Nechtěl se ženit ani dítě jsme zatím neplánovali. Možná, že i ten náš dům ho ke mně vázal víc, než chtěl a asi se toho polekal a udělal tu blbost… Zahnul mi a po 14 dnech s ní mi to řekl. Byla jsem z toho zničená, ale řekla mu, že ho mám pořád ráda a dokázala bych mu to odpustit. On už o to ale nestál, sice nechtěl zahodit náš šťastný vztah, ale do ní se prý zamiloval a v sexu si s ní skvěle rozumí… Pak se ode mě odstěhoval a začal bydlet u ní.

     A teď ten problém: já ho mám pořád ráda a strašně bych chtěla, aby se vrátil. Když odcházel, tak jsem mu to i řekla. Nejdřív byl ke mně chladnej a řekl mi plno hnusných věcí. Já jemu taky…. Pak jsme se uklidnili a on mi začal posílat erotický SMS, jezdil za mnou do práce, chtěl se se mnou milovat. Nakonec jsme se spolu milovali několikrát. Nechápu ho! Nejdřív mi zahne a vlastně kvůli sexu s ní mě opustí. Tvrdí mi, že je to s ní skvělý a že nikdy nebude mít důvod jí zahnout a za další dva týdny se miluje se mnou. Proč to dělá? Láká ho zakázaný ovoce, nebo začal litovat toho, že mě opustil? Co mám dělat já? Já vím, že bych ho měla nechat být, ale mám ho moc ráda…  Anna

ODPOVĚĎ:

     Milá Aničko, těch problémů je víc… On každý člověk je jiný a mužští tuplem J. Znám pár mládenců, kteří byli dospělí v pravém slova smyslu už v osmnácti. Zodpovědní, vyzrálí. A zase plno víceméně starších pánů, kteří třebas ani ve třiceti, čtyřiceti nejsou „samostatně životaschopní“ (to samé je i se ženskými, že). No, mám pocit, že ten tvůj partner, se kterým jsi od jeho osmnácti chodila, se nejspíš teprve teď začíná rozkoukávat. Najednou si uvědomuje, co je všude kolem děvčat. Nejspíš si teď myslí, že by mu bůhvíco uteklo… Třebas ano, třebas ne. Ty bys ho ovšem, pokud ho budeš „uhánět“, v tom jen utvrzovala. Já vůbec nic nemám proti opačnému věkovému rozdílu, ale bohužel, občas si mladší muž potřebuje dokázat, že je vlastně stále ještě „lovec“… Je známo, že ženské nejen fyzicky, ale i v oné touze po soužití se stabilním partnerem, dospívají dřív.

     Úskalí, na které se snažím stále všechny upozorňovat – jsou dlouhé dlouholeté známosti – jsou tak nebezpečné… Nejsem pro překotné sňatky, kdy se pár dnů či týdnů po seznámení lidé už berou, ale také si myslím, že dlouhé soužití nemá smysl. Je to totiž už vlastně manželství – alespoň dívky to tak cítí. Kdežto pro něj, pro partnera, je to neustále volný bezzávazný vztah, ze kterého se dá z hodiny na hodinu odejít… Ano, věřím, že na dobrý vztah onen „papír“ není potřeba, ale myslím, že to by mělo být až v pozdějších létech, kdy jsou oba vyzrálí a uvědomělí. V ranném mládí bych doporučovala tak maximálně dvouletý vztah a pak už buď svatba nebo šmytec. Ta nejkrásnější léta – od oněch osmnácti dejme tomu do třiceti – je škoda promrhat… A pak se hůře začíná nanovo…

   Když jsem se snažila vcítit do tebe, pochopila jsem, jak moc ho chceš, jak ráda bys na všechno zapomněla a vrátila vše do doby „před tím“. Nejde to, Aničko. Něco jiného je nevěra v manželství, když jsou malé děti, něco jiného po dlouholetém společném soužití a něco zcela jiného mezi milenci. A úplně něco jiného, když on vlastně „odchází do světa“. Jeden z kamarádů mého syna, jinak velice fajn kluk, měl podobný vztah. Jeho dívku jsem velice obdivovala. Tolerovala (či spíše zavírala oči) jeho občasné úlety a odlety, protože se k ní stále vracel. Ovšem, pak jednou se už nevrátil…Také to byla dlouholetá známost, kdy obě rodiny v podstatě dávno počítaly s jejich sňatkem. Ale – dopadlo to takhle… A není to jediný případ, vlastně to takhle dopadne pokaždé… Neodsuzuju toho tvého, nemusí to být v žádném případě nějaký bezcharakterní kluk, jen prostě už ten váš vztah je pro něj u konce.

     Měla bys ze všeho nejdřív mu říct, že by si měl všechno rozmyslet – a dej mu nějaký termín, dejme tomu měsíc. Po tu dobu bych erotiku vynechala…  To, že se k tobě vrací, že se s tebou miluje, je nejspíš jen jakýmsi jeho „osobním vítězstvím“. Má pocit, že se může kdykoliv vrátit a ty ho vždy přijmeš… Ale jen na tu krátkou chvíli…

Nehádej se, nevyčítej. Nech zklidnit obě strany. A během té doby si rychle promysli všechny ty ekonomické záležitosti. Je to, bohužel, jako při rozvodu… Jak to bude s oním domkem atd. Je lepší mít raději všechno předem promyšlené, ať to dopadne, jak dopadne. Pokud by se rozhodl vrátit a ty bys se rozhodla ho přijmout zpět, tak mu pak nic nevyčítej! Ovšem – současně nezapomeň. Asi bych si v tom případě dala další termín – dejme tomu do půl roku svatba nebo definitivní konec… Uvidíš. Držím ti moc palce, neboj, čas všechno spraví… Když tak se ozvi, jak to pokračuje. daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk