V přepočtu to bylo něco přes sto tisíc korun, pro mne částka nesmírně obrovská; pro jiného snad zas tak ne – ale protože to mělo být na přestavbu koupelny i kuchyně, zas tak moc peněz to nebylo. Ale – proč se vám tu zpovídám… protože, když jsem horko těžko vyklidila patřičné prostory a zůstal mi k obývání jen koutek v jednom pokojíku (psací stůl s laptopem) a lůžko (určitě něco podobného máte většina z vás za sebou – stěhování či přestavbu; takže vám nic nového, než co znáte, popisovat nemusím J). Jako nevítaný dárek jsem ještě dostala odpornou chřipku… Ale – všechno se začalo schylovat k onomu dni „D“, který má nastat tuto sobotu. V podstatě vše pokračovalo svým tempem, když …. Když jsem najednou zjistila, že jsem byla okradena! V bytě, který má bezpečnostní dveře a zasklený balkón, nepřicházelo v úvahu nic jiného, než že mi peníze sebral někdo z návštěvníků. Někdo z mých blízkých – někdo z těch, které mám ráda… V téhle době, kdy to u mě vypadá spíš jak ve vybombardovaném Berlíně, jsem nikoho jiného totiž do bytu nevpustila…

     Souhlasím – všichni, kdo mi říkali a budou říkat, že jsem peníze neměla mít doma – všichni mají pravdu. Ale já je měla připravené na výměnu… Měla jsem je tu čtrnáct dnů. V takové obyčejné starožitné mosazné krabičce, pěkně zastrčené v jedné z přihrádek psacího stolku J. A kdo že o nich věděl? Nejméně polovina z těch, kteří tu byli… Můj drahý mužíček se s s tím (když ještě byl v Praze) nijak netajil a já zase důvěřovala. Kamarádka, která u mne byla ve chvíli toho nepříjemného objevu na návštěvě, chtěla, abych okamžitě volala policii.  Zavolala jsem až druhý den – když jsem přes zbytek dne a celou noc prohrabávala všechny ty zapakované krabice a do stropu složený nábytek.  Ne, opravdu to nikde nebylo, nikam jsem to záhadném obluzení nezastrčila... Syn, kterému jsem se svěřila (nebudu opakovat jeho slova), mi řekl, že nemám šanci. Ke stejnému závěru jsem došla posléze i já. Pravda je, že pokud někoho nechytnu při činu či u něho peníze nenajdu, opravdu nemám sebemenší naději … Uvědomila jsem si také, že nemohu v podstatě obvinit své přátele, vystavit je podezření z krádeže.

     Když dám na pomyslné misky vah oboje – tedy „námahu vynaloženou na pátrání" a na druhou tu miniaturní naději na „polapení zloděje a navrácení peněz“, je výsledek jednoznačný…Nehledě na to, že jsem si nakonec přeci jen na zdejší místní policejní odd. na Jižním Městě zavolala, celkem příjemně si popovídala s jedním tamějším mládencem, který měl nakonec stejný názor: plno zabitých hodin pro všechny zúčastněné a výsledek? Stoprocentně nulový… Pokud ten či ta dotyční zašli do jakékoliv směnárny, v dnešním dnu už oněmi bankovkami může platit nevinný turista třebas někde v Chicagu J.

     Ano, sesypala jsem se, bylo mi hrozně. Ale nakonec jsem si uvědomila to krásné české „Když nejde o život…“ Kupodivu, totéž mi řekl i manžel. Sice mi taky vynadal, ale nakonec řekl, že mi hlavu neutrhne, ale přestavba na čas musí odložit... Ještě že není teď se mnou v Praze ...

     Tak zkusím poprosit synka o nějaký peníz; něco si vypůjčím a ty nejzákladnější začátky se provedou: vybourat, holou stavbu postavit. A pokračování? Až zas na to bude… Budu se dívat do anonnce na výprodej obkladaček a dlažby …

Vždyť tolik toho zase nepotřebuju J.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk