice ještě relativně mladí (tedy uživatelé PC)a přitom by byli schopní "takhle uvažovat"
- Jarouši, Jarouši, co tě to pokouší????
díky, sinixi!

trochu špatně čte. Protože jinak by musel logicky dovodit, že jsem transexuály "hodila" do stejného pytle i s černochy :-). Válím se smíchy.
Já nechápu jedno. Jako člověk nehlásící se k dogmatické katolické víře nechodím na stránky, které si tito lidé zřídili, nepřesvědčuji je o své pravdě, nenadávám jim, apod. Ovšem obráceně to funguje. Nějaký kazatelský komplex nebo co. Nebo možná v genech zakuklené pozůstatky z křížových výprav.

***Homosexualita je sexuální deviace somaticky nerozpoznatelná, neprůkazná žádnými změnami v morfologii, genetice, endokrinologii... Projevuje se navenek pouze chováním.
Směšování a zaměňování je vůči transsexualitou stiženým lidem velice hanebné a dopouštějí se ho cíleně hlavně homosexuálové a transvestité, aby utlumili přirozenou averzi ostatních lidí vůči provozování jejich sexuálních úchylek.***
muzska homosexualita neni sice zcela objasnena, nicmene je znamo, ze je ovlivnena geneticky, a to pres matku (chromozom X). dale ma na vznik homosexuality pravdepodobne vliv mnozstvi hormonu behem nitrodelozniho vyvoje.

...ale mam na zmenu pohlavi pomerne konzervativni nazor. Homosexualita a jine odlisnosti v sexualnim chovani mi nevadi, at si kazdy provozuje, co chce (se souhlasm partnera), ale ze si nekdo necha upizlat kus tela, protoze se citi byt jinym pohlavim, to mi prijde jako ze si nevazi toho tela, co mu bylo dano, propujceno. Proste chybi mi tam ta ucta k prirode, ktera to vsechno tak uzasne vytvorila.

jenže transsexuál není neuctivý k přírodě, budu-li troufalá, řeknu, že příroda se zachovala neuctivě k němu, když duši,uvažování,cítění muže přidělila tělo ženy a naopak.
Prožívají si obrovské peklo a když jim pomůže chirurgická úprava, je to, domnívám se, v pořádku a nic proti základním principům.
Někomu je dáno tělesné postižení a kdyby bylo v moci chirurgů je toho zbavit, neváhal by nikdo o správnosti té operace. U transsexuála je jeho duševní utrpení zcela srovnatelné s fyzickým utrpením postiženého.

Jasně, můžeme si říct, že mu to tak bylo dáno a má se s tím vypořádat, srovnat, naučit se plnohodnotně žít i s tímhle nákladem. Jenže jak plnohodnotně žít jako žena, cítím-li se jako chlap? Jak plnohodnotně žít se 6 prsty na rukou, když všichni jich mají 5? takže jsme všichni rádi, že chirurgové odoperovali miminku mého bratrance šestý prstík, a nemusí se s tím nijak vypořádávat.

a co třeba u lidí, co jim příroda nadělila současně penis i pochvu? Tam taky nezasahovat, neb je to neúcta k přírodě a ať si s tou výbavou takovej člověk svůj život odžije? Protože transsexuálové to cítí stejně - příroda jim dala něco, co "tam" nepatří.

byl spíš film Hudba z Marsu :))
Hádej kdo přijde na večeři způsobil v americké filmové veřejnosti docela poprask tím, jak jim, použiji symbolicky obrat poplatný jisté době ;), "nastavil zrcadlo".

ale taky nad tím od včerejška přemýším, že nic není jen tak náhodou a že je divný když se někdo narodí jako žena a cítí se vnitřně natolik jako muž, že vyžaduje změnu pohlaví a podřídí tomu vše. Jestli si třeba ten člověk z duchovního hlediska prostě pocitově nemá něco odžít, nějakou karmu, aby pochopil nějakou vážnou chybu kterou udělal v minulosti. Jestli třeba neměl extrémně špatný vztah k ženám v minulosti, nevím jak bych to lépe popsala. Chápu, že to prožívají je strašně těžké a málokdo z nás se do toho dokáže vžít.

a ještě k tomu "proti přírodě". Mám kamaráda, znala jsem ho jako vcelku normálního chlapa, dnes je ženou i s tou operací penisu. Dělal přesně to, že se s tím roky snažil žít. Vybíral si zásadně práci v uniformě a nejlépe s pistolí (bál se sám sebe, že je úchylák, tak se to v sobě snažil tímhle potlačit a být co nejvíc chlap). Penisem si pořídil tři děti, snažil se jim být dobrým tátou. Prostě se zoufale snažil žít normálně. Když mu bylo něco přes třicet, tak to v něm ruplo a už to nešlo ukočírovat. Pokud se vyloženě úpěnlivě nekontroloval, tak v řeči automaticky přeskakoval do ženského rodu, přistihl se jak každou chvíli stojí před výlohou dámského prádla nebo kozaček, záviděl svojí ženě že mohla na vlastním těle prožít porod jejich dětí... Dnes je ženou a pere se s životem dost statečně.

ale nebylo by přinejmenším spravedlivé přistupovat k nim jinak, než k ostatním lidem s nějakým omezením, a neumožnit jim změnu kvality života, často i osudu. Beznohého nenutíme pajdat, dáme mu protézu. Slepému psa. Depresivnímu léky a terapii.

jejich rozhodnutí a já to nijak neposuzuju ani neodsuzuju, respektuju jejich rozhodnutí i pocity, s Milanem jak jsem psala nahoře se stýkám naprosto normálním způsobem i když byl holka i když je teď muž. A co se týká homosexuality, moje dcera má od střední školy dva kamarády, jsou super, kdykoliv potřebuje pomoci, jsou k dispozici, jsou to prima lidé, moje teta 75 let má dva kamarády též je jim už přes 75 let, za minulého režimu to tajili, dělali, že jsou přátelé, teta to vždy věděla, teď co strejda není jí moc pomáhají, vozí ji, dělají spolu Vánoce, turistiku,....ona nemá děti, jsou to fakt prima lidé. Já dělala z jedním a vyměňovali jsme si recepty také byl moc prima. On ten jejich osud je už tak dost těžký, tak nač jim ho ještě ztěžovat.

bylo i tohle přímo vyzývavě poplatný - vytvořený "na objednávku", napsaný i zpracovaný řemeslně skvěle, a jinak řečeno - typickej americkej doják. Tohle je zase můj názor, nikomu ho nevnucuju, ani nemám potřebu NIKOHO přesvědčovat. A už vůbec ne někoho.

taky si to myslím. Protože ten řetěz úvah by byl z karmického pohledu nekonečný a trochu si protiřečí. Co třeba jestli je něčí karma, aby někoho přeoperaval z muže na ženu, aby si prošel tou zkušeností, atp? Pak logicky musí být něco, co se dá operovat. Atd....

od přesvědčování tu snad nejsme, takže proč to neustále zdůrazňuješ,
pardon, proč to NĚKDO neustále zdůrazňuje :))
Nicméně připouštím, že nemášm informace od zdroje, ty možná informace přímo od zdroje, tj. od Stanleyho Kramera, máš, a o ty info se tvé tvrzení opírá. Jinak je to opravdu jen názor, o kterém nikoho nepřesvědčuješ - taky proč bys měl, jsou tu dospělí svéprávní inteligentní jedinci, tak si ty názory vyměňují, diskutují o nich, ale určitě si je nevnucují.

co si z toho filmu kdo vezme. Nepodceňuju diváky, nemyslím si, že by Hudbu z Marsu apod. škváry někdo bral vážně. Kdyby ale stejně přistupovali k Hádej, kdo přijde na večeři, Panu učiteli s láskou (jo, i to je pro někoho kýč poplatný době), byla by to škoda, ty filmy mají smysl. Teda dneska se s oblibou říká přesah.

Inko, přesně tak to myslím - ať už je důvodem cokoli, není na nás to posuzovat, není na místě odsuzovat, pokud to neomezuje druhé lidi, což neomezuje,a být nápomocni řešení.
Jinak s homosexuály mám obojí zkušenost, jsou to prostě lidi jako my, dobří i hajzlíci, liší se jen sexualitou.

se samozřejmě nemůžu porovnávat s inteligentním jedincem :-((((((

hm, tyhle zapšklé výkřiky nemám moc v oblibě, je mrzutý, když si lidi přestanou dělat srandu a začnou dotčeně ironizovat
mohla bych asi pronést něco jako "když myslíš, ty se znáš nejlíp" nebo "není nad reálné sebehodnocení" atd., ale k čemu, každý má hranici zdravého sebevědomí a osobního nadhledu jinde

inteligentní jedince, kteří se sami na inteligentní jedince pasují.
Ale to nic! Je jaro, Sv. Jósef, ještě i narozeniny..... :-))))))

se nepasuj (a nekasej) a počkej, až tě na inteligenta pasuje někdo jiný, ne?

