Odsoudit nebo chápat? ??? - Já ti gratuluji! :-)

marně hledám, co je na tvé situaci odsouzeníhodné!!Máš krásnou holčičku, s bývalým vycházíš dobře, máš dobrou práci, ochotnou maminu...
Malá ti hned tak z hnízda nevyletí!A pokud teď jen kveteš a jsi v poho, tak i v budoucnu se o tebe partneři přetrhnou!Chlapi taky hledají pohodové ženské a né zapšklé.Tak si to užívej! :-)

Takhle to má být - nestarat se o to, co je standardní a užívat si toho překvapivého pocitu štěstí. Pořád nás to překvapuje, že?

si nelam hlavu a zij.
Mas-li potkat jednou super muze s kterym budes chtit byt pod jednou strechou-tak ho potkas a az ho potkas,tak se budes teprv rozhodovat.
Ted o nic nejde,prijimej to co zivot dava.
Proc odsuzovat?Provedla jsi nekomu neco?))))))))))))

důležité je, zda jsi opravdu spokojená. Nikomu do Tvého života nic není. Ne, že bych to trochu neznala, ostatně - každý zřejmě zažil v životě období, kdy byl raději sám než v nevyhovujícím vztahu, ale stejně... kdo takhle žije dlouhodobě, toho obdivuju.

některé indicie z Tvého článku jako by byly přes kopírák z mého života :-) Stejně stará holčička, rovněž rozvedená, jen ten exmanžel je dost problematický a co se týče práce - živí mě, živí mě spolehlivě, ale že by mě nějak extra naplňovala, to se říct nedá - jen si zatím nemůžu dovolit riskovat dobré místo nějakými změnami.
Co se týče těch chlapů, jsem na tom dost podobně, jako Ty. Byly doby, kdy mi vadilo, že jsem sama, ale teď jsem se už mnohokrát přistihla při myšlence, že mám svých problémů dost, tak na co ještě chlapa :-)))
Strach z toho, že mi teď vyplňuje čas holčička, ale že to už nebude dlouho trvat, a co pak - ten mám taky.. Navíc - minulý týden se to stalo :-) - prokazatelně příznak přicházející puberty - výrok dcery: "Ale mami, já přece nemůžu pořád žít podle tvých pokynů!", hovoří sám za sebe :-))) A tak si říkám, že by třeba nebylo špatné mít pak nějakého spojence doma :-) Ale zatím - teď - můžu říct totéž, co Ty - je mi fajn :-)

Ale proč sem teda píšeš? Aby ti to všichni schválili? Nebo to zas tak velký štěstí není?

na Tvém způsobu života není nic odsouzeníhodného, asi Ti i hodně těch, které žijí v nespokojeném vztahu spíš Tvou pohodičku závidí, jen je tam takové malé "ale"...protože mám pocit, že přirozenější je pro mladou ženu mít větší a kompletní rodinu a fakt, že těch spokojeně samotných jako Ty je čím dál víc, mne popravdě mnoho optimismu do budoucna nedává.

je to tu jako téma - téma k diskuzi, ne jako článek v poradně... Tak proto.

Přeci jen došlo v Tvém životě k výrazné změně-i když s bývalým manželem vycházíte dobře máte za sebou rozchod a ten se na každém vždy nějak podepíše. Myslím, že je přirozené, že se teď nehrneš do dalších vztahů, potřebuješ si odpočinout - ne nadarmo se říká, že po rozvodu by měla být pauza mezi dalším vážným vztahem/manželstvím/ aspoň 6 let. Může se to zdát jako dlouhá doba, ale spousta věcí se nevynoří hned - chce to získat odstup. Potřebuješ se zabydlet v novém životním stylu bez pocitu provinění, že je něco špatně když jsi sama a ještě je Ti dobře. Přesně jak psaly přede mnou- až přijde spravný čas na lásku, tak to poznáš. V tomhle bych věřila svému tělu i duši a nechala bych vše volně plynout.

kdyz jsem si to precetla tak me jao vykricnik prastilo pres oci Odsoudite nebo pochopite? Zajimalo by me jak Robin na tuto otazku prisla.

Takze ja odpovim jednoznacne. Je uplny nesmysl odsuzovat nekoho za to jak zije a jak si usporada svuj zivot. Je to jeho osobni vec.
A pokud mysli vlastni vycitky ze rozbila rodinu, tak s tim se musi srovnat sama. Dnes je to bezna vec, nikdo neodsuzuje svobodnou matku a uz vubec ne zenu ktera se rozvede. Nejtezsi je vyrovnat se s odsuzovanim sama sebe, smirit se se sebou a vlastnimi nedostatky.

Pokud jsem tomu rozuměla,tak Robin se jedině trošinku bojí těch, které se diví, že se nechce zase honem honem vázat, mít zase hned mužského doma.
Připadá mi to, že pokud pisatelka nelká, tak je některými čtenářkami odsouzená... Nechápu proč?

je to tu jako téma... a ne poradna :-)))

kde čteš jaký výčitky o rozbitý rodině? Jo a já na tu otázku nepřišla, tu tam napsala Daniela, aby bylo o čem diskutovat - jak je vidět, trefila se dobře.

Já srovnaná jsem naprosto, jen jsem byla zvědavá, jaké budou reakce a popravdě jsem převelice a mile překvapená, že jsou vesměs kladné a souhlasné. Děkuji, zahřeje to!

Máš oproti jiným rozvedeným kliku, že jste se dokázali rozejít s manželem jako slušní lidé, neděláte si naschvály, staráte se svorně o společné dítě a platí Ti alimenty.
Další pozitivum je, že Tě Tvoje práce baví, a zřejmě i slušně finančně zabezpečuje.
Jako největší štěstí ale vidím Tvoji maminku, která Ti umožňuje dělat náročnou práci, a kdykoli potřebuješ, se Ti dobře postará o dcerku.
Bez chlapa se dá docela dobře žít, ale bez takovéhle maminky by Ti bylo občas samotné ouvej.
Zítra je ten opomíjený svátek MDŽ, tak jí třeba kup kytku.

Moje známá je rozvedená asi 7 let a nemůže si to vynachválit. Říká, že už by domů žádného chlapa nechtěla, cítí se krásně svobodně a dělá si vlastně, co chce. Jako největší přínos vidí to, že už ji nikdo nebuzeruje a je si svým pánem. Jak sama říká "Teď už je jedno, jestli je večeře v šest nebo v osm anebo není vůbec." Jo - a sex jí prý vůbec nechybí :) Zajímavé je, že okolí to dost špatně chápe, maminka jí stále domlouvá, aby si někoho našla, její soused jí dokonce nabízí sexuální služby (i když je ženatý). Tvrdí jí, že když "TO" nebude mít, zaroste jí dirka :)) Známá odolává, odolává, taky se cítí spokojená, ale přece jen jí občas hlodá nějaký ten červíček pochybností. Má jednu dospělou a jednu skorodospělou dceru, a tak se docela bojí toho, že až odejdou do světa, zůstane sama a bude jí smutno. Na druhou stranu ale říká, že když si představí, že by si měla zvykat zase na nějakého chlapa a ty jeho manýry, tak to prý radši snad sama zůstane.

v tom pripade samozrejme beru zpet. Protoze tam kde neni zadny problem neni treba ani resit nejake otazky o odsuzovani.
Muze se resit treba zda ti nekdo zavidi svobodu :o)

Celkove je partnerstvi vzdycky vec spoluprace. Kazdy vztah znamena ze musim obetovat kus vlastni svobody a tuhle cast vlozit do spolecneho kotle rodiny. To same musi udelat i partner. Cas nasi osobnosti zustava svobodna a cast propojena s tim druhym.

dnes malokdo je ochoten se vzdat kusu vlastni svobody v prospech partnerstvi. Vetsinou se rekne, ze kdyz bude ten druhy takovy a makovy, tak potom ja budu to a to. Ale pri takovych podminkach vzdycky dojde k situaci ze ten parner udela neco jinak jak chceme my.

Výtečně, ideální situace, víc mě nenapadá:)
Má-li partner přijít, přijde.

