tak bych to prominul - samože po důkladnym, důraznym, ale určitě klidnym popovídání.
Myslím, že v 11ti z toho ještě nemůže mít rozum, tak spíš jde o to, aby to pochopil a uvědomil si.

Jen reaguje na vzniklou situaci, celkem obvykle, to udělá víc dětí. Jednak zkouší nové hranice, co jak se změnilo, co projde co ne, jak zareaguje táta, jak ty. Výborný je, že ti to přiznal, tím se to, co jsem na úvod napsala, potvrzuje.

Další důvod - vnímá tátovo odchod z rodiny jako ohrožení své předchozí situace, možná jste po rozvodu měli méně peněz, možná jsi mu někdy musela něco odepřít a zmínila ses, že TEĎ na tom nejste nejlíp, apod. A i když ty víš,že mu nic nechybí, on se cítí ohrožený. Možná má bývalý manžel novou přítelkyni,nebo už dokonce rodinu, někdy stačí jen změna koníčků a dítě to všechno vidí jako něco, co odvádí tátu od něj.

Táta odešel z rodiny?
Nejste na tom teď nejlíp?
Neumim kurnik číst?

odkud vis, ze jsou rodice rozvedeni?

nic takového se tam nepíše.
Ivo já bych s klukem hodila řeč a trvala bych na tom, ať se tátovi sám přizná včetně důvodů proč to udělal a pak s ním i s manželem v klidu pohovořila, že takhle tedy NE! A též bych s ním domluvila jak to splatí, nějakou pomocí pro manžela.... Ono jít se sám přiznat není úplně jednoduché, ať si to tedy uvnitř prožije.

Kde jsi to sebrala? Vžďyť píše, že to vzal tátovi z peněženky!!!
A ještě píšeš, že na tom teď nejsou nejlíp - NAOPAK PÍŠE, ŽE KLUK OPRAVDU NESTRÁDÁ -
jednoznačně je to normální funkční rodina, a kluk to vzal tátovi...
ty už tam infiltruješ milenku... atd... tátu, co odešel..
TAK TOHLE JE FAKT HORŠÍ, NEŽ "TICHÁ POŠTA" za chvíli se bude psát, že je to dospělej, co někoho zabil... :-))))))))))
písmenka, registruj co se píše... :-)

plus ještě bych samo ty letadýlka zabavila... minimálně do té doby, než si to odpracuje/splatí ap.

Tohle by snad taky šlo. Koupil si dopředu dárek k Ježíšku, anebo za bezva vysvědčení.
Hlavně, až bude zase příště potřebovat (ony děti občas fakt STRAŠNĚ NUTNĚ NĚCO POTŘEBUJOU), tak ať si řekne. Vždyť to je ještě malej drobek!!!!
Jo, a lepicí modely letadel - to není zdaleka ta nejhorší varianta, jak utratit 8 stovek :-)

lepší než nějaká ta dávka extáze...
Vidím to jako vy - jednou není vždycky, dvakrát je zvyk - snad to udělal poprvé. Dostane rychtu a až bude příště něco nutně potřebovat, bude vědět, že TAKHLE ne. On zkrátka ví, že táta má a že má tolik, že to třeba ani nepozná. Tak už ví že pozná a hlavně, že okrádat rodiče je hnus.

bb - ty jsi asi psala k jinému článku, viď ?

Kluk to prostě zkusil... Důležité je to teď s ním probrat, vysvětlit mu, co a jak - ale rozumně, ne na něj křičet a nadávat mu do zlodějů. Pravdu má NČ v tom, že ty modely nejsou to nejhorší, co si za peníze mohl koupit. V každém případě bych ho ale utracené peníze nechala si vydělat, aby poznal, že získat peníze něco obnáší (že nepadají do peněženky samy od sebe) a ukrást je tomu, kdo si je musel pořádně odpracovat, že není fér. A pokud klučina nedostává kapesné, je to třeba známka toho, že by už to kapesné dostávat mohl. Ať si propříště na modely letadel ušetří.

Doba se zmenila natolik, ze se dneska uz ani nikdo nepozastavi na tim, ze tak maly kluk plati sam 800 korun u kasy.

Ivo, je to celkem ostuda to tak priznat,ale kdyz jsem byla zhruba v tom samym veku,co tvuj syn, udelala jsem to samy. Ukradla jsem nasim 1'000 (tehda moc a moc penez)a navic jsem si za to ani nekoupila nic hodnotnyho..utracela jsem za veci napr co jsem doma jist nesmela (chipsy apod),hostila kamarady,ale ukryt fakt,ze mam penize pred nasima nesel..tak jsem to zkusila nejdriv co nejrychleji utratil a zacala kkupovat losy..neverila bys,ale na kazdej jsem vyhrala..maly castky,ale porad. A to byl trest. nasim jsem vykladala,prisahala,slibovala, jak jsem ty penize nasla v obchode na zemi.. postupem casu jsem se zacala prodpadat panice ale hlavne studu (nasi mne odsoudili jako lharku a bavili se se mnou velice sporadicky, protoze kdyz na mne sli po dobrym,porad jsem to zapirala) a zacala ty penize schovavat vsude po byte..jakoze si je nasi najdou zpet a ja s tim nemam nic spolecnyho .. jeste dnes je mi trapne a boli mne zaludek,kdyz si vzpomenu jak jsem se to snazila vratit...
No to jen tak, abys vedela, ze se to stava.. od ty doby jsem nic neukradla :)) a dnes se tomu s mamou smejem (i kdyz trochu s rozpaky). Tvuj syn jen musi pochopit,ze to vis, ze to vzal a ze tim ztraci tvou uctu a duveru. Osobne to byl pro mne nejvetsi trest. A nahore uz byl zminenej dobrej napad. Zkuste zavest kapesne. Treba tydne za to ze vysaje,nakoupi a pod.. timpadem si vydela na to co ho bavi a navrhni mu,ze kdyz mu bude chybet, muzete se dohodnout.
A nesmutni.. ono to prejde.

Je spatne ze se bal si rict o ty penize. Ale nevim kolik dostava kapesne a zda je schopen se natolik omezit ve vydajich, aby si vytouzeny model mohl koupit.
V kazdempripade si myslim ze je to moc krasny konicek. A ze by jste ho meli podporit. I tim, ze s nim nejaky model pujdete koupit spolu. Nebo ho prihlasite do krouzku a umoznite mu nejakou tvurci praci.
Ja bych byla stastna kdyby moje decka delala modely. Takze Ivo, hlau vzhuru. Domluvte se na kapesnem. Ze zacatku ho budes strhavat na dluhy a pozdeji si kluk nasetri na model sam. V jedenacti by mohl dostat tak 200 Kc na mesic. To urcite neni moc. Za ctyri mesice si srovna dluh a pak si muze neco koupit sam.

Kdyby mě můj 11ti letej vnouček drobeček požádal o 8 stovek na modely letadel, kerý si pak eště navíc sám slepí, měl by je okamžitě, i s mým doprovodem do obchodu! A daleko raději, než naposledy 9 stovek na plejšnovou hru Terminátor III :-)))))

zatím nevíme nic víc. Ale - z toho mála, co napsala, můžu usuzovat, že kluk má, cokoliv si řekne, potřebuje. Třeba jen opravdu chtěl zkusit si je fakt sebrat, jestli to táta vůbec zjistí...
takový to pravý pokušení ďáblovo...
Taky nevíme, jak na to doma reagovali.
U nás by to asi dopadlo parádním vejpraskem. Tedy, tehdy, dřív. Ale dost možná, že i teď. Přeci jen to není nic zanedbatelnýho - a už sám fakt, že jedenáctiletej člověk dobře ví, že dělá něco, co se nesmí. To ví už cca pětiletý dítě. Uvažujme...
Myslím, že ani ten případný vejprask by tu nebyl na škodu.
Teď se všichni snaží dětem jen vysvětlovat, argumentovat, zdůvodňovat...
Nebo jsme všichni jen zamindrákovaní gauneři? Úchylové, co si nesou životem trauma z dětství? Protože - neříkejte mi, že jste v životě nedostali za nic pár na zadek...
Schválně, jestli si někdo na nějakej vejprask, zač byl, a jestli to mělo ten očekávaný výsledek - jestli si vzpomenete. Nebo tady nikdo takový není? To by se mi nechtělo věřit...

Kiwi, 11 ti leteho kluka prece jiz nemuzes bit. Ja si to nedokazu predstavit ze bych tak velke dite mela uhodit. Jak se ma pak naucit ze problemy se neresi nasilim? A ze agrese nikam nevede? Ze si musi svuj zivot vzit do vlastnich rukou a ucit se odpovednosti? Byti vyvola jenom vzdor. A pocit ponizeni.
Ja ani jednoho ze svych trech kluku nebila. A jsou z nich slusni lide.

měla jsem dlouhý takže se to nabízelo. Nebo lepáka jsem dostala, ale jinak ne. A za samý blbosti - podepsala jsem si žákajdu, zalhala s kým jdu ven nebo přišla o něco později. Trestána jsem byla tím, že se na mě nemluvilo a to bylo mnohem horší.
Své dítě jsem nikdy moc neotloukala, ale vzpomínám si na jeden úlet - něco provedl, já se chytala mu dát jednu výchovnou přes zadek, ale on byl rychlejší a proběhl kolem mě. Tak jsem ho nakopla, když už jsem na něj rukou nedosáhla, jen špičkou bačkory. Pak jsem se lekla, co by se stalo, kdybych se pořádně trefila( a víckrát jsem to už nezkoušela). Seděli jsme pak na zemi vedle sebe a řehtali se jak blázni, bylo to nevýchovné, ale úlevné...Možná jsem někdy udělala pedagogickou chybu, ale Daniela vám může potvrdit, že se to zásadním způsobem na něm nepodepsalo.

Omluva za to Byti. Samozrejme mam na mysli fyzicke nasili. Nikoliv pouhou existenci :o))
A taky nechcu nikomu kecat do jeho vychovnych metod. To mi jen ujelo. Ja sve deti nebila. Prijde mi to nedustojne vuci diteti. Coz neznamena ze se za neco nedokazu poprat. Ale s rovnocennym souperem. Nikoliv s ditetem.

Wendy, kockovani s deckem delam taky. Taky ho pohlavkuju kdyz vylozene lajda. Ale porad je to spise sranda nez vazne. Kdyby to bylo vazne, tak bych se stydela do morku kosti. Ze jednam z pozice sily.

syn mi také jednou vzal 1 000,- Kč. Koupil 4 křečky, klec, točítka, krmení. Musíš mu to vysvětlit tak, aby věděl, že krádež mu neprojde. Zkus mu zadat nějaké povinnosti, aby si tu částku sám "jako" vydělal. A neboj, dneska už je můj syn dospělý a tuhle historku dávám spíš k dobru, pro pobavení.

Manžel si všiml, že má syn nové hodinky,malej se přiznal. Bylo dusno, něco se mluvilo a důležité bylo udělat si pořádek v penězích. Do té doby ani nepoznala, že se menší částka "vypařila" a pak už problém nikdy nebyl.

...zhruba v tomhle veku jsme s kamoskama chodily krast od obchodu. Drobnosti, cokoladovou tycinku, samolepky do Lutry, nejvetsi vec, co jsme ukradly (vsechny tri spolecne :)) byla knizka v cene 37,- Kc.

Ja s tim brzy prestala, ony nejakou dobu potom. Clovek proste hleda hranice, nejen ve vztahu k rodicum, ale tak nejak sam v sobe. Az teprv potom, co udela nejakou blbost, si plne dokaze uvedomit, ze tohle uz nikdy neudela. Tak jsem si to uvedomila ja a pak jsem uz nikdy nic neukradla.

Jsem rada, ze to tenkrat nikdo z rodiny nezjistil, to by bylo kecu, a myslim, ze spis na skodu nez ku prospechu veci (mela jsem dost autoritarskou vychovu).

Nekdy je lepsi nechat cloveka v tom podusit, nez to s nim sahodlouze rozebirat. Neptej se ho, proc to udelal, rekni mu, ze to vis, a ze at si to napracuje tak a tak. A ty modylky mu vystav tak, aby na ne hezky nejakou dobu kazdej den videl, ne ze je schova do skrine. Pokud si z toho nebude nic delat nebo to dokonce zopakuje, tak bych na to sla asi nejak drsnejs, ale zatim bych se spolehla na praci jeho svedomi.

měli s manželkou předmanželskou přípravu na faře, vysvětloval nám kněz, že v rodině nemůže ke krádeži dojít. Že když si dítě vezme doma peníze, není to krádež a rodiče to jako krádež nemají řešit, protože to, co je doma, je společný rodinný majetek.

No, podařilo se nám děti vychovat tak, aby si dokázaly říci, když si myslí, že něco potřebují. A také jim dáváme základní kapesné (odstupňované podle věku) a k tomu odměny za dobré známky (učení je pro ně práce a za každou práci má být dána odměna, neboť slovy Písma "hoden je dělník své mzdy").

Ve Vašem případě by mne napadly dvě věci k zamyšlení:
1. Řekl někdo někdy tomu dítěti, že doma si sám peníze brát nesmí?
2. Má to dítě vlastní peníze, aby se mohlo naučit s nimi hospodařit?

Jardo i přesto, že je to společný majetek, tak by se měly děti dovolit pokud něco chtějí a ne brát bez vědomí, také s těmi penězi můžeš počítat na druhý den na zaplacení něčeho ...., měly by se naučit respektovat soukromé území každého člena rodiny jako jejich soukromé šuplíky, kapsy, peněženka, taška, kabelka. Ani já si přece neberu jejich věci bez jejich vědomí a nehraboším v jejich tašce kdy se mi zachce.

A kdyz se deti nedovoli? Maji je rodice udat na policii a odvezt do polepsovny? Nebo je lepsi si to nejdriv interne vyresit. Decku vymezit hranice a vyresit hospodareni s penezi?
Opet musim dat Jardovi za pravdu. Ze takove veci se museji resit interne. Diteti je treba vysvetlit nejdriv pravidla hry. A teprve potom ho lze potrestat. Z dopisu Ivy nevime, zda to kluk udelal poprve a zda byl upozornen na to ze nesmi brat veci ci penize jinych clenu rodiny. Jestli nebyl, tak je nejvyssi cas to udelat. Hospodareni doma by melo byt spolecne. A kluk by mel mit prilezitost se na tomto hospodareni podilet.
Deti se temer vzdycky chovaji stejne jako jejich rodice. Jsou jejich zrcadlem.

já nepsala nic o policii ani o polepšovně (to by snad byla známka toho, že jsem nezvládla svou výchovu), a taky je to ten poslední prostředek s kterým bych vyrukovala a určitě jen na lidi dospělé ne děti, věci si umím v rodině vyřídit sama interně jak říkáš. To by mě ani nikdy nenapadlo, ale vzájemný respekt být musí. Ty hranice tímto činem překročil a měl by to vědět. No v 11ti letech by ty pravidla měl už znát nemyslíš, s nimi se snad seznamuje od malička nebo mýlím? Ty hranice znát musí a pokud ne, tak by se mu právě teď měly upřesnit. To co udělal je k zamyšlení pro něj a i pro rodiče co je tam špatně, nebo zda by to nefungovalo jinak trochu líp. Myslím, že sám chlapec by se k tomu měl postavit zodpovědně a tátovi to sám říct, ze zkušenosti je to ten největší trest pro ně, jít říci domácí autoritě, že provedl něco co zrovna není moc korektní. Ale je to pro něj pro budoucnost, pevně věřím, že si to příště rozmyslí. A určitě by si ty peníze měl odpracovat, aby znal jejich hodnotu. A měl by mít možnost si nějaké své vydělat, aby se naučil hospodařit. Že by zrovna musel vidět do domácího hospodaření v 11 ti letech si tedy nemyslím, ale každého věc.

Inko, nejsme v rozposru. nevim proc beru pod ochranna kridla toho Jardy. Zdalo se mi ze to napsal rozumne. On vlastne psal, ze se maji doma nejdriv dohodnout a teprve pak soudit dite. MOzna proto jsem zareagovala tak jak jsem zareaguovala.
Protoze beru v ochranu i toho kluka. Je spatne ze vzal penize tatinkovi z penezenky. Ale neni to zadna tragedie pokud to udelal poprve a rodina si to vyrika. Tragedii se to muze stat, kdyby kluk mel trauma z prehnanych a neprimerenych reakci. A neprimerenych naroku na jeho dokonalost. Protoze se jedna jen o veci nikoliv o zivot. A decka delaji blbosti.

byla jsem trochu napřed...mám teď docela frmol, takže jsem to prolítla svým rychločtením jako čtu noviny, obvykle to stačí ;)
přitom se mi vypíchla věta "Možná máte i jinou kolonku, kam se zařadit, když se manžel zklidnil a začly zlobit děti... ", a z problémů s manželem (musely nějaké být, ne? když pak došlo ke zklidnění), jsem udělala rozvod
Dobře, rozvod zřejmě není,přesto důsledky by neměly být o moc jiné. Když to není reakce na to, že se mu rodina rozpadla, ani to není důsledek napětí, nervozity z doby předtím, než se "manžel zklidnil", tak se musí Iva zamyslet a promyslet, proč asi...je to jen 11letý kluk, který si vzal peníze na něco, co si moc přál a z nějakého důvodu si o to neřekl nebo řekl a nedostal to? Je náročný, rozmazlený? Letadýlka jsou hezký koníček, dopřála bych mu ho, není tedy zádrhel v tom, že "má vše" jen z pohledu rodičů, kteří třeba vyrostli v daleko skromnějších podmínkách? Vysvětlení mraky, na to musí Iva přijít sama.

Rozhodně se nestalo nic tragického, tak bych to brala a moc to nerozmazávala. Osvědčuje se mi krátký rychlý proces, důkladné vysvětlení co a jak, s tím, že tentokrát, pro poprvé, to beru jako pochybení, omyl, kopanec, kterých se dopouštíme všichni a máme na chybu právo. Současně vylíčit, jak se cítí "druhá strana", názorně vykreslit jak by bylo dítěti na místě toho druhého, ať si to předstaaví. A že kdyby se to stalo podruhé, tak - protože už ví o co jde - by to byla veliká špatnost, zklamání/ublížení (podle toho, co vyvedli), už by se to nedalo brát jako omyl/chybu. Pak se zeptám, jestli rozumí všemu, co jsem vysvětlovala, jestli se chce na něco zeptat, něco povědět, a když ne, tak jestli už to uzavřeme, a půjdeme spát/pracovat/na trénink atd. Pokud se k tomu v řeči vrátit, tak spíš náhodou, bez významných pohledů a podtónů a varovných náznaků apod. Nešťourat, nerýpat, neironizovat, nepřipomínat když to není nutné.
Jim se obvykle uleví, že tu nepříjemnost mají za sebou, a současně uvěří, mají důvěru, že to s nimi myslíme dobře, že je nechceme deptat a zchlazovat si na nich žáhu. Taky se příště nebojí přijít s průšvihem, protože důvěřují, že doma se to vyřeší krátce, rychle, i když přísně, ale pořád s ohledem na ně. Příště si dají pozor nebo se i přijdou poradit.
Pravda, tahle výchova má někdy za následek, že jsou "až moc" slušní, přímí, féroví, ohleduplní a důvěřiví. Ale to k mláďatům patří.

Taky jsem mámě chodila na bůra a dvojky na zmrzlinu a klepala se, aby to nepoznala, ale Ivy problém je myslím trochu jiný.
Dnes je jiná doba. Děti vidí, že hodně lidí nepracuje a kdo pracuje nepoctivě, lehce se dostane k penězům a není za to potrestán. Proto vzít si "cizí" peníze jim přijde jako normální.
Pořádek a jasná pravidla by měla být. Doufám, že i odlišné komentáře Ivě pomohou utřídit si myšlenky ;-)

Nemyslím si, že je to něco strašného, co vyžaduje přísný trest, pokud se to stalo poprvé. Je fakt, že jedenáctileté dítě by už podle mě mělo mít povědomí o tom, že brát bez dovolení komukoli cokoli nesmí.Asi bych se snažila zjistit, proč si o peníze, pokud měl pocit, že je potřebuje, prostě neřekl. Protože by mi asi hodně vadilo, že než by o tom se mnou mluvil, raději se uchýlil k tomuhle. Myslím, že pro normální dítko jeho věku, je už tak dost stresující to, co udělal, takže se přikláním k bb, stručně a jasně vysvětlit a pokud se situace nebude opakovat, více se k tomu nevracet.

Docela jsem se rozklepala nad příspěvkem Kiwi. Mě naši doma hodně mlátili... za hlouposti... cítila jsem se hrozně nemilovaně a poníženě. Dodnes o tom nedokážu s nikým mluvit, aniž bych se rozbrečela. Nemám to v sobě srovnané... prostě děti mlátit NE.

A když je potom vystaví, tak bych přišel v noci, vzal kontrastní barvu t.j. na bílé dopravní letadlo černý fix a na vojenskou kamufláž barvu bílou a ze všech stran bych na to letadlo napsal: KRADENÉ, KRADENÉ, KRADENÉ, KRADENÉ ...
Samozřejmě by to musel nechat dál vystavené, alespoň měsíc!

prstynek...nic moc snad tretka za dva tri dolary. Kdyz jsme to zjistili musel do toho obchodu zpatky a rict majiteli, co udelal a prsten vratit. Bohuzel majitel misto aby se na nej aspon na oko zlobil byl tak nadseny jeho poctivosti, ze to dopadlo to tak, ze z obchodu si od nej nesl k prstenu jeste cokoladu:(
Ale uz to nikdy neudelal.
Ted je o to Ivo, jestli vubec mas prehled pres penize natolik abys poznala jestli to bylo prvne, nebo to udelal vickrat treba s mensima castkama. A tam uz by byl pak problem!