Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Nazrál čas pro pořádek, neboť chlívek v dceřině pokoji překročil horní hranici v kategorii chlívek a přešel do kategorie humus. Dle mých soukromých propočtů se v některých hůře přístupných částech pokoje (pod postelí, v šuplíkách psacího stolu) vyvinuly fungující civilazace. Poté, co jedna z nich (buď ta na zbytcích svačiny nebo ta ze spodního prádla) zahájila lety do vesmíru, rozhodla se manželka zakročit. Moje drahá polovička má vůbec velmi zvláštní přístup k dceřině pokojíčku.

     Manželka (v našem případě vláda) dlouho a systematicky bagatelizuje narůstající problémy (bordel) v ekonomické sféře (dceřině pokoji) zaviněné laxním postojem ekonomů (dcerou). Je to o to udivující, že manželka (vláda) problémy nepřipouští, přesto že já (opozice) na ně neustále upozorňuji. Místo toho mi předhazuje mé dávné neúspěchy, snažíc se naznačit, že ty současné jsou jejich přímým důsledkem. A tak jedinný, kdo z bordelu v ekonomické sféře (dětském pokoji) těží je... divte se, pes (lid).

     Jedině nepořádek a nepřehlednost mu dává netušené možnosti v oblasti kradení zbytků jídla a věcí vhodných k vlastní zábavě (dost podobné šedé ekonomice a černému trhu, není-liž pravda?) a získávání zapomenutých plyšáků použitelných jako "sexbrousky" (kdo má doma psího puberťáka, ví o čem mluvím). Takže máme nastolenou výchozí situaci... Tento stav je dlouhotrvající a dlouhodobě neřešený, přestože v jiných oblastech manželka (vláda) neustále napadá drobné nepořádky na mém (opozičním) psacím stole.

     Bodem zvratu se stal okamžik, kdy dcera napochodovala do obýváku s požadavkem na nákup nové blůzy, neb už nemá žádnou čistou. Manželka se zarazila a prohlásila, že před dvěma dny jich vyprala a vyžehlila celý stoh (velmi pikantně se to podobá požadavkům na další státní dotace poté, co již byly poskytnuty). 

     I vyrazila má drahá polovička ukázat dcerunce, kdepak že ty dotace... ééé... blůzy jsou. To, nač v pokojíčku narazila... v tom by zmizela dotace i s ministrem financí a ne jen několik blůzek. Na maželčinu obhajobu uveďme, že předpokládala určitou vypělost dceřinu a vzhledem k jejímu věku i schopnost udržovat své věci pořádku. Samozřejmě – na úrovni osmi let.

     Za příšerného křiku manželky (vlády) a nářku dcery (ekonomů) se začal pořádek v ekonomice. Já to vše sledoval z povzdálí a snažil se neušklíbat. Pes (lid) s očima navrch hlavy pobíhal sem a tam a co chvíli vyběhl z pokojíčku s kusem tatranky či svými (v dceřině nepořádku pracně ukrytými) granulemi (teď zrovna s nějakou běží... aha, tahle... snad ročník 2003... to byl na granule dobrý rok) a piškoty.

     Celé tohle "dělání pořádku" doprovázejí manželčiny výkřiky jako: Tady zavládne režim jako řemen... když to nejde po dobrým, pude to po zlým... bude facek jako potlesku v Národním (přitom svou jemnou nožkou rozšlápla nějakou, na zemi volně loženou, kazetu. Sedam dana... budiž Karmě země lehká... vyjadřuji nad tou kulturní ztrátou lítost... od ucha k uchu).

     Do toho všeho brečí dcera a pobíhajíc po pokojíčku a snažíc se zachránit alespoň část nashromážděných pokladů (to má dědictví po svém pradědečkovi z manželčiny strany... vetešnickej gen, kdo to máte v rodině, určitě chápete, co myslím) a velmi, ale velmi důležitých věcí jako například kousky polystyrénu, dva měsíce starý TV magazín, prázdnou lahvičku od laku na nehty (tu jsem já sám osobně už jednou vyhazoval!), vlasy od panenky (?), přední kryt od mobilu, 5 metrů traktorového papíru z počítače, vybité baterky ... a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Teprve kdesi v zadu (hluboko daleko) byly nalezeny ztracené blůzy, které, na rozdíl od dotací, jen těžko... vysublimují. 

     A potom, konečně, nastává kýžený okamžik, kdy zavládne klid a jediné, co napovídá o proběhnuvším uragánu, je hromada... čehosi uprostřed pokojíčku, z níž dcera, pod dozorem své milující maminky, vytahuje různé věci a ty pak ukládá a zároveň se snaží (i přes pohrůžky násilím), propašovat zpět do temných koutů k likvidaci určené poklady. Výsledným efektem je otřesené sebevědomí dcery (ekonomického managmentu), spokojenost manželčina (vlády) se svými schopnostmi, moje (opoziční) spokojenost, s tím, že jsem měl pravdu, což ovšem nikdo nahlas nepřizná a psí (lidová) spokojenost s plným břichem a vyhlídkami na nové možnosti, které skýtá fakt, že brzy, velmi brzy se začne v pokoji (ekonomice) formovat bordel nový, s novými temnými zákoutími.

     Konec konců, co je je vlastně pořádek? Jen nula na stupnici nepořádku... 

Jón Kixx

linkuj.cz vybrali.sme.sk