5 let v zahraničí, z toho 5 let bydlíš s přítelem. To ti ta věrnost moc dlouho nevydržela. A odečtu-li 5 let od věku dětí, tak jseou bez mámy od svých 17, 12 a 7 let. Teda - ten jejich táta musí bejt úžasnej a svatej!!!!!
Já na jeho místě bych ti řek, že už ani domu nemusíš. Taky proč? Teď už tě skoro nepotřebujou.

chtela bych take vedet zda se neodcizily deti.
To by bylo treba aby jsi Samantho poctive vypsala,jak to vypada mezi Tebou a detma.Jestli ten vztah je porad jeste fajn-bylo by lepsi se kvuli nim vratit,tedy pokud o dobry vztah s detmy stojis.
A lehky navrat to nebude,s tim pocitej.

taky jsem se nad tím 5 letým soužitím zarazila, podobně jako NČ. Copak tomu asi říká manželka přítele? No, stejně si myslím, že manželé mají být spolu. Ani bych se nedivila, kdyby i manžel tady měl v Čechách někoho jiného.

Paní bude charakter.
Stačí první příležitost, lehké zašimrání v podbřišku a jako zvířátko neví, co se s ní děje. Děti neděti, manžel nemanžel.
Když zradit je tak snadné, viď Samantho? Můžeš na sebe být pyšná. Jen tak dál.

Ona tu píše, že její manžel celou dobu pracuje mimo domov. Takže to bude asi někdo z těch národností, co je běžný, že muži jsou mimo domov vlastně stále. Víš, Samantho, u nás v domě takhle bydlel jeden Jugoslávec, to se tenkrát stavěl Pakul. Celou tu dobu tu bydlel, já ani nevěděla, že to není manžel té naší sousedky a otec jejich dětí. Pak se barák postavil (taky to bylo dost let) a on zase odjel...
Ale připojuju se k dotazům - to za tebou tvoje děti nejezdily? Vždyť teď je to přeci možný, to jsi jen ty jezdila takhle málo za nimi? Jaký jsi s nimi vlastně měla kontakt?
To to dětem nevadilo? Já nevim, ale odjet od sedmiletého dítěte na pět let... za to by mi žádný peníze nestály. Nechci nikomu sahat do duše, tak spíš - jestli tedy chceš - nám k tomu něco připiš.
A - tobě, jako mámě, to taky nevadilo, že najednou děti nevidíš?
Před chvílí jsem zase četla, jak se lidi dovedou do krve rvát a hádat (Krajníková atd.) o každou chviličku s dětmi - a ty jsi je vlastně opustila úplně dobrovolně... A teď teskníš po milenci.
NO, raději něco připiš, takhle si to vykládáme třebas jinak, abychom ti třeba neubližovali.

její přítel, ne její manžel - pracuje mimo domov...

odjela od dětí vydělávat do ciziny, protože manžel je domácký typ, při odjezdu mámy dětem bylo 7, 12, 16 let, domů se vracela 3x ročně a v zahraničí žila pořád se svým milencem, no a teď řeší, jak se vypořádat se steskem po milenci...když se s takovou vrací k rodině, to si všichni užijou, chudák partner, chudáci děti
nevím jaké rady chce slyšet

pět let "soužití".
Doufám, že sis před tím prvním soužitím stíhla aspoň vybalit kufry.

a charakter teda asi taky nic moc, ALE co me v diskusi zaujalo - proc tak dstite siru na to, ze byla pet let od rodiny (nemluvim o milenci, jen o te praci v cizine), vzdyt kdyz to takhle udela chlap, at uz proto, ze tam v te cizine stavi domy, protoze doma je stavebni krize, nebo jezdi s kamionem, nebo dela treba pro super firmu, co ale u nas nema pobocku...tak je to preci normalni, ne? Ma bejt doma na pracaku nebo doplnovat zbozi, kdyz se muze realizovat ve svy profesi, ale holt jinde? A lidi si akorat postesknou, ze ta jeho to ma asi trochu obtiznejsi, kdyz je na to sama, ale nikdo nerekne, ze to je hajzl. Tak proc Samantha by mela byt?

S milencem uz je to horsi. Ja bych rekla, ze i kdyz se vrati domu, ze to nebude jako driv a casem se to stejne rozpadne, kor kdyz decka uz jsou velky a s manzelem si asi nema moc co rict.

Jinak taky jsme meli v okoli velkou stavebni akci, prijeli slovaci, jejich sef si to po dobu pobytu vesele narazil panicku a zil s ni, doma normalne rodina. Nevim, jak to dopadlo, ale mozna snad i tu rodinu nakonec opustil.

Johanko, dštila bych ji i na chlapa, který by se za 5 let přijel podívat na ženu a děti ve věku 7-15 let jen 3x, a zatím tam žil, vlastně od začátku, se svojí milenkou.

Jsem zřejmě konzervativní, mám k tomu jiný přístup. Na seberealizaci je čas před dětmi a potom, co vyrostou. Těch 15 let, co nás nejvíc potřebují, jsem povinni jim dát to nejlepší, co umíme a můžeme. Proč si jinak pořizovat tři děti? Leccos se dá podniknout i s dětmi, v dnešní době počítačů, internetu, mobilů, to všechny dobře víme. Posledních 5 let tu není žádná bída, aby schopná ženská nemohla jet vydělávat do Prahy, najít si tam slušně placenou práci a vracet se domů na víkendy, například.
Myslím, že ani ty bys neodjela od Helenky v první třídě na pět let:)
To jsou prostě mateřské city. Ona je zřejmě nemá. Vždyť neřeší to, jak si děti a ona zvyknou...ale že se jí bude stýskat po milenci.

To je krásný , jak jste se na ní všichni sesypali , jak hejno sršní ...
Ještě tady chybí ta Vaše Inka , ta je taky chytrá jak rádio !!!!!

jsou zase důležité jako na Macoše zábradlí. Hele, do Inky se nenavážej!

jo, máme na to prostě svůj náhled, a co?
co bys jí poradil ty?

a bohužel, ty, co máme, ukazují jen na její trápení se srdcem
Ale to, jak to má vyřízené s dětmi, by měla připsat...

Vy tady všechny , co nejsou 100% věrný
hned hážete do jednoho pytle a šup s nima do Vltavy ... Počkejte , až Vám
jednou ujedou nohy a budete se v tom pěkně plácat .
PS : Co jo to za chlapa , kterej pošle
ženskou do světa vydělávat prachy ?

