Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Se psama musíte ven ať už je počasí jak malované nebo nepohoda. Tes byla vytrvalá a chodila se mnou i v nečase – nedala si to vymluvit. Na těchto procházkách se toho hodně dověděla a já zas užila. A tak jsme kráčely po cestách a pěšinkách, já ji ukazovala veliký kopec mraveniště a povídala o mravenečcích, ukazovala jí na podzim, jak ze všech stromů spadá listí, jen na doubku listí zůstává až do jara, kdy naroste nové a to staré opadne. Jen tak jsem tlachala, aby řeč nestála a abych upoutala její pozornost. Jaké bylo moje překvapení, když po čase, když jsme přiťapkaly zase k malému doubku, mi řekla „babičko to je doubek, z toho nepadá listí".

     Dcera občas hlídala přes noc kamarádce kloučka, a tak se jednoho rána  v únoru stalo, že jsme se vypravily na procházku a klouček s náma. Mrzlo až praštělo, my s Tes už jsme měly své rituály, na kloučka, sice o něco staršího než Tes (té byly tři), ale poněkud retardovaného, bylo nutné dávat větší pozor. A tak, když jsme se přiblížili k řece a jako obyčejně nasbírali kamínky a začali je házet do vody,  milému kloučkovi došly zásoby kamínků a strčil tedy do vody Terezku... Bylo to v podstatě začátekem naší procházky, ale ten den velmi rychlý konec. Takovým fofrem, s jazykem na vestě a dítětem v náručí, zabaleným do mé vlastní bundy – jsem ten kopec ještě nikdy nevyběhla a doufám, že už nikdy nebudu muset.

     Další – převelice důležitá příhoda – se nám stala na začátku léta. Chodily jsme podél řeky až k jezu, kde byly zbytky rozbořeného mlýna – říkalo se tam podle bývalého mlynáře „U Pičmana". Přelezli jsme náhon, vlčák to absolvoval sám, jezevčíka jsme sundaly, Terezku svléknout do kalhotek, sundat botičky a procházely jsme se po jezu. Byl nově vybudovaný, k protějšímu břehu se malounko svažoval, neklouzal a tak jsme si to užívaly.

      Ze soboty na neděli přišla v noci bouřka a pořádný slejvák. Nedělní ráno jako malované a tak opět k Pičmanovi na jez. Po dešti se kapku zvedla hladina a přes jez teklo poněkud více vody. Než jsem stačila postřehnout nebezpečí na druhé straně jezu,  Tes už tam byla a coby muší váze – voda ji podrazila nohy a dítě se ztratilo v proudu pod jezem. V prvním okamžiku jsem ztuhla, najednou se dítě opodál vynořilo, tak jsem hupla za ní, tak jak jsem byla, a měla jsem co dělat, aby nás proud nesebral obě. Vylezly jsme ven, dítě neplakalo, ale když popadlo dech prohlásilo třesoucím se hláskem: „babičko, ty jsi mi zachránila život, teď už budeme navždycky spolu" a začala natahovat moldánky.

     Měla jsem strach, že se od toho topení  bude bát vody, ale opak je pravdou, zřejmě ten rak, ve kterém je narozena, to jistí.

Zdena P.

linkuj.cz vybrali.sme.sk