Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Když jsme se rozhodovali, kam na poznávačku, vzali jsme si k ruce globus Evropy a zjistili, že nám zbývá Andora, Portugalsko, Albánie a Turecko. Netřeba zdůvodňovat, pro co jsme se rozhodli. Jen jsem měla trochu strach z těch jejich tureckých záchodů. Zbytečně, zcela zbytečně a nádavkem jsme se pak velmi hanbili za ty naše, české veřejnoprávní WC...ty jejich byly vesměs obložené mramorem, minimálně tříkabinkové, perfektně vybavená předsálí, květinková výzdoba, navoněno – a všude čisto jak na operačním sále.

     Zcela ve stínu těchto dojmů pak zůstaly zbytky dvou divů světa – krom pyramid už na světě není nic. A tady Artemidin chrám sice v podobě posledního sloupu, ale JE TAM JEŠTĚ, a Mauzoleum v Halikarnasu, sice v rozvalinách, ale JE a můžete si na něj sáhnout. No ale co to je proti WC...

    Nevýrazně působí mohutný hrad v Bodrumu, který přežil od temného středověku, nedobytný, s osmanskou, francouzskou a anglickou věží, obležený turisty z celého světa, dominanta z turistických katalogů. A co teprve chudinka Kappadokie, jediný takovýto bizardní kamenný útvar na světě, sloupy útlé i širší, opuštěné podzemní křesťanské svatyně, i dosud obydlené skalní bytové jednotky. Ono je to dost kontrastní, 2+1 vykutané ve skále, opodál se popásá oslík, domů spěchá žena zahalená v černém čándoru jen oči jí koukají – a nad dveřním závěsem s motivy bojů Sultána Nádherného je přibitý ohromný satelit...

    No, o Pamukale, dalším světovém unikátu kaskádových vápencových nádrží s vlahou vodou se už ani zmiňovat nebudu. Rovněž tak o tančících derviších z Konye, nebo Istambulských památkách – může Hagia Sofia, takový chrám sv.Víta po turecku, konkurovat mramorovému komplexu záchodů v památníku Atatürka ? Nemůže. Na solné jezero jsem už zapoměla úplně, kilometr čtverečný soli obrostlý jakýmsi fialovým porostem, no bóže.

     I z autobusu bylo vidno, jak zajímavě se zde mísí "předtím" a "potom". Takové panelákové sídliště, ale hezké, domy nejvýše 4 – 5 patrové a rozmanité, žádné architektonické UNI a mezi nimi vykukují minarety.Takže šest paneláčků – minaret, sedm paneláčků – minaret – tak jde jejich sídliště. Velice kontrastní. Nebo: silnice rovná dlouhá, předlouhá, po cestě potkáte jen pár benzinek, pasáků ovcí a koz, ale u každé druhé benzinky opět minaret. Každý muslim se MUSÍ mít kam jít pomodlit a porozmlouvat se svým bohem.

     Nakonec se zmínim o zajímavosti jejich hospodaření. Národní stříbro – onyxová výrobna, výrobna kožených oděvů a kobercárna, nesmí přijít do soukromých rukou, natož pak do zahraničních. Stát je dotuje, slevuje jim z daní a všemožně podporuje. Chce zachovat nejen ráz zmiňovaných výrobků, ale hlavně tyto produkce jako takové vůbec. I zakoupili jsme malý modlitební kobereček výrazného orientálního vzoru, dva nádherné onyxové kousky, a na kůži nám již jaksi nezbylo.

     Na závěr mohu říci : "Kdybych to byla byla bývala věděla, jelo by se tam už dřív !"

     Navštivte lidi ty Turky, sice bych tam bydlet nemusela, ale třeba jenom potkávat zahalené ženy v jejich prostředí – a to prostředí, to je fakt síla – má svoje orientální kouzlo. O útisku muslimských žen se hodně povídá, vím o tom, sleduji to.

     Jedná se dnes ale spíše už o jiné islámské země, Jemen, Zajordánsko, Afghánistán, Irak, Irán a tak. Turecko už je dál a upozaděně nám ty Turkyně nepřipadaly. Jen ještě bývá zvykem, že muž si nesmí vzít manželku proti vůli rodičů, to neexistuje. Jen ve velkých městech. Taky musí mít vybavený byt a slušný příjem, ženění chtivý muž. Možná by se tam našlo dost párů, které by nám sem mohly napsat svoje velká trápení....

Wendy

P.S. Takže asi tak. Až budete listovat v katalozích cestovních kanceláří, nepřehlédněte TURECKO.

linkuj.cz vybrali.sme.sk