Před pár lety se podobná událost odehrála v USA, kdy dva američtí studenti zaživa stahovali kočku z kůže a také si to natáčeli.
Na tvé otázky, Pavlo, nedokážu odpovědět. Já to prostě absolutně nechápu. Myslím, že takoví lidé nejsou normální.

Na to video se vazne nedivejte, neni to pro slabsi povahy, brecela jsem jak zelva.

A proc to udelali. Ja myslim, ze musi mit nejakou poruchu, ze selhala rodina. Dal si myslim, ze zijeme neprirozene, vsude same nasili ... deti to vidi od malicka a otupi. A pokud treba nikdy nemeli zadne zviratko ... tak jsou bez citu k ostatnim tvorum. Nemaji soucit.

Tahle udalost byl posledni kaminek v rozhodnuti vzit si kocku z utulku, at se ma aspon jedna dalsi dobre (mame dve, tak snad si zvyknout na kamose).

***** Víte, krutost vůbec není cizí lidskému plemenu, ale krutost jen pro zábavu, a uplatňovaná na tom, kdo se prakticky vůbec nemůže bránit, to spějeme k něčemu moc ošklivému !
Dlouho jsem si říkala při zdůvodňování rozsudků nad mladistvými pachateli, když bylo jako polehčující okolnost uváděno jejich tristní dětství : to je toho, v dětství ho mlátili to není důvod aby se choval takhle po celý zbytek života. Je to důvod. Ne to mlácení, ale nedostatek lásky. Když ji tomu mláděti nedáme, když ji nezažije, když na něj rodiče nemají čas - nebude ji pak nikomu ono dávat a stane se - jak se tomu říká - citově plochým. Sklízíme plody toho, co jsme zaseli. Zdálo se jako fráze, že rodina je fakt základem, tedy dobrá rodina ? že investice do dětí je to nejdůležitější - a nemyslím jen peníze na vzdělání. K tomu přičtěte ty přiblblý hry na videu a v TV a podtrženo a sečteno máte výše uvedenou kočku. Už Sókrates vyčítal mládeži, jak je děsná a že za jeho mladých let tomu tak nebývalo. Ale tohle už je o něčem jiném, to je patologické a varující. *******
PS.: na video jsem se také nedívala. Stačí mi vidět občas v televizi, jak se různí majitelé "starají" o svá zvířata a pak jsou ještě dotčení, že se jim někdo do toho stará. Nemůžu si to pustit, no.

Nevěřím, že se dá vychovávat jen domluvou. Nemůžete přemlouvat dvouleté dítě, že tam a tam se neleze... Zdůvodňovat, vysvětlovat. Jsou situace, kdy se musí i plácnout přes ručičku. Křiknout, zakázat. Děti se musejí vychovávat i úctě, k uznávání autorit.
Neschvaluju systém, který umožnil, že se učitelka musí bát nějakého třináctiletého spratka, že ji někde s kamarádem přepadnou, protože on si to dovolit může, protože je beztrestnej, kdežto kdyby ona na něj křikla, nařídila mu něco atd., tak by byla "popotahovaná" - ona totiž trestná je.
Současná generace nemá úctu - tohle slovo se pomalu ztrácí, pozbývá význam.
Je hodně věcí, které byste si vy třebas vůči někomu prostě nedovolili - ale tahle omladina nic takového nezná, protože - oni vlastně můžou všechno!!!
Pamatujete se - bylo to asi před pěti nebo i více lety, byl v tv jeden cikánek, který neustále kradl, utíkal z domova atd. A všichni byli bezmocní; jeho rodina se na něj obdivně smála a on byl hrdý na to, že on, na rozdíl od policajtů a postižených lidí - si může dělat co chce... To mu bylo kolem třinácti.
Co asi dělá dnes? Už snad trestný bude, ale teď už je asi tak vyškolený, že si nejspíš dává pozor. A teď asi už nekrade po obchodech a bytech drobnosti...
Neberte to, prosím, jako rasistickou poznámku, to je jen vzpomínka na poměrně dost známý případ z tv. Jinak si myslím, že "šmejdi" mohou vyrůst kdekoliv.

