Pak jsem se ale rozhodla občas udělat něco pro sebe a začala chodit třikrát týdně cvičit, moc mi to pomáhá, je mi tam fajn, do toho jednou týdně cvičák se psem a ještě další výcvik s dcerou… Navíc jsme se snažili každý týden o víkendu jezdit na chalupu (což je fajn pro dceru, ale pro mě je to samozřejmě hlavně další práce s balením, vybalováním, praním apod.). Ale díky všemu tomuhle kolotoči jsem se přestala šťourat v tom co bylo nebo je, a nic nestíhám, což je asi dobře…

     A hlavně jsem si uvědomila, že přesto všechno jsem ráda, že mám svého muže, i on je pro mě oporou, i když díky tomu co stalo, teď leží víc věcí jen na mě a samozřejmě mám neustálý strach, aby vše bylo v pořádku a hlavně nic se nevrátilo. Ale – je to první muž v mém životě, který se ke mně i k dceři hezky chová, je vidět, že nás má rád a že mu je s námi dobře. Je příjemné se k němu přitulit, svěřit se, mít ho vedle sebe. Nemáme to jednoduché a osud do našich životů (všech) zle zasáhl, ale pořád zbývá spoustu hezkých věcí.

     Jen nemám ráda nemocnice; všechny kontakty s lékaři jsou pro mě jako noční můra, ona totiž má dcerka před lety prodělala ošklivou nemoc a strávila dost času po nemocnicích a od té doby měla smůlu, že si vždy zdravotní problémy vybírala v létě o prázdninách... A letos jsme se modlila, aby bylo klidnější léto, tak uvidím jak to dopadne, protože dcerka měla už zase zvýšené teploty, únava, otoky rukou nebo nohou, tak jsme šly na vyšetření a opět se ukázaly příznaky; doufám jen, že má od minule v krvi nějaké protilátky a zaberou antibiotika, jinak se snad přízraku nemocnic nezbavíme.

     Ale jak stále opakuji – jsem moc ráda, že máme jeden druhého (a třetího – jsme přeci tři J)  a že se můžeme na sebe spolehnout. Když vidím kolem sebe lidi, kteří jsou zcela zdraví, mají téměř všechno, ale chovají se k sobě hrozně, zbytečně si ubližují a komplikují život hloupostmi, tak jsem ráda, že mám kolem sebe prima lidi. Danielko, občas si pročítám příspěvky z Tvé poradny a vidím, že my ženy to opravdu nemáme jednoduché. Hodněkrát ty všechny ostatní obdivuju.. Tobě i všem čtenářkám i čtenářům přeji, ať každému vše co nejvíc vychází. Romana

ODPOVĚĎ:

Milá Romano, obdivuju Tvůj přístup. Uvážím-li, čím vším jsi prošla a a procházíš, musím opravdu vyzdvihnout Tvé morální kvality. I když v reakcích na Tvůj minulý dopis zazněly i nepříjemné ohlasy (od těch, které se neumějí vžít do tvého problému), věřím, že všechny ostatní Tě berou a posuzují stejně. Nechci být v žádném případě brána za feministku, která šmahem odsuzuje muže, ale opravdu jsem se zamyslela nad tím, kolik mužů by se v podobné situaci zachovalo stejně... Znám však plno případů, kdy se "sklopeným zrakem a omluvami za neschopnost v podobném stylu života setrvat" odcházejí středem... Ostatně – příspěvky do poradny jsou toho zářným důkazem.

Přeju Ti, abys měla ještě dlouho stejnou sílu a odhodlanost. daniela

poradna@daniela.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk