ta hypotéka, tedy. Náš kamarád kdysi ručil jedné známé, ta neplatí a zmizela, banka ji nehodlá hledat a on má na krku exekuci, všechny cenéý věci převáží k přítelkyni, aby mu je nevzali.
On má tedy ještě šanci, že nynější druh jeho exmanželky (té půlku banka odpustila, protože vychovává holku - ručili oba) má známého policajta a pokusí se tu pani najít. Ale je to fakt šílený, ta banka nehledá dlužníka, jdou hlava nehlava po tom, kdo je blíž.
On má dobrého právníka a chtěl se s bankou dohodnout, jenže narazil. Banka požaduje 15.000 měsíčně a to on dohromady nedá. Nižší splátky neakceptují.
Takže já bych radila - neotálet, vzít si právníka a snažit se dohodnout s bankou
a pak to po něm vymáhat. Ale to je hrozně těžké, když je to v rodině.
Na druhou stranu je to nepříjemné, protože on je asi zvyklý, že to za něho někdo vyžehlí. Proto se chová tak jak se chová.

...bych to videla jako vetsi potiz, hlavne pokud to jde z vasich spolecnych, a snazila se primet manzela, aby si na nej nejak "doslapl", proste to nejde, aby za dospelyho kluka furt platil dluhy, kor pokud to jde vlastne i z Tvych penez...

S tou svatbou, tam bych z toho zadnou tragedii nedelala. Asi bych se zachovala ohleduplne vuci jeho matce a take tam nesla. Zvlast pokud jeho duvody proti ucasti matky nejsou skutecne kriticy zavazne a zaroven Ty k nemu nemas nejaky extra vztah (coz asi nemas). Pokud bys ho vychovavala od detstvi, bylo by to asi neco jineho, ale tady bys akorat resila jeho problem s vlastni matkou, a to nemas zapotrebi, jeste by se na Tebe mohli divat divne, zes ji vystrcila...nevim. Brala bych to jako problem rodiny Tveho muze a vubec se do toho nevmesovala. Klidne bych tam sla, ale v roli normalniho hosta (sedi vzadu, u stolu taky sedi nekde daleko) a ne v roli nahradnice matky.

Nejsi zodpovedna za problemy v rodine Tveho muze a to, ze sis ho vzala, Ti neuklada povinnost je resit. Stejne tak Tvuj muz neni povinen resit problemy sveho syna s jeho matkou a shanet mu matku nahradni :)

BTW pokud jde o vedeni k oltari, tam se to da vyresit snadno tim, ze snoubenci pujdou spolu. Nam to take nabizeli (muj tatinek uz nezije), ale nechala jsem se odvest svym dobrym pritelem ve veku zhruba meho otce, takze jsme to vyresili takto :). Moje maminka ma sice partnera, ale ja chtela nekoho, kdo je blizky mne.

Je to ještě horší.Její nevlastní syn se oženil a mladá paní zfalšovala podpis mé dcery a vzala si půjčku, kterou ovšem tím pádem platí moje dcera. Když to zjistila, mohla z toho mít amok. Potom se dohodli, že jí ty pravidelné splátky budou oni posílat na účet. Ale platí nepravidelně. Jen nepochopím jak jí tu půjčku mohli dát bez občanky..dneska se prostě může stát všechno.

banka jde po ručiteli, proto ho má, proč by hledala nezvěstné neplatiče. To by skutečně mohl být průšvih jako Everest a mohl by narušit veškeré vztahy. Řešit, co nejdříve, jak je psáno výše !
A svatba ? Já bych brala ohled na otce toho nezdárného synka, na nic jiného ne. Nezavděčíš se všem, to nejde.
K vedení k oltáři - my jsme při svatbě syna měli obřad venku, v hradní zahradě. Nevěstu vedl otec, syn-ženich čekal už na místě činu a jen si ji převzal. Taky jsem si ho nevedla...dá se to udělat všelijak, v tom bych problém neviděla.

Lidi, co mají děti, se nemají rozvádět. A když už spolu nemůžou žít, nemají si brát nikoho jinýho s vlastními dětmi.
Protože pro každého jsou jeho vlastní děti bližší než jeho manžel/manželka, natož jemu úplně cizí děti manžela/manželky.
Pohádky o zlých macechách nevznikly jen tak náhodou.