K bla bla to přece vede vždycky, když se lidi nedrží debaty, jeden nezvládne nezatáhnout do toho své osobní antipatie, touhu pohonit si ego na účet druhého a demonstrovat co si o něm myslí.
Klidně to stárnoucím kousalům dopřeju, kdoví jaká budu v jejich věku, ale mnohem radši si jen tak povídám o filmech, než reagovat na sklony k žabomyším bitkám. Prostě radši Hádej, kdo přijde na večeři, než Hudbu z Marsu:))

na co bych měl diskutovat s někým neomylným, kdo každou chvíli mění názory i stanoviska, překrucuje, chvílemi se vlísává, pak zase uráží...???
A to všechno jen proto, aby toho druhýho (nebo i víc druhých) prostě a jednoduše udolal k absolutní nechuti k pokračování. A pak se mohl prohlásit nejen za svéprávnýho inteligentního jedince, ale též i za vítěze debaty, protože znechucení druhý strany samozřejmě prezentuje jako jeho slabost a neschopnost argumentace k svým vlastním, hluboce inteligentním, myšlenkám. (možná tomu i sám věří)
Blahopřeju!!!!!! :-))))))

neprohlásila jsem SEBE za nic, jen jsem se zmínila, že jsou tady svéprávní inteligentní jedinci, kterým netřeba zdůrazňovat, že jde o výměnu názorů, ne o agitku, přesvědčování - že v tom najdeš rejpnutí, urážku tebe, nebo moje holedbání se, je tvůj problém, že k tomu tak přistupuješ, já to myslela přesně jak jsem psala
"za vítěze debaty" je zase rozdíl v přístupu, pro mě to není boj o prestiž poslední tečky, buď se tím bavím, nebo se zamýšlím nad tím, CO ten druhý píše, ne KDO to píše a co tím asi tak myslel, jestli snad v tom není skrytá úrážka mé osoby apod. Když to beru takhle, tak mě prostě nenapadne, že někdo (třeba ty) to bere jinak a spíš se snaží najít v tom, co píšu, něco špatnýho, urážlivý podtext.

Jen se podívej, kdo z nás se bavil o filmech a kdo první se neudržel a začal rejpat, že nebude OBZVLÁŠŤ NĚKOHO přesvědčovat.
No a k vlísání už nemám co dodat, to je asi věc rozdílných zkušeností. Pro mě je souhlasná reakce výrazem souhlasu, smírná reakce výrazem respektu nebo slušné výchovy a úcty k člověku, ne důkaz, že se mi někdo vlísává.

Jinak souhlas, tohle je opravdu znechucující.

názory občas měním, to je přirozený vývoj, jak se mění zkušenosti a poznatky
zásadní stanoviska neměním

setkal v roce 1970.
V nemocnici v Třinci ji operoval tehdy špičkový plastický chirurg Dr. Cseszanyi.
Transsexualita a homosexualita se rozhodně nemohou směšovat. To směšování dělají úmyslně především homosexuálové.
Homosexuálové se ovšem svou aberací obvykle chlubí.
Transsexuálové tím pouze trpí. A zatímco transsexuálové se snaží léčit (chirurgicky), homosexuálové se snaží jakýmkoli pokusům o lékařský výzkum jejich úchylky, z něhož by hrozila možnost léčby nebo prevence, zuřivě bránit. Viz např.
http://lidovky.zpravy.cz/gayove-brani-ovce-0ze-/ln_zabava.asp?c=A070201_093547_ln_zabava_vvr

nějak jsem semka zabrousil a koukal jsem, jak se o tom vlastně diskutuje..-sám jsem transexuál-FM=female to male-z ženy na muže.-první operace jsem zvládl už v 18.-díky podpoře rodiny, známých a přátel-je to úplně nepopsatelný pocit, když otevřete oči a zjistíte, že najednou je všechno to trápení pryč, že můžete jít k vodě, nebo do posilovny,nebo takzvanně-každodenně žít.-jako obyčejný člověk.-můžete KONEČNĚ v klidu dýchat.a shodou okolností znám i několik gayů:)-několikrát sme tohle taky rozebírali...-a shodli sme se na tom, že je to úplně něco jiného-myslim, že s nedá s jistotou říct, zda je horší být homosexuál, nebo transexuál, nebo úplně někdo jiný...-jde o to, aby člověk dokázal být šťastný-a to je podle mě o hodně těžší úkol pro "normálního" heterosexuála, který se jako š´tastný narodí....

Když jsem četla článek, vypadalo to skoro jako text ode mě. Jsem také po přeměně. Snažila jsem se to hodně dlouho překousnout. Uštve vás to dříve či později. Částečně neznalost, strach... Nechcete komplikovat blízkým život. Jsem skoro sedm let po konverzi a konečně mě baví život. Je to nevyslovitelný pocit. I když některé prožitky mě v životě minou... A někteří lidé jsou fakt zlí.
Věřte, že ty stavy před pár lety bývaly hrozné. Beznaděj a pocit šílené křivdy. A pořád jen závidíte.