ženy bývají aktivnější, rády se baví ve společnosti, ať to je kamarádka nebo parta, rády se smějí, rády tančí. Snad je to i tím, že se snaží odreagovat se od monotonních prací v domácnosti, od kterých jim nic nepomůže. Kolik taky třeba vídám na dovolených samotných žen, které jezdí spolu - bez manželů. Těm se NECHCE. Popisovaný případ vůbec není ojedinělý. Ale nejhorší je, když on začne ženu nutit, aby se mu pžizpůsobila, a když ona nechce, začne vydírat a vyvádět. Z tohohle bych vážně nevěděla kudy kam. Konference by byla fajn, jenže když muž nemá svého koníčka- nevím, nevím. Nejhorší je, že se to dopředu nepozná. Lépe řečeno, neprojeví. Proto přeju Katce, aby měla úspěch ve vyjednávání se svým partnerem.

ze je morous a nema kamarady,kdyby mel sveho konicka-treba pocitac nebo zahradku,tak se s takovym chlapem da i spokojene zit.
Ale pises ze Ti vycita ze nejsi s nim.
poloz si otazku-a proc bys mela byt furt s nim?
I manzele s detmy maji kazdy sam-svuj maly svet a ver ze deti Ti seberou veskery cas rekneme nanejvys do svych 5ti let,pac od doby kdy jdou do skoly,i ty deti pomaloucku zacinaji zit svuj zivot.Proc bys mela veskery svuj volny cas venovat dospelemu cloveku?
Proc Ti vycita-protoze je on sam neschopny -zit.
Pesimismus unavuje,taktez jsem to zazila z obou stran,manzel v dobe nemoci byl moc pesimisticky a ja uz to pomalu prebirala na sebe,takze kdekoliv jsem "otevrela hubu".....ano ale zavcas jsem si vsimla u druhych oci v sloup ci povzdech a zarazila se.
Uz jsem se nastesti zase srovnala,protoze bych i ja prisla o zname i pratele a to by byl muj pad,protoze jsem hodne komunikativni a potrebuju lidi kolem sebe,ba si priznam,-dela mi dobre byt obcas stredem pozornosti,mit slovo.
tak dej bacha Katko,jak se k partnerovi postavis,vidim zatim jen tyto cesty;1-zustanes takova jaka jsi ale pocitas-li s partnerem na cely zivot,abys mela vnitrni neomezenou silu jako par volu,nebot v zivote zeny nastavaji momenty,kdy zena potrebuje citit ochranu nad sebou.Clovek se dostane z pesimismu pouze pokud sam chce se z toho dostat,jiny to za nej neudela ani sam Buh ne.2)Prizpusobis se partnerovi,coz obnasi ze z prace pujdes rovnou domu a budete spolu travit cas pred TV novelou,pac pises ze spolu premyslite co vymyslit,-jak dlouho asi?Povidam,clovek s dobrou vuli a energii ale bez napadu se okamzite prizpusobi kazde kravine,kterou partner za nej vymysli a to trva jen trebas den,hodinu.Az budes lamat hlavu-co spolecne par let,omrzi te to natolik ze u te TV skoncis.3. cesta-vyprdnout se na nej.
Ale ostatni treba poradi dalsi moznosti.

za názory. Už jse s přítelem mluvila a řekla jsem mu upřímně, že je někdy tak moc nepříjemný, že se ani nemám proč domů těšit, tak proto jsem třeba radši s kolegy/němi někde pryč. Uznal, že potřebuje také mezi lidi, i to, že mám lidi s kterými si rozumím a scházet se nepřestanu, tak se časem uvidí jak se to vyvrbí. Každopádně, jestli nepřijde nějaká změna, jak je již od Vás psáno, netuším jak dlouho jsem schopna tohle vydržet. Ještě jednou moc děkuji za uveřejnění a rady.

a jestli Tvůj přítel za to stojí. Ale já bych raději hledala někoho, kdo je Ti povahově podobnější.
Ono dělat celý život toho "uhlazovače", není žádná legrace, a Tvoje síly budou časem rozdrobené, protože krom rozptylování pesimistických nálad svého potencionálního manžela, budeš mít práci, na starost domácnost, děti a časem i péči o stárnoucí rodiče. To pak i životní optimista padá na čumec, a nemá-li oporu v partnerovi, těžko se to zvládá.

spíš si většinou říkám, že je lepší se moc neznásilňovat a najít si k sobě někoho, s kým mám podobné zájmy i životní styl.

Ale tady je jedna věc, kvůli které jsem trochu na vážkách - hlavně proto, že nevím, kolik je Katce let. Jednak si myslím, že kamarádi jsou sice důležití, ale časem si i oni najdou svoje partnery, založí rodiny a pak ani nemají čas se moc scházet a družit. Takže nakonec stejně zbývá hlavně ten partner. Ale takovou úvahu může dejme tomu mít holka, která se chce usadit, ale ne taková, která ještě chce užívat života.

Zajímalo by mě celkem, proč asi ten přítel nemá kamarády - jestli to třeba není taky nedostatek příležitostí udělat si nové. Taky je otázka, zda má třeba možnost se nějak mezi ty tvé kamarády včlenit, protože jestli mu dáváš nějak najevo, že tvoji kamarádi a on jsou dvě podmnožiny bez šance na průnik, pak se ani nedivím, že se cítí odstčený. Nepíšu to, abych soudila nebo pro něj za každou cenu hledala omluvu, ber to spíš jako námět k přemýšlení.

Možná to taky píšu proto, že se v něčem poznávám. Taky jsem jedno období neměla moc přátel. (Nejsem totiž až tak družný člověk a nesnáším takové ty akce, kdy jde 15 lidí do hospody a vzájemně se trumfují, kdo dovede říct něco vtipnějšího. Raději preferuju menší skupinky a pořádný rozhovor, tak max. 6 lidí.) Lidi na střední mi moc neseděli a VŠ byla hodně specifická v tom, že jsme neměli pevné kruhy, takže jsem sice znala z těch cca 400 lidí hodně jen povrchně, ale jen asi 10 trochu víc. Do toho hrálo roli i to, že jsem nebydlela na kolejích, takže jsem ani neměla šanci zapadnout do nějaké skupiny. Přátele jsem si udělala spíš až po škole. Můj tehdejší přítel je spíš opak - narozdíl ode mě na kamarádství kladl vždycky dost důraz. Zatímco mě v dětsví neminuly takové ty "holčičí zrady" apod., byla jsem jednak při navazování kontaktů opatrná a jednak jsem na tom ani moc nelpěla. Bývalý přítel si tudíž na VŠ těch kamarádství vytvořil hodně (někteří z těch lidí se stali i mými kamarády, ale po rozchodu ta kamarádství zase šla bohužel do kytek :-(), navíc s pár lidma ze střední taky udržoval vztahy i proto, že bydleli o pár baráků vedle...

Mně to taky trápilo, že ty kamarády nemám, a jednu dobu jsem měla kvůli tomu hodně nízké sebevědomí, z toho plynoucí pesimizmus a bručounství. Určitě jsem taky na ty partnerovy kamarády "žárlila" nebo jsem mu je záviděla. Navíc on tuhle skutečnost dovedl i použít proti mě, když mi chtěl zase pro změnu něco vyčítat sám ("Vždyť se na sebe podívej, ani nemáš žádné kamarády..."). Prostě mě to na jednu stranu mrzelo, ale i na samotu se dá zvyknout a navíc jsem asi dost hrdý člověk a nesnesu pocit, že jsem se někomu vnutila nebo se někam vetřela. Určitě mám raději samotu než společnost lidí, u kterých mám pocit, že mě neberou. Jestli ono to tak nebude i u něj. Proto bych (jestli máš na tom vztahu ještě zájem) přemýšlela, jestli se nenajde aspoň někdo, koho on má v oblibě a třeba s ním/s nimi něco podnikat.

Trochu jiný problém to bude, jestli má diametrálně odlišné zájmy a nejste schopni se shodnout na něčem, co vás bude bavit oba. To pak moc o kamarádech není...

zkus to. Něco v menším měřítku jsem prožila i já se svým radioamatérem. Dali jsme řeč, já uznala, že jsem bývala opravdu hodně pryč a on hodně sám doma. A on uznal zase to, v čem on pochybil. Chtělo to čas a rozum. NApiš, jak dopadneš a zvaž i slov a mamči, budeš-li mít pochyby.

Moc mě těší, že jste se se mnou do toho řešení takhle pustili. Díky. Tak abych trochu upřesnila, je mi 22, takže mám vážně život ještě takříkajíc před sebou a vždy jsem byla taková ta veselá holka, co si chce užívat život a bavit se (v dobrém slova smyslu). Přítel je nejspíš bez přátel, protože jak Gita přesně popisuje, je takový ten typ (co popisuješ v předposledním odstavci) že se nechce vtírat a vnucovat se, je těžké se vůbec s ním dát nějak do řeči, protože mnohdy i při prvním kontaktu je dost nedostupný. Bohužel se opravdu občas nevyhnu myšlence, že by mi mnohdy bylo líp s nějakým tím optimistou :( No zkrátka uvidíme, promluvili jsme si o tom, ví co mi vadí, tak teď záleží na tom, jak se zachová nadále. Vím, že se snaží, rád chodí lézt (na skálu či stěnu) i rád střílí, ale jak říká, nemá s kým a to je ten problém :( Je samozřejmé, že kamaráda/dku nemůže jen tak z ničeho nic najít na ulici asi je těžké najít někoho takového, mnohdy ho člověk hledá celý život. Právě proto mě to dost mrzí, že bych mu ráda třeba i pomohla, ale to asi v mých silách nebude. Jinak to, že by jsem ho přivedla mezi lidi z práce se asi moc nestane, protože musí brzy vstávat a proto většinou nechce přes pracovní týden nikam chodit. Je taky pravdou, že vlastně nemáme nic společného :( Teď si pořídil boty na squash, jdeme to ve čtvrtek zkusit, tak třeba to bude aspoň trochu pojítko pro náš vztah, uvidíme.

Bohužel je toto co popisuji jediný "zádrhel" v našem vztahu, jinak si myslím, že by to bylo bez problémů. Jen si kolikrát říkám, jestli na toto budu mít sílu až budu starší (jak píše Jasmina)

Ono kamarádství není jen o počtu. Já mám spoustu kamarádů z dávných let, a několik z nich se po revoluci propracovalo k velké úspěšnosti. Mají teď minimum času, úplně jiné zájmy, spoustu peněz, a pohybují se v úplně jiných kruzích než dřív. Přesto až křečovitě stojí o moje kamarádství. Trochu jsem si lámala hlavu nad tím, proč ? I já mám jiné zájmy, a těžko už hledáme společná témata. Až jsem na to přišla : Tihle lidi potřebují kompars, který je obdivuje. Takovou tu masu méně úspěšných, méně bohatých...kde by mohli vyniknout a být středem obdivu. Mezi těmi "svými" se těžko mohou trumfovat.
Jenže já nehodlám dělat někomu "křoví" za to, že mě pozve do nóbl restaurace. Prostě za kus žvance nehodlám metat kozelce, a poslouchat samolibé kecy. Na takové "kamarády" je můj čas příliš vzácný.

z toho, co jsi teď doplnila, bych neřekla, že by přítel byl takový lenoch jak psala Jasmína., když leze po stěně. To mi zrovna připadá jako docela dobrý koníček a u svého partnera bych ho uvítala... On spíš u vás fakt asi bude problém víc v těch zájmech - ani se nedivím, že jeho posezení v hospodách s lidmi, se kterými si nemá co říct, protože s nimi narozdíl od tebe nepracuje, prostě neláká. Navíc to vstávání - já to úplně chápu, protože každý den vstávám nejpozději v 6:00, takže v devět jsem zralá na postel a v jedenáct totálně mrtvá... Zkoušela jsi ty někdy s ním jít na tu stěnu? (jestli o to stojí) Protože ten krok ke kompromisu musí jít z obou stran. Upřímně mám ale spíš z tebe pocit, že tě to už s přítelem prostě nebaví a ty vstřícné kroky se ti moc dělat ani nechtějí. Kdyby je udělal on, tak by ti to jistě nevadilo, ale upřímně, proč by měl?

z tebe neudělal slepici a pak tě kvůli jiné neopustil. Teď jsem slyšela krásný výrok od jednoho známého. Opouští manželku a stěžoval si že "ztratila jiskru" :-)

Gito, pravda je, že jsem s ním už několikrát lízt byla, ale mě to moc nechytlo. Právě jako kompromis vidím jediné, zkusit, jestli ho bude bavit squash (na který já chodím ráda). Jinak v létě je to o něčem jiném, jezdíme na kolech, běháme, jedem se vykoupat, je zde více možností a to pak děláme společně. Avšak z části máš pravdu a je to prostě tak, že někdy se domů třeba i nerada vracím už jen kvůli jeho špatné náladě :( Musíme holt vymyslet nějaký ten kompromis, abysme byli oba šťastni.

ja mam pocit, ze si tak nejak zduvodnujes, proc se k sobe nehodite, aby Ti nebylo blby se s nim jen tak rozejit. Ale to si nemusis zduvodnovat, pokud je vsechno tak jak rikas, tak se k sobe opravdu nehodite a je lepsi si najit nekoho podobnejsiho zalozeni.

Ja znam kvanta lidi, ale pravidelne styky udrzuju jen s velmi malo lidmi, a s nejakym parmenem, co musi kazdy tyden do hospody s 10 lidma, bych fakt nevydrzela, i kdyby byl jinak super (par takovych znam), proste je to jina povaha, jiny zajmy, jiny priority. Proc si navzajem vycitat "proc nejsi se mnou?" ci naopak "proc nejdes mezi lidi?", najdete si radeji oba nekoho, s kym se v tomhle shodnete.

Od takové holky do luftu radši dál. To určitě není dobrá partie pro život, na to nebude spolehnutí. Tu zajímá zábava a plytké řeči.

Jardo díky za Tvůj názor. Jen mám takový menší dotaz: můžeš prosím upřesnit co znamená holka do luftu?

sedavej panenko v koute-to uz lidi poznali ze se miji ucinkem. 90% panenek v koute sedelo protoze musilo a jak sly pod cepec-spadla klec.
Byly z nich vdane zeny vysedavajic na pavlaci ac doma mleko na plotne pretekalo.

To by dnes byla do luftu - podle tebe -skoro každá. Ona nepíše, že se chce JENOM bavit. Mít domácnost v pořádku , milovat svého muže a přitom žít společenským životem to se přeci nevylučuje. Nebo ?

Holky máte naprostou pravdu. Já si nepřipadám do luftu, i když se přiznám od té doby co to tu Jarda napsal jsem se zamyslela jestli to tak náhodou není, ale není. Já prostě jen nechci sedět doma na zadku, čučet na TV, zahrabat se doma s domácími pracmi na celý týden a nedej bože být poslužná :) Je na tom něco do luftu?:)

Který nechce partnerku. Potřebuje holku vlastnit - schvalovat jí kamarády a kamarádky, jestli si může koupit šminky, nové šaty a aby mu byla po vůli, kdykoli si vzpomene - viď, Jardo? Vítej v 21. století a ve střední Evropě.

a neboj-chlapu,co chteji mit doma manzelku-sluzku je fakt malo.
Uz v Recku,Egypte a jinych starych zemi meli muzi postarano o zabavu s zenamy (jejich pravoplatne manzelky musily doma poslouchat a drzet usta,tak to chtela moralka).
Nu,kdyby to ale presne takto muzum vyhovovalo-nehledaly by pak knezky lasky,tanecnice,pevkyne atd.
Tudiz-pouze jakasi vyrcena moralka nekym v davnych casech chce,aby zena doma sedela a jen o pribytek a pohodli muzovo se starala.Vidam takove zeny v satku a v pytli oblecene-(muslimky)muz v cele,zena krok za nim a deti kolem-inu,muz vytahne "sve stado na pastvu)pysne se rozhlizi-toto jsem si poridil, pak je zas zavede do chleva(domu) vyrazi do ulic a jde se potesit s jinymy zenamy.
U nas se zenatym muzum toto nedovoluje,dovoluje se jim pouze ten snatek,takze jejich vyhlidka-tesit se pouze se strhanou zenou,ktera doma sedi a nikam nechodi,je vylozene desi.
Nasi muzi chteji (vetsinou) prijit domu a mit doma rovnocennou zenu,s kterou se da hovorit o vsem a ktera ma taky obcas v necem pravdu.
Tak se Katko neboj a nenech se rozviklat tim ze nekdo ma jiny nazor na Tvuj zivot.na svuj nazor ma prece taky pravo.)))

Znám ze svého okolí plno mužů, co klidně na manželku, která mu skočí do řeči, zařvou: Drž hubu! A ona ustrašeně zmlkne... A nebo, když se doma dohadují, o jakékoliv běžné záležitosti, tak on prostě nařídí: Bude to takhle, a basta!!Nevím, jestli to říkám správně, ale prostě to konečné slovo je vždycky na mužském, protože "je to hlava rodiny". A manželka zmlkne...
Nejedná se vůbec o nějaké staré vykopávky, jsou to lidi kolem 35 - 40 let, je to v nich, výchova z domova, od rodičů, prarodičů.
Dost možná že mnohá taková si pak jen posteskne na Kudlance nebo jinde, ale doma si stejně moc netroufne, aby "ho" nerozlobila...

to je zase realita kazdeho jednotlivce.
V evropskych podminkach ma zena pravo tu hubu nedrzet a pokud je nejak donucovana ji drzet-ma pravo jit a podat zadost o rozvod.
Protoze ta zena vi-ze neni zakon o tom-ze musi doma mlcet a prizpusobovat se vsemu,na co si muz vzpomene.
V zemich,kde to tak neni a zena si musi vse nechat libit,ma za omezenou svobodu zase jina prava,ktera je manzel povinen.Zena v nasich zemi vsak riskuje to,ze kdyz se dobrovolne podridi ve vsem svemu muzi-ten pak prohlasi "ma zena ztratila jiskru" a jde za milenkou a opusti rodinu.

