Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Po narození syna to ovšem začalo nabývat na intenzitě. Já permanentně unavená, usínala jsem s malým, kdežto manžel stále pracoval v noci a přes den spal. Vídali jsme se minimálně a já bláhová si tou dobou namlouvala, že to je vlastně dobře, protože si jsme vzácní. Možná, že někomu to vyhovuje, ale bohužel,  my jsme se začali poznenáhlu odcizovat, protože jsme spolu byli tak málo. Pár let to fungovalo, ale oba jsme přehlédli průvodní znaky vážné krize – žádný sex a co především, žádná komunikace.

     Dnes už vím, že komunikace je alfa a omega vztahu. A když jsem pak komunikovat chtěla, bylo pozdě, on už nechtěl. Byl přesvědčen, že chodím spát se synem, protože s ním večer nechci být – nebylo a není tomu tak. V podstatě se synem ve stejnou dobu chodím spát stále, televize mne neláká a nikdy nelákala, knihu si vezmu do postele a ráno vstávám brzy a bez problémů.

     Zkrátka když nenaspím svých osm a půl hodiny, není se mnou rozumná řeč. Manžel, dneska už bývalý, naproti tomu stále pracuje v noci a když večer přijde, je většinou tak „rozjetý", že si stejně ještě sedne k počítači a spát jde bůhvíkdy. To mne za manželství nesmírně vytáčelo... Že to tak je, vím od syna, který u tatínka samozřejmě občas spává. Vím, nemohl to být ani zdaleka jediný problém našeho vztahu, ale rozbuška to bezesporu byla. On je extrémní sova a já extrémní skřivan.

A co vy, myslíte si, že se to dá zvládnout?
Elegantně a s láskou?
Snad dá, nám se to ale nepovedlo....

Eva

linkuj.cz vybrali.sme.sk