Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Začátkem prázdnin jsem potkala milýho sympatickýho kluka – říkejme mu pro zjednodušení kluk B. Stalo se na chalupě mých rodičů – rodiče kluka B jsou majitelé sousední chalupy. Já tam s mýma rodičema jezdím (teda ted už ZA rodičema) 25let, kluk B taktéž už 30let a potkali jsme se poprvé v životě až teď, protože jsme se do té doby nějak míjeli.... No a můj milý kluk B (32let mu je – oproti pánovi A je to v podstatě děcko), se tam během víkendu zamiloval. Bohužel do mne. Já jsem na tyhle věci trochu trotl, takže jsem si toho vůbec nevšimla. Chlapeček mi taky nic neřekl, takže jsem odjížděla s pocitem, že jsem si dobře pokecala a mám za sebou fakt dobrej odpočinkovej víkend. Pak mi začaly chodit milé smsky a já jsem si postupně začínala uvědomovat, jak to vlastně je.... Nebudu lhát – nemít pána A, tak bych do vztahu s klukem B šla hned (ale ne bez přemýšlení – to nebyl můj styl, ani když mi bylo 15let).

     Potom jsme se s klukem B viděli o víkendech ještě několikrát a hodně jsme toho napovídali a myslím, že bychom si docela rozuměli (ale žádný sex v tom nebyl). Mezi řečí jsem si všimla, že kdykoli mluví o svých synovcích (děti jeho mladší sestry) a o mých synovcích (děti mého mladšího bráchy), tak se mu úplně změní výraz v obličeji v trvalý úsměv a začíná být mírně dojat.... trochu tam blbnul i s dětma od dalších sousedů a dokázal jim i docela dobře vysvětlovat věci (jak se dělá táborák, jak se staví stan, jak funguje motor v autě) a dokonce je skoro nafurt zabavit... bylo vidět, že k tomu má dobrý vztah a že ho to baví... a že děti CHCE. A tady nastává PROBLÉM... a to velikej problém. Já děti mít nemůžu – nefungují mi vaječníky. Je to vrozené a nedá se s tím nic dělat. Je toho v těch mých vnitřnostech víc, ale o diagnóze tady psát nechci. Vím to už od svých asi dvaceti let a neptejte se, jakým způsobem jsem se to dověděla. (Jinak jsem 100% zdravá, i krev darovat můžu – a pravidelně chodím na transfúzku). Takže o tomtom vím už dost dlouho a jsem s tím celkem smířená – naštěstí nejsem typ, který ze zoufalství krade kočárky na autobusové zastávce. Neříkám, že mě to jednou možná nebude mrzet, ale nechci být fabrika na potraty a nechci se o to ani pokoušet.

     Rodičům jsem to samozřejmě vysvětlila, takže laškování typu "už máš na čase založit rodinu – už i mladší brácha začal" se u nás nekonají. Vím, že je to našim líto, ale z mojí strany vnoučata mít nebudou. Proto se mi strašně ulevilo, že pán A žádný děti nechce a že jsme si to spolu zařídili tak, jak to máme ted. A nejen proto jsem nikoho v žádném případě nehledala – proč taky... (aby nedošlo k nějakému omylu – pána A mám velice ráda a moc si vážím!!) Klukovi B jsem jednou večer nalila čistý víno – do sklenice červený a do duše pravdu. Řekla jsem mu fakt všechno. O pánovi A , o vnitřnostech, o nechuti odstěhovat se z bytu z Prahy...    Vím, že jsem ho mohla tahat za nos ještě hodně dlouho, ale není to žádnej "parazit" a nechci ho trápit – zaslouží si nějakou dobrou holku do života, ale já to bohužel nejsem. Jsem dost dobrá holka(!!! :-), ale vhodná pro někoho jinýho. Kluk seděl a pak mi na to řekl, že to jsem já, jako holka, v dost prekérní situaci (jakobych to asi 10 let nevěděla sama) a ještě uznal, že to mě muselo stát dost odvahy a že neví, co si o tom myslet.....no a během 10vteřin se se mnou přestal bavit úplně... :-/

     Druhý den přišel na oheň – ten se ale nekonal, protože byl zákaz kvůli vedrům, tak jsme všichni seděli u nás na verandě.... A můžu říct, že jsem si připadala jako vzduch :-/ ,bavil se jenom s mou mamkou, na mě se ani nepodíval.... v neděli se přišel rozloučit  "čau a dávej na sebe bacha" a to bylo všechno... Jenomže v noci mi začaly chodit smsky v tom smyslu, jak jsem skvělá holka (to vím taky, ale je mi to houby platný), jak mu stále hrozně chybím a vzpomíná na mne a posílá pusy...  V první chvíli mě napadlo: 1. něco jsem špatně vysvětlila; 2. něco jsem špatně pochopila; 3. někde se chlapec zpumprdlíkoval a píše mi v opilecké agónii; 4. špatně je všechno... Viděli jsme se ještě dvakrát – poprvé mi řekl, že si to promyslel, je do mne zamilovanej a byl se mnou šťastnej... podruhé mi to zopakoval... Jenomže já ho nechci. Teda já bych ho za jiných okolností chtěla strašně moc (!!!). Ale nechci ho dostat do situace, že vždycky chtěl rodinu a se mnou by se jí dobrovolně (??) vzdal. Všichni okolo nás mají 1-2děti (jeden jeho bratranec má dokonce 3!) a on si vědomě vybere život ve dvou, jenom se mnou?? To si nevezmu na svědomí. Trocha mého vlastního sobectví: nechci jednou poslouchat výčitky tchýně: "koho si ten můj chlapeček chudinka vzal...."

     Nehledě na to, že bych se nerada za pět-deset let dověděla, že čeká rodinu někde jinde (nebyla bych první ani poslední – co si budeme vykládat, že?). Jak to mám všechno vyřešit?? Jak to udělat, abych už nikomu v této "kauze" nemotala hlavu? Jak mám udělat něco, aby se kluk B přestal trápit? Už jsem zkoušela nereagovat na telefon, ale přece najednou nepřestanu jezdit na svojí chalupu?? Nechci měnit svůj dosavadní svobodný styl života, nemám chuť se komukoliv přizpůsobovat, už totiž mám co ztratit.... chci všechno tak, jak to bylo ještě koncem letošního června... vrátím se sice do původních kolejí (což mi nevadí – naopak to vítám!), ale trochu mě hryže svědomí (a to se mi tedy moc často nestává), jestli jsem neudělala něco špatně, když se kvůli mně kluk B evidentně trápí. Vlastně nepotřebuju radu sama pro sebe (já za sebou zavřu dveře a mám klid), ale pro evidentně hodnýho milýho kluka, kterej se jenom zakoukal do nevhodné osoby. UÁÁÁÁ, tak takhle dlouhý mail jsem snad v životě nenapsala :-)) vypadám jako grafomanka – ale už jenom tohle mi dost pomohlo, protože jinak to vlastně není komu říct... Doufám, že není moc nepřehledný nebo že jste u něho neusnula :-) Mějte se hezky a za případnou radu nebo odpověď předem děkuju. Andy

P.S. tatík mi nabídl, že ho vezme sekerou po hlavě a bude klid – chvíli se mi zdálo jako dobrej nápad, ale to si asi nezaslouží nikdo že?? :-))

ODPOVĚĎ:

     Milá Andy, původně jsem ti chtěla odepsat jen já, ale myslím, že tohle téma je opravdu vhodné předložit k zamyšlení a k případným radám – všem... Když tak pak ještě připíšu tu "svou" radu... daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk