jako zpusobu obzivy nevidim nic spatnyho. modelky prodavaji peknou tvar a telo, taky to nikoho nepohorsuje.

nechá si zaplatit živobytí atd. na 9 měsíců - a pak prohlásí, že si dítě nechá. Bude mít černé na bílém, že on je otec. A ten pak bude 26 let platit alimenty...

ono se na to jinak kouká, když děti mít můžete a máte a jinak, když si je přejete a nejde to. Jsem v podobné situaci, pravda je, že já děti velké již mám, ale rádi bychom s manželem nové (on děti nemá a moc si je přeje), ale má problémy. Umělé oplodnění, je jen jeden velkej byznis, když už nejste v limitu do 40 let, kde to hradí stát(a to jen 3x), tak si vše platíte sám a tím Vás léky vyjdou na 30 tis a samotné umělko na 50 tis a šance je 30 %, teď jsem tím prošla - a bez úspěchu.
Náhradní matka? Nevím, kdy bych byla už asi takhle daleko v chtění a přemýšlení, šla bych raději do adopce, třeba i starších dětí, je jich spousta co je rodiče nechtějí, nebo jim jsou odebráni, potřebují lásku a člověk by jim mohl dát šanci na pěkný domov a láskyplný život v rodině a celý ten jejich malý po***ný živůtek nějak hezky změnit.

většina žen, která dítě nosí 9 měsíců ve svém břiše se na to děťátko citově napojí a ono na ní a musí být strašně těžké se ho pak vzdát a zpřetrhat pouto co si 9 měsíců navzájem tvoříte, určitě tam fungují nějaké jemné energie, které jsou pak násilně zpřetrhané, ale fakt je, že třeba pro svou dceru bych to udělala.

ze ty se to keca, kdyz uz dite ma. Ale jeste nez jsem ho mela, naprosto jsme se s manzelem shodli v tom, ze kdyz to nepujde, tak to tak holt byt nema, nebudeme podstupovat zadna umela oplodneni a jine zakroky, proste pokud spolu dite mit nemame, bylo by to proti prirode se o to snazit za pomoci techniky. Brala bych to jako signal, ze mam svuj zivot naplnit nejak jinak, necim, co by treba s detmi bylo obtizne realizovatelne.

Tohle je ciste muj nazor (a meho partnera), jak bychom se my sami zachovali. Neodsuzuji nikoho, kdo umele oplodneni a jine podobne zakroky podstupuje a nebranila bych mu v tom, nemam na to pravo a nebyla jsem v jeho kuzi.

Odnoseni ditete cizi zeny mi taky prijde jako hodne neprirozena vec, jakoze pro blizkou osobu bych sice rada udelala ledacos, ale neprijde mi dobry kecat prirode do toho, jak rozhodla.

no, pokud bych to mela jako zpusob obzivy (a nedelala to pro nekoho z lasky ci presvedceni), tak bych to rozhodne nedelala za to, ze me 9 mesicu nekdo zivi :-)

souhlasím s tebou, s přítelem se nám pár let nedaří a ač mně rodina i doktoři přesvědčují o možnostech IVF, nechci to, protože do toho přírodě nechci kecat. Život máme bohatý a pár dětí v příbuzenstvu taky je. Dokonce mi i milá blízká přibuzná nabídla odnošení, ale myslím, že bych jí to nemohla udělat. Na světě je spousta věcí a lidí, kteří potřebují někoho, kdo má na ně čas, a tak se jim s přítelem věnujeme a myslím, že jsme šťastní.

to by nebylo na devět měsíců, ale na 26 let...

četla jsem teď nedávno článek Terezy Boučkové, která adoptovala dva Cikánky. Po létech zoufalství pak jen konstatovala, že geny se prostě překonat nedají. Jestli to najdu, dám vám sem odkaz na ten rozhovor, je to dost smutné. Děti byly malé, ona s manželem jim dali opravdu vše, lásku i zaopatření. Ale bohužel...
A tak souhlasím spíš s pěstounstvím, kdy není svazek zas až tak nezvratný.

Ale jako řešení problému (být nebo nebýt bez dětí) bych to v podobné situaci brala. Člověk se vždycky může pokusit dát opuštěným dětem lásku... Pevně věřím, že to někdy i vyjde.

kde je hranice toho, co už je proti přírodě? Někdy ženě k otěhotnění stačí poměrně drobný lékařský zákrok (třeba zprůchodnění vaječníků po nějakém zánětu nebo lehké hormonální vyladění), někdy může být těhotenství opravdu výsledkem až skoro kombinace chirurgie a alchymie... kde je hranice co je ještě v pořádku a co už proti přírodě?

a to je vse,protoze ja deti mam sve vlastni,normalne prirozene porizene.
Ackoliv si pamatuju na sve uvahy jeste pred tim nez jsem mela deti,ze bych ruzna bolestiva setreni apod. asi nepodstoupila,ze dite se eventuelne da i adoptovat.Na druhou stranu taky vim-jak je tezke ziskat nekde miminko nebo alespon mrne.Avsak toto jsem nikdy nemusila resit.
Tato diskuze spise nalezi tem,co deti nemaji.

http://www.marianne.cz/clanek/546/sedmnact_let_s_detmi_odjinud.html
taky jsem si na to vzpomněla, je to celé strašně složité a bolestivé...

bohužel, nechci, aby to znělo rasisticky, ale také se přikláním k tomu, že prostě je těžké vychovávat děti, které mají v genech jiné mravní základy...

v legislativě. Podle zákona o rodině je matkou žena, která dítě porodila. Teď se samozřejmě můžeme bavit o tom, jestli je to tak správně. Upřímně nevím. Dovedu si představit, že by změna přístupu hodně lidem pomohla, ale stejně tak mám před očima různé komplikace:

1. Zadarmo ani kuře nehrabe, jak je známo. Bohužel, nejsem tak naivní, abych si myslela, že matka hostitelka bude vždy svou službu konat jen pro něčí krásné modré oči (jinak by to brali samozřejmě příbuzní, ale i tam člověk nikdy neví). Takže pochopitelně těhotná bude chtít v případě, že bude kvůli těhotenství práce neschopná, rozdíl mezi mzdou a dávkami nemocenského. A co teprve situace, kdy v důsledku těhotenství bude mít nějaké další zdravotní problémy, dokonce trvalého rázu (lze si jistě představit). Bude se dost možná soudit o náhradu škody, ušlého výdělku, společenského uplatnění, zvlášť, pokud by jako důsledek měla změnu pracovní schopnosti... No pokračovat by se dalo do nekonečna, tvořivost je opravdu výjmečná vlastnost druhu homo sapiens.

2. A zase naopak. Kdyby se dejme tomu matka hostitelka žila způsobem s těhotenstvím neslučitelným, kdy by hrozilo nebo dokonce došlo k poškození ještě nenarozeného dítěte, co pak? Jak by se taková škoda vyčíslovala? Jak by se prokazovalo zavinění?

3. Vůbec nehovořím o emocionální vazbě mezi matkou a dítětem, které sice biologicky není její, ale stejně k němu za těch 9 měsíců musí mít vztah. Dovedu si ale představit lidi, kteří tohle budou dělat pro byznys, budou ty "biologické" rodiče různě šikanovat, vydírat, apod. ...

No a jinak k té debatě, jestli "dítě za každou cenu ano", tak asi souhlasím s Minnie, že se těžko už dnes odhaduje, co je přirozené a co ne. Navíc ta psychika, ta to dovede teprve zamotat. Já vím jen jedno, že bych dítě neadoptovala. Věřím v moc genů (činí prý až 75% vlivů). No a jaké rodiče mají děti v dětských domovech? Iluze si nedělám. Jasně, člověk by nic neměl dělat s nějakým očekáváním, ale já stejně vím, že by mě mrzela ta citová i materiální investice do dítěte, které by se nevyvedlo. Zajímavý článek napsala na marianne.cz Tereza Boučková (autorka scénáře k filmu Smradi). Je to zajímavá osobní zkušenost s adopcí. Našly se kritiky (zejména na jednom nejmenovaném serveru, kde se každá diskuze premeni v rezbu), že tím svým článkem způsobí, že nikdo nebude chtít adoptovat děti jiné pleti. Já to tedy tak nevidím.

adopci ne)))))
taky jsem mela nazory ze od malicka se daji vstepit nektere mantinely.
Nakonec,mam pritelkyni,co ma sve vlastni deti,jedno se jevi zivota schopne a rozumne,druhe se jevi tak ze to asi povede od desiti k peti,rict si neda.Obe deti stejneho pohlavi,stejneho znameni v horoskopu,stejne rodice a stejna vychova.

16,1 Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar.
16,2 Jednou řekla Sáraj Abramovi: "Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní." Abram Sárajiny rady uposlechl.
16,3 Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let potom, co se Abram usadil v kenaanské zemi a dala ji svému muži Abramovi za ženu.

a co když je to tak, že jsi zdravá, sama děti mít můžu, dokonce jsem 3x porodila a otěhotněla normálně. Ale současný manžel má tak pomalé a málo spermií, že to normálním způsobem není možné a dítě si tak moc, moc přeje. Co dál?

Můj osobní názor je ten, že je to každého jeho osobní věc.
Měla jsem první dítě o 5 let dřív, než jsme plánovali, druhé za tři a půl roku poté, ihned, jak jsem si vzpomněla. Kdyby to nešlo, tak by to nešlo, ale umím si představit, že o 10 let později bych dělala psí kusy, aby to šlo. To by asi pracovaly hormony, ale příroda ví proč, bez dětí není žena celá. Osobnost je jako mozaika a když schází to jedno sklíčko, je tam díra.
Do adopce bych se nepustila, hlavně ne bez vlastních dětí, jedině ke svým. Protože jedině tak nehrozí zklamání na obou stranách, nekladou se na "nové" dítě přehnané požadavky, netlačí se na ně citově a emocionálně. S vlastními dětmi už má rodič nadhled, uspokojil své potřeby, a pokud se rozhodne pro adopci, tak jen kvůli tomu dítěti, aby mu předal lásku a péči, co má navíc, pro to dítě, ne aby si vyplnil svoje potřeby.
Naprosto chápu lidi, kteří na vlastní děti ztratili naději a adoptují, problém je v tom, že v tom malém vidí své dítě a ono jejich prostě není. Je po svých bilogických rodičích, a bohužel faktem je, že děti k adopci jsou málokdy od normálních rodičů, kteří třeba zahynuli při havárii, takové si většinou vezmou příbuzní, prarodiče atd.
U Romů to platí dvojnásob, třeba je to rodina zlodějů, flákačů, atd, ale o své děti se cikánská rodina vždycky postará. Když ne, tak je to ten nejhorší póvl, a jejich děti jsou pak k adopci.
Bílé děti, které jsou k adopci, jsou většinou děti prostitutek, alkoholiků apod.
Výchova hodně zmůže, geny nepřemůže. Drobek, přinešený domů v růžové soupravičce, vyroste do puberty a pak to začne.
Tereza Boučková to popisuje přesně a velmi upřímně. Osobně znám tři takové matky, dvě se s tím potýkají, třetí zemřel předloni manžel a ona už to nezvládla, po 10 letech vrátila 13 letého adoptovaného syna zpátky do ústavu...Ona se léčí ambulantně u psychiatra,a co to udělá s tím klukem...
Taky znám manžele, kteří nemohli mít dítě, adoptovali, rok potom se jim narodilo vlastní. Dokud byly děti maličké, tak to šlo, jedna velká spokojená rodina. Přišla puberta, s ní problémy, bohužel u toho adoptovaného víc (geny, geny...), a už se lituje, že se adoptovalo, jediné dobré vidí v tom, že se jim vlastně díky tomu narodilo jejich...
Ne, do adopce bych se nepustila.
Náhradní matku bych taky dělat nemohla, nechala bych si ho:)
Ale kdybych sama nemohla mít děti, tak by mi se mi zamlouvala možnost mít partnerovo dítě, byť odnosené jinou. Náhradní matku si můžete vybrat, poznat ji.

na to ale není třeba náhradní matky, ne? :)

ne spíš náhradního otce a to se mi příčí (i když mi to už bylo navrženo), pak je umělko snad jediné možné řešení.

ja chapu, ze ted je to jedno velke riziko pro obe zucastnene strany, navic asi nelegalni, nevim, nejsem pravnik ani jsem po tom nikdy nepatrala.
myslela jsem, ze pokud by tady tato moznost byla - delat nahradni matku za uplatu - zakonem osetrena (kdo jsou rodice, jaka ma prava a povinnosti nahradni matka, komu patri nenarozene dite, jak postupovat pri zdravotnich a jinych komplikaci atd.), pak na tomto zpusobu obzivy nevidim nic poburujiciho.

já ano, myslím, že normální ženská to víc než jednou neudělá, a i to musí být mimořádná situace
myslím, že po jedné zkušenosti, kdy to v obrovské nouzi a bezvýchodné situaci udělala, to víckrát nezopakuje...když ano, je citově plochá, mašina na děti, od takové bych dítě nechtěla donosti
nemyslím teď matky, sestry, které to udělají pro své příbuzné, to je něco jiného...a stejně si myslím, že tam hraje roli to, že to dítě neztratí pak z očí : )

jasne ze ta hranice je neostra, sama nevim, jak bych se skutecne zachovala, co bych jeste akceptovala a co ne. Mozna fyzickou operaci sveho (ci partnerova) tela (treba pri problemech s delohou, s vejcovody apod.), ale ne hormonalni lecbu na podporu cinnosti vajecniku, a rozhodne ne asistenci pri samotnem oplodneni. Teba takove to kdyz zena ma protilatky proti partnerovym spermiim a da se (aspon myslim) snadno resit inseminaci, tak to je pro me zrovna typicky priklad toho, do ceho bych nesla, proste nemame spolu mit deti, tak nebudou.

Taky si samozrejme rikam, jestli uz tim, ze uzivam hormonalni substituci pri hypofunkci stitne zlazy, jsem neotehotnela proti prirode, protoze bez ni by to mozna neslo...na druhou stranu mam ji dost slabou, a matka i sestra, ktere maji silnejsi, obe tehotnely okamzite, a to se tehdy nelecily..

S prijetim cizich deti to je otazka. Ja do budoucna vazne uvazuji o pestounske peci (jeste ale nejsme zcela rozhodnuti, zda si troufnem). To dite neni a nikdy nebude moje, ale rada mu na cas poskytnu prostredi fungujici rodiny s jiz existujicimi detmi. Maceska z rodiny.cz je mym velkym vzorem :)

já když vzpomenu na svá mladá léta, tak my měly opačné problémy, abychom "do toho nevlítly" A jen jme to domyslely - už jsme v tom"lítaly".Všechny moje kamarádky - včetně mě se "musely vdávat".Antikoncepci
vám nenapsali, pokud jste neměly d+ěti a když už jste je mely, tak to bylo fuk. Příroda je holt příroda - tu prostě neoblafnete. No, nezávidím Vám.

kdyz jsi u te bible tak ta prave dokazuje na Abrahamovi a Sare ten negativni dopad nahradni matky,ci jit proti prirode.
Pac nejen ze Hagar po porodu zacala otravovat,-je tam jasne psano ze prestala respektovat Saru,kdo zna situace kdy se zena vyvysuje nad jinou zenu,umi si predstavit ty denodenni hadky a naschvaly,az to dopadlo tak ze ji Sara vyhodila.
Horsi ze Hagar porodila Izmaele-praotce arabu,Izak nakonec prisel a tak zacaly mezi bratry boje o prvenstvi,ktere mezi zidy a araby trvaji dodnes.
Shrnute-Sara to pekne pohvezdickovala,pac resila veci svehlave a proti prirode.

Jsem od fochu, vidim stastne zacatky a a taky konce, vidim deti,zachranene ve 24 tydnu, nektere jsou perfektni, jinde tragedie, vetsinou selze otec a odejde,zustane matka s deckem, financne velmi nakladna lecba,rehabilitace, atd. kdyz je dite male, tak to jde, jak roste, chybi vsechno:enegrie,penize,optimizmus. Samozrejme ze jsou i pozitiva.

Chtěla bych jen říct,že nemůžu mít děti adopce by mi nevadila,ale nemůžeme ji podstoupit s rodinných důvodů. Doslechla jsem se,že je někde možné mít náhradní matku a kdyby to byla pravda vůbec bych nepřemýšlela a šla bych do toho za jakou koliv částku. dneska je mi 30 let a věřte mi,že hrozně moc toužím po miminku. Hodně lidí mi radí,abych hledala smysl živata jinde,ale nezlobte se to mi prostě nejde !!!! Kdyby měl někdo informace napište mi prosím děkuji.

www.nahradni-materstvi.webnode.cz

www.nahradni-materstvi.webnode.cz

www.nahradni-materstvi.webnode.cz