syn takhle casto obdrzi za 4 z anglictiny, prestoze znamky ma na 3. ted naposled ho dokonce zkousela pred vysvedcenim, prisel domu celej stastnej, ze umel a ze vybojoval trojku a na vyzo pak dostal 4. a kdyz se ptal na vysvetleni, rekla mu, ze na trojku proste nema, nazdar.
na prezkouseni jsme nesli, on fakt s tou anglictinou bojuje, takze by nebyl zadnej problem ho radne osolit. spis mi vadi, ze on se docela snazi a hrozne ho to srazi, ze ma pocit, ze je to k nicemu. no, co uz, bude se muset snazit vic...

Když se učitelka nechala slyšet, že holčina má být ráda, že nedostala čtyřku, proč jí tedy vysvědčení opravila na lepší známku bez přezkoušení před komisí?

Hm, vzpomínám si,že jsem na základce seděla v lavici s holkou, jejíž máma byla na škole učitelkou. Obě dvě jsme měly matematiku mezi jedničkou a dvojkou, přičemž matikářka prohlásila, že u nerozhodných známek bude rozhodovat závěrečná písemná práce. Já jsem z ní dostala jedničku, ale na vysvědčení přesto dvojku. Dcera paní učitelky z písemky obdržela dvojku, ovšem na výzo - světe div se - jedničku. Tolik můj poznatek ke známkování.

tak syn zatím ok, je malej. Ale já mám jeden moc pěknej zážitek - když jsme měli ve čtvrťáku účetnictví, kluci měli za písemky s několika chybama jedna mínus, já za jednu chybu trojku nebo čtyřku. Na vysvědčení teda trojku, ale pocit nespravedlnosti cítím dodnes, bohužel obzvlášť proto, že maminka mi na mojí stížnost opáčila - no to se nad sebou zamysli, NĚCO jsi musela udělat špatně... Jasně jsem jí dávno odpustila, ale ten pocit tý křivdy v tý chvíli! Kdo nezažil, nepochopí...

taky mam podobny zazitek. Syn vyrustal v Nemecku a prvni tridu delal taky v nemecku. pak presel na ceskou skolu a zacaly potize s cestinou. Neumel psat cesky pismena, neumel hacky a carky. neznal slova. nevedel ze se rika tvarohu a ne tvarochu. Neznal jmena a tudiz velka a mala pismena. Protoze se potize s nim tahly, tak jsem mu poridila soukromou ucitelku cestiny, ktera ho vzala do parady od zacatku roku. Chodi do 4 tridy. Diktaty se zlepsily na dvojky a trojky, cteni jednicka, ctenarsky denik jednicka. A pak prisla zaverecna velka pisemka. Dostal z ni dvojku. V dikatu jedna chyba a v gramatice chybelo v minulem case zvratne sloveso se. Ucitelka rikala ze zaverecna prace bude rozhodujici pro vysvedceni. A co bylo na vysvedceni? Trojka :o) Odduvodneni. pry se mam jit podivat jak hrozne byl na tom drive. Tak to je skutecne argument. Kluk se malem strhal snahou a nic! Kluka povzbuzuju jak muzu a jedeme dal. Snad se nam to povede priste.

zatim jsem nezaregistrovala tyhle nespravedlnosti.
Jen maji desnou ucitelku na vlamstinu,ta neodpusti ani chybejici carecku ale je prisna dle vseho na vsechny a vyhlasena megera i u lidi vyslych davno z te skoly))))
Prisnost,pokud je spravedliva-tolik neboli.
Asi bych poradila tem co maji jeste mensi deti-davejte najevo,ze za detma stojite oba,ne aby se o skolni veci starala jen mama.
Ja podepisuji ukoly,pisu omluvenky ale je-li nejaky problem-pise do zakajdy manzel;slusne,jasne a razne dava najevo ze jsou veci do kterych rodice maji pravo mluvit.
Je-li neco s cim nesouhlasime,jdeme do skoly oba a muz tam dava najevo ze je hlava rodiny a ze si na tu hlavu nenecha "tento" od skoly,tudiz kdyby na to prislo-nevaha je i servat.
Ucitele pak obvykle maji respekt a je to videt i v pristupu k detem.

Paní učitelka je kráva, mám-li použít eufemismus.

Známky mají mít pouze informativní charakter. Hodnocení by se mělo odvíjet od znalostí, přístupu a snah studenta k předmětu. Myslím, že je zcela v pořádku, pokud učitel studentovi udělí známku - ať už horší či lepší - která se neslučuje s průměrem známek z pololetí, který je bohužel bodem, k němuž se upínají naděje a ambice studentů a jejich rodičů. Pokud se student/studentka očividně snaží i v hodinách a jeví zájem i o předmět, v němž jeho/její výsledky nejsou excelentní, je dobré ho/ji ocenit - už proto, abychom ho/ji neodradili od budoucího zájmu o námi vyučovaný předmět. Mám s tím zkušenosti nejen jako učitel, ale i ze svých studentských let; třeba špatná známka z dějepisu mi na dlouhou dobu znechutila zajímat se o věci s historií spojené. Teprve asi po deseti letech jsem si řekl, že na nějakých známkách přeci vůbec nezáleží a že je úplně jedno, zda budu umět zpaměti data bitev nebo ne...

