Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Řekne-li se básník, představím si šedovlasého pána s tužkou v ruce, jak si na kousku papíru píše verše, které se mu honí hlavou. Nebo vidím pana Kainara, jak poslouchá jazz a jeho tóny ho inspirují k nádherným písňovým textům, které úžasně nazpívala svým nádherným hlasem třeba Eva Olmerová. O to větším překvapením pro mě byla ve své době básnířka Markéta Procházková. V osmdesátém prvním roce, kdy vyšla její druhá (!) sbírka Vítání světla, jí bylo osmnáct let – stejně jako mně...

                                           VE DVOU...
Tudy už vždy půjdu s tebou
a ty chtě nechtě
budeš mi svěřovat
nač právě myslíš

Budu ti naslouchat
hlouběji než řeka
vážněji než sochy
na Karlově mostě
a vlídně jak střechy
uvyklé holubům
pokorně jak schody
k staré katedrále...

Potkáme tak dvě tři kašny
několik nároží
a spousty lidí
co mají naspěch

Možná ti nebudu
pokaždé rozumět
a ty se urazíš
a půjdeš jinudy
naschvál!
a tak mi nezbude
nežli se proměnit
v sněhovou vločku
či ptačí pírko
anebo slzičku deště -
a lehce se dotknout
tvojí vzdorné tváře
abychom se nerozešli
ve zlém

Nevím zda mě poznáš
a kdy tě to smíří -
ale pak se vrátíš
a já ti naproti
pošlu dvě hvězdy
abys už nebloudil
dál mezi planetou
malého prince
a obchodníka
s deštěm...

                               Ze sbírky pro vás vybrala: *pavla

linkuj.cz vybrali.sme.sk