Znám i zcela opačné životní příběhy, ženy, toužící dlouho po dítěti, které nevyšlo manželství ani jiné další partnerství, pořídila si tedy vytoužené dítě s tím, kdo právě byl ačkoli už dávno nebyl ani dobrým partnerem, natož otcem, a pak dodatečně sháněla dítěti otce, aby mělo kompletní rodinu. Nyní žije v zájmu dítěte ve velikém kompromisu. Ale je to jen její volba a okolí může jen přát a doufat, že to bude jednou šťastný kompromis.
Ty jsi zvolila jasnou cestu bez kompromisů, lze tedy jen blahopřát:)

jinými slovy, nejsi divná, když jsi spokojená tak, jak to je:) lepší než rotovat kolem vztahu, který by bez veliké práce a péče zanikl, opečovávat chlapa jen abys prostě "měla vztah"

ono je to tak se vším. Všecko má svý plusy i mínusy. Kdyby tak člověk věděl už předem....
Hlavně přeju všem babám všecko nejlepší k zítřejšímu MDŽ!!!!!!!

hodně lidí zůstává single, je to neochota omezit se, byť částečně? Mít svůj klid?
Mezi lidmi přtrvává model partnerství a kdo se vymyká je "divný". Nebo musí být zákonitě nespokojený, nešťastný.
Já jsem se svým partnerem ráda a sama bych být nechtěla. Doma nemám naklizeno, a když nestíhám uklidit nádobí :-))a jemu tam vadí, uklidí ho sám :-)).
Ten hřejivý pocit, když mi volá z cesty, že dorazil v pořádku, nebo mě překvapí výletem na Šumavu a jde se mnou lesem na Kašperk (a to má kola neustále pod zadkem a používat nohy "je zbytečné unavování"), tak ten pocit, že někomu na vás záleží bych nevyměnila za své pohodlí. (jsme spolu přes 4 roky, takže žádné čerstvé vzplanutí) Ale proti gustu....

četla jsi dobře? Já přeci nejsem prvoplánově sama. Jen chci říct, že mi takhle je dobře. Když potkám někoho, s kým mi bude fajn, tím lépe - nejsem podivínka, umím žít v páru! Jestli máš pocit, že jsem vyměnila partnera za svoje pohodlí, tak jsi četla špatně!

zapoměla jsem otazník za slovem "divný" (-a ty uvozovky jsou schválně) a v další větě za slovem nešťastný. Chtěla jsem tím říct, že ti lidé, kteří tě tlačí do vztahu mají třeba pocit, že o něco přicházíš, protože je partnerství jakási norna. Svým způsobem tě obdivuju, že je ti dobře samotné a už vůbec neodsuzuju !!!
Nicméně, co jsem napsala, je můj názor a nechápu, když jsi dala toto téma k diskusi, proč tak ostá reakce.

jen když vyberu pár zdejších reakcí:
l) - "Ale proč sem teda píšeš? Aby ti to všichni schválili? Nebo to zas tak velký štěstí není?"
2) - "...A pokud mysli vlastni vycitky ze rozbila rodinu, tak s tim se musi srovnat sama."

Jednoznačně ještě v mnoha lidech přetrvává názor, i když ho nedávají rovnou najevo, že ženská, která žije sama, bez chlapa, JE DIVNÁ.
A ono znepříjemnit to malé štěstíčko dovedou i nenápadné poznámky typu:"tak co, kdy se budeš vdávat, chodíš vůbec s někým?" případně: hele, nelíběj se ti nááááhodou ženský?
Jo, lidi jsou různé... Ani se nedivím, že se Robin občas "necítí", oni totiž lidé kolem dovedou hezky ťafnout... Nemyslím tím jen tady, na Kudlance, ale určitě i v jejím osobním životě.

ostrá jsem být opravdu nechtěla. Když není slyšet tón hlasu, svádí to občas k dezinterpretaci. Prostě mě zamrzela formulace "pocit, že na vás někomu záleží bych nevyměnila za svoje pohodlí"...

nepsala bys sem.. Je v tobe strach, ze tahle tvoje spokojenost nebude trvat porad.. A copak je neco naporad? Ja bych na Tvem miste zila dal jak zijes, ale nebranila bych se obcas kouknout po zajimavym chlapovi.. Zvlast ted, kdyz jsi stastna.. Vis, kdyz nejmin hledas, najde se...

psala jsem sem, protože Daniela ode mne chtěla téma k diskuzi - evidentně se podařilo :)...se zbytkem ovšem souhlasím na sto procent!!!

myslim ze to jsou vsechno predsudky myslet si, ze si nekdo jiny mysli ze singl zenska je divna. Je to tak trochu bouchani do davno otevrenych dveri.
Myslim, ze hodne se hodne zen neumi chovat rovnopravne a pritom furt volaji po rovnopravnosti..
Rovnopravnost znamena absolutni samozrejmost stejnych prav a tuhle samozrejmost nesmi nikdo zpochybnovat. Ani zeny samotne. Otazkami typu: A skutecne si nemyslite ze je zenska divna kdyz nema chlapa :o)
Jakou chteji slyset odpoved?
Dyt je to prece samozrejmost, ze zenska muze zit sama stejne jako muz.
A je to samozrejmost ze muze zit muzem nebo bez muze. Ze je svobodny tvor. Je to jen jeji vec. Tak proc se ptat na samozrejmosti? K cemu? Aby se porad opakovalo ano,ano,ano,ano... Muzes... Ano...

Samozřejmě řešíme doma své protichůdné názory na určitá témata, někdy i velmi, velmi pronikavým hlasem :-), Dokonce jsme řešili problém v níž hrála hlavní roly brokolice :-), peru ty špinavé trenky a sbírám po bytě špinavé ponožky :-)). Prostě mám normální partnerství se vším, co všední dny nesou. Někdy si říkám: Mám já to zapotřebí?
A o tom to je. Hodně lidí si rozmyslí po špatných zkušenostech ve vztahu se do dalšího vztahu pouštět.
Moje poměrně mladá maminka (55 let) žije už několik let také sama, jen se psem a skutečně si to užívá (říká, že nemusí nikomu vysvětlovat, když se třeba někde zdrží, nemusí se s nikým dohadovat o ovládání k televizi, nemusí prát ty špinavé trenky a ponožky - a tím jsem myslela to POHODLÍ !!!), občas připustí, že se jí jaksi zasteskne, ale rozhodně né po chlapovi. Já tohle prostě neumím. Ty chvilky, kdy vás zahřeje u srdce , když v půl sedmé ráno přijdete k autu a zjistíte, že všechna auta jsou zamrzlá a to vaše je oškrábané, protože partner odjížděl dříve, tak ty mi za to mé "pohodlí" stojí.

Nebo žiju v jiným světě- jinak by mi to nebylo pořád předhazováno. Spíš než jako samozřejmost mi naznačují, že jsem divná:-). To, co jsi popsala, je prozatím utopie.

Kdysi musely zenske za hlubokych obeti bojovat o sve postaveni. Ted bojovat nemusi, ale porad je to malo. Ostrizim zrakem kontroluji zda se nahodou nekdo nepodival krivym okem:o) Pritom je to prece putna. At si rika kdo chce co chce. Dulezite je ze ty vis ze to tak je. Ze divna nejsi a ze si muze delat co chces.
maminka prece muze mit ruzne duvody se ptat proc nemas partnera a tim i vytouzeneho vnoucka. Bez tebe si ho neporidi :o))) (to je jen priklad) A nejake klepny a teticky z desateho kolena? Dyt je to putna
nelze nekomu jinemu prikazat co si ma myslet a co ma rikat. Dulezite je co si myslis ty.

před 17ti lety mi zemřel manžel a jsem s dcerou 17 let sama.Ze začátku to byla honička, ale postupně jsem začala dělat práci, která mě baví, našly jsme si s dcerou plno koníčků.....a samota mi nijak nevadí. Protože vím, že dítko jednou odejde,i když teď jí je jenom 18, tak už jsme si pořídily papouška, morče, čubinu...potom si budu muset najít další koníčky, abych dítko neotravovala....

formulace "nevyměnila bych partnera za svoje pohodlí"
i v tom je totiž skrytě obsažený jistý předpoklad...
mně třeba vůbec nepřijde, že bych s partnerem přišla o své pohodlí, to co dělám bych dělala i single, a naopak

když jsem se po dlouholetém manželství rozváděla, také jsem měla obavy jak budu žít sama (chodila jsem s exmanželem od 16ti let), ale bylo to překvapivě velice dobré. Jakmile má ženská své vlastní bydlení a dobrou práci, která jí zajistí nezávislost, tak najednou zjistíš, že je to naprostá pohoda. Navíc mi odrůstaly děti, takže tak urputnou péči již nepotřebovali, pak jsem zjistila, že spousta kamarádek je taky sama nebo už zase sama, a tak jsme spolu jezdlily na hory, na kolech, plavat, víkendový aerobic, kultura, vínko, kafíčko, degustace.......občas nějaký tanec....byl to fakt krásný život, nedělalo by mi velký probém se k němu zase vrátit. Pak mi docela dalo práci se zase vparvit do života manželského, ale vše má svá pozitiva. Ale když člověk není v takové té křeči "hlavně mít někoho, je jedno koho", tak až přijde čas a objeví se někdo milý, pro koho ten život bude stát za to změnit, tak proč to neudělat. Vše nám něco dobrého přináší.

nesouhlasím. Pokud je ke mně někdo sprostej nebo nespravedlivej jenom trošku, ale facky mi zatím nedává, tak to mám tiše snášet a přesvědčovat sama sebe, že ač je mi to fakt nepříjemný, tak je to vlastně putna?

já to vidím jako čirou závist a nepřejícnost. Zdaleka ne každej si umí zařídit svoje věci podle svýho a pro tyhle lidi jsi Ty se svým spokojeným svobodným životem asi docela trnem v oku. Podle hesla "když já se nevzmůžu na kozu, tak hlavně ať sousedovi ta jeho chcípne".

Margot, o tom jsem nepsala :o) Rovnopravnost je i o tom, ze kazdy (nejen zena) vymezi svoje hranice. Takze stejne jako muz musis i ty jasne sdelit co jeste akceptujes a co jiz ne. co jeste jde a co jiz nejde. Nespravedlivi jsme vsichni. K detem, k sobe a samozrejme i k partnerum. Zadny neni svaty a dokonaly. Kdyz je jeden z partneru sprosty a ten druhy si to nepreje poslouchat, tak ma vic moznosti. a to odejit z mistnosti. neposlouchat. nasadit si sluchatka. Existuje hromada moznosti a zpusobu jak vymezit hranice. A zrovna v partnerstvi je vymezovani hranic to prvni co partneri museji udelat. Protoze to jsou dve ruzne osobnosti. S ruznymi predstavami a vzory chovani. Zadny z nich se nesmi citit ukrivdeny. A to ani zena ale ani muz. Takovy ten boj o moc se casem zklidni, kdyz ty hranice budou jasne :o)

já myslím, že hezky to vyjadřuje jedno přísloví: Nemůžeš celý svět potáhnout kobercem, proto si musíš koupit boty!
Jinými slovy, vždycky se najde někdo, kdo nám bude když ne přímo házet klacky pod nohy, tak třeba kriticky komentovat to, co děláme. Zejména tehdy, pokud se budeme na názor ptát a čekat nějaká ujištění - tehdy hrozí, že uslyšíme i ty nesouhlasné nebo odsuzující reakce. Takže asi lepší je se neptat a žít si svůj život tak, aby mi vyhovoval (samozřejmě ale neubližovat ostatním).

Z mojich prispevku je samozrejme videt ze jsem zastance dlouhodobych partnerskych vztahu. Ze jsem konzervativni. Ale myslim ze ne zkostnatela. Doufam :o) jednoduse si myslim ze model s maminkou a tatinkem neni zas tak spatny. jenze deti opakuji a prejimaji jako model chovani to co vidi doma. A kdyz doma nikdy nevideli jak se maminka s tatkem o necem dohaduji a pak zase usmiruji, jak si vzajem v ledascem ustupuji tak se vubec nenauci tymovemu chovani. protoze nevedi ze musi udelat krok vstric a nekdy krok zpet nebo stranou, kdyz se chteji s nekym domluvit. A ze zadny vztah neni jen ideal nybrz i nejaka ta hadka. A smireni. Ze se nemusi v krizi hazet flinta do zita a utikat. Nybrz ze se da vztah i pestovat jako nezna kvetinka aby se mu darilo a on rostl a silil. Nic nefunguje automaticky ani partnersky vztah.

Moji rodice jsou jiz spolu 50 let. I diky tomu ze vydrzeli vsechny ty bourky maji krasne a harmonicke stari. Jsou pro me obrovskym vzorem. Kdybych je nemela tak ani nevim PROC je tak krasne mit dlouhodoby vzah. Uz davno bych se na to vykaslala, zila si lehce jak motyl na louce. Sama se sebou. Ted 25 let vdana postupne chapu smysl toho pouta. A jsem rada ze jsem to vydrzela.

ale jak to tu pozoruju, tak každý píše (celkem pochopitelně) na základě vlastních zkušeností. A ty radko si pořád vedeš svou... ano, gratuluju k dlouhodobému vztahu, ale přeci se nebudu snažit udržet nefunkční vztah za každou cenu? Ano, máš jen mé slovo - ale věř mi, že nefunkční byl a to z několika důvodů!

ale už mi to nedá. Možná jsem trochu naivní (muž), ale opravdu existují muži, kteří nechají použité ponožky na podlaze ? A vy to po nich uklidíte !!? Nějak si to pořád neumím představit ...

Ashi, asi jak kde. U nas jsem ja ta neporadnejsi, takze kdyz nahodou zapomenu rozhozene ponozky na podlaze tak je uklidi manzel.

Robin, meleu si svou :o) Protoze chci dat tak trochu protivahu vsem tem pochvalnym hlasum jak je to skvele byt sam.
A samozrejme jsem proti udrzet nefunkcni vztah za kazdou cenu.

ze jsi divna. Je to individualni,kdo se jak citi. Mam kamaradky,ktere bez chlapa proste nevydrzi. Ktere,kdyz se s jednim rozejdou,tak si hned nabrnknou dalsiho,aby nebyly samy. Nebo se klepou na to,ze se vdaji a budou rikat,muj manzel,treba. Byt s chlapem nebo bez nej,kazde ma svoje pro a proti. A at se mnou souhlasite nebo ne,v nasi spolecnosti bohuzel jeste neni SAMOZREJMOST,ze zenska muze byt sama bez chlapa.Nebo si vzpominam,jak tady nekdo psal,ze chlap,ktery se do 35 let neozeni,tak je divnej. A partnerstvi - norma???Proboha, kdo ty normy stanovuje??Je to podobne,jak mit/nemit dite. Jeden kamarad prohlasil,ze dite nechce. Nechce se o nikoho starat,zivit atd...Jo a pro druhe je sobec. Ale na druhou stranu,kdyz si takovy clovek,ktery nema vztah k detem,dite poridi,jen aby nebyl cerna ovce,tak myslite,ze bude stastny otec i to dite??Ja se treba necitim mit dite,zatim,i kdyz mam deti moc rada.Kamaradka mi mluvi do duse,ze bych to dite mela mit,ze je to prima,skoda nemit a ja nevim,co jeste. Zeptam se ji,jestli mi ho pomuze zivit,satit,vzdelavat,tak se pomalu urazi. Ja take nechodim za tema,kteri se v 18 letech vdaly a mely deti,a nerikam,nemyslis si,ze jsi mohla jeste par let pockat,nevazat se tak brzo?? Kdyby se kazdy staral o svoje,o to,jak zije,co ho naplnuje a dela stastnym,bylo by lip. Ja uz se take obrnila a jedu si podle sveho.

Docela bych řek, že pokud se baba realizuje při výchově dětí, tak že zas až tak partnera nepotřebuje. Má starostí dost i bez něj, věřim že si i představuje, o co míň práce by měla, kdyby mu nemusela zabezpečovat komplexní pečovatelskej servis (což ovšem samosebou nemusí, jenže si myslí, že to tak bejt musí).
Ale když pak děti dospějou, tak je doma docela prázdno. A na víkendy třeba v chalupě, dovolený, svátky, se partner(ka) docela hodí. Líp se s parťákem pracuje, odpočívá, chlastá, i ten sex je takovej příjemnější. Sice i samotnej člověk má možnost někam občas mezi lidi zapadnout. Ale to prostě není to vono, stejně je tam sám/sama! Což mi jistě potvrdí každej, kdo v takovejch situacích byl.
Takže bych nemyslel, že je ženský samotný líp. Určitě je jí líp samotný, než s nějakym nablblym magorem za každou cenu. Ale když je chlap úžasnej, tak jí prostě líp bejt musí. Blbý na tom je, že nás úžasnejch je hrozně málo.

tak tohle Ti do puntíku podepíšu... Líp bych to neřekla.

to je vážně děsná škoda, že Vás úžasnejch tak strašně málo, musím se tomu tak strašně řehtat, to nám ten den fakt pěkně začíná :-)))))) hele nedá se s tím něco dělat? Tak jako, že byste třeba měli být houfně chráněný nebo tak něco.....

Je to fakt skoda ze tech uzansych je malo. Ja kdyz se rozhlidnu kolem, tak mi prijde naprosta vetsina muzu celkem fajn. nemam zasadni vyhrady.
V kazdem pripade se s uzasnym muzem musi dat vydrzet a lze mu sverit otcovstvi vlastnich deti :o). Takze mily NC, jak dlouho jsi zenaty a kolk mas deti?

jednoho přeci už doma máš... Já vim, našeho Enčéčka by se zachtělo každý...
Někde tu na Kudlance je i jeho fotka, věděla jsem kde, ale ...
Nojo, člověk zapomíná...
Pokud vim, tak má dětí 2+2

mně se ani nezdá, že by ty ženy chválily život o samotě. Spíš si vychutnaly pauzu, kterou jim život nadělil, kdy se věnovaly jen sobě, rozhodovaly a vybíraly jen podle sebe. Hlavně ženy kolem 40, které se vdávaly mnohem mladší, třeba ve 20 nebo krátce po, některé se mezitím ani neodstěhovaly od rodičů, přešly rovnou k manželovi, nebo se manžel nastěhoval k nim domů. Předtím pod vlivem rodičů, buď jako hodné holky nebo jako rebelky, ale pořád s rodiči za zadkem, potom se přizpůsobovaly parnterovi, dětem, budovaly domácnost. Žádný mezičas pro jen pro sebe, kdy by se nemusely na nic ohlížet, kdy by jim nikdo neříkal Taková velká holka, dospělá, a zase máš v pokoji čurbes...Proč jsi přišla až v pět ráno? A pak něco podobného v manželské verzi. Pro takové ženy je pak několik měsíců nebo pár let bez partnera prvním obdobím v jejich životě, kdy si žijí jen podle svého. Neodmítají partnerství, prostě si to období vychutnají.
Je lepší, když si holky dopřejí čas pro sebe, mezi mládím u rodičů a úplnou dospělostí, žijí po svém a nikomu nepřijde divné, že ve 25 nemají děti a nevaří teplé večeře, že bydlí třeba na čas ve společném podnájmu se třemi kámoškami apod. Ještě před 15-20 lety to ale bylo jinak, holky po 25 byly pod strašným tlakem, a na kdeco se dívalo s podezřením.

děkujeme moc za přáníčko, od rána tady lámu kolegy, že by mohly být nějaký čokoládový dorty, ale výsledek je nulový a já mám takovou chuť na něco dobrého :-)))

nečekej s dortíkem na mužský o). Mně před chvílí přinesla kus dortíku kámoška, co jsem jí předloni rafinovaně dohodila podnájem v bytě nad námi o). Od tý doby čile probíhá vzájemná výměna vzorků jedlejch dobrot všeho druhu o).

že neznám sousedy, já miluju dorty a hlavně vše co běželo okolo čokolády, ty výměny bych ve zdraví nepřežila, chutě mám soustavně.
Teď se snažím dostat do kondice po zimě, včera jsem běhala odpoledne hoďku a půl v Prokopáku, dvakrát v týdnu mám teď permici na aqua-aerobik, to jsem tedy na ty výsledky fakt zvědavá.

doma mě čeká kytka - a běda, jak ne. To by byl mazec. Tradice - na ty já jsem pes...

Dvě dámy si povídaj na ulici. Vtom jedna koukne přes rameno a povídá:
"Hele, tvůj starej jde domů s kytkou."
"A jéje", povídá ta dotyčná, "to zase budu muset roztáhnout nohy."
První dáma se podiví: "Vy doma nemáte vázu?"

Znám to znám... Jsem rozvedená asi dvacet let, děti jsou z domu (studované - bezproblémové), dělám si co chci a neměnila bych. Nechci žít život někoho jiného, ale jen svůj! Je to trochu sobecké no a co. Kdo to nezažije - nepochopí. Mám takové kamarádky, jako jsem já sama (i kamarády), pořád něco zažíváme, plánujeme, cestujeme a je nám dobře. Znám ty výrazy matek od rodin, které opravdu nemůžou pochopit, jak se dá bez chlapa žít. Věřte dá a velmi dobře, dokonce lépe než s ním. Muže mám jinak ráda, ale nechci už nikdy domů žádného!!

ktera se mi vybavila pri cteni prispevku Joany:
chytra zena se nevdava,protoze vi,ze kvuli kousku klobasky nema smysl doma chovat cele prase....mozna jste slyseli nekde

Laylo - trefa.Jenže jsem se vdávala mladá a hloupá. Ale nelituju toho, jen jsem se měla rozvést hned po narození druhého dítěte. Ušetřila bych si 8 let
trápení.S bývalým vycházím velmi dobře, oženil se znovu a teď ho má na starosti nová manželka, s níž si rozumím také, a ta ať za něj zodpovídá. Jsem takhle šťastná.

...zavidim ti! :))