máš pravdu, ono je hezké, když z dětí nevyrostou zakřinuté chudinky, ale taky by bylo hezké, kdyby z nich nevyrůstali ani šmejdi, kteří si nikoho a ničeho neváží a mohou všechno.

padlo několik úvah v komentářích u článku o těhotných ženách a maminkách s kočárkem. Mimo jiné tam zaznělo, že dětem se nemá nic zakazovat, protože pak jsou z nich neprůbojní neseuverénní jedinci (a poslušnost - ta by se už od dětí vůbec neměla vyžadovat). Vídám tento nový výchovný trend na každém kroku (samozřejmě že ne ve 100% případů). Dětem se tedy nic nezakazuje, co si zamanou, to mají, vychází se jim vstříc v každém požadavku. Docela mám hrůzu z toho, až generace těch dnešních malých capartů dospěje. To bude už fakt boj o přežití. A já - pokud se té doby dožiju - se budu klepotit s hůlčičkou... jakpak se asi budu moct bránit?

mluvíš mi z duše. Taky jsem si toho všimla a strašně mě to děsí. Mám totiž strach, že jednou budu taky taková zaslepená matka. Zrovna nedávno jsme se bavily s mou lektorkou jazyka. Ona byla před cca 10 roky ve Francii a říkala, že tehdy se setkala poprvé s tím, co už dnes máme i tady. Prostě dítě na prvním místě, rozmazlené, paradoxně však nesamostatné, neurotické... (měla asi i na ty místní poměry docela kuriózní dětičky - jedno prý ještě v šesti letech mělo dudlík a druhé ve 4 plínky - prý je jejich matka nechtěla "znásilňovat"). Shodly jsme se na tom, že možná je to i v tom, že dřív ženské "do toho vlítly", ani o to kolikrát tak moc nestály, takže se s tím dítětem tolik ani "neštvaly". Dnes si díky antikoncepci každá může těhotenství naplánovat a pak se na něj třese, pořád čte přechytralé knihy různých psychologů, které si vzájemně protiřečí, ale shodují se v tom, že dítěti v žádném případě nesmí být ani pírko přes cestu předloženo, jinak bude mít psychickou újmu a počurávat se z toho bude snad ještě ve třiceti :-). No, jsou určitě i moudré knihy a reálné názory, ale bohužel, spíš je to ten balast. Jak už padlo v diskuzi o kočárkách v MHD, ty diskuze na rodina.cz jsou fakt řežba, taková koncentrace "slepic" se jen tak nevidí. Prostě - matky jsou sebestředné (nejraději by každá natočila film nebo napsala román o svém porodu) a jejich děti jakbysmet.

Jinak k tématu: Tak tohle si zaslouží tak minimálně rozkopat hlavu. Nechápu to, ale o chápání to stejně asi není...

Když jeden můj kámoš v mládí zkoušel na kočce, jestli se při pádu z výšky obrátí na všechny čtyři, tak přiletěl jeho děda a už ji měl z jedné i druhé.
Já mám želvu, suchozemskou, a nejvíc se děsím toho, když nějaká agilní maminka přivede batole, aby se podívalo "na želvičku". Jedno dítě v domnění, že je to těžítko, ji chvíli otáčelo v ručičkách (už tehdy mu málem vypadla), a pak, když želva nejevila známky života (bodejť), tak ji hodil na betonovou silnici. Au. Od té doby to beru tak, že tak malým dětem nepatří do rukou zvířata a nabídky na exkurzi odmítám (moje dítě už by tu facku taky mělo).
No ale k tomu trestání, ono je to těžké. Když necháte dítě například nechutně vztekat v obchodě, tak všichni budou chodit a nadávat a dávat rady, ale jakmilo mu nasekáte, tak na vás zase někdo (dokonce tipuju, že ti stejní lidi) budou volat policii.

bych se trochu zastat těch dnešních dětí a té příšerné výchovy. Spoustě lidí připadá, že dnešní matky dětem dovolí všechno a vůbec je nevychovávají...ale ono to tak není. Mám tříletý dítě a určitě ho nenechám dělat co si zamane a k tomu ctít autority, neubližovat zvířátkům, netrhat kytičky v chráněných oblastech apod. ho taky vedu.
A tohle všechno dělám i přesto, že ho nebiju. Výchova bez fyzických trestů nerovná se nutně absenci výchovy, jak si mnozí myslí.
Kolem sebe vidím dětí dost, syn chodí do školky, takže mám srovnání...a žádné z těch dětí není rozmachaný nevychovaný parchant.
Prostě celkově si myslím, že to s tou dnešní mládeží nebude tak strašný...Sokrata tady už někdo v tomhle spojení citoval , tak to opakovat nemusím.

A k té krutosti ke zvířatům - to také není fenomén jen dnešní doby. Akorát teď , jelikož žijeme v mediálním světě, o tom všem víme hned z první ruky. Když jsem vyrůstala, na začátku osmdesátých let (takže z "americké výchovy" nikdo nikoho vinit nemůže), se některé děti u nás na sídlišti běžně bavily tím že prakem sestřelili vrabce a poloomráčeného ho napíchly na klacek a opékaly. Byly to všechno děti slušně vychované, které hezky zdravily dospělé. A můj děda mi vyprávěl jak některé děti od nich z vesnice někdy ve třicátých letech trápily kočky...detaily sem raději psát nebudu, nic hezkýho to není. Takže bych si dost dovolila oponovat, že krutost ke zvířatům je fenomén dnešní doby a důsledek dnešní výchovy.

s tím týráním je to asi pravda... Zalovila jsem v paměti a i když jsem já něco takového nikdy nedělala, tak si taky vzpomínám na kousky mých spolužáků na základce a taky to byla docela síla.
Ale ty děti, no nevím. Je fakt, že můj příspěvěk mohl vyznít, že všechny hážu do jednoho pytle a to by nebylo spravedlivé. Bohužel, ve svém okolí znám a vídám se s dětmi, které jsou opravdu nevychované - vidím totiž přístup jejich rodičů.
No a k fyzickým trestům. Je to hodně ošidné téma a jsem si vědoma všech proti, ale stejně vím, že je používat budu, protože mají i svá pro. Samozřejmě s mírou :-), např. tehdy, kdy není čas na nějaké sáhodlouhé vysvětlování, zvlášť, když dítě neposlouchá a ohrožuje svým chováním sebe nebo jiné.

svobodné výchovy bez mantinelů. Myslím, že je to ve výsledku špatně pro rodinu, širší společnost i pro to dítě samotné. Zároveň ale taky nevěřím, že "dobré srdce" - ohleduplnost, soucit se slabším, zdravý respekt... se do dítěte dá natlouct fackama. Facky vychovávají hlavně k pokrytectví. Jakou zkušenost si dítě odnese z toho, když ubližuje bezbranné kočce a rodiče to vyřeší tím, že lisknou facku dítěti? Tedy udělají přesně to, za co je v tu chvíli dítě trestáno - použijou svou fyzickou sílu a převahu proti slabšímu děcku. Z toho si dítě vezme ponaučení, že na světě funguje právo silnějšího, takže příště má kočku trápit mimo dosah rodičů, ale soucit s kočkou to v něm asi moc nevychová.
Jediné, na co opravdu věřím že má smysl, je trpělivost, důvěra a důslednost. Dávat dítěti hranice odmalinka a souběžně taky pořád vysvětlovat proč to tak je. Tak, aby dítě odmala skutečně pochopilo a vnitřně samo věřilo těm zásadám o neubližování. Manželův kolega přinesl do práce historku, jak jeho malej synek po dvorku naháněl smetákem kočku, neb si bezelstně hrál na Toma a Jerryho. To je podle mně ubližování z nevědomosti, kde je užitečnější s děckem si pořádně a v klidu popovídat než mu jednu fláknout.
Jinak uznávám, že občas má plácnutí smysl, ale jenom tam, kde z časových důvodů nejde volit jinak (na křižovatce fakt není prostor k debatám) anebo třeba za vědomou zlomyslnost, prostě když dítě dobře ví co dělá, nebere snahy usměrnit ho po dobrém a jen tak zkouší co si může dovolit. Což je samozřejmě potřeba hodnotit přiměřeně rozumu a věku dítěte, batole nemá smysl trestat za to že objevuje svět a něco rozbije.

Souhlas. Děti mají v náplni práce zkoušet co můžou, kam smějí zajít a co jim projde, a my máme v náplni práce je trochu nasměrovat. Tak se přece učí každé mládě, buď ho máma nechá, nebo dostane štulec. Kde to jde, nechat jim možnost vybrat si a rozhodnou se, tak se učí rozhodovat si o svých věcech, ale taky slušně odmítnout bez rozpaků něco, co se jim nelíbí nebo by jim škodilo. Když to nejde, ohrozily by sebe nebo někoho jiného, zakročit.
Vysvětlovat, jednat s nimi jako navzájem si rovní lidé.
Děti kopírují dospěláky, i ve vztahu ke zvířatům. Když odmalička vyrůstají v rodině, která se ke zvířatům chová hezky, když chodí s rodiči do přírody a povídají si o ní, když rodiče před dítětem zřetelně odsoudí násilí i na zvířeti, nebo se postarají o zatoulané kotě, nakrmí ho a odvezou do útulku, dítě to převezme jako svůj model chování.

a to i dítě, které ke zvířatům jinak nechová hluboké city...prostě se k nim bude chovat jako k cizím lidem, slušně a ohleduplně

já vím, je to trochu od tématu, ale ještě k té výchově.
Padl tu otázka, že facka nedá dítěti žádnou zkušenost a že rodiče udělají přesně to, za co je v tu chvíli dítě trestáno. Budiž, ale to funguje v případě, že si dítě "je ochotno" nechat něco vysvětlit, svoje chování neopakovat (ani za nepřítomnosti rodiče), případně napravit závadný stav - tudíž je možné upustit od trestu, lhostejno na tom, jakou formu ten trest bude mít (facka, zákaz něčeho, co má dítě ráno, omezení komunikace s dítětem na minimum, apod.).
Cokoli špatného uděláme, za to bychom měli být potrestáni (princip spravedlnosti). Podstata trestu je, že je to nějaký negativní zásah do sféry porušitele (dítěte). Je otázkou, co dítě vnímá hůř - jestli je pro něj lepší jednorázový lepanec, po kterém mu ihned dojde, že takhle asi ne, nebo to, že s ním nebudu půl dne mluvit, což ho může mrzet ještě víc... Asi to říkám trochu zamotaně, ale hlavní je asi toto: Podle mého názoru každé dítě pozná, když je potrestáno spravedlivě (tj. za něco, co skutečně udělalo) a přiměřeně (o tom je právě ten zvolený prostředek).

Souhlasím s tebou co se trestů týče. Ano, měly by být jasné, nastavit mantinely apod.
Jediné s čím nesouhlasím je to, že alternativa k lepanci je půldenní nemluvení. Spousta lidí, kteří používají fyzické tresty u dětí často argumentují podobně - vidí nefyzické tresty jako psychologickou válku kdy matka "vykecává" dítěti pomalu díru do hlavy a dítěti by bylo lépe, kdyby mu radši jednu vrazila a byl by pokoj. Tohle "vykecávání" díry do hlavy je ale špatná výchova...fakt se to dá dělat jinak - jasně, účinně a bez psychického teroru:)))

Asi jsem to špatně napsala. To půldenní nemluvení podobně jako Ty nevidím jako "adekvátní alternativu" k lepanci. Jen mě to prostě zrovna napadlo jako příklad, ale spíš jako ten špatný příklad (někdo to ale tak dělá).