Jestli má nejmladší syn jeho manžela nějaké morální potíže (ale pozor - tvrdí to o něm macecha a svědectví jiného člověka nemáme k dispozici), má je nejspíš proto, že rozvodem rodičů přišel o otce v době, kdy byl ještě nedospělý a otce k svému duševnímu a mravnímu vývoji nezbytně potřeboval.

Je normální, že rodiče pomáhají svým dětem a starají se o ně i v jejich dospělosti. Vždyť přestat být rodičen nejde. Dítě vyroste, ale rodič je rodičem už nafurt.
Pokud se někomu nelíbí, že se druhý člověk stará o vlastního potomka a pomáhá mu, nemá si takového člověka brát. Ale když si ho bere, bere si ho i s jeho závazky a povinnostmi a přirozeným nepřetrhnutelným poutem mezi ním a jeho potomky. A tedy to musí snášet.

to ručení je opravdu průšvih. Cituju z § 143 občanského zákoníku: Společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Takže jestli něco pro tebe platí, tak honem honem tlačit na syna, abys náhodou na tom všem nebyla tratná ty.

No jinak s tou svatbou... Jedna věc je ta nepřítomnost vlastní matky na svatbě. Já osobně bych tam asi nešla, taky z jakési solidarity, ale rozhodnout se musíš ty sama. Rozhodně bych se nenutila do něčeho, co je ti proti srsti, ani kvůli manželovi. Protože - upřímně (a to je ta druhá věc) - mně by se nechtělo VŮBEC jít na svatbu někoho, kvůli komu hrozí, že se dostanu jeho nezodpovědností do dluhů. Připadalo by mi pak strašně pokrytecké hrát si na "náhradní milující maminku". Ale tady mluvím sama za sebe, ty to můžeš cítit jinak...

a nejsi ty ten Jarda, co rozeštve každou diskuzi na www.rodina.cz? :-) Jakože diskuze tam jsou dost kokokodákoidní, takže někdy se dobře bavím.

Nicméně, tentokrát s tebou nesouhlasím. Ten závěr v prvním odstavci je snad "ideálně" pravdivý, ale bohužel, zelený je strom života. No a nemyslím si, že je normální, když dospělé dítě nadělá dluhy a čeká, že to vše napraví jeho rodič, který se blíží třeba i důchodovému věku a nemá jaksi sílu ani prostředky něco zachraňovat. Opravdová dospělost je o tom, že se o sebe dokážu postarat a nejsem na nikom závislý.

Jo a ještě k tomu vedení ženicha k oltáři, beru, že každý to cítí jinak, ale mě připadá až směšné, když ženicha vede maminka. Ženich podle mě má jít sám nebo s nevěstou. Zajímavé je, že mi tolik nevadí, když otec vede dceru. Ale ta maminka vedoucí za ruku ženicha mi prostě připadá trochu mamánkovská. Omlouvám se těm, co mají jiný názor - prostě to tak cítím.

já ručím též svému 21 letému synovi na hypotéku a abych měla jistotu, že mě nedostane do problémů (což se zatím za ty dva roky nepodařilo), tak on mi částku měsíčně nosí a já jí dávám sama na hypotéční účet.
Nedá se to také strhávat Vašemu synovi rovnou z platu? Také jde dům prodat (ovšem s jeho souhlasem pokud je majitel, a taky záleží na tom v jaké rozestavěnosti je) s tím, že dotyčný kupec doplatí jeho hypotéku, že se převede hyp. něj, nebo si můžete dům vzít Vy když už ho budete muset doplácet, asi bych to tak nějak řešila, nevím. Ale je to o komunikaci se synem.
V dnešní době je opravdu potřeba si rozmyslet, zda vůbec jít někomu ručit a koho si napsat na trvalé bydliště až začnou chdit exekutoři, je už pozdě.

já osobně to beru třeba jako součást zvyklostí, které byly ustanoveny ku svatebnímu obřadu jako celku a symbolickému předání bych se nebránila. Jdete do sebe zavěšeni a není to nic srandovního. Ale víc hlav víc rozumu a každý to může vidět jinak.
Jsem zvědavá, zda nám tazatelka napíše, jak se rozhodla a jak to dopadlo...

no je fakt, že to asi beru moc pubertálně :-). Asi mám v sobě moc zažitý odpor k chlapům, u kterých cítím i jen náznak závislosti na rodičích, zejména mamince. A taky asi to cítím tak, že ženit a vdávat by se měl člověk dospělý, který tak činí na základě vlastního rozhodnutí. Jo, máš pravdu, je to tradice a moc na tom asi nezměním, nevymyslím... Ale ta představa, že ...mě někdo někomu dává... je mi dost proti srsti (dát někomu jde snad věc, ale ne člověka, to by pak byl otrok). No, moc jsem se do toho zamotala. Takže závěr: jasně, je to zvyk, chápu, chápu, fakt chápu... a budu to tak brát. howgh. :-)

tvrdí, že známe problém jen z jedné strany, protože to tvrdí jen macecha. Pak se ale klidně pustí na tenký led a domýšlí si příběh o opuštěných dětech v letech, kdy to bylo nejméně vhodné... No, a ty řeči o tom, že by rodič měl za dítě odpovídat už celý život, snad ani není třeba komentovat. Jednak plnoletost, kterou zákon lidem starším 18 let přiznává asi něco naznačuje a rozhodně to neznamená, že by rodiče za své děti měli ručit úplně vším. Ale od Jardy to chápu vyloženě jako provokaci k rozproudění diskuze.

jak macecha ukecala milujícího tatínka, aby odvedl svý vlastní děti do lesa, a nechal je tam scípnout. Ještěže našly chuděrky perníkovou chaloupku. Zbavily se ježibaby, ježidědka, a pádily domů za milujícím tatínkem.
Velmi dojemnej příběh, plnej otcovský lásky!

už si taky nějakej čásek říkám, že se k nám asi někdo nastěhoval z rodiny, kde prudil a otravoval vzduch tak dlouho, že už ho nikdo nebere vážně a nikdo o ty jeho plky nestojí.
Takže uvidíme - jestli je to Jarda z rodiny, tak statečně zaleze a ke Tvojí otázce se chrabře nevyjádří.

To je fakt hrozne zapeklita situace. U me by jiz zvonily vsechny kontrolky!!!! natalie si nevzala nezdarneho nevlastniho syna a tudiz je to hodne bezohledne ji do toho tahat.
A co se tyce financni situace, tak tady je fakt asi na miste predmanzelska smlouva aby manzel neodevzdal synovi potazmo bance veskery spolecny majetek tudiz i majetek sve zeny.
Ted plakat nad rozlitym mlekem nelze. Rucit 23 letemu synovi na hypoteku je bezbreha lehkomyslnost. Za kterou se plati.

ale já bych mladíkovi dala vybrat, buď na svatbě budou všichni, nebo si ji udělejte jen v nejužším kruhu se svědky a basta.

protože jsem nechtěla nikomu ublížit. Kdybych pozvala tátu, pozvala bych i jeho ženu, samozřejmě maminku a ta by macechu nezkousla. Tak jsme měli svatbu jen se svědky - kvůlivá mojí ohleduplnosti...

že svatba a to, koho si tam pozve, je věc těch lidí, takže bych asi synátorovi, nemluvila do duše, ať pozve maminku. Asi má své důvody, proč ji tam nechce. Jestli Natálie půjde, je zase jen její věc.

No a ještě k tomu ručení. Někdy to vyznívá, jakoby se s ručením nedalo nic dělat, ale ono dá, i kdyby to mělo být u soudu. Právě jak napsala Inka, prostě dům prodat (i zatížený hypotékou). Stejně ale je to hodně o tom, jak silný bude otec a co synovi dovolí a odpustí, případně na čem se domluví.
Jinak se omlouvám za mnoho rozkouzkovaných příspěvků.

tak jsem si prošla důkladně Jardův komentář, větu po větě a nějak nemůžu přijít na to, s čím nelze obecně souhlasit ? Jiná věc je, že má tak trochu názory z jiného světa, století, nereflektující dnešní realitu...neznám diskuse na Rodině, tudíž mi ani jeho nick nic neříká, netuším, jestli jen provokuje, na mne spíš dělá dojem věřícího dogmatika :-))

jestli je to Jarda z rodiny, tak si ho omota kolem pasu a pak vas s nim svihne :))

na www.rodina.cz nelezu, poněvadž se to tam dlouho otevírá. Jaroslav je častý jméno, má ho u nás víc jak 208 tisíc mužů a je pátý nejčetnější (http://www.mvcr.cz/sprava/informat/cetnost/index.html#muzi)

Vedení ženicha a nevěsty k "oltáři" je nesmysl. To dělají asi v USA, podle jejich filmů soudím, ale u nás se to přeci nedělá a nikdy nedělalo - leda že to dnes místně kopírují podle těch amerických filmů stejně jako jiné blbosti.
Já měl svadby dvě: jednu na MěstNV a jednu v kostele. V obou případech jsme se vedli s manželkou spolu - a za námi šli svědkové. Rodiče byli v obou případech v povzdálí a ne u nás. A takto jsem to viděl na všech svatbách, kterých jsem se kdy účastnil.

Na svýho tátu jsem se vždy s důvěrou obracel, dokud byl na živu a já jeho pomoc potřeboval. Ani dnes neváhám obrátit se s žádostí na svou maminku. A stejně tak mé děti si mohou být jisté, že se na mne vždy budou moct spolehnout. To mi připadá úplně normální a samozřejmý.

Vazba rodičů k dětem je z přírodní zákonitosti tak silná, že když se ji pokouší někdo zvenku narušit, obvykle "spláče nad výdělkem". Je hloupé nebo zlomyslné radit něco takového ženě, která vyvdala s partnerem i jeho děti. Jediným výsledkem totiž může být narušení jejích vztahů s partnerem. Ona pro něj není žádnou jistotou - vždyť už měla jinýho a utekla mu. Takže i tomuhle může utýct. Ale otcem on zůstane na vždy. A v jeho dětech je jeho budoucnost, jeho děti nesou jeho geny do dalších staletí... Ne ta biologicky cizí žena, která s ním žije a s kterou má sice společný nějaký majetek a kousek života, ale ne děti. Ona má svý a on má svý. A jestli ona chce, aby se on i v budoucnu choval k jejím dětem dobře, musí se ona chovat k jeho dětem dobře. Je to velice jednoduchý. A zrovna tak je jednoduchý, že kdyby se ani ona, ani on nerozvedli, k jejich dnešním problémům by nemohlo dojít.

A že rodiče dělají ručitele svým dětem na hypotéku, úvěr nebo jiný typ půjčky, to je úplně normální. Na tom přeci není nic divnýho.

Mějte se, já odcházím do přírody, poněvadž je krásně.

Jardo, ma to hlavu a patu co pises. Presto bych byla u te hypoteky pro deti opatrna. Predstav si ze znas sve dite jako vlastni boty, vis ze ma sotva po skole, zadne poradne zamestnani, zrovna se ozenil a jeste nevi jak to bude klapat, nic nasetreno a ty mu zarucis treba na dva miliony hypoteku. Pritom vis, ze kluk kolem dvaceti sotva dosahne na prumerny plat, a jestli vydelava nadprumerne tak nemas tuseni zda to tak bude i za rok protoze je ta firma podezrela (kdo z mladych vydelava hodne, ze?) jestli podnika tak je to uz vubec riskantni.
Ja setrila s mym muzem pres deset let nez jsem si mohla dovolit myslet na vlastni nemovitost. A svm detem urcite nebudu rucit na milionove pujcky, protoze zasadne nesouhlasim aby si je braly. At se uskromni kdyz jeste nic nemaji. Klidne si mlade nastehuji i k sobe aby mohli setrit a za par let mit hotovost.

Jeste jednou jsem si precetla text otazky. natalie se pta zda ma jit na svatbu sveho nevlastniho syna, ktery nepozval vlastni matku ale pribuzne ze strany matky ano. A svatbu financuje otec. (alespon tu cast ze strany syna)

Zde bych rekla tohle. Pokud svatbu financuje otec tak ten by taky mel rozhodnout kolik lidi a kdo bude pozvany. Taky by se mel otec sejit s druhou stranou pri priprave svatby (to jest s rodici nevesty)a dohodnout detaily. Jinak kdybych byla v kuzi Natalie, tak bych na svatbu nesla a nechala na otci aby vyresil celou zalezitost ohledne pritomnosti vlastni matky na svadbe se synem. Tohle je interni problem mezi nema. Tam Natalie nemuze udelat vubec nic.

esli to má hlavu a patu - Jardovy příspěvky... Jardo - odkudpak ty víš, že Natálie svému prvnímu muži utekla? ..nic, to nemá cenu.. Apropó - její muž je s Natálií také ženatý podruhé - on tu jistotu představuje...? Nic, to nemá cenu...

Ajo, musis to brat tak ze Jarda se stylizuje do urcite pozy a k tomu patri i nadsazka. Ja Jardu neznam z jinych diskusi, ale postrehla jsem ze pise cernobile aby zduraznil posloupnost pricin a nasledku. Me ta posloupnost problemu prijde taky celkem logicka - skatulkove vesela :o) Ale proc ne, nekdy to pomuze se lepe orientovat v hrozne zamotanem klubku. Nejdriv se uzel uvolni hrubou silou a teprve pak se zacnou rozpletat vlakna.

být já Natálií, tak by mě Jardův příspěvek zamrzel/urazil... Jarda hned ví, že Natálie někomu utekla - ale o tom tam není ani slovo - jen, že se podruhé vdala. Mohla být dokonce i vdova. Jardovo černobílé vidění mi přijde totiž ve smyslu - žena - apriori potvora. A takováhle černobílost podle mě nepomůže ničemu, může dokázat jediné - někomu třeba ublížit. A o tom to tu myslím není.

příspěvky taky nelíbí. Popravdě řeči o maceše a podobně mě nadzdvihly ze židle. Protože jestli něco nemám ráda, tak je to zevšeobecňování. A moralizovaní. A Jarda se dopouští obého. Řeči, že lidi, co mají děti se nemají rozvádět je hloupé zjednodušování. To ani když on je opilec? Když ona notoricky zahýbá? To jsou prostě plky! Co je normálního na tom, že rodiče se i v dospělosti starají o své děti? Nemělo by to být spíš naopak? A splácet hypotéku za dospělého syna - to teda v pořádku není ani náhodou! A tvrdit, že syn je jaký je, protože se rodiče v raném věku rozvedli? No to pardon, to by tedy na světě muselo být sakra moc grázlů!
To jsem se rozčílila...

...ja se duvodne domnivam, ze zrovna muj muz by co se tyce psychiky a vyvoje povahy dopadl podstatne hure, kdyby se jeho rodice NErozvedli...

Jinak Jarda pise logicky, ale celej ten konstrukt muze byt vzhledem k nemistnemu generalizovani uplne mimo.

si myslím, že řešit tento problém jen neustálým opakováním, že se rodiče neměli rozvádět apod. není nabídka řešení, ale jen blbý plky, který ještě nikomu nepomohly! Prostě se stalo a musí se řešit situace, která momentálně nastala. Ne pořád říkat, co by kdyby... To že Jarda neustále opakuje, že se lidi nemají rozvádět mi zavání sektářstvím a neznalostí rozmanitosti života kolem nás.

Ano, rodiče zůstanou rodiči napořád, to se prostě nedá smazat. Nejprve je dítě na nich životně závislé, bez rodičů by nejspíš zemřelo hlady, žízní apod. Jak ale roste, začíná poznávat, že je na světě samo za sebe. A to je myslím důležité dětem vštípit. Vím, že jsou rodiny, kde rodiče dětem donekonečna dětem pomáhají. Ale musí se rozlišovat skutečná nouze a pouhá vyčůranost... a o to druhé v tomto případě myslím jde.

Takze se jeste vratim k tomu Jardovi. Myslim ze to nejlepe vysihla Johanka s tim ze Jarda ma vtvoreny urcity logicky konstrukt, ktery ale muze byt uplne mimo :o) Takze fakt ze nekdo neco vykonstruuje jeste nemusi byt pravda. Ale leze se od toho odrazit pri rozmotavani slozitych klubek.

Jarda pise porad dokola, ze se lide nemaji rozvadet. Je to jeho nazor a porad dokola ho opakuje. Asi je o tom presvedcen.

On se mozna vztah vyviji uplne jinak, kdyz si oba partneri reknou ze se nerozvedou a hledaji reseni jejich problemu a uplne jinak, kdz si reknou ze az budou mit problem tak se rozvedou. Ten samy problem pak muze vest k radikalne odlisnym resenim.

Jardo, jestli jsem Ti ukřivdila tak se omlouvám... ale ta názorová podobnost v moralizovaní a zevšeobecňování je vážně nepřehlídnutelná. Přeji hezkou procházku.

Myslím, že k Jardovi se vůbec nemá smysl vyjadřovat - jeho černobílé a radikální vidění - to je na samostatný psychologický rozbor. Život a lidi jsou plné barev a odstínů, nelze všechno vidět přes jednu šablonu a jeden vzor.

Mám dotaz na Natálii - nenapsala jak reaguje její manžel na průšvihy svého syna, jeho postoj by bylo vhodné znát. K hypotéce - řešila bych to u právníka, nejsem odborník, ale snad by se to mělo dát řešit, aby Natáli skutečně nedoplácela na nevl. syna.
Ještě něco - jak to vidí a co poradila Daniela Kudlanka?

dobrý poznámky, taky by mě to zajímalo.

ze rodice by meli detem pomahat. To ale neznamena, ze na ukor zniceni vlastniho zivota. A splacet za normalni financni situace stavbu baraku neni pericko.
A kdyz mas ty deti 2-3-4 tak to same udelas pro vsechny nebo jen pro jedno? A jak k tomu prijdou ty ostatni, ktere by si pomoc zaslouzily taky?
Nekdy pomoct znamena nechat jim pocitit vlastni zodpovednost. Jenom tak se stanou dospelymi. A v krajnich pripadech ani to nepomaha.

Natalie, ta financni otazka je zapeklita. Ja vim, ze by jsem udelala kvuli dceri prvni i posledni. Takze tvemu manzelovi je bylo asi tezko rict ne k rucitelstvi.
Ale svatba - na to se vybodni. Z toho si hlavu vubec nedelej.
Vyres to podle sve vlastni nalady. Hosanek si asi moc rozmysleni nezasluhuje.

nebo jakou mel nickname a me prave Jarda pripomnel svyma hodne potupnyma nazorama (jako o macechach,nerozvadeni se atd.)prave jeho. Tak nevim Danielo,neni to nahodou on??

Klubko zmijí, které si myslí, že zvyšováním množství zla mezi lidmi jim samým bude lépe.
Až mně někdy přijde ochota k ženění, tak se na tyto stránky vrátím, abych si to zas rychle rozmyslel.

aspoň nepřibyde žádná nešťastná .-)))

kdes žil že tvrdíš - že se tady nikdy nevžil zvyk "vedení k oltáři?" Děláš si z nás srandu, viď. Tak to hej. Nakonec to je jen okrajová záležitost v této kauze, to já jen pro pořádek.
Na chatu ČN je taky jeden takový, zpočátku jsme se s ním rozčilovali, teď už jej bereme s nadhledem. Nechci nikoho podceňovat, ale tak to prostě funguje.
Tak - pěkný den všem kudlankovitým !

Me k oltari vedl tainek. Jinak to nemohlo byt :o) Byla to tradice. A me to v ten moment bylo jedno. Nikomu jsem nechtela kazit radost a tak jsem se nechala vest.

ještě k Jardovi: On ten Jarda z jiných diskuzí taky pořád někam "mizí na kolo" nebo "do přírody". Podobnost čistě náhodná...
K Milanovi: Opravdu jsem nepochopila, co tím příspěvkem chtěl říct.

Ale Jardo, zametání cestiček dětem nadělá více škody než naučení je zodpovědnosti. V určitém věku každé dítko by mělo odletět ze svého hnízka a rodič pak jen čeká, zda jeho mnoholeté úsilí se zhodnotí. Zodpovědnost za svůj život má ale konkrétní jedinec, ne rodič :-). Opičí láska je jedna z úžasných dlážděných cest co vede do pekel!!

Jardovy názory jsou mi osobně naprosto nepřijatelné. Rodič je za své děti zodpovědný jen do své dospělosti ( a to nemyslím vůbec v souvislosti s platnou legislativou), a pak mu nebývá, než čekat jaké plody svého mnohaletého snažení a práce bude sklízet. Zůstat rodičem je jistě nádherné poslání na celý život, ale následky svých rozhodnutí si nese každý sám. Čím dříve si to „dítě“ naučí, tím lépe. Vyskakovat si může jen do výše své peněženky. Peněženka rodiče je pro něj TABU. Pokud rodičů mohou a chtějí, je prima pomáhat, ale rozhodně nelze to po nich chtít jako povinnost!! Názory Jardy mi přijdou jako projev spíše opičí lásky zamindrákovaného rodiče než jako názory člověka, který se své potomky snaží naučit žít a zodpovídat za své skutky!!!
I když jak říká má kamarádka, mít děti je jako žít v blízkosti Temelínu. Člověk musí věřit a vychovávat je v maximální lásce, ale nikdy nemá 100% jistotu, že nedojde ke katastrofě.

Ja pochopila tu vetu jardy o celozivotni odpovednosti rodicu za deti jinak. Kdyby nebylo rodicu tak by nebylo ani deti. Rodice jsou pricinou a deti jsou nasledkem. To co rodice stvorily za to zopovidaji. kazdy zodpovida za dusledky svych cinu. Je to zakladni zakonitost prirody.

To co zasejeme to sklidime.

Chceš se ženit, hochu? To ti chválím, rodina je základ státu. Nemáš na svatbu? No
obřad je zadarmo, slušnější šaty snad někde najdeš a když vemeš svědky a dojdete si společně do hospody na gulášek a na pivko, tak vás to zas až tak draho nevyjde. Můzete se stavit u nás na kafe a já vám upeču dort. Uvidíte, že na to o zlatý svatbě budete s láskou vzpomínat.

co nenávisti se tu na mne vylilo. Co zloby a absurdních argumentů.
Kdybych Vás měl, dámy, brát za slovo, pak bych musel být šťasten, že nejsem synem žádné z Vás, protože takové krkavčí matky aby pohledal...
No já si ale myslím, že většinou lžete nebo jen tak plácáte z vlastní nezkušenosti; Vaše slovní tvrdost vůči dětem se týká jen dětí cizích, ne Vašich vlastních...
---
Wendy: nikdy jsem se s vedením nevěsty otcem k předsednickému/starostenskému stolku nebo k oltáři osobně nesetkal. A zažil jsem svateb dost.
Za obvyklé v Čechách a na Moravě považuji, že ženich se s svou suitou dostaví do domova nevěsty, kde si nevěstu vyžádá, někde i s požehnáním, někde a někdy ji vykoupí, místy mu nabízejí nějakou jinou starou nebo i převlečeného chlapa a podobné škádlíčka. V domově nevěsty dochází k tomu "vydání" něvěsty ženichovi jejími rodiči. Pak teprve se jede na úřad a někdo do kostela (dřív jsme museli napřed na úřad a potom teprve do kostela, jinak by za to pana faráře zavřeli).
Na všech svatbách, kterých jsem se osobně účastnil (30? 40? Nevím.), si nevěstu k předsedovu/starostovu stolu a ke klekátku před oltářem vedl ženich a za nimi šli dva svědkové.
Nikdy jsem to nezažil jinak - ani v Čechách, ani na Moravě.
---
Mnozí mladí lidé si myslí, že rozvodem vyřeší problémy, které mají. Že rozvodem se jejich starosti odstraní a pak jim bude lépe.
Ve skutečnosti si rozvodem opravdové problémy teprve způsobí. A nejen sobě, ale i svým potomkům. Nejen dětem, ale i vnoučatům. A svazky mezi sebou nikdy nepřervou - i když děti budou dospělé, stále budou vznikat nové a nové situace, při nichž ti rozvedení manželé budou přicházet do styku a budou muset řešit nebo podílet se na řešení různých problémů jejich dětí a vnoučat se týkajících.
A největší problém nastane po jejich smrti s dědictvím - pokud tedy díky stálým svatbám a rozvodům neumřou s holým zadkem.
Zvlášť, když se ještě párkrát ožení a zplodí další děti s dalšími partnery, kteří sami mají děti ze svých předchozích manželství.

Na to při rozvodu málokdo myslí, že bude následovat dělení majetku, hádky o byt, hádky o dítě, hádky o alimenty... a že když toto vše skončí, přijdou maturáky a promoce a svatby a křtiny ...

Když si holka z rozvedenýho manželství, co se jí matka znovu vdala a otec oženil, vezme kluka z rozvedenýho manželství, kterého rodiče udělali to samý, tak mají vlastně v rodině 4 tchýně! No to musí na zbláznění... A vnoučata z toho musí mít taky pěknej maglajz. Brrr.
---
Kamilo: lidi se nemají rozvádět, ani když on je "opilec". Alkoholismus je nemoc a v nemoci si mají manželé pomáhat - ne utíkat od sebe. Alkoholismus se dá vyléčit - ale jedině u ženatých a vdaných, kde na tom jejich partneru záleží a snaží se s léčbou pomoci. Opustit manžel (i manželku) pro jeho alkoholismus, vzniklý až po svatbě (ne projevený, ale vzniklý), je neseriozní úplně stejně jako opustit manželku (i manžela), protože ztloustla a není už takový proutek, jako byla na svatbě.
Já vím, že se to snadno řekne, ale hůř udělá... Když ale začneme prohlašovat, že alkoholismus je důvod k rozvodu, pak to samé budeme říkat i o jiných nemocech psychického původu (to je i většina otylostí) a časem i o jiných nemocech ryze somatického charakteru.
Možná jsem ve Vašich očích naivní romantik, ale i po mnoha letech manželství a rodičovství si myslím, že jsme se s manželkou brali, abychom spolu byli v dobrém i ve zlém.
---
Rozvody jsou prostě špatná věc a lidi by svý problémy neměli rozvodem řešit.
A měli by včas vědět plný rozsah důsledků rozvodu.
A když už se jim stane, že tu blbost udělají nebo dopustí, měli by být schopni připustit si všechny problémy, které je kvůli tomu ještě v životě potkají. A hlavně jejich děti.
A když ještě k tomu si pak vezmou někoho s vlastními dětmi z jeho dřívějšího manželství, měli by si být vědomi přirozeného a silného pouta mezi ním a jeho dětmi a to by měli vždy respektovat. A nikdy by se neměli snažit toto pouto nějak narušovat, vztahy komplikovat či jim bránit. Protože tím nikomu nepomůžou, ale všem ostatním ublíží. V konečném důsledku i sobě a svým dětem.
A každý, kdo těmto lidem radí, aby byli na děti svého nového partnera přísní, aby ty vztahy narušovali a bránili jim, ten dělá velice špatnou věc. Velice špatnou věc. Protože radit ke špatnosti je jako spáchat tu špatnost dvakrát.

Jo hochu, v mnohém máš pravdu, ale ne ve všem!
Většinou ženský, vydrží i mlácení, chudobu a podobně, ale když už pak jde o existenci dětí, pak bych skutečně radila - bič a pryč! Jinak autorka článku si je vědoma pouta mezi otcem a synem - ale co to má společnýho se zruinováním celé rodiny? Kdyby byl ten syn těžce nemocný, nebn o se jdnalo o něco podobného, pak bych neřekla ani slovo, ale synek je - zdá se - flink a očekává, že mu hypotéku zaplatí tatínek (matka zřejmě odmítla ,a proto není na svatbě žádaná) i za cenu ztráty vlastní střechy nad hlavou...tatínek by mu podkle mě, měl dát pusinku, říct mu - synku, strašně tě miluju - ale jsi dospělý a starej se. Vzdělání se ti dostalo... - Jinak - nemám-li na svatbu, tak ji nedělám a nikoho nezvu. Moje kamarádka se blahé paměti vdala tak, že šli se svědky z radnice ke stánku s buřtama a doma to oslavili čůčem. Do dneška jsou spolu, mají čtyři děti a bezpočet vnoučat. Jenže synek je - zdá se - vyžírka - a jako takovej, nebude šťastnej a pokojenej nikdy. I kdyby měl svatbu století v Hollywoodu.

jedná se o záležitost právě ohledně rozvodu. Nechala jsem tu e-mail.

Při rozvodu se nejdřív řeší děti, pak majetek a nakonec, až je vše vyřešeno, přijde na řadu samotný rozvod.

kdo pije,to znas mozna teoreticky. Ale prakticky - ono opravdu zit s clovekem,co "chlasta" a nicim ho nemuzes donutit,aby se sel lecit: jo to je umeni a hlave treba pro zenskou to muzou byt pekny nervy!!A pro deti to same. Nevim,ty jsi zil s alkoholickou,mas osobni zkusenosti?? Ja to jednomu rozmlouvala 2 roky a co jsem si uzila,si nedokazes predstavit. Zenska odejde nebo se rozvede,coz je asi to nejposlednejsi reseni,ke kteremu se rozhodne. Fakt nevis o cem plkas...

aspoň ve východních Čechách je zvykem, že nevěstu z domu i k oltáři vede otec, příp. není-li, tak strýc, kmotr apod. Tolik svateb jako ty jsem neabsolvovala, ale byly jak jsem psala, přeci nejsem blázen a vím, co se tam dělo. To jen na okraj.
A k té péči o děti a rozvodům. Ty jsi zřejmě věřící, tak máš jasno a dopředu nalinkováno. Opičí láska k dětem a promíjení a žehlení všech jejich průserů a dluhů - to je služba vpravdě medvědí. Nikdy se nepostaví na vlastní nohy a čelem k problémům. Můžu to třeba doma stokrát obrečet, a přitom doufat, že moje dítě není naprostý idiot a nezodpovědný blb a vyhrabe se z toho.
Manžela bych neopustila, kdyby přišel o práci nebo o nohu, třeba. Ale opilce, který se odmítá léčit, nevyléčí a nedostane z tohoto srabu láska manželky, ale jen profesionální přístup odborníků, a bude-li se tomu bránit i tak, dá žena přednost péči o děti. Tak to chodí v zájmu zachování druhu.
TAkže asi tak. Pěkný den.