ty si myslíš, že když se nějaká taková ženská sebere a podá žádost o rozvod, oznámí někde, že ji manžel osočuje, že tím má vyhráno?
Dneska jsem zrovna slyšela, že minimálně JEDNA TŘETINA českých ženských na vlastní kůži tohle zažila, že dobře vědí, co je to domácí násilí.
Takže to ber tak, jak to bude ve skutečnosti:
sotva se to on dozví, tak co myslíš, že dál bude? že se jí snad omluví a vyklidí pole? Když dejme tomu ona má děti, je na něm finančně závislá a bydlej v běžném 3+1 paneláku (v tom lepším případě)? To si to pěkně ods-káče...abych byla slušná. A i když je rozvedou, co získá? Myslíš, že jí někdo přidělí byt? Znám jednu, co s rozvedeným manželem takhle bydleli asi 5 let. To bych nechtěla zažít ani hodinu v nejhorším snu. On si tam vodil ženský "do svého pokoje", klidně před dětmi, peníze jí dával po kapkách, vždy poslal jen něco jako projev "dobré vůle", takže vlastně nic a byl nepostižitelnej... A jakej život ta ženská má? Starost o děti, tyhle dennodenní vyhlídky doma, v práci asi taky nebude stát za nic - Myslíš, že ona má šanci se seznámit s někým lepším? že se nějakej jinej najde, kterej by si uvázal ženskou s dvěma dětmi na krk, aby se k němu nastěhovali?
To je totiž ta pravá realita... A proto tolik ženských "drží hubu" i dkyž by ho v duchu ne¨jraději třeba podřízly :-)))

ja tohle vsechno vim-ale ted se nebavime o domacim nasili.To je uplne jina kapitola nez to,co ted resi Katka.
Krom toho partnera chvilinku snad resila i to-zda je do luftu.
Na to jsem ji davala svou odpoved.

Katce i Jasmíně, nechala jsem se unést...
Ale pro Katku: Zkus to, ale než si budeš jista, jestli se opravdu shodnete, tak hlavně nedopusť, abys přišla do jiného stavu. To se pak už všechno rozhoduje podstatně hůř... Držím moc palce, abys se rozhodla správně.

docela by mě zajímalo, jestli byl tvůj přítel vždycky takový bubák, protože jestli ano, tak moc nechápu, co tě na něm přitahovalo, když ( jak sama píšeš ) vyhledáváš lidi, kteří jsou naladěni podobně jako ty. A jestli je tak pesimisticky naložený až teď, není to třeba právě tím, že cítí, že se vzájemně odcizujete, že vlastně pomalu přestává být součástí tvého života ?
My s manželem jsme hodně rozdílného založení, on společenský, aktivní sportovně založený, já nesportovní samotářka, a věř mi, že pokud o to oba stojí a pokud jim to opravdu stojí za to, dá se to skloubit tak, aby jim spolu bylo hezky. Pochopitelně nebrblám, když má akce s přáteli anebo týden zlézá třítisícovky s plným báglem na zádech. Místo toho si spokojeně zalezu s knížkou nebo sudoku, zajdu si do kina atd. Na druhou stranu, manžel se mnou klidně absolvuje nenáročnou turistiku,dvacetikilometrový výlet na kole ( ačkoli on by klidně ujel 120 ) aniž by měl pocit, že se kvůli mě obětuje. Já se semtam taky účastním nějakých těch společenských akcí, není to totiž tak, že bych jeho kamarády neměla ráda, prostě je jenom moc nepotřebuju. A vůbec, když chceme být spolu, vždycky se ještě najde dost jiných aktivit, které vyhovují nám oběma.
Nějak jsem se moc rozepsala, chci jenom říct, že když je vůle a zároveň oboustranná tolerance k jinakosti partnera, tak se společné zájmy dají najít.

rozepsala ses velice dobře. takhle nějak to cítím i já.

Ahoj Katko,
dobře rozvaž, jak dlouho budeš mít sílu snášet bubáka - jestli je to tedy doopravdy bubák,budeš se mu asi postupně nucena přizpůsobit. Můj partner je typ, který skrytě manipuluje a když se mu to v posledních letech přestalo dařit, začal jednat tak, že se při řeči vytáčí až do nejvyšších nejhlasitějších a často vzteklých projevů. Nikdy přitom nezapomene říct, jak moc mě miluje a co dělal a dělá pro mě a pro děti (jsme spolu dvacettři let a děti jsou ve věku 14 a 19).Je to skoro divadelní monolog o jednom nebo více divácích, který mě nesmírně vyčerpává poslouchat. Nejsem totiž konfliktní typ a raději se stáhnu, abych měla klid, čímž krok za krůčkem ztrácím svoji partnerskou pozici.Postupně ve mě částečně umřela úcta a láska a já teď řeším, proč bych vůbec měla v tomto vztahu zůstávat, když vlastně podle něj jsou moje pocity chápány jako útok na jeho osobu. Navíc se obdobným způsobem ke mně začaly chovat děti, především to starší. Podotýkám, že jsem zaměstnaná a doma ještě dělám manželovi veškerou agendu jeho ne zrovna úspěšnému podnikání a k tomu propagaci, což mi zabere hodně času, takže téměř nemám volný čas na svoje zájmy (píšu moje, protože společné zajmy s partnerem vlasně nemáme, mí přátelé k nám postupně přestali chodit, navštěvují nás pouze lidé z manželova okruhu přátel a známých - s těmi ochotně komunikuje a celkem si rozumí). Vlastně je můj příjem stěžejním příjmem naší rodiny.
Bylo mi šestnáct let, když jsme se s mým nynějším partnerem,manželem poznali a byli oba velmi zamilovaní. Po dvacetitřech letech vztahu, který prošel několika těžkými zkouškami, pochybuji nad smyslem dalšího přežívání v tomto vztahu (ano, píšu přežívání, protože nežiji,ale přežívám vedle člověka, který se stále víc snaží potlačit moje názory a osobnost). Dnes jsou děti na manželově straně, protože je pochopitelně neláká být s mámou, která je věčně unavená,ustaraná a nervozní, protože vymýšlí, jak vyjít s penězi,kterých se nám v poslední době nedostává, která v podstatě má dvě zaměstnání a když si dvakrát nebo třikrát do roka vyrazí odpoledne s kolegyněmi nebo jednou za rok na třídenní soustředění basketbalu je jí to za čas vytýkáno(dříve jsem chodila hrát dvakrát týdně,ale poslední tři roky opravdu nemám čas). Navíc jsem se dozvěděla, že o mě šíří řeči, že věčně nejsem doma a moc se o ně všechny nestarám. Vážně už dál nechci takto přežívat.

Takže Katko, vem si mě za odstrašující případ a dobře přemýšlej s kým budeš žít a mít jednou děti.

Ano,mas pravdu,osvobod se a zacni zit.
Deti-ackoliv jsou zmanipulovany-je to jejich svobodne rozhodnuti,na kterou stranu se dat.
Bud casem prohlednou ze byli zmanipulovani,nebo zustanou jako manzel,v tom pripade lip,kdyz zustanou s nim,-budou si lepe rozumnet.

Jardovy termíny "holka do luftu", "dobrá partie" a "plytké řeči" mě celkem pobavily... Jarda zřejmě vede jen hlubokomyslné řeči, jejichž hloubku pečlivě přeměřuje. Nejspíš šuplérou nebo olovničkou..

S mužem jsme prošli hustým obdobím, a pak se nám to povedlo ustát.Jen to, že sedíme pořád doma, že je vzteklý a dlěá si ze mě hromosvod a že mi pořád říká, co mám dělat, mě nekonečně otravuje a deptá. Dala jsem mu, co po mě chtěl, i víc, ale on mě nedal to, co chci po něm já:úctu,respekt a toleranci. To bych řekla, že vám Katko ve vztahu chybí taky.

i ted nebo -"pred tim"?

Také si, Katko, myslím, že by ses neměla nechat vydírat výčitkami. Nikdo není odpovědný za nálady svého partnera a nikdo není kašpárek, co musí partnera rozveselovat, když má (partner) špatnou náladu. Pokusit se o to můžeš, pokud chceš, ale není to tvá povinnost. Kdyby byl tvůj partner vyrovnaná samostatná osobnost, tak by tě k tomu výčitkami nenutil...

Abych se priznala, tak ja to vidim tak pul na pul. nemyslim si ze Katka je jen optimistka a vecne slunicko, taky si nemyslim ze jeji parnter je nabruceny bubak.
Spis si myslim, ze Katka je spise povrchnejsi a jeji partner je premyslivy introvert ktery vse hluboce proziva.

Katka ma rada porad stejnou spolecnost, ktera se schazi v hospode nebo hraje squasch. Jeji partner by rad neco hlubsiho, popovidat si o smyslu sveta, o tom jak prozit zivot a co je jeho podstatou. Mozna ma rad hory (jako kazdy introvert) a rad se utika do hloubky sveho nitra kde hleda proc a nac. Myslim ze mu je zrada cizi a urcite by za Katkou stal v dobrem ci zlem kdyby se neco stalo. Mozna je inteligentni a tak vidi dal nez ostatni. Nema si s "veselou spolecnosti u squasche" co vykladat. Zavreny nekde ve smradlave telocvicne a delajice nesmyslne a smesne pohyby.
Vlastne ho chapu. Ja jsem taky introvert. Mam rada spolecnost a umim se bavit. Ale to musim uplne jasne vypnout hlavu a jet jen na ctvrt mozku. to muz byt pro mladeho kluka totalni ztrata casu!
At si Katka hleda zabavneho spolecnika, ktery vyklada vtipy a centrem spolecnosti. Ovsem otazka je jak dlouho ji to bude bavit. Ten vnimavy a hloubavy kluk ji zustane verny a oddany treba cely zivot. A nikdy ji nepodrazi.

Hm.., jsem taky introvert, a s horami nemám vůbec nic společného...( Z toho plyne, ne každý introvert miluje hory...)

Představa, že zábava a smysl pro humor jsou vždy spojeny s povrchností a snad dokonce i s hloupostí, zatímco vážnost a nedostatek smyslu pro humor je způsoben přemýšlivostí, "hloubkou duše" či dokonce vysokou inteligencí je omyl a klišé v jednom...

Minnie, jezkovy oci. Rekla jsem mozna :o) A mozna taky ne. Ze to neni tak jednoznacne. Pul na pul. Muze to byt a pak uplne jinak. A bubak nemusi byt bubak, a slunicko nemusi byt slunicko. Tak jsem to myslela :o) A snad jsem nekoho neurazila. A kdyby ano, tak to snad prezijete ve zdravi.

Nějak nechápu koho bys mohla urazit?! Já jen nesnáším schématické myšlení, všechna klišé, předsudky a zažité vzorce...Protože většina lidí nepřemýšlí a používá jenom je...

Kdyby byl byl Katčin přítel tak hloubavý, inteligentní a introvertní filosof, jak se domníváš, zabavil by se sám a svou přítelkyni by neotravoval výčitkami...

V tomhle případě nejde o to analyzovat kdo je jaká povaha. Jde o to, že pokud Katka chce zajít do hospůdky nebo na sqash, není od přítele rozumné, že jí to vyčítá. Katka by se neměla měnit podle toho, jak si to přeje její přítel. Oba partneři by měli mít kromě vzájemného vztahu i další zájmy a přátele. Dobrý vztah může vydržet delší dobu, jen když si oba partneři dokážou od sebe "odpočinout"...

Minnie, ale Katce je jenom 22 a jejimu priteli nebude asi o moc vic. Ja si to tak trochu umim predstavit. Kdyz on by chtel byt s ni a jen tak se s ni "nudit"m spolecnym rozhodvorem treba pri prochazce prirodou a ona potrebuje smich a legraci v hospode. Otazka je jak vyjadri svoji litost, ze ona odchazi do spolecnosti kdyz by on by moc rad byl s ni. Co asi muze rict: nechod tam, bud se mnou. Proc jdes zase pryc. Co ja vim? ma mlcet, kdyz mu je to lito?

Myslim, ze je fajn kdyz maji oba partneri konicky. Ale ve smyslu hobby. A sezeni v hospode neni konicek, nejaka tvurci cinnost. To je zabijeni casu. Obcas je to fajn, taky se rada pobavim. Ale nemela by to byt jedina zaliba Katky. Mela by mit i jine konicky. Treba neco co by bavilo i pritele. Urcite by se neco naslo co by je mohlo spojit. Ale fakt si neumim predstavit introverta jak se bavi v hospode u sqashe s veselou rundou vtipalku.

jezis neskatulkuj,prosim.Ja jsem introvert,-miluju hory (cim vyssi,tim vic)a presto obcas mam rada spolecnost,ba jak jsem jiz psala,dela mi dobre byt obcas i stredem spolecnosti a to jak rikas o hospode ze tam neni nic tvurciho-to prosim Te neskatulkuj taky.Hele,vis kolik tvurcich napadu vznikne v hospode?Nezalezi na miste ale na spolecnosti a vetsi spolecnost neni vzdycky jen o povrchnim vtipkovani.A jak psala minnie,to ze nekomu vycitam a otravuju ovzdusi-to neznamena ze jsem hluboce premyslivy introvert,to znamena ze jsem votrava.
A ze je mu to lito ze partnerka se umi bavit a on cumi jak vyrazeny pojistky?
-Tak at s tim neco dela a nevotravuje.

Jasmino :o)) NO tak nejak. Zrovna v patek jsem se namazala pod obraz bozi pri ochutnavce asi 20 vzorku a byla jsem stredem pozornosti a ostatni se malem zalkli smichem. Ale na druhe strane mam pocit ze jak starnu tak nejsem tak hluboky introvert a ze se umim odvazat.
Copak jde vztahu jen o to zda je ten druhy zabavny? Vetsinou je pak zabavny smerem ven do spolecnosti, ale doma skutek utek. Casem.
Skatulky, skatulky hejbejte se a prohodte se :o)))

Zábavnost, nebo-li smysl pro humor je pro mě (a nejspíš i spoustu dalších lidí, soudíc podle seznamovacích inzerátů) jednou z podmínek dobrého dlouhodobého vztahu. Tam kde není sranda, nastupuje nuda, šeď, nedostatek nadhledu...a to je začátek konce...

Minnie, nevim kolik ti je let ale ze srandy se clovek nenaji. A moc mi nepomuze kdyz se jde partner bavit protoze musi a nemuze si jinak pomoct a ten druhy treba sedi doma s detmi a musi taky (opet skatulky hejbejte se :o))))
Me to prijde spise hrozne najivni, kdyz nekdo dava na nejvyssi pricku pozadovanch vlastnosti smysl pro humor misto toho, aby tam dal splehlivost a zodpovednost. Zasmat se umim pri nejhorsim i sama sobe, ale kdyz neni na partnera v spoleh a nekde ho honim po zabave tak mam problem.

ze Katka je zrovna komik?
Ja vim Radko,co chces rict,uz je znam taky-komiky u stolu ci na podiu,obecenstvo cura smichy.
Cim vetsi komik,tim vetsi depresiomaniak doma.Ale dobri komici-jsou vyjimka.
Vetsinou clovek s talenty vyvazenymy hleda sobe podobnyho,vyrovnanyho.
Netreba byt komik,staci se umet zasmat a kdyz to ne-tak aspon se netvarit jak tlacici na WC.

cozpak Katky chlap je doma uvazanej u deti a Katka rajda po hospodach?
Na zodpovednost je snad zatim cas,ne?Ani nejsou oddani.

Taky bych nemusala psat nic :o)) Ale tak nejak se mi nechce litovat Katku a odsoudit muze - suchoparka.
Mozna proto, ze tohle schema bylo moje vlastni v dobe meho mladi. Ja vesela divozenka, co se hrozne rada bavila a muj muz, tichoslapek se svojimi tichymi konicky (znamky, sachy, folkova muzika). Jen nahoda rozhodla ze se vezmeme. Casem jsem zjistila ze moje spolecenskost byla spise neschopnost vydrzet sama se sebou a na mojem muzi jsem nasla a ocenila tisice dobrych vlastnosti rafinovane ukrytych v jeho nitru. Taky jsme nasli spolecne zajmy, v kterych jsme se sesli i kdyz to slo ze zacatku ztuha.

MUj nestarsi syn je taky uzavreny a tichy kluk. Ma jen par kamaradu, vlastne jedineho kteremu bude verny snad so smrti. A divku ma pravy opak sama sebe. Veseleho smiska.
Mozna proto jsem to vzala tak trochu osobne. Ten spolecensky typ muze casem zvaznet a hledat sam sebe. A ten vazny typ muze casem rozkvest a byt s nim sranda. (s mym muzem je sranda teprve po dvaceti letech manzelstvi, mozna jsem si do te doby myslela ze ta vesela kopa jsem ja a ono to bylo naopak :o)))

Jasmino, k Dneska bodujes:o))) Myslela jsem to naopak. Ted ji suchoparek vadi a chtela by zabavneho. Az bude mit zabavneho tak se treba bude divit, az pujde na lamani chleba. Mit male deti a kazdou noc k nim vstavat neni moc vesele. A ti co se radi bavi s tim treba muzou mit problem (ale nemusi) Ja znam hodne chlapu kteri fakt nevidi duvod, kdyz chodili s kamarady po hospodach proc by s tim meli prestat, kdyz jejich zena je tehotna nebo na materske. tohle jsem ja doma nemusela nikdy resit. naopak jsem chodila ven, kdyz jsem chtela. Samozrejme jsem byla vyprovodena hramdou vycitek ale opecoval poctive :o))) Vzdyt mel smysl pro zodpovednost :o))) A neutek.

jak jsem psala uz svuj prvni prispevek-Tvuj muz vidno ma a mel sve konicky.
Mozna ze Katka nevydrzi zustat sama se sebou,jiste i to muze byt jeji kus charakteru.Ale at si k tomu dojde sama.
Prirodni zakon je to-cim vic nekam druheho strkas-tim vic se Ti vzepre.Cim vic druheho uvazujes-tim vic se Ti skube.
Bozi zakon je o svobodne vuli,neni nad to,kdyz zjistis,ze by jsi se mela chovat jinak-z vlastni vule,ne ze Te nekdo bude furt poucovat,sekyrovat ci vycitat a nutit.

Jenze je rozdil mezi sekyrovanim (coz je oblibena cinnost hromady zenskych - skatulky :o))) a smutnou vycitkou ze ten druhy neni se mnou kdyz bych si to ja tak pral! Jde taky o miru toho zvisani se. A jsme opet u toho. Ja se nezvisam a priznam se, ze zvisani nesnasim. Presto jsem byla ochotna to u meho partnera tolerovat protoze jsem postupne zjistila ze ma hromadu jinych a skvelych vlastnosti, ktere tohle zvisani dorovnaji. Ze me prece nejaka vycitka nepolozi a ze nehodim flintu do zita jen proto, abych nemusela koukat na ukrivdeny oblicej. Oni ti nezavisli taky maji svoje muchy. Alespon ja se sebou bych moc nevydrzela a tak vysoko kvituji memu partnerovi ze on to vydrzi. A pri tech vycitkach ma nekdy pravdu :o)) Nekdy... Nebo porad casteji?

jak a co a jak moc ji vycita a kde je mira v Katcinych radosti.
Radko,proc by si Tvuj muz zrovna naopak nemohl blahoprat ze Ty to vydrzis s nim?
Jetlize Katka uz pomalu nerada chodi domu z duvodu,ze tam zas najde kyselej gesiht,pak to nezdrave s tim vztahem vypada.Neni kazdej chlap-jako Tvuj muz jakoz neni kazda zena jako Ty.Neni pouze jediny vzor vztahu.
Mam kamosku taky pod tlakem vycitek,uz jsem se o ni zminovala jinde a ona se nechava utlacovat-aby neublizila.
To ze na mne a ostatni kamosky nema cas-budiz,nelpim na jejich navstevach.
Ale to ze ztraci sama sebe,svou zari co mela (byvala slunicko)a naposledy,kdyz prisla k nam po par mesicich,zacala mne kritizovat a davat rozumy (nebyly to jeji rozumy)....to u ni vidim jako negativni,jojo,ten jeji je taktez bubak a neustale ji neco vycita,samo ze i jeji zname a kamaradky.A ji vidim-ohnutou,ne jeste zlomenou ale nema k tomu daleko.

Jasmino, to mi je fakt lito. Vztah by mel byt vyrovnany. Vycitky - nevycitky. Kazdy zavislak ma svoje metody jak chce toho druheho nekam dotlacit. Nekdo vycituje, nekdo ignoruje a nekdo nasladle podlejza. Ale vzdycky je jen jedna jedina moznost reakce. Odpalkovat s naprahem. Aniz by to hlubokomyslne resila.

odpalkovat,panvickou nejlepe.)))))muze byt i tenisova raketa.
Teda ja bych toho jejiho opravdu neresila hlubokomyslne.Boze!Kdyby to byl aspon krasnej chlap!!Kdyz je zena ujimana nejakym nadsamcem,tak ma aspon jeden duvod si nechat libit ujmy....

Jo jo, ono se lehce řekne - vztah by měl být vyrovnaný...! Většinou není. Měl by být, ale není. Taky jsem společenská, veselá, mám přátele, tři nejlepší kamarádky už 27 let, tři děti a muže bubáka. Není to vztah vyrovnaný a nemůže být. Já mám ráda lidi a vzruchy a život a cestování a smát se a jít si posedět a návštěvy.. a přitom nejsem do větru. Jen jsem extrovert a zakoukala jsem se do modrejch očí introverta. Takového dokonalého bubáka, co nemá rád lidi a je furt naštvaný a všichni ho nasírají a nikomu nevěří a je negativistický a ... děsně prudí a otravuje nám všem život. Je to boj mnoho let s jeho povahou a samotářstvím a on jen "krtkuje" a je čím dál víc sám. On je rád sám a daří se mu to, ale mě do toho - naštěstí - nedostal. Jezdím na všechny dovolený s třema dětma sama. Od stanování před dvaceti lety, přes jízdy 1300 km za volantem do Itálie, po lety - už jen s dcerou - do USA nebo Thajska. Jeho životní heslo je "Máš sedět doma na prdeli a nemáš nikam courat...!" - a myslí tím, hlavně se o něj starat jako jeho maminka a nestarat se kam chodí, co dělá a být furt doma. Na prdeli! Moje životní heslo je jiné, diametrálně odlišné: "Nemám sice orientační smysl, ale raděj zabloudím, než bych nikam nešla...!" Život se má žít a veselit se a nepromarnit ani minutu. Chtěla jsem to strašně s ním, strašně moc, milovala jsem ho nesmírně, opravdu. Ale láska samotná nevyřeší velkou rozdílnost povah. Je to trápení mnoho let, zamilovanost vystřídá každodenní rutina, starosti.. a ON nikdy nebude jiný. Bubáka nepředěláš v kamaráda. To co se mému muži na mě líbilo při seznamování a chození, to je celá léta manželství na obtíž. Ale nemůžu být přece bubák jen proto, abysme tady byli nasraní dva... posléze tři, čtyři, pět...! A jak by k tomu přišly ty děti?
Katko, zdrhej od bubáka, dokud je čas.. - to je moje rada z vlastní zkušenosti.... Držím Ti palce...

Osobně bych k tomu dodala, že Katce je teprve 22 let a v tomhle věku má právo hledat toho pravého, který jí bude nejlépe vyhovovat. Na druhou stranu nevím, zda rada "vyprdni se na něj" je tou radou nejlepší. Rozdílnost povah v tomto směru nemusí znamenat, že vztah nemůže fungovat. Pokud si ti dva rozumí v jiných sférách, mají nějaké jiné společné zájmy či aktivity, mají pocit sounáležitosti, jsou naladěni na stejnou vlnovou délku (nevím jak jinak to popsat), tak tuhle rozdílnost mohou překlenout. Hezky to napsala Míša2, naprosto s ní souhlasím, že je to dost o toleranci. Když ta tolerance chybí, vypadá to pak jako v případě Janiky anebo Lídy. Pokud má partner majetnické sklony, může takové Katce udělat ze života peklo. Jenže to my od stolu neposoudíme, nad tím se musí zamyslet právě Katka.

Koukám, že se to tu vážně dost rozjelo. Už asi hodinu čtu Vaše názory a rady. Dost mi to pomáhá, přemýšlím nad tím vším a tak si říkám, že rozhodně spousta z vás má pravdu, vzhledem k Vašim zkušnostem, kterými jste si za život prošli či viděli u jiných.
Asi nejvic se však vidím v tom co popisuje Lída. Řekla bych, že jsem tak nějak stejně naladěná jak ona :)a to samé mám jak ona s manželem, jen s tou vyjímkou, že přítel nemá až takový názor "máš sedět doma na p*deli a nemáš nikde courat". On je rád, že se bavím, směju a jsem veselá a mám dobrou náladu, jen je mu líto, že to není s ním:(
A ještě jedna věc naprosto ve všem ostatním mi vyhovuje, je spolehlivy, ohleduplny, tolerantni, nalazen na stejnou vlnu... prostě jinak nemám co vytknout.

Původně jsem už nechtěla psát, ale když jsem si přečetla pár posledních příspěvků do diskuze, tak celkem koukám.

Tak zaprvé se mi nelíbí, že z Katčiného partnera tady někteří dělají hrozného uzurpátora, starého morouse, který ani paty z domu nevytáhne a od Katky žádá totéž... Navíc ty předpovědi o tom, že se z něj stane tyran jsou na můj vkus taky trochu drsné. Podle mě člověk, který leze na horostěně, zase takový pecivál nebude. Ostatně sama Katka v posledním příspěvku píše, že on jí nijak nezakazuje, aby chodila pařit s přáteli - jen je smutný, že není s ním. Ono totiž, co je už vyčítání? To, že řeknu, že mi něco vadí, že mě něco mrzí, že se mi něco nelíbí? No já nevím... Podle mě je to normální komunikace mezi dvěma lidmi. Spíš (na základě vlastní zkušenosti) mi připadá varovné, když tomu druhému řeknu, co mě ani ne tak vadí jako spíš mrzí, a on to klidně dělá dál a kašle na mě... Tady pak buď láska končí, anebo jde o tak neslučitelnou povahu, že je to do budoucna zralé na želví slzy na jedné či obou stranách... a je tedy lepší se poohlédnout jinde. Myslím, že nám tady vůbec nepřísluší posuzovat, jakou intenzitu ty přítelovy projevy mají, jestli je to normální konstatování případně i se smutnýma očima, nebo už kňourání či dokonce vydírání, protože to ví jen Katka (a i ona to může vnímat zkresleně). No stejně - s ohledem na její poslední příspěvek si myslím, že to tak strašné nebude. Já bych byla taky smutná, kdyby můj partner byl pořád v pryč, beze mě, s lidma, se kterými si já nemám a nikdy nebudu mít co říct (nebo tolik co říct) jako on...

Jo a souhlasím s tím, co napsala Míša 2 i Míša. Věřím tomu, že kdo chce, tak se snaží. Skoro mám z toho pocit jako Johanka - že Katka spíš hledá důvody, proč dál NE. Jasně, je mladá a jestli jí ten vztah nevyhovuje (z jakéhokoli důvodu), je čistě její věc, jestli se rozejde nebo ne (za to bych ji rozhodně neodsuzovala).

Kdybych to měla shrnout, můj dojem z toho je, že ten rozchod je fakt nejlepší. I když si myslím, že to, co Katce vadí, není tak hrozné a při troše dobré vůle by se to dalo nějak vyřešit, tak si teď spíš říkám, že bych nechtěla být v pozici toho kluka. Ne, že bych na věc měla tak drsný a nekompromisní názor jako třeba Jarda, ale napadá mě: Proč by se měl on scházet s lidmi, se kterými nemá nic společného? Proč by ho někdo měl posuzovat jako hnusného pesimistického a majetnického morouse? Proč by měl být stále sám? Proč by nemohl mít holku, která s ním bude dělat to, co baví i jeho? Věřím, že leckterá žena má zase špatnou zkušenost s někým, kdo chce příliš mnoho svobody a nezávislosti ve vztahu, a ocenila by takový "domácký" typ. Myslím, že já třeba patřím mezi ně. Tím Katku neodsuzuju, prostě jen: Každému, co jeho jest!

omlouvám se za kouskování: spolehlivost, ohleduplnost a tolerance není zase až tak běžná vlastnost a je třeba si jí vážit. Protože jednou třeba můžeš mít kluka, který sice bude pořád něco podnikat, ale ty výše uvedené vlastnosti mít nebude. Myslím, že životní priority si hodně lidí stanoví právě až na základě životních kopanců - pro mě je právě spolehlivost a ohleduplnost na prvním místě. Pak jsem ochotná zkousnout i ty odlišné zájmy.

...jako Misi, Gita a Radka, zvlast po tom poslednim upresneni. On to asi nebude zadnej neprejicnej bubak, ale normalni citlivej kluk, kterej chce zazivat prijemny sblizeni se svoji partnerkou, chce s ni prozivat hezky veci, nepotrebuje k tomu davy lidi.

My s partnerem zijeme tak nejak spolu a pro sebe, vetsinu casu travime sami dva (delame doma a parit nechodime, navstevy taky neprehanime), protoze nas to proste nebere. Kdyz on jde jednou za rok treba na sraz tridy nebo jede s chlapama na bezky (ja to jejich tempem fyzicky nezvladam, ne ze bych vylozene nechtela), tak mu to samozrejme preju a nenadavam, ale proste je mi to lito, ze ten cas nejsme spolu. A kdyby to delal kazdy tyden, bylo by mi to lito jeste vic. Zvlast kdyz by mi opakoval, ze chodit parit je prece normalni, tak bych bud vycitala, nebo mela trauma, ze ja teda asi normalni nejsem a stal by se ze me popisovany morous. Taky nevidim duvod, proc by mel chodit do putyky s lidma, se kteryma si nema co rict, a taky proc by mel chodit s holkou, ktera pul veceru v tejdnu travi jinde, kdyz by si moh najit takovou, co to vidi stejne jako on.

Znam pary, kde jsou akcni a podnikavi oba, parit ci sportovat chodi bud spolu, nebo kazdy zvlast, a pohoda (a nezmenilo se to ani ditetem, proste kde je vule, jde vsechno). A znam takove, co jsou spolu zalezli jako my a taky pohoda. Ale pokud je kazdy jiny a kazdy ma jine predstavy o idealni naplni volneho casu a mnozstvi casu spolecne straveneho, tak to fungovat nebude nebo to bude trapeni aspon pro jednoho z nich.