Holka, máš hlavu zamotanou, ale jednoznačně vidím hlavní problém v tom, že ti chybí „vrba", prostě někdo, s kým bys si mohla popovídat. A nemyslím tím tvého partnera. Dost jsem nad tvým problémem přemýšlela, a poznala, že ten zakopaný pes není ve změně místa, v oné náročné práci ani v partnerovi – ale právě v tom, že jsi najednou izolovaná od lidí. Konkrétně od nějakých kamarádek, se kterými bys si mohla popovídat, probrat „holčičí" záležitosti. Svěřit se, vyslechnout zase je a vlastně si s nimi pročistit hlavu, pěkně si to všechno sama v sobě srovnat... Tohle je nesmírně důležité. Něco podobného jsem jednou zažila – když jsem byla poprvé delší dobu v zahraničí, neměla tam nikoho jiného, než jen manžela. A prakticky mluvila jen s ním, s lidmi v obchodě a šmytec.

Takže moje první rada: zapátrej v hlubinách, jestli máš nějakou kamarádku či kamaráda s počítačem – pak už je jednoduché si s nimi aspoň občas psát, svěřit se. To pro první dobu.

Moje druhá rada: Udělej si harmonogram priorit – co fakt musíš a co může chvilku počkat. Potřebuješ najít chvilky na odpočinek... Až přijdeš domů, dej si tak dvacet minutek pohov, udělej si např. dobrej lahodnej čajík, sedni si a jen do sebe vstřebávej klid, pohodu, že jsi konečně doma... Ono se to nepo... Ohledně vaření – když budete něco vařit, udělejte toho víc, něco pak hned oddělte a šup s tím do mrazáku. Abys měla pár hotových jídel, a stačilo občas jen vytáhnout, ohřát, sníst... Stejně tak nutné domácí práce – když jste dva dospělí a přes den v práci, tak nemusíš gruntovat každý den – klidně se to dá zvládnout společně jedno víkendové odpoledne – po prolenošeném dopoledni ve dvou J

A rada třetí: Najdi si nějaké to cvičení. Jednou týdně, jeden večer. A jdi tam rovnou z práce, prostě místo po 6. domů, jdi tam. Chlapi choděj někdy po práci rovnou do hospody, ty si jdi „za holkama". Najdi si cvičení, kam choděj ženský, něco, kam si půjdeš nejen zacvičit, ale právě i najít kámošku. Třebas ji hned nenajdeš, ale většinou si tam po cvičení v šatně  ženský už trošinku povídají, navazují se kontakty, uvidíš... Možná, že tam žádná zrovna nebude, ale budeš mít jeden den, kdy si po práci zacvičíš, doma jen pod sprchu, něco malýho sníst a do hajan J.

Určitě ti to pomůže nejen na fyzičku, ale především i psychicky, právě proto, že budeš chvilku mezi svýma J. Ten tvůj určitě nebude proti.. Naopak to uvítá, protože to je zase další znak, že tam „zapouštíš kořeny".

Rada poslední: vytvoř si se svým milým nějaké rituály. Návyky. Ani to „středa – je třeba" není špatné, to schvaloval kdysi dávno už moudrý doktor Plzák. Nemusíš mu tohle prozrazovat, ale věř mi, že on určitě cítí, že ty nejsi úplně šťastná, že tam nejsi doma, že se cítíš vykořeněná. Když mu dáš pár takových drobných náznaků, že „tohle místečko" bereš už jako „doma", vyjde ti, doufejme, vstříc.

Čímž se dostávám k otázce: On je přeci „tamější", on problémy s aklimatizací nemá – jak dalece se na vaší domácnosti podílí? Co dělá on po večerech? Chodí on někam? Má on své kamarády, zájmy? Co jeho rodina?

Ozvi se, budu ráda. daniela@kudlanka.cz