že dotyčná neřeší vztah s manželem a dětmi, ale jen se jí bude stýskat po "souložití" s milencem.

mně ty informace shora docela postačujou.
A to určitě nejsem chytrej ani jak ta naše Inka ani jak rádio.

To s tím chlapem máš pravdu, je to divné a taky mě to překvapilo.
Je to ale hodně o hroší kůži žít s někým a v případě jeho nepřítomnosti se vrátit zase k manželce/manželovi. Nebylo by lepší (čestnější) se rovnou rozvést? Na zmatky má každý právo, ale ne donekonečna. Jednou musí přijít moment k tomu čelnímu rozhodnutí. Představ si, že by se takto choval tvůj partner nebo partnerka. Taky bys měl pochopení k ujetým nohám?

Prostě - máš právo na názor, ale s tím navážením do Inky jsi to přehnal. Nechápu, co proti ní máš. Navíc ona do této diskuze ještě ani nenapsala. Já mám její příspěvky ráda.

co je to za chlapa, který nadělá ženské tři děti a pak se o rodinu nepostará natolik, že vlastní žena a matka těch dětí musí vyjet do světa, aby zajistila obživu. Bejt na jeho místě, stydím se i s botama. Se nedivím, že když má doma tohle, tak že si narazila milence. Ono od pohodového vztahu se nikam neutíká.

komentáře si piš jaký chceš, pokud budou slušný, můžeš souhlasit i nesouhlasit, to je tvý právo. Ale fakt, musím se přidat - navážet se do někoho, kdo tu dokonce ani není - to je podpásovka...
a zase to jen vypovídá o hodnotě takovýho anonymního tvora. Nemusíš nosit "kůži na trh", ale každej tu máme nějakou tu přezdívku, takže si za svym stojíme. Ty holt asi víš, proč se bojíš...

ale proč by teda XXX nemohlo bejt jako přezdívka? Páč je to moc anonymní?

vono to celý bylo uplně jináč.
Vona si tady nabrnkla nějakýho íčko, nebo tak nějak podobně, a pak prostě jela s nim tam, kam von byl převelenej.
I kdyby její manžel vydělával víc než i třeba já, tak vona by s nim stejnak nezvostala, protože ta nutnost vydělání prachů byla jen zástěrečka.
A moc bysem za to nedal, že spíš von (ten co jí teď šoust*) se už chce vrátit domů. A co teď jí chuděrce zbejvá jinýho, než zase na pár tejdnů slíhnout doma. Než se najde jinej íčko, nebo tak podobně.
Tohle je strašně dojemnej a smutnej příběh. Hodně a velmi křehké vztahy (určitě i stahy).
Musim si dát hned panáka, jinak lítostí nedožiju konec prcovní doby.

NO já teda nevím , ale jestli je
kiwi občanské jméno, tak jsem asi
z Marsu .

jestlivá dobře čtu, tak ona chuděra z finančních důvodů - a že uživit tři děti dá práci, musela do zahraničí, páč manžel je domáckej typ a nevadilo mu sedět doma na zadku, než se snažit vydělat chechtáky, tam si našla milence, nu což, co oči nevidí, srdce nebolí, stane se. Ale že šla za ním jak pes za kostí tam nebylo. Že bys věděl víc, než je psáno? Nejsi náhodou ten vopuštěnej manžílek tady doma?
Ale že se ptám, to u tebe, nýče, nehrozí.

a podepsat se umíš? Anonymně kritizovat, to umí každej!

neřešil bych anonymy. Dyk anonymně jsme tu všickni, jak já, tak ty. I kdybys napsala třeba Pepička Novotnejch, tak to může bejt anonym jak prase.

jasná věc. Jen že holt je tu většina takovejch spíš slušnejch lidí, který píšou pod jedním nějakým třeba i nickem. Jestli XXX zvolil tenhle a bude pod ním psát příspěvky, který nebudou dštít zlobu (viz komentář o Ince), pak už mlčím!

Čet sem to samý, co ty. Ale taky jsem mrk mezi řádky. That´s all.

Asi málokdo z nás má nick odpovídající jeho skutečnému matrikovému jménu. I kdyby, tak např. Aniček Novákových lítá po světě habafuk, takže to stejně nic o tom člověku neřekne. Jde právě o to, že když je internet a diskuze na něm založeny na anonymitě, nikdo by se neměl snižovat k výrokům, za kterými by si nebyl schopen stát, kdyby tu anonymitu neměl. Ano, souhlasím s Kamilou, že anonymně umí být sprostý a urážlivý každý.

ona nepsala, že manžel jenom sedí doma na zadku a nepracuje, zmínila se jen o tom, že je příliš domácký typ na to, aby vycestoval. Zatímco o manželce svého přítele nezapomněla napsat, že nikdy nepracovala, v souvislosti s manželem o tom nepadlo ani slovo. Popravdě řečeno, nedovedu si představit finanční důvody, které by mě donutily odejít od dětí, z nichž jedno teprve začalo chodit do školy. A že jsme na tom taky byli občas finančně dost blbě. Já naopak docela obdivuju jejího muže, že to tady s dětmi tak dlouho zvládal. Nevím, vždycky se snažím vcítit do problémů těch, co sem píšou, ale do téhle paní mně to nějak nejde.

každej tu má nějakej ten nick, a za tím si dlouhou dobu stojí. Takže i když to není "matrikové jméno", je to jaksi už jméno, pod kterým ho známe. No, a pak se stane, že někdo chce napsat něco fuj, říká si, že to přeci nemůže napsat pod tim svym nickem, a tak si vymyslí něco jiného.
Ale i to beru, pokud to opravdu není mooooc fuj.
Děsně nerada mažu komentáře, protože si říkám, že už je to zásah do komunikace, a jsem přesvědčená, že i velkej nesouhlas se dá napsat tak, aby to přímo neuráželo. Je to tak?
takže jen podotknutí pro "XXX" - příště zbytečně neútoč na někoho, kdo tu není a ani tebe nijak nenapadnul, ok?

protože jsem to tak lehce zažila... byla jsem po mateřské, chodila jsem do práce na směny a ve volnu jsem měla dvě brigády, protože manžel byl bez práce už víc jak půl roku a akorát se vymlouval, proč nemůže dělat to a tamto a nebo že za ty prachy tam přece nemá cenu chodit, a na krku půjčky a dluhy - dětem neřekneš, že nedostanou najíst, že nejsou peníze, půjčit nebylo od koho, pomoct nám neměl kdo a když jsem po půl roce měla dost těch narostlejch dluhů, tak jsem to musela být já, kdo naklusal do práce. Mimo jiné i po manželových řečech, že on mě živil na mateřské šest let i s dětma, tak teď je řada na mě. Byla jsem blbá, táhla jsem to tak, než jsem se jednoho dne doslova zhroutila. Pak jsem našla manželovi práci, která se mu jakž takž zamlouvala. Nakonec jsem od něho stejně odešla.

Pro paní Danielu : Moje útočení se dá
velmi dobře přirovnat k útočení zdejších radilek a radílků na ženu , která si sem přišla pro radu a hned dostala přes čumák ,jak je tady dobrým
zvykem ...

Vidím to podobně jako ty. Nechci odsuzovat nějaké pětileté techtle-mechtle, ale fakt nedokážu dost dobře pochopit, že máma dokáže na tak dlouhou dobu odejít od svých dětí a vídat je 3x do roka. Když si vzpomenu na dobu, kdy bylo mým dětem 7 let, tak já osobně bych bez nich nevydržela ani měsíc. (No a musím říci, že bez manžela taky ne. Ještě k tomu být v cizině, asi bych se ustýskala, zatímco Samantha si pochvaluje tamní svobodný život - hmm.) Samantha se obává ztráty milence, ale že by napsala, že se třeba na druhou stranu těší domů na děti (když pominu to odcizení od manžela), tak to bohužel nezaznělo. Tak do tohodle se taky nedokážu dost dobře vžít.

jen jsem nějak neměla sílu na ten článek něco napsat. Vím, že mám občas asi svérázný komentáře, tak jsem se chtěla tentokrát zdržet hlasování. No, ale každý máme svůj názor a za tím si stojíme, jinak věci cítíme, jinak je řešíme, jinak je prožíváme a v určitých životních situacích bychom se rozhodli jinak, proto se tu scházíme, abychom o tom pokecali.

Díky za upozornění XXX, budu psát minimálně.

Ale jdi ty, jaké přes čumák? Čtu si zpátky co jsme psali až do tvého prvního výpadu, a čtu jen nesouhlasné názory. Kdysi jsem to tu psala, myslím že právě té Ince, kterou zmiňuješ.
Když jdu na net do diskuze, musím počítat i s negativními ohlasy, a když to neunesu, tak je prostě nečíst.
Nepadlo tu jediná sprostá a urážlivá myšlenka na její adresu. Jen nesouhlas, nepochopení, údiv.
Přečti si cos napsal. Okamžitě jsi vyrukoval s tím, že jsme tu všichni nevěrní.
Lepší argument,po kterém bychom přehodnotili svá stanoviska, nemáš? :)

no vidíš, kam jsi tu diskuzi dostal, teď se spustí lavina přesvědčovacích komentářů, ať Inka píše dál (jo, ať píše, proč ne, proboha), místo diskuze k tématu

Jinak souhlas s tím, že reagovat výpadem na někoho, kdo tu nenapsal ani slovo, je sprosté, obzvlášť když v jiné diskuzi, kam Inka psala, ses neozval/a.

kdyby situace byla opačná, tzn. že muž by nechal ženu s dětma doma, odešel do ciziny za prací, aby je uživil a našel si tam "bokovku"?
Tím se nechci pisatelky dopisu zastávat, pokud by byla muž asi by se láskou k přčítelovi moc netrápila.

Ať Inka píše třeba každejch deset minut , ale prostě mě štve , že tady
hned každou a každýho , co se zamiloval taky někde jinde , zbavíte
charakteru , věrnost není přeci jediný
měřítko morálky ! Já tu ženskou obdivuju , že byla schopná odejít do ciziny a vůbec to tam přežít ...

Jo, já bych se divila, jak jsem psala nahoře, Jitko.

XXX ano, obdivuhodná matka, obětavá, když za dětmi přijede jednou za dva roky a zatím si hned po odjezdu do ciziny nabrnkne milence.
Práce k uživení tří dětí se najde i tady, posledních pět let určitě, a nemusí to být jen pokladní v supermarketu, pokud má na víc.

A nikde ani slůvko o tom, že její manžel je nemakačenko. Kromě zmínky o tom, že se zatím postaral o tři děti a domácnost.

chápu, že Samantha asi potřebuje rameno na vyplakání, kapesník na osušení slz a říct jaká je chudinka a jak velkou životní oběť teď právě hodlá pokložit. Ale ona i ta slovní přesdržka má něco do sebe a to pro každého z nás, když něco děláme blbě.
Také musí pochopit, že tohle by asi normální ženská neudělala, aby odešla od dětí na takhle dlouhou dobu, to se jí všechno vrátí v budoucnu, děti se budou vracet k tomu, s kým vyrostly, s kým řešlily své žabomyší problémy, s tím kdo u nich seděl, když byly nemocní, kdo je hladil a foukal bebíčka..... a ne k tomu koho viděly po část svého malého života 3x do roka. Pokud se rozhodne manžela opusit, ztratí i ty děti a kde má tu jistotu, že bude se svým přítelem když je také ženatý?!?!
Já na to nějak nemám slov, taky tomu nerozumím, abych pro peníze obětovala vidět dětsví a dospívání svých dětí? To tedy rozhodně ne! Její manžel má můj neskonalý obdiv.

obdivovala bych Samanthu za schopnost a samostatnost, kdyby to nebylo za tu cenu, že na vlastní sedmiletý dítě si udělá čas třikrát do roka.
Rytí do Inky si příště laskavě ušetři. Inka píše vcelku zdvořile a slušně to co si opravdu myslí a o její názor tu, jak se zdá, stojí víc lidí než o názory anonymních šťouralů.

Ano,a právě tohle mi na Vás Inko vadí,
že všechny strkáte do krabiček, že na život máte jedno měřítko a jím všechno
přeměřujete . Všechno je buď bílý nebo černý , nic mezi tím , ale naštěstí to
tak není , to by byl život jedna velká nuda!

taky si vždy ráda Inčiny příspěvky přečtu a neřekla bych, že by bývaly byly někdy neadekvátní. No a že je "naše" Inka chytrá? No to teda - ksakru - je!!! Proč by taky měla být hloupá? Vždyť je odkojená Kudlankou :)))

kráááááásně! Sama bych to nenapsala líp - souhlas!!!

koukám, že ty jsi Inku také strčil do určité krabičky.

nejsi nějakej Inkou odvrženej milenec? :-D

1. Že odešla do zahraničí pracovat. OK. Mohla k tomu mít důvody, jak např. nastínila Lietavica nebo Johanka.
2. Že vidí děti málo. Budiž. Je to sice zvláštní, možná věří, že materiální zabezpečení je víc než osobní kontakt a řešení žabomyších problémů dětí, které rostou před očima.
3. Že si našla milence. OK. Po tak dlouhé odlučce se ani nedivím, že si s manželem už asi nemají moc co říct.
ALE:
1. Jak to, že není schopná situaci vyřešit po pěti letech, i když její manželství je dávno formalita? Měla se rozvést, i za cenu, že svého přítele nepřesvědčí, aby pro ni udělal to samé.
2. Co na to ta přítelova žena? Jí nevadí, že se její manžel vrací od jiné ženy?
3. Jak se vůbec někdo může vrátit k manželovi a podívat se mu do očí, když jinde žije s někým jiným? Je vůbec reálné, že by s manželem Samantha vůbec mohla/chtěla dál žít?

Takže konkrétní rada. Ujasnit si s přítelem, co oba od toho vztahu čekáte. Jestli je reálné, aby se i on rozvedl a žil s tebou nějak řádně. Jeslti ano, udělat řez, jestli ne, zvážit, zda je možný návrat k manželovi.

tak to se s tím asi budete muset nějak vypořádat XXX, každý máme nějaký řebříček hodnot a podle toho žijeme a každý máme trochu jiný. Vy máte na život více měřítek??? A to jako podle čeho? Věku, sympatií, zkušeností....? Já tak prostě žiju a to docela dobře, problém s tím rozhodně nemám. Svůj názor nikomu nevnucuju, každý ho tu vyjadřuje, tak proč bych nemohla já, nikomu nenadávám, nikoho nenapadám na rozdíl od Vás a ke svému názoru dokážu napsat i nick. Jsou věci které jsou pro mě prostě závážné a hranice za které bych prostě nešla, na tom Vy asi nic nezměníte. Nic ve zlým.

Inka prostě ví , jak má správný život
vypadat a když to tak není , je to špatně...Ale někomu se bohužel nedaří,
žít podle šablony ,takže mi prostě
nesedí šmahem odsoudit někoho po
pěti větách a to se Ince dost daří,ale
nejenom jí...

protože Vy jste mě odsoudil aniž bych jsem do této diskuse vstoupila. Já jsem nikdy netvrdila, že mám pravdu a už vůbec ne, že je universální. Melete blbosti. Píšu svůj názor jako každý a vcelku slušně, což se o Vašem napadání říci nedá. Jsem moc ráda, že máte takový barevný život, moc Vám ho přeju.

Inko , taky nic ve zlým ,ale Vám prostě vadí , že ta ženská má mimomanželskej vztah , vy sama jste to zažila , manžel Vás opustil , ale právě
díky tomu jste našla nového skvělého partnera , jak je možno vyčíst z Vašich příspěvků .Ta ženská nemusí být přeci vůbec špatný člověk , prostě se jenom zamilovala a neví kudy kam .Ale to se děje ve vztazích co je svět světem a nikdo s tím nic neudělá , ani
vy , i když se tolik snažíte...

Ještě něco k té diskuzi , jak se dalo čekat , zapojila jste se velice rychle a nedalo Vám to nereagovat,ale nečertěte se zas tolik ,byla by to přeci nuda , kdyby s Vámi všichni souhlasili ...

docela dost, může si vybrat který je jí nejsympatičtější. Já tu ženu neznám a jak to pořeší je pouze její věc, napsala jsem jen jak to cítím, nijak zle. Je mi jí spíš líto, že to tak nenávratně zamotala, dětství dětí už nevrátíš a znova s nima neprožiješ, ale třeba jí to ani nevadí, vidí to jinak, třeba jako Vy barevně. Každý z nás máme nějaké životní prožitky, jistě i Vy, proto se tu scházíme a každý z nás sem dodá něco ze svého života dobrého či špatného. V tom s Vámi nesouhlasím, to co se děje v našich osobních vztazích ovlivnit můžeme, když samozřejmě chceme a to je na každým z nás.

neuniklo Ti něco?? Inka tu nijak nekompromisně nikomu nevnucuje svoje svatý pravdy, jen říká jak žije ona a v co věří ona. To, že má relativně vyhraněné vnímání morálky, ještě neznamená, že se někoho pokouší odsoudit a popravit.

zkuste diskutovat k tématu, tohle je hloupé co tu předvádíte, no ale předvádíte sám sebe a své uvažování hezky schované za XXX :-)))

a jaký názor máš na Samanthin problém ty ? Zatím jsem si všimla, že se vyjadřuješ ke všem ostatním, jen ne k vlastnímu problému. Docela by mě zajímalo, co bys poradil.

Poslouchejte, tady si resi nejaky XXX svuj osobni problem s Inkou. neznam ani jednoho a ani druheho. A tak rozhoduju, ze maji pravdu oba at je klid.

co se tyka Samanty, tak naprosto nereozumim nekterym vecem.

Sama se tak trochu dokazu vzit z ruznych duvodu do jeji situace.
1. Rozhodla se ze pujde do zahranici vydelavat penize a asi zajistovat rodinu. Nevim jake je jeji povolani, ale jako to vypada bydli nekde v zamori nebo na Islandu ci ve Skandinavii, kde ma najmuty byt nebo neco takoveho.
2. Behem doby co odesla, tak asi manzel pecuje o deti, zajistuje domacnost a je doma.
A ted prijde ten bod. Najednou chce aby se ONA vratila domu. A ona se domu vratit musi!!! co je to za nesmysl? Celou dobu byla ona ta co rozhodovala, zajistovala odchazela a prichazela a ted manzel, ktery ji videl trikrat do roka oznami ze ma prijit a ona prijde? A z ceho budou zit? A kde bude ona pracovat?
Je mozne, ze manzel hraje vabank. Vidi ze se mu zena odcizila a tak ji chce dat posledni sanci. Chce ji prijmout domu a dela vstricny krok. Treba pujde taky do prace, treba ma plan jak vsechno pujde dal. V kazdem pripade chce aby se ona vratila k nemu a zili dal jako partneri.

Ona se musi ted rozhodnout co chce. chce byt svobodna a zit pro svho milence. tim prijde o rodinu. Nebo se chce vratit a pokusit se slepit to co rozlepila. Nabidku ze strany muze (prakticky byvaleho) dostala.

Nikdo neresi jeji vinu nebo nevinu. to je uplne nedulezite a mimo tematu.
Ona se musi rozhodnout co chce!!!
zustat venku s milencem nebo se vratit k rodine. A tohle si musi vyresit sama.
Ja byt ni tak se vratim k rodine. Ale to je jen muj osobni nazor. Ona si musi svoje rozhodnuti udelat jen za sebe a pak si za nim stat.

ona nejspíš nemá na vybranou, její manžel má teď zdravotní problémy. Takže S. se vrátit musí...

ja k tomu pristupuju stejne jako Ty, ze na seberealizaci je cas predtim a potom, Helenku (ani manzela) bych neopustila, pokud bychom nebyli vylozene o hladu, resp. po dohode bychom treba jeli vsichni (uz to hrozilo i realne, takze prodiskutovany to mame).

Ale to neznamena, ze kdo ma jiny priority, je krkavci matka. Vzdyt my nevime, jak to bylo. Nicmene fakt, ze se ji po milenci bude styskat, zatimco o stesku po detech ani slovo, me taky trochu zarazil. No buhvijak to doma maj, treba muzou zit s tchyni, ktera deti od narozeni stvala proti vlastni matce, proste mozny je vsechno, takze ten samotny pobyt v zahranici bych neodsuzovala, dokud neznam detaily.

uf, tak to je tezky. Precejenom tim, ze jsme uzavreli snatek, neco slibujeme. Ted uz pozde bycha honit, kdyz si to s nim nesrovnala vcas, tak je to proste jeji manzel a ma k nemu nejakou zodpovednost (pravni i moralni). Tak co od nas vlastne chce? V soucasny dobe uloha asi nema reseni, co by Samanthe vyhovovalo.

jinak s nazory XXX v necem souhlasila,jakoz dostatecne s nazorem Bedy traktoristy.
Taky ,co je chlapu co odjedou makat ven a vse zustava na zenske.
Mne osobne by takovy system nevadil,videt muze jednou za 3 mesice-zustane nam to teseni a krasny milenecky vztah))))postarat se o deti a barak neni prece zase tak strasna prace,kdyz mam pravidelny prisun dostatku penez.Ja se stejne o detske problemy a zabavu staram sama,mne to nevadi,do prace nechodim a fakt jediny problemy by mohly byt v nedostatku penez.
No a tady to je obracene,holt je to mama co chodi lovit toho "mamuta" a tata hlida ohen.No a co?
A ze resi milence...je zamilovana,doma s muzem to asi neni ono a deti nijak zvlast pravdepodobne netrpi.
Ale jo-ze se deti odcizi,v tom je prusvih,at je to tata nebo mama,co jou delsi dobu pryc.To je zase dan.Kazdy nas cin ma sve nasledky,nakonec zdejsi hubovani-"jak to mohla udelat,odejit od deti" neni nic platne,uz se stalo.
Zada o radu co sama se sebou, se svym citem-nemohu ji radu dat,kdyz nepise,jak to vidi se vztahem k detem.
Nebudu ji vsak lamentovat,coze to udelala.Jestlize ona tu materskou lasku nema tak velkou,tak ji proste nema - stim se nic nenadela.
Nemuzu nekoho nutit aby miloval tak intenzivne jako ja,at muze,milence,nebo deti.

to vidim az ted,no to je prusvih.
Takze asi zkousnout to a vratit se domu.
Pac ten manzel si jasne nezaslouzi odkopnout.
Tedy at dekuje Bohu za krasnych 5 let zivota,nyni nastava trpka perioda.
Trochu to pripomina film "Tmavomodry svet",kde se ta anglicanka take musila rozloucit s nasim letcem a to si uz delali plany,jenze muz se vratil z boju jako invalida.-a lasky konec.

komentáře. Dani - není náhodou XXX náš starý známý? -aspoň podle té prudící taktiky. Nevěřím, že by Samantha očekávala, že jí tady budou všichni poklepávat po rameni - určitě četla dřívější různé "poradny", tak ví, že zdejší osazenstvo říká bez obalu svoje různé názory (ale bohudík ve slušné formě). Na druhou stranu na některých jiných diskusích by si vyslechla pěkné nadávky a urážky - proto mě zaráží ty "dramatické" příspěvky XXX, zvlášťě když nepřítomné(Ince) vytýká, co sám(a) dělá. Vždycky, když se nějaký takový profesionální napadač objeví, si uvědomím, jak je cenné, že převažující kudlaňáci takoví nejsou:-)

Hele, XXX, smiř se s tím, že všechny jsou stejný !

Samantha: "Bohužel, stalo se, a já jsem tu poznala pritele."

NČ: "Vona si tady nabrnkla nějakýho íčko, nebo tak nějak podobně, a pak prostě jela s nim tam, kam von byl převelenej." - "Čet sem to samý, co ty. Ale taky jsem mrk mezi řádky. That´s all."

kdo chce psa bít, hůl si najde, a když nikde žádná neleží, tak si ji aspoň vymyslí...

když si sem někdo přijde pro radu, asi aby počítal s tím, že se najde někdo, kdo apriori bude tvrdit, že ten zoufalec lže. a dá mu to sežrat. pomoct? proč. někoho seřvat a ponížit je přece o tolik jednodušší.

z toho, co Samantha psala, nevyplývá naprosto nic o jejím vztahu k dětem. ona chce vědět, jak se dostat z toho smutku, co teď má. to je její problém a s tím sem přišla. jestli si s dětma povídá třeba denně přes skype, to nevíme. a je nám do toho vlastně kulový...

zkoušel vůbec někdo odpovědět na tu otázku - jak se z toho dostat?

sama to nevím a sama u sebe něco podobného řeším - ale s tím, že jsem na to sama. takže se snažím věřit všem, co mi říkají, že čas postupně obrousí hrany, že to bude trvat, ale postupně to bude bolet míň a míň. a zároveň se snažím zachovat dobré vztahy mezi všemi zúčastněnými... anebo aspoň neničit sobě ani nikomu jinému život nějakou nesmyslnou nenávistí. Samantha teď má "pro co" žít - pro děti a manžela, kteří ji potřebují. snad se dá opřít o tohle. vždycky se snažit najít si nějakou drobnou radost - třeba i v tom, že člověk udělá radost někomu jinému. koupit si nějakou hloupost. vymyslet písničku. vyrazit na procházku. cokoli.

"zapomenout" nejde, kdo tohle radí, neví, co říká. ale pokud to nejde jinak - zůstane aspoň ta vzpomínka, která časem přestane být bolavá. nejde to jinak než jít dál - nějak - a ono časem bude líp. tomu, že to trápení bude nějakou dobu trvat, se vyhnout nedá.

Ježíš, nikdo ji přece nesoudí za to, že se zamilovala, citům neporučíš, stokrát vdaná nebo stokrát máma.

Kdo ví, třeba manžel onemocněl proto, že partnerka nebyla s ním, máma s dětmi, že toho bylo na něj moc a opora žádná, že vycítil jejich odcizení, a přesvědčit k návratu ji jinak nemohl...tak přišla nemoc. Psychika dokáže divy.
Kdyby totiž byli rozvedení, nebo ona prostě nebyla, tak by se s tím srovnal, možná si našel i jinou partnerku. Ale nejsou rozvedení, není mrtvá, on ji má rád, ona ani on se rozvádět nechtějí...no tak ji chce přirozeně mít doma.

Prací. Spoustou práce.
Práce pro peníze (zaměstnání, podnikání, vlastní živnost), práce pro druhé (péče o nemocného partnera, až se uzdraví, tak výpomoc charitě, útulku pro psy, pro koně, pro kočky), práce doma doma na zvelebování bytu, domácnosti, domečku, udělat si generální úklid kolem sebe a tím i v sobě, práce na sobě (jazyky, pc kurz, cvičení, kosmetika, manikúra, pedikúra), práce na obnovení či utužení přátelských vztahů, příbuzenských vztahů, rodinná sešlost na oslavu návratu, potlach s přáteli, se kterými se dlouho neviděla...
možností mraky, dělání, dělání všechny smutky zahání, takovou mám zkušenost.
Předpokládá to ale jedno: "pracovat" ve všech smyslech toho slova, jak jsem to popsala, se dá jen tam, kde jsem přes všechen dušebol ráda, obklopena "svými" lidmi, ať už je to rodina, přátelé, děti, oblíbení kolegové. Nemilí kolegové či nemilí sousedé se dají překonat, zavřít za sebou dveře domova a tam najít ty "své" lidi. Ty lidi musí mít ráda a vážit si jich.
Ale ona se vrací domů jakoby do nepřátelského tábora...k odcizenému partnerovi, kterého nemiluje a vrací se jen proto, že je nemocný. Ani slovo nepadlo o tom, že se sice zamilovala do jiného, ale že svého partnera má jako člověka, osobnost, pořád ráda a moc si ho váží, nejen za to, jak se postaral o rodinu, o děti.
Ani slovo o tom, jak moc se těší na děti, přes všechny obavy, jak to všechno půjde, ale že to společně zvládnou.
Ona jako svoji "základnu", svůj maják v moři, svůj přístav, vidí to své zámořské hnízdečko s milencem.
Dokud to tak bude, bude mít peklo v sobě i kolem sebe.

Nevim jestli nam daniela vpustila vse,s cim se Samantha sverila,to ze je manzel nemocen bylo zde dodano az za par hodin.
Manzu ma asi rada jako cloveka,proto se taky vraci a vraci se i k detem,na tohle vidno nepotrebuje nasi radu,na toto rozhodnuti si vystacila sama.
Neni tedy zadny problem kde by potrebovala poradit....az na ten jeden detail-ze je zamilovana a opousti svou lasku a boli ji srdce-nechce aby ji bolelo,pta se tedy na radu-jak se z toho dostat.
A prace bb?-prace je jen naplast na bolest,nic vic,pod naplasti to bude bolet dal.
Lek to chce,aby se to zhojilo a ne prikrylo-praci.Ne kazda je halt udernice.
Ja jen mohu rici ze takova bolest nas posouva duchovne dal,hooodne dal a taky-cas.neni to fraze,je to tak.

A proč by se Samantha nemohla starat o svého muže, dokud to on bude potřebovat, s přítelem zůstat v kontaktu, a pak to vyřešit radikálně, rozvodem...? Píše, že nechtějí nikomu ublížit, ale myslím že její muž stejně pozná, že není všechno tak, jak by být mělo. Samantě je čtyřiačtyřicet, s přítelem žila pět let, mají dobré vztahy, to přece není chvilkové poblouznění, první zamilovanost už je po pěti letech dávno pryč...

souhlasim s Tebou. Problem je v tom, ze tady na "Kudlance" pisou komentare stale stejne osoby. A cist stale stejne nazory se po urcite dobe zajida. Uz nicim neprekvapi a je to jen nuda. Obcas si tady prectu nejaky zajimavy pribeh, ale komentare tech "trvalek" uz ani nectu. Je to skoda, ze kazdeho noveho tyhle kudlanky vystipou, zadni nove prichozi se v diskuzich neobjevuji.

Odjezd do ciziny a okamžitý se seznámení a okamžitý spolužití s "uplně cizím" chlapem? Neuvěřitelný!!!
Podle mě tím prvoplánovým důvodem odjezdu bylo právě to umožnění spolužití s "necizím" chlapem.
Samože k zamilování může dojít kdykoliv, zvlášť, když manžel není tovono, ale co ty tři děti?????
Zřejmě se jí po nich nějak zvlášť nestejskalo, ani se na ně nijak zvlášť netěší, jen štká nad ztrátou přítele, ale i to se může stát. Každej jsme jinej, tak proto taky ty dva zásadně opačný názory. Co je na tom ku*va špatnýho?

ale o jeho/její způsob napadání. Za tu dobu, co sem chodím, se přispěvatelé/lky na Kudlance docela obměňují a něřekla bych, že se jedná o uzavřenou sektu, která okamžitě vyštípe někoho nového. Je takový problém pro dospělého člověka vyjádřit svůj názor slušnou formou bez osobních útoků? Souhlasím s Míšou2- XXX vstoupil do diskuse útokem na nepřítomnou Inku ne vyjádřením svého názoru a to je zatra rozdíl.

I já s váma souhlasim, myslím, že jsi to napsala naprosto přesně. Ať se to komu líbí nebo ne.
A promiňte, úplně na začátku XXX vyjádřil(a) nespokojenost s tím, jak někoho o jehož problému víte jen pár řádků dokážete hned odsoudit místo snahy poradit. Jediný před XXX, kdo tu snahu měl byla Johanka. To co se potom rozpoutalo je tu, bohužel, zvykem. A asi i důvodem, proč se málokdy přidá někdo novej, protože tyhle výpady rozdejchá jen profesionální prudič nebo někdo tak dobrej jako je bb (to není ironie, to myslím naprosto vážně!)

to je sice jinej problém, ale pak se má bránit dotyčná, myslím, že to umí dost dobře a nepotřebuje hafo advokátů.

Pokud je mi vyčítáno, že mám málo informací k pochybnostem o charakteru, tak je to ovšem stejně tak i málo informací k jakýkoliv radě.
Ale zrovna v tomhle případě - neumim si představit jakoukoliv doplňující informaci, ospravedlňující opuštění třech nedospělejch dětí - z toho dvou vyloženě malejch dětí.

Nevím,jestli tou skalní kudlankou myslíte i mě, no jestli ne, tak sorry, jestli jo, tak:
1. Zrovna vaše příspěvky si pamatuju a rozhodně jsem nikdy nemela pocit, že by byly nějak extrémně odlišné od většiny. "Je to skoda, ze kazdeho noveho tyhle kudlanky vystipou, zadni nove prichozi se v diskuzich neobjevuji." Vůbec nemám pocit, že by zrovna vás dvě někdo "vyštípal". Jestli to tak berete, je mi to líto, nikdy jsem to neměla v úmyslu (můžu mluvit jen za sebe).
2. Nelíbí se mi to zobecňování - často se i "skalní" kudlanky neshodnou nebo se jejich názory v drobných nuancích odlišují. Podle mě je to dobře. Vůbec mi nevadí příspěvek XXX co do obsahu vzhledem k tématu - dokonce i já jsem s ním do jisté míry souhlasila. Navážení do jiných je druhá věc. Ano, Inka nepotřebuje advokáta, ale ten, kdo má na tuto věc svůj názor, ho přece taky může vyjádřit.
3. Není třeba problém těch, co se cítí "vyštípaní", že svůj názor nedokážou přesvědčivě zdůvodnit či obhájit?
4. Uznávám, že jsem v jedné věci asi opravdu odsoudila, a to v tom, že prostě nedovedu pochopit, že někdo se někdo dovede vrátit k manželovi, zatímco jinak žije s někým jiným. Já bych to nedokázala. Byla bych tak mimo, že by to asi na mě bylo vidět. Ale máte pravdu, co já vím, lidi jsou různí (a to nutně neznamená, že špatní).

jestli jsem třeba Samanthu v duchu neodsoudila předem. No, možná trochu jo. Ono těch informací bylo fakt málo. Jen ty strohé základní, žádné bližší vysvětlení, co ji k některým věcem vedlo. Pak nezbývá než se snažit číst mezi řádky a představovat si, co bych asi na jejím místě dělala já.
Za nevěru Samanthu neodsuzuju, může se stát a může se stát, že k ní dojde i tak brzy, Samantha se totiž nikde nezmiňuje, jaký vztah měla k manželovi před odjezdem. V podstatě ji neodsuzuju ani za to, že odešla od dětí pracovat zrovna do ciziny. Jen to prostě nedokážu pochopit. Toť vše. Zase na druhé straně oceňuju, že to nezdůvodňuje manželovou neschopností, že o manželovi tu vůbec nepadlo křivého slova. Z konce dopisu a z Danieliny poslední informace je jasné, že Samantha akceptuje morální povinnost vrátit se domů, tak nevím v čem tedy vlastně chce radit. Jak se vyrovnat se ztrátou přítele? No tak to snad vyřeší jedině čas.
K příspěvku Yty a Petruši: já na Kudlanku nechodím až tak moc dlouho, Ytu si pamatuju, nevšimla jsem si ale, že by tu s někým měla nějaký zásadní konflikt. Petruša mi jaksi neutkvěla vůbec. Jo, taky jsem měla zpočátku podobný dojem jako vy, že stará parta kudlanek drží prostě spolu. No, možná, že drží, ale není to o tom, že by na všechno měly stejné názory a jiné se nepřipouštěly. Pamatuju si na konflikt s bb, z toho pro mě plyne poučení, že by si měl člověk umět obhájit své názory třeba proti většině, a to slušnou argumentací ( což bb umí ), protože se skutečně může stát, že většina má názor jiný než já. Nic víc. Bohužel se stává, že někteří diskutující, kteří se postaví proti většinovému názoru, svou argumentaci nezvládnou a začnou urážet a urážet se. Pak se mohou cítit být vyštípáváni.

to chtěla. Poradit, jak se vyrovnat s bolavou dušičkou a steskem. To jediný chtěla. Ne radit, jak se neodchází od dětí, ne moralizovat. Jen to, jak to udělat, aby to co nejmíň bolelo a jak zvládnout odloučení. Na to je každá rada drahá. Jen čas. Bolet to bude, to jo, ale časem se to ostré hroty otupí a stane se to snesitelnějším, až se to stane vzpomínkou. A nebo ne, nebo si člověk uvědomí, že je někde jinde a že tudy cesta nevede a rozetne ten uzel. Naostro. Půjde za svým srdcem. A nikomu není dáno poukazovat a soudit, jestli to je či není morální. Nikdo není na jejím místě a nikdo netuší, co prožívá, jak to prožívá a jestli to chce nebo nechce.
Hezké vzpomínky zůstanou. Ale taky může zůstat až do smrti výčitka, že měla svůj život prožít jinak, že se s tím nikdy nesmíří a bude litovat ztracených let, byť by ten důvod byl sebekrásnější. To si však musí rozhodnout ona sama.

Brečela jak stará *****.

nejlepším ověřeným lékem je čas. Co bolí, to přebolí, i když v prvním momentě to vypadá, že to člověku srdce utrhne. A možná, že se za pár let, až děti vyrostou, s Tvým přítelem přece jen setkáš a zjistíš, že už vztah vyprchal a že už Tě nebere, nebo naopak. Pak je zase možnost to nějak řešit. Teď bych se však na Tvém místě soustředila na rodinu a děti, které za pár let odrostou. Přece jen pět let odloučení je dost dlouhá doba a tohle bych brala jako velkou příležitost se s nimi opět sblížit. S přítelem si snad můžeš psát, protože jestli máte pocit spřízněných duší, tak není nutné to ihned okamžitě utnout. A nechat tomu čas, ono se to vyvrbí tak, jak má.

Ona má manžela a tři děti a její "přítel" má manželku. Prostě skončila jedna záletná kapitola života, a hezky se oba vracejí tam kam patří. A jestli ten předchozí život s třemi dětmi(tím myslím před odjezdem do ciziny) byl omyl, tak ať to řeší rozvodem. Děti už jsou větší a zvyklé být jen s tátou.
Aby ale nakonec nebyla překvapená, že její "přítel" zůstane se svou ženou, a jí zůstanou oči pro pláč.
Brečet nad oboustranně mimomanželským vztahem, mi připadá jako nehoráznost.

tou prací jsem nemyslela přímo úderničinu, shrnula jsem pod ten pojem všechno, čím se může člověk v takové situaci "zaměstnat", aby se nezbláznil, aby fungoval a neotravoval přespříliš okolí, protože i lidi kolem nás mají svá lidská práva:)
Čas je, souhlasím s Arianou, mocný kouzelník. Ale přece jen léčí jinak, když se něčím zaměstnáme, a jinak, když sebou flákneme do postele s flaškou v ruce a ohněm v srdci.
V takové náladě je dřina přemluvit se i na výlet s dětmi do ZOO, ale je to další krok, takhle krok za krokem se z toho dostane.

Nebo, jak psala tuším Minnie, pomoct manželovi, pořešit to doma a odejít za svou osudovkou. Taky možnost. Pokud se ovšem ta děsně osudová láska nechá vyrvat od manželky, ke které odcestovala, že ano.

mně přišlo nehorázné odjet od tak malých dětí na pět let a navíc je vidět jen třikrát za celou dobu.
Brečet nad tím ostatním mi přijde naopak docela normální. Vybrečet se, zafňukat, pitvat, to asi nejde přeskočit a kapku se i uleví. Ale čím dřív to skončí, tím líp pro ni i ostatní.

Třikrát do roka, ne třikrát za celou dobu. A taky co to třikrát je - může to být týden, ale taky pokaždé celý měsíc. Tatínek v mém raném dětství učil 4 roky ve Francii, vracel se na Vánoce, Velikonoce a na celé léto (tedy taku 3x do roka), na měsíc až dva jsme za ním jezdili ... nenechalo to na našich vztazích nic negativního. Podruhé takhle odjel, když mi bylo 15, a taky v pohodě, moji rodiče mají řekla bych mimořádně krásné a plné manželství i vztahy s námi dětmi.

To jen tak na okraj.

Dobre ale myslim si ze doma starani o nemocneho- a prevzeti staroti o deti-bude toho dost.
Myslela jsem ze ji radis aby si ani na okamzik nesedla soude podle vypsanych moznosti.)))))

Jo, tak to jsem spletla, na podstatě to ale moc nemění. Oni nemají krásné a plné manželství, mají velký problém, ona miluje jiného a vrací se - velmi nerada - domů postarat se o nemocného manžela.
Možná by jí trošku pomohlo nakreslit si, co by následovalo, kdyby manžel neomarodil.
Posílala by dál na rodinné konto peníze, jezdila domů na návštěvy,žil v cizině s milencem, manžel vychoval děti a pak pokojně a trpělivě odešel do penze, milencova manželka taktéž? A oba by se navzájem utvrzovali v tom, že to je takto nejlepší, že to nikomu neubližuje? To snad ne.
A jak si tedy představovala co bude dál, svůj vztah s manželem, svoji rodinu... Tohle se neřeší v prvních pár měsících poblouznění, dejme tomu,ale po 5 letech?
Myslím, že Samantha je hlavně hodně naivní. Myslím, že byla pro svého milence vším možným tam a teď, jen ne budoucností natrvalo. Je totiž běžné, skoro pravidlem, že si chlapi dlouhodobě pracující mimo domov najdou přítelkyni.
Můj kamarád, důstojník, to má úplně stejně. Doma v teple rodinku, pěknou manželku, dítě, a tam, pracovní týden, občas i pracovní víkend, tráví s milenkou, rozvedenou maminkou malého dítěte. Má ji velmi rád, jeho city jsou vřelé a něžné, má o ni starost...akorát mu nesmí o víkendu poslat ani smsku.
Blbý bylo, že se do něj zamilovala poněkud naplno, byl tou její "osudovkou", ale protože jí od začátku nic nesliboval, vybruslil z toho elegantně, zůstali "přáteli".
Nevím, jak to ona vidí teď, těch 5 let bylo jistě krásných, akorát že teď je jí skoro 40 a asi už nebude mít tu kompletní rodinu včetně dalšího dítěte, jak si přála.
On o nic nepřišel, jemu zůstaly jen samé příjemné pocity a krásné vzpomínky.

na srdcebol pomáhá hlavně čas... a ten se může vléct jako šnek a každá minuta je utrpení, pokud člověk podlehne tomu,co se mu zrovna chce nejvíc, tedy nimrat se jen ve smutku a stýskání. No anebo to může pojmout tak, že si "povinně" přikáže činnost a v tu chvíli práce prostě zaměstná určitou část mozku, aby ten hojivej čas běžel trochu rychleji a dala se líp přežít aspoň ta první fáze, než se všechno trochu usadí. Práce pomáhá na smutky bezvadně, fyzická i duševní práce, protože odpoutá člověka aspoň trochu od toho duševního drásání.

a že fantazie, pokud jí člověk popustí uzdy a nemá zrovna nic na práci, umí v podobném případě "ztracené osudové lásky" pěkně potrápit. Pak je nejlepší si naordinovat nějakou práci, dělání, co smutky zahání. Jenže to chce sebedisciplínu...

V tomhle s tebou bohužel souhlasím - to byl opravdu jen poznámka k tomu, že třikát do roka nemusí znamenat zanedbávání dětí.

Mimochodem, zajímavé je, že jsem si našla muže s podobným rodinný "vzorem" - jeho tatínek taky dlouho učil a pracoval v zahraničí :)