Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Vzpomínáte si ještě na hodiny českého jazyka? Na dobu, kdy jste tvořili svá životní slohová díla, předem odsouzená k zapomnění v propadlišti školních archivů či sběru papíru? Kdybych měla sepsat nějaký TOP TEN žebříček témat slohových prací, tak by na něm určitě byly „Trable s městskou hromadnou dopravou". Ale jeden úkaz městské hromadné dopravy mi unikl – dětský kočárek s doprovodem.

Nedávno jsem se prosurfovala na jisté stránky věnované dětem a rodině. tady samozřejmě výše uvedené téma nemohlo chybět. Když jsem to tak pročítala, spustil se mi zavlažovací systém na zádech... Totiž, něco se mi na některých komentářích nelíbilo. Tady je pár z nich – a bohužel si nemůžu pomoct je okořenit svým komentářem:

• „Nerada se doprošuju nějakýho blbečka, kterej mi pak třeba oznámí, že má potíže s páteří, jen aby mi nemusel pomoct!!! Já takovejch potkala asi tak osm, nevím nevím, ani jeden z nich nevypadal, že by něco stěma zádama měl... a jejich věk se pohyboval od dvaceti do pětatřiceti.."

    Takže rekonvalescent se nazývá blbeček? (To je horší jak kletba: Ať ti kuna vejce vypije!) Ostatně – copak špatně musí být vždycky jen těhotným? A upřímně, vy poznáte těhotnou v prvním trimestru na první pohled? Případně: jste si vždycky jisti, že dotyčná je těhotná a ne „plnoštíhlá"?

• „Někdy mám pocit, že lidé sedící a stojící na místě vyhrazeném pro kočárky jsou hluší i slepí zároveň, nezajímá je, že tam potřebuji najet až dozadu a ještě si ke kočárku stoupnout z boku. Kolikrát je v busu místo a oni se přes to mačkají tam. Hlavně ty důchodkyně s pojížděcími taškami. Takže kolikrát vergluju kočárem už když je bus rozjetý, v zatáčce, apod. Ti lidé si vůbec neumí představit, jak je to těžké. Ještě se na mě hloupě koukají a tváří se, že tam nemám co dělat, když je dopravní špička a oni si jedou z práce..".

     Zamyšlený, mrzutý, kysele se tvářící pracující člověk v MHD. Jede ve špičce, většinou namačkaný jak sardinka. Nehledě na to, že už má plnou hlavu svých problémů... co já vím... minulý týden mu třebas umřel rodinný příslušník, hrozí mu vyhazov z práce, zvýšili nájem, leze na něj chřipka, soused o patro níž se v noci na dnešek rozhodl, že si pro velký úspěch zopakuje technoparty ze soboty.. Anebo je jen prachobyčejně unavený... Není divu, že se pak všichni netváří svěže, vesele a dynamicky, zvláště když se do autobusu dere ještě další kočárek... Nešlo by opravdu cestovat s malým dítětem v jinou dobu? Nehledě na to, že by jistě i pro dítě bylo zdravější, nebýt v narvaném autobuse.

• „Taky si vzpomínám na situaci po povodních, kdy jsem jezdila před nástupem na mateřskou natřískanou tramvají. Vždycky jsem si myslela, že to jde, usmát se a poprosit o místo. Pak mi nějaký kluk řekl, že co když prej jsem jenom tlustá... Tak mě to rozhodilo, že jsem cestu domů probrečela (to ty hormony) a už se nemohla dočkat, až do práce nebudu muset."

     Tak, jako jsou lidi, co vraždí, znásilňujou a pro nás „nevraždící" je jejich jednání neuvěřitelné, tak jsou lidi méně nebo více ochotní, lidé s nejrůznějšími druhy povah. Jsou lidi, kterým opravdu může těhotná nebo matka s kočárem v určitou chvíli vadit. Stačí se ale trochu povznést... To, že řidič rozjede vozidlo, ještě když někdo vystupuje, je opravdu horor, ale to, že vám někdy někdo nepomůže, nepustí sednout, případně se „divně tváří"  ... opravdu jsou větší problémy a horší lidé.

     Já osobně jsem třikrát odmítla pomoci s kočárem: jednou dva dny po odběru plodovky, podruhé po operaci prsu a potřetí včera, když jsem měla na nohou tak strašně blbý boty, že jsem sotva šla, a byla bych pro maminku nebezpečnější, než kdyby to nesla sama. Fakt jsem se bála a bohužel věřím, že mi to ta maminka neuvěřila; ale to je její problém. 

     Situaci „tlustá versus těhotná" řeším pořád. Fakt to občas není poznat; například mě v osmém měsíci v bundě nikdo nepustil, ale jakmile jsem ji shodila, nestála jsem nikdy, o mém břichu nebylo pochyb.

A co vy? Jaké vy máte "kočárkové" zkušenosti?

Karin

linkuj.cz vybrali.sme.sk