Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 

Poznávám jeho hnědé oči, souhlasí s fotkou, kterou mi poslal.
Hrnu se tedy k němu jako stará známá, poslali jsme si pár řádek mailem.
Ale on se diví, že ho hned poznávám – no, ty oči jsou opravdu výrazné.
Vidím jak si mě měří, jak očima hledá auto, kterým jsem přijela.
Jdeme se projít. Povídáme si, není problém v tom, ze bychom si neměli co říct.
Přetřásáme dovolené, později trochu soukromý život.
Pak dostávám  otázky typu: kolik dětí, zda jsou soběstačné, rodiče žijí? Co, vážně? A postarají se o sebe..?
A –  co pes..no to je špatné, pes je závazek....
Hm, a ty bydlíš v domku, no to potřebuješ určitě údržbu, to není jednoduché.
A sourozence máš?? Ne? Jé, tak to je fajn....

     Pomalu sleduju, jak mé akcie klesají (koneckonců jeho také..) Loučíme se na parkovišti se slovy: „Měj se fajn, napíšeme si!" Přitom oba víme, že ne.
Řekněte mi, Danielo i milá kudlančí rodino, jaké máte zkušenosti se seznamováním přes net? Děkuji a přeji hezký den. Algiz

ODPOVĚĎ:

     Milá Algiz, jsem pro tento druh seznamování. Pochopitelně, že má-li žena (nebo muž) zaměstnání, starost o svou domácnost, nějaké ty zájmy – a především, je-li starší než puberťák, má omezenou možnost seznámení. Dá se říci, že "akční radius" se snižuje se stupněm skromnosti  (řekla bych i cudnosti) a jakési slabosti sebevědomí... Hodně osamělých má o sobě špatné mínění, nelíbí se sami sobě a především znají všechny své vady (mnohdy neexistující) a chyby. Takže nějaké to seznámení cestou do práce, při zájmové činnosti, při sportu atd. – často vůbec nepřipadá v úvahu. Tak proč odsuzovat seznámení internetové? Je jen třeba přistoupit na nové podmínky, přizpůsobit jim své jednání a především – nenechat se k ničemu tlačit...

     Absolutně (na rozdíl od pánů) odmítám "rande co nejdřív". Ano, pro ně je to dobré, neboť hned vědí, na čem jsou (pendrek, vůbec nic nevědí :-)). Ale pro ženy, milá Algiz, žádné rychlovky nedoporučuju. Tedy – pokud vám nejde jen o nějaké to šup šup a šmytec... Pokud chcete především kamaráda, někoho, s kým budete moct trávit nejen chvilky postelové, ale i jiné, musíte na to trochu opatrně...

     Takže vřele doporučuju si pro začátek psát. Slušně, mile, ale delší a trochu "výzvědné" dopisy. Poznávat jeho názory, zájmy, preference. Vyvarujete se pak mnoha zklamání. Hodně věcí se dá zjistit e-mailem :-). A ještě jedno: pokud si dáváte inzerát typu: "Opuštěná zklamaná životem hledá partnera, který by jí byl oporou ve stáří", tak nečekejte ozdobu dámských ložnic. Naopak zas na text "Nadýchané vločky sněhu snáší se ti do vlasů, přivezeš mi lásku, něhu, na křídlech bílých pegasů? Jsem tu a čekám jen na tebe, dominantní rubensovsky typ - 47/168/95" se určitě neozve nesmělý zahrádkář, který se stará o 16letého jezevčíka.

     Závěrem: nespěchejte, nad prvními (i druhými a dalšími) neúspěchy nevěšte hlavu. Ten pravý nevisí na stromě před vašimi okny. Musíte se trochu snažit. Pište si s více abonenty, mějte radost z toho, že si ráno otevřete pár milých e-mailů. Pište si, ověřujte, prověřujte. A pečlivě vybírejte. Uvidíte, že i tahle virtuální korespondence vám dá příjemné chvíle, dozvíte se zajímavé věci a dost možná získáte nějaké přátele. Ano, nebude to třebas hned nový partner, i poznat prima kamáráda je přeci výhra...

hodně štěstí přeje daniela@kudlanka.cz  

linkuj.cz vybrali.sme.sk