Jednak je to regulérní zneužití pravomoci veřejného činitele a jednak se ten, s kterým emoce cloumají, daleko nedostane. Takové věci je třeba přijímat s chladnou hlavou.

     Ale to jen na okraj, chci vám povědět o svém zvířátku. Chovám totiž potkana – vlastně potkanici J. 
     Jak jsem k ní přišla? Jeden pán, kterému jsem docela pomohla (nebudu říkat jak, protože to  není důležité) se mi chtěl za každou cenu nějak odvděčit. Skoro nic neměl – a měl moc rád zvířata. Na psy neměl prostor ani peníze a tak choval potkany. Protože ovšem ze zásady žádné úplatky ani odměny v podobě alkoholu a nevím čeho ještě, nikdy neberu, přinesl mi nádherný dárek – když se narodily jeho potkanici potkáňátka, donesl mi vybrat z pěti krásných myšinek. Čtyři byly černobíle skvrnité, ale jedna byla celá černá. A nerejdila v té krabici jako všechny ostatní, ale seděla v klidu a koukala na mě. To bude filozof a myslitel! (zaradovala jsem se jako F. Ringo Čech, když si šel vybírat svého dobrmana. Když jsem posléze vzala myslitele do ruky, viděla jsem, že je to vlastně myslitelka… A myslitelka mi hned zalezla do rukávu, usalašila se  tam a odmítala i přes mé snažné prosby tento prostor opustit. Bylo jasné, že my dvě jsme se hledaly, až jsme se našly. Tak jsem přišla k své myšince…

     Když přijdu ze služby, dám si ji na klín, a chovám ji a ona přivírá očíčka a přestane hýbat čumáčkem i fousama, a je na ní vidět, jak se jí to strašně líbí... a já jí drbu za ouškama, nebo koukáme spolu na televizi a ona buď usne, nebo se myje, sedí mi na rameni a jak se vehementně olizuje, tak mi občas blízne na ucho... Nebo okusuje piškot a drobí mi ho do klína a já se vůbec nezlobím:).  

     Kdyby jí chtěl někdo ublížit, asi bych mu usekla mačetou hlavu J. A točí mě, když mi někdo říká, že je to hnusná velká myš s olysalým ocasem. Žijeme spolu v symbióze – to zvíře si nechá ode mne líbit absolutně všechno. Já od něj taky. Jsem prostě součást její smečky, a myslím, že ne vůdce, ale rovnocenný partner. Naše smečka má totiž jen dva členy. Na ostatní obyvatele domácnosti svorně kašleme a do smečky je nebereme. Život s tvorem, kterým ostatní opovrhují a ohrnují nad ním nos, je prostě skvělý. Tvor má olysalý ocas, velké bílé tlapky, žluté zuby, dámy při jeho spatření vyděšeně piští a pánové se otřásají odporem. Jmenuje se Dafné. Krásné, krásné jméno.

Miki, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk