snoubenci musí prohlásit, že znají svůj zdravotní stav.
Tahle podmínka se do zákona asi nedostala jen tak pro nic za nic.
Srostlé prsty nejsou asi problém, onemocnění krve na dědičném základě ale problém asi je vážný.

jedna věc je, aby sis sama odpověděla, jestli je ten zdravotní problém vážný nebo hledáš záminku pro rozchod s přítelem. Pokud to záminka není, pak bych se poradila s lékaři, jaká je pravděpodobnost genetického postižení, případně by partner jistě mohl podstoupit nějaké testy - dnes už je možné si je nechat udělat, myslím že v Brně.

Zvaž, jestli máš přítele natolik ráda, že jsi ochotná s ním sdílet obtíže spojené s obcházením genetických poraden, ev. čelit případné nemoci v rodině.
Genetika je už na dost vysoké úrovni, aby včas odhalila nebezpečí narození postiženého jedince, ale není to na 100 %.
Ale tuhle jistotu nemáš ani se zdravým partnerem.

Jenže v našem případě jsme si s partnerem jaksi kvit. Já i on máme jisté zdravotní obtíže s možností genetického přenosu. Už mám od svého gynekologa pro oba doporučení do gentické poradny, nebo jak je správný název. Než se budu moct rozhodnout (ne o rozchodu, o dětech!), chci znát co nejvíc. Protože pořád je tu poměrně velká naděje, že budeme moct mít zdravé mimčo.
Domi hlavu vzhůru - a hlavně, jak říká Kudlanka, mluvte o tom spolu. Dokud jste spolu, je to váš problém, ne jeho a tvůj.
Držím palce sobě i vám.

...nejčastějším zákrokem je u pacientů uvolňování srostlých a ohnutých prstů. I když je doporučováno pravidelné vyvazování a dlahování prstů od útlého věku, jsou děti s velmi silnými projevy srůstání, které chirurgické uvolnění musí podstupovat pravidelně. Následná rehabilitace měkkými technikami a preventivní vyvazování a dlahování prstů je celoživotně nezbytná a jejím cílem je zachovat co nejdéle funkci ruky.

podle toho, co vidím v práci, i napohled úplně zdraví rodiče můžou přivést na svět těžce postižené dítě. Jistotu ti dá jedině genetické vyšetření s tím, že i procento pravděpodobnosti výskytu choroby ti lékaři sdělí. Jsi-li z Prahy nebo okolí, zkus kontaktovat dětskou kliniku na Karlově, kterou vede prof. Zeman. Určitě ti poradí a budeš mít zdravé dítě.

Tak nevim, pripada mi trochu zvlastni predstava, ze bych se mela se svym pritelem rozchazet kvuli tomu, ze je jaksi geneticky zatizen... "Miluji te, ale nechci s tebou byt, protoze mas srostle prsty a buhvico jeste a ja chci zdrave dite"? Nebo je to opravdu takhle jednoduche - bud partner nebo dite? Mozna tedy uz rovnou na prvni schuzce pozadat dotycneho o kompletni zdravotni vysetreni...

Domčiny obavy jsou zcela na místě a svědčí o její zodpovědnosti. Nekontrolovaně přivádět děti na svět není dobré pro nikoho ze zúčastněných. A nejde o stav po první schůzce, to si umíš přečít, že?

to neznamená, že se mají rozejít, ale znát všechna případná nebezpečí, umět se na to připravit.
Přivádět na svět nezodpovědně postižené děti, když je možné tomu zabránit?

...o znalosti zdravotniho stavu pri svatbe to vystihla, opravdu neni nic spatneho na tim, ze se o tyhle veci zajimas a uvazujes o genetickem zatizeni. Promluv si o tom s partnerem. Ne o rozchodu, proste o tom, ze mas strach. O tom, jaky on ma nazor na vlastni rod a potomstvo, jestli vubec nejake chce, jestli trva na tom, aby bylo vlastni (nvim, jak jsou ty vady zavazne, ale je moznost oplodneni darcem, adopce...). Jestli bude ochoten podstoupit geneticka vysetreni, jestli se shodnete na tom, jak se chovat v pripade postizeni plodu (potrat ci ponechat).

A pokud mas pocit, ze na tohle vsechno nemas silu, tak si najdi nekoho jineho, ale bezproblemove tehotenstvi a zdrave deti Ti opravdu nikdo nezaruci :((

nemůžu si pomoct, ale také mi to připadne že hledáš důvod k rozchodu. Je fakt že dokud se nedostaneš do stejné situace nikdy nevíš 100% jak by ses zachovala, ale já manžela miluju pro to jaký je a nejspíš bych se snažila získat veškeré informace o tom co by mohlo či nemohlo nastat a kdybych věděla, že to nejde tak jiné řešení cokoliv adopce apod. Kdybych takhle byla nemocná já, pochopila bych kdyby se ten druhý se mnou rozhodnul kvůli tomu rozejít, a hledala bych někoho kdo by mě miloval i s tím a snažil se najít řešení které by bylo možné. Nepoznala jsem z článku zda je ta špatná krev jenom v rodině nebo zda jí trpí i tvůj přítel. Pokud jsi silná a víš že to zvládneš tak vydrž pokud silná nejsi a jenom by ses trápila tak si najdi někoho jiného. Čekám své první miminko a do poslední chvíle taky nevím zda bude v pořádku můžu jenom doufat a věřit.

Nenapsala jsem ani jednou, že uvažuju o rozchodu, ale o tom, co dělat, abych měla zdravé dítě.

Dominiko,nejsem chlap a ikdyz...kazdej je jinej.
Vis co si myslim?
V pripade ze by lekar potvrdil ze z vetsiho procenta muzes ocekavat geneticke vady (a spatna krev je bohuzel vazna vec),ja byt Tvym chlapem,navrhnu toto;vybrat si darce a nechat se inseminovat.
Vy budete spolu fajn manzele a budete mit spolu decko,u ktereho on bude prakticky pri poceti.
Zadna nevera,zadne neduvery.
Proc sakra lpet na tom ze to decko musi byt ausgereht z mych beder,kdyz vim ze predavam bohuzel spatne geny?

Jako otec dospělý dcery ti teda musim říct, že kdybych se něco podobnýho dozvěděl o svym potenciálním zeťovi, tak bych se uklidnil teprve, až by se rozešli.
Je jasný, že cokoliv se může stát kdykoliv i při stoprocentním zdraví, ale přecijen - jít při plnym vědomí do něčeho, kde mám již předem "zaděláno" na celoživotní stres a obavy....

představ si, jak se budeš v těhotenství mučit představami, jestli porodíš zdravé dítě. Taky bych se přikláněla k tomu zavčas ukončit vztah, ve kterém mám už teď pochybnosti. Život je dlouhý na to, abychom řadu let litovali, že jsme se včas nerozhodli...

pak se omlouvám, nějak mě to z toho příspěvku vyplynulo, že se rozhoduješ jestli za těchto okolností zůstat nebo ne. Hlavně bych teda promluvila s přítelem a zašla si na genetiku na testy a zeptala se přímo doktorů na můj konkrétní případ,jestli je to možné a za jakých okolností, jenom jsem chtěla říct, že na tom internetu studovat je fajn, ale já se setkala, že se tam u sposty doktorů názory liší a není to tak přesné. A Johančina poslední věta je přesná.

mám dnes již 3 zdravé syny bohudík. před 3 lety jsem si byla pro antikoncepci, jenomže jsem měla velké problémy s nohama a aby doktor vyloučil špatný vliv prášků na mé zdaví poslal mě do genetické poradny. Tam zjistili, že mám mutaci nějakého genu, která způsobuje onemocnění krve. Mů otec má anginu pektoris a ischemickou chorobu srdeční. Při 2 těhotenství jsem měla špatnou hladinu krve a podezření na daunův syndrom, který se naštěstí nepotvrdil, do konce těhotenství jsem ale prožívala peklo.
V genetické poradně mi řekli, že mutaci nějakého genu má dneska spousta lidí ani o tom neví. Kdybych toto věděla dopředu nejspíš bych měla veliké obavy, jako máš dnes ty. Gynekolog má možnost ti napsat doporučení do genetické poradny. Zvaž hlavně jestli je to člověk, s kterým chceš žít. Děti odejdou.... vždycky je možnost, jak ti radili předemnou, dárcovství semene, adopce...

Vzdyt jsem zde napsala reseni,-mame spermobanky.
Vzdyt to muze bejt uplne jinak fajn chlap,kterej o rodinu postarat je schopnej.
Jetli ten chlap ma rozum,dite Dominice dopreje a tak se vemou dve mouchy jednou ranou.

Me se nezda, ze by Dominika takovou moznost vubec zvazovala, alespon o ni ani v naznaku nepise. Rozchazet se taky nechce, zdrave dite chce. Tak co ji poradit? Jak rikam, tohoto pana odehnat a priste si vse dukladne proverit na prvni schuzce, nejlepe za pritomnosti pravnika :-/ Jina rada neexistuje. To je prece ta zodpovednost, kterou tady horlive zastavate. Me to pripada spis desive.

I v moji rodine se vyskytuje neprijemne zdravotni zatizeni, ktere se bohuzel tahne uz nekolika generacemi. Proto ja osobne dost premyslim o tom, jestli je rozumne privest na svet dite, se vsim, cim bych ho mohla do budoucna "vybavit". Muj partner o tom vi, myslim, ze je fer o podobnych vecech rict vcas. Asi to mel udelat i Domi partner, ale to ted neni podstatne. Jak by mi bylo, kdyz by mi po roce vztahu (coz neni zas tak moc dlouha doba) pritel rekl: "pardon, ale rad bych mel jednou zdrave deti a s tebou nemam tu jistotu"? Tak to si ani nechci predstavovat. Nehlede na to, jak uz tu mnozi zminili, ze jistotu zdraveho ditete nikdo nikomu nezaruci.

Vážně nevím, co bych jak bych...
Měla jsem děti hodně mladá, jejich otec byl mnohem starší než já, a byly pro nás pokračováním, jednou dimenzí našeho vztahu. Z toho pohledu by pro nás bylo radostí i ne zcela zdravé dítě, postižené, pokud by vnímalo, prožívalo, komunikovalo. I když samozřejmě jsme si přáli zdravé děti, a děkovali osudu, že nám je dopřál.
Mít děti později, nebo až teď, tj. po 35, možná bych to brala víc "chovatelsky" , dala na tu genetiku a výběru samce věnovala pozornost z této stránky, kdo ví.
Je to jistě zodpovědné a v pořádku. Jen je škoda, že se z toho vytrácí ta spontánnost:)

dítěte přece nejde o to, jestli naplňuje potřeby rodičů. U dítěte jde v první řadě o to, jestli ono prožije spokojeně svůj život i s těmi nemocemi a postiženími. Pokud si člověk pořizuje dítě z ryze sobeckých důvodů stylem "JÁ chci pro svoje potěšení mít dítě", tak to ať si pořídí snad radši pejska nebo křečka.

ze vetsina lidi si poridi dite "pro svoje potěšení". uplne si nedovedu predstavit, ze clovek, ktery nema rad deti, si je "umyslne" poridi.

mit deti bylo mnoho let jedinym a hlavnim smyslem meho zivota. mnohem dulezitejsim, nez otazka zivotniho partnera. nerikam, jestli je to dobre nebo spatne, proste to tak bylo. takze v pripade, ze bych s nim deti mit nemohla (nechtel, nemohl, geneticke riziko...), byl by to (tenkrat) pro me duvod k rozchodu.

myslici dopredu a uz se na nem hledaj mouchy.
Je mnoho lidi co geneticky prenaseji i rakovinu,jenze vetsinou se to projevuje u clenu rodiny ke stari.Vetsinou.
U mne bude pravdepodobne prenos na mozkovou mrtvici,po preslici ale take az ke staru.Nu,na neco clovek zemrit musi.Babicka z muzovy strany ma diabetiku ale prosim,-uz je to babicka.
Dominika ovsem pise ze ta vada krve je vazna.Nu komu by se chtelo vedomne vstoupit do trapeni,jako prozila treba Vendula Svobodova s dcerkou?Michal David?Budiz,ze to netusili ze od ranneho veku ditete budou litat po spitalech az nakonec pak na hrbitov.Tudiz rekneme -osud.
Ale vy,kteri moralizujete,jak by jste se zachovali,kdyz by jste vedeli uz do predu ze je zde pravdepodobnost vysoka,privest na svet vazne nemocne dite?Vlezli by jste do toho ve jmenu lasky?A nebylo by to take sobectvi,vedet ze privedu na svet cloveka s problemama?

Margot, no samozřejmě - to je ta radost, potěšení dvou lidí, kteří mají spolu dítě. Ale proč jim jde (normálním rodičům) hlavně o to dítě? Protože je jejich:) Jinak by to byla chovná stanice nositelů kvalitního genofondu.

Vidím to jako saša, až na toho partnera, toho bych kvůli tomu ASI nevyměnila, tehdy ani teď. Odhaduju, kdo ví, jak by to bylo, nemít děti. Když se dva lidi milují a pak se "vymění" kvůli riziku, že nebudou mít spolu zdravé děti, tak mám pocit, že se tím zkříží úmysly jejich s úmysly...nevím, vesmíru, osudu, který ty dva spojil ne bez důvodu. A oni že se tím vlastně dopustí na sobě zrady.
Ale to mluvím o lidech, kteří svůj vztah vnímají jako zásadní, osudový atp. Ne když váhají i tak, dítě ne dítě.

Není to tak dávno, co tady na kudlance probíhala diskuze na téma život se zdravotním postižením. Objevila se i související otázka, zda v případě, kdy těhotná zjistí, že ještě nenarozené dítě trpí vývojovou nebo jinou vadou, potrat ANO nebo NE. Myslím, že tehdy se většina lidí shodla na tom, že v takové situaci není oebcně lepší a horší řešení, že všechno odvisí od konkrétních okolností každého z nás a že si každý musí v takové situaci zvolit to, na co stačí. Podle mě je tohle podobá situace. Sledovala jsem diskuzi, ale měla jsem strach, že můj příspěvek některé lidi namíchne. Možná jsem moc racionální, ale myslím si, že lidi (stejně jako jiní živočichové) zajistit svým potomkům ideální genetickou výbavu. Zní to hrozně, ale v podstatě to podvědomně děláme všichni - hodnotíme partnera, nakolik je pro nás sexuálně přitažlivý a podvědomně sázíme na rysy, které jsou (nebo budí zdání), že daný jedinec má šanci přežít (vysoká a statná postava, inteligence, správný úsudek, zdravá dominance), že je plodný (správně vyvinuté primární a sekundární pohlavní znaky), že se bude umět prosadit... Navíc kolikrát má někdo z nás vyloženě odpor k určitému rysu (někdo nesnese velký zadek, jiný zase nemá rád blond vlasy nebo křivé nohy), a přitom o nic nejde a je to jen otázka jakýchsi preferencí. I já si dovedu představit x rysů, které bych nechtěla, aby moje děti měly - a přitom nemusí jít jen o genové poruchy.

Nevím, jestli je pro Dominiku vůbec přijatelná varianta s tím dárcovstvím. Už vůbec je otázka, zda by na to přistoupil partner. Chápu, že pro někoho je hodně důležité, aby jeho děti byly biologicky jeho... Dále - pokud jde o riziko - jemu třeba 30% nemusí případatmoc, tobě ano... Anebo obecně - jsou lidé, kteří si dovedou představit i život bez dětí a žijí OK, jiní mají pocit promarněného života. Takže bych si taky odpověděla, zda si dovedeš představit život úplně bez dětí a zda si vůbec dovedeš představit život bez současného partnera.

Když jeden děti chce a druhý nechce, to je něco jiného, to je vnitřní neshoda, tam nemá smysl to lámat přes koleno a nutit druhého nebo sebe do něčeho co nechceme.

a pak s partnerem zvažovala, jestli to dítě mít přirozenou cestou, nebo jinak
To je přístup člověka, pro kterého ve fázi vztahu bez dětí byl přednostní partner, jejich vztah.
Kdybych neměla děti hodně mladá, možná by později pro mě bylo důležitější mít ty děti, pokud možno zdravé, a vybírala bych si hlavně tátu pro děti.
Nakonec to zafungovalo jak píše Gita, instinkty a chemie odvedly dobrou práci, takže nebylo co rozhodovat. Naštěstí.

Jenze to je rozdil mezi zenou,ktera hleda zivotni lasku aniz by uvazovala o detech.Pak-prijdou-neprijdou...
Potom jsou mlade zeny,ktere uz dopredu vedi (aniz by jeste mely partnera) ze chteji deti,kompletni rodinu no a podle toho taky uvazujou trochu jinak.
Jak psala Gita,je to tak-uz podvedomne vybirame geny,akorat ze se clovek sekne a to nemyslim ted nemoce ale treba i tak ze dite poridi s nejakym hajzlem.Ba ba,i spatna povaha je dana geneticky a to nemluvim o schize napriklad.
A proc se clovek sekne v tomto,o cem pisu?Protoze nema v harmonii rozum a instinkt.
A k Dominice-s partnerem je teprve rok ale ma jasno ze chce mit jednou zdrave deti.A je to pro ni rozhodujici.V manzelstvi bez deti by se mozna trapila.Jina vec je,pokud takova zena mit deti nemuze,to halt clovek zapracuje sam na sobe.
Jak rikam,nejsem v kuzi Dominiky,ja nejdriv koukala po tom mit k sobe partnera a pak otazka deti-se uvidi.
Mam kliku.Mam deti a zdrave.
Dominika vi ze v budoucnu chce deti.
V jeji kuzi bych ted vazeni taky zavahala.A ptala se na rady a tak.

o dětech jsem uvažovala vždycky, vůbec jsem si svůj život bez dětí nepředstavovala. Ale kdyby je nemohl mít, nebo ne zdravé, tak by to pro mě nebyl důvod k rozchodu. Milovala jsem ho, hledala bych jiné cesty. Bylo pro mě důležité mít dítě, ale nemuselo by být nutně od něj, například.

dyť sama píše, že její city prchaj, až vyprchávaj: "... A jak jsem si dřív představovala, že tohle už je opravdu ten pravý, tak teď nevím...".
Dítě, hlavně si do vztahu nepouštěj soucit! Na to jsi ještě strašně mladá!

no a prave to jsem zde navrhla.
Jestli ten jeji chlap stoji obema nohama na zemi,tak by pro nej nemel byt problem akceptovat umely oplodneni.
Otce-darce mohou vybirat spolecne))).

nic ve zlém, ale ty srostlé prstíky se také mohou vyskytnout i jen tak. Letos se mi narodilo miminko a ejhle - má srostlé prstíky a to je ani já ani otec nemáme. Pokud už je ale někdo z rodičů srostlé má, tak pravděpodovnost zdědění je 50%. Geny si člověk nevybere a může se stát, že se narodí děcko s nějakou vadou i zdravým rodičům - prostě se ty jejich geny asi poperou nebo co... :o)