Ostatně, podle mého názoru je celý systém zkoušek postavený na hlavu. Univerzity přijímají studenty s určitým průměrem bez ohledu na učitele, kteří je hodnotili. Na školu se proto dostanou snáze studenti, kteří měli "měkké" učitele, než ti, kteří dřeli, ale učili je blbci.

Ideálem se proto často zdá být "objektivní" písemný test, společný všem školám, neosobní, nepodplatitelný a neústupný, nestranící jednotlivcům na základě osobních sympatií.

Bohužel jsem se jako učitel výpočetní techniky setkal s naprosto otřesnými testy coby přípravou ke státním maturitám. K otázkám byly na výběr čtyři odpovědi, z toho jedna byla správná - otázka však byla formulována tak, že bylo možné vybrat dvě nebo tři správné odpovědi. Následný praktický test dovedností, který měl testovat komplex studentových dovedností, pak vypadal zhruba takto:

1) vyřešte tento příklad (velmi složitá statistická úloha)
2) zpracujte výsledky coby grafy (snadné grafy v Excelu)
3) zpracujte grafy coby textový dokument (snadný dokument ve Wordu)
4) zpracujte výsledky jako webovou stránku (složitější problém ve editoru webových stránek)

Autor testu očividně chtěl, aby u studentů ověřil celou škálu schopností, ale poněkud mu nedošlo, že když student nevyřeší velice obtížnou úlohu 1 (kterou jsem sám řešil 4 hodiny; studenti měli na všechny úlohy 60 minut!), nebudou na ni vůbec schopni navázat úlohami 2-4.

Prostě idiocie na n-tou.

Abych tomu dodal nějaký závěr: Není důležité to, co člověk studuje, ani to, co chce studovat; systém, díky němuž se na vysněnou školu nedostal, totiž svou nespravedlností pokračuje i na té škole a zmítá osudem studenta i tam...

Radím proto hledat naplnění své zvídavosti někde mimo systém známkování a hodnocení, který člověka vláčí po institucích. Jediné, co má smysl, je radost z vědění, přemýšlení a zvědavosti bez ohledu na to, jakou institucí jsme prošli či jak je naše snažení hodnoceno kýmsi, kdo byl před třiceti lety komisí komunistů uznán coby člověk, vhodný ke klasifikaci jiných...

Nenechte se odradit. Dělejte to, co máte rádi, a kašlete na to, co vám nějaká kráva napsala do nějakého bezvýznamného papíru...

Stačilo, že matikářka měla nějaký nedořešený konflikt ze studií s mojí maminkou - učitelkou. Dotyčná úča mi matiku dokázala tak znechutit, že se to se mnou táhlo po celou dobu následných studií.
Moje děti měly problém jen jednou, a to s tělocvikářem. Mám syny, kteří mají vývojovou vadu. Přesto, že závodně sportovali, požadavek učitele, aby ve stoji spatném dosáhli rukama na zem, nesplnili. Na dvou vysvědčeních se samými jedničkami se skvěla dvojka z tělocviku, ačkoli měl pan učitel v záznamech dětí napsáno "zdravotní omezení".
Bylo to v 6. třídě, takže o nic nešlo, ale mě to tak naštvalo, že jsem kluky vzala k jejich RHB doktorovi, ten napsal odborný posudek, ve kterém bylo polopaticky zdůvodněno, proč nemohou ve stoji spatném dosáhnout na zem - aby to pochopil i idiot.
No, a trhlý tělocvikář musel přepsat vysvědčení.
Takže radím : Nedat se, pokud máte skutečně jistotu, že se vašim dětem děje křivda.

dceři nevyšel začátek školního roku, což nebylo ani tak tím, že by se flákala, ale tím, že její třídní (a matikářka) onemocněla a přišel "zástup". Ona se s takovejma změnama dost těžko vyrovnává. Pak si zvykla a začala makat jako blázen. Předchozích osm let dohromady se neučila tolik jako teď. Dělala mimořádný úkoly, byla aktivní v hodinách a nosila dobrý známky... Díky vysvědčení (i když údajně opravenýmu - já ho ještě neviděla) má pocit, že je vlastně zbytečný se snažit, když je souzená podle špatnýho rozjezdu. Dalším argumentem pro snížení známky bylo, že hodně chybí (byla dost nemocná), to mi taky hlava nebere, tím spíš by měla učitelka tu snahu ocenit.
Nejsem ke ní nekritická, spíš naopak a kdybych věděla, že je lempl, tak se jí zastávat nebudu.
Spíš mě na tom zaujal fakt, že já po nich ani tak nechtěla opravit tu známku, jako vysvětlit ZA CO byla. Místo odpovědi bylo přepsáno vysvědčení bez jakéhokoliv vysvětlování. Prostě jako kdyby se mnou paní učitelka ani mluvit nechtěla.
Vím, že známky jsou orientační, ale rozhodování jestli se učitel přikloní k lepší či horší známce chápu v rozmezí např. 2 - 3 (s průměrem 2,6 dám lemplovi trojku, tomu žákovi co snahu má dám dvojku, to je v pořádku). Snížení na trojku, z průmětu 1,8 mi přijde dost drsný. Tím spíš, že jde o žákyni, která tu snahu evidentně má, protože matika opravdu, ale opravdu není její šálek čaje. :o)

ja pamatuju jednu ucitelku na stredni, zasedla si na par lidi a nemeli sanci, na vysvedceni v pololeti nakonec meli ctyrky, ale pote je nepustila k maturite, v zari uz nebyla v komisi a vsichni tzv. problemovi prosli s dvojkama, prisli tak "jen" o rok, nemohli delat prijimacky na vejsku:-(

Naprosto Tě chápu. To vypadá, že učitelka ty známky střílí od boku, a když se někdo ozve, tak jen tak, že je připohvězdičkovaná, tu známku změní podle žádosti stěžovatele.

Myslim, ze by to Ydiot mohl vysvetlit lepe z praxe a velmi rozumim tomu co se snazil v tom co napsal rici. Ovsem na druhou stranu je treba si uvedomit opacnou situaci (tim nerikam, ze je to tato konkretni). On prumer je docela osemetna zalezitost. Predstavte si cloveka, ktery ma treba 5,4,4,1. Z vysledku vyplyva, ze se celou dobu nevedlo a na posledni zkouseni se proste naucil. Prumer 3,5. Naopak student, ktery dosahl 2,3,3,3 dostane nejspis to same protoze to spadne k 2,75. Na tomto pripade jsem se snazil ukazat, ze hodne zalezi na ferovosti a pristupu ucitele aby byl schopen a zejmena ochoten ohodnotit studenta komplexne a ne jen podle znamek. To, ze je to v nasich krajinach nesnadne ani nemusim zminovat. Nastesti na sve obdobi studii vzpominam v dobrem a zpetne musim priznat, ze jsem mel obrovskou kliku na ucitele (dobre byly i vyjimky :)). Treba ta historie je moje oblibena doted. Slecna Jitka byla nezapomenutelna ;)

Malem bych zapomnel. Ackoli jsem si cele sve pusobeni na zakladni skole, gymnaziu a VS rikal, ze je jedno co dostanu, hlavne ze prolezu. Omyl. Pri vyplnovani formularu o zadost prace v UK jsem musel vyplnovat i maturitni znamky vcetne vsech predmetu na VS s overenim. O to vice potesi, ze jsem se obcas snazil - o to vice zamrzi ty vyse zminene "krivdy" - zejmena v pripade statnic. Takze kdyz uz si myslite, ze vas v zivote nic neprekvapi, je to naopak :)

Moje maminka učila léta matematiku na ZŠ. Známek měla u všech žáků spousty, "malé" jedničky za aktivitu v hodině - tři malé jedničky = jedna velká. Na konci pololetí koukla na známky každého žáčka, tu nejhorší a nejlepší škrtla s tím, že jednou mu asi nebylo dobře, a podruhé něco někde opsal, a z toho zbytku udělala průměr. A když to bylo na hraně, tak ještě přihlížela k tomu, kdo se snaží, a kdo je lempl.
Děti jí uznávaly, protože byla spravedlivá.
Když pak má dítě za pololetí dvě známky, není z čeho ten průměr udělat. I dítě má nárok na to, aby se někdy necítilo ve své kůži. A pokud zrovna ten den chytí kuli, tak má problém.

Maminka je moudra zena. Bohuzel se obavam, ze takovy system je spise ojedinely nez bezny. Co se tyce dvou znamek za pololeti, tak je jednoznacne chyba na strane ucitele. Neni preci mozne, aby celkove ohodnoceni delal na zaklade dvou znamek - ma jich nasbirat tolik (i treba mensich) aby mohl rozumne rozhodnout.

že byla i jen jedna jediná známka za pololetí, třeba z fyziky. Pak už fakt záleželo jen na štěstí, zda byl student připraven nebo zrovna nebyl v pohodě. Výsledek zkoušení pak byl na vysvědčení.
Z tělocviku jsem mívala trojku, protože jsem coby vytáhlá hubená holka neuměla stojku ani hvězdu, natož nějaké další gymnastické prvky.

je v prvním ročníku na průmyslovce. V prvním pololetí se učili práci s kalkulačkou, každý si nějakou koupil, samozřejmě musela mít požadované parametry.
Učitel zadal úkol-a zpracujte. Bohužel, náš prapotomek a pár dalších měli nějakou echt složitou a tak všichni dostali za 5, protože to s ní nemohli vypočítat. Tak požádali po hodině učitele, jestli by jim nemohl názorně předvést výpočet na jejich kalkulačce. Odmítl. Situace se příště opakovala a to už se nedali odbýt a chtěli názornou ukázku. Bohužel, i učitel nedocílil výsledku. Takže známka 2x za 5 se promítla do vysvědčení, náš vnouček má poprvé na vysvědčení za 3, když se mu k tomu připočetly další známky. Od pololetí mají programování, takže už je to v pohodě. Vnuk byl dost deprimovaný, celých devět let byl premiantem třídy, na školu šel bez zkoušek. Vot těchnika...někdy pomůže, jindy naopak.
Myslím že tady by bylo příhodné žákům práci ukázat, vždyť se to učí. A když s tím nic nepořídil ani učitel..co takhle písemku třeba zopakovat?

Je krásné, vozit se po učitelkách a nadávat jim do krav. Opravdu za všechno můžou neschopné, nespravedlivé a šílené učitelky? Mám pár kamarádek, které učí na základní škole. Já bych to dělat nechtěla, je to hrozně náročná práce. Když tak občas poslouchám, co všechno si dětičky dovolí, a co všechno si dovolí někteří rodiče, zasloužily by si všechny učitelky svatozář. I kdyby se rozkrájely, tak hlavně na druhém stupni základky se dětičkám (a rodičům) nezavděčí naprosto ničím.

Dnes, s dostatečným odstupem, hodnotím své učitele už bez vášní. Dodnes je ale dělím na učitele a Učitele (ty s velkým U!) Měl jsem jak kliku na dobré, kteří vzbudili zájem o obor, který učili, tak smůlu na hudlaře, kteří svůj předmět dokázali krutě znechutit skoro všem. Učitel přitom nemusí mít notes popsaný známkami a tvrdě dodržovat průměr. Dá se to poznat i bez známek (dobrého žáka poznáš i podle aktivity), ale ti slabší se mají větším zkoušením zainteresovat. Nebude to ani pohlavím, zažil jsem víc nespravedlivých učitelů než učitelek. Nebudu tedy nadávat do krav učitelkám, ale některým učitelům bych do volů řekl i do očí a bylo by to spravedlivé. Dodnes si na těch dobrých nejvíce cením právě spravedlnosti. Bez ní to prostě nejde a tvrdím, že nespravedlivý učitel žáky ani ničemu nenaučí.

u nás opačný problém s kalkulačkou - na naší základce počítají děti s kalkulačkou úplně vše, při přijímačkách ji mít nebudou. Při cvičných scio testech jsme zjistili, jaký je to hendikep - nenatrénované ruční počítání způsobilo, že nejvíc času zabraly pomocné výpočty, např. násobení dvoj a trojciferných čísel apod. O výpočtech zpaměti, jak to mrská naše bezkalkulačková generace, ani nemluvím.
Říkala jsem si, že je to "specifikum" naší školy, než jsem na poště sledovala marné úsilí slečny za přepážkou spočítat kolik stojí dohromady známky á 9, 7,50 a 12, po 20 kusech... Měla malinkou kalkulačku, kde pronásobila každou hodnotu zvlášť 20, výsledky zapsala na papírek vedle sebe se znaménkem +, pak zjistila, že to takto dohromady nedá, tak to znovu přepsala pod sebe, a s vyplazenou špičkou jazyka sečetla. Pak s úlevným oddechnutím pokračovala do počítače.
Chtěla jsem jí poradit, aby příště zpaměti nebo aspoň jen na kalkulačce sečetla 9+7,50+12=28,50 x 20 (10 x 2), ale to už za mnou stál štrůdl a nechtěla jsem ji přivádět do rozpaků.
Quo vadis, domine...

Další obrovské mezery jsou u nás ve výuce literatury. My měli v osmičce narvaný čtenářský deník, oni měli za celou povinnou školní docházku jen 3 povinné četby: Malý Bobeš, Babička, Robinson Crusoe.
Syn je sice ve třídě výjimka, velký čtenář, což se výborně odráží na vyjadřovacích schopnostech, čte však samozřejmě knížky z jiného soudku.

ale no tak... nikdo tu nehodnotí učitele jako skupinu. Jde o jednu konkrétní situaci a z té učitelka moc dobře nevychází. Mám tu před sebou to opravený vysvědčení a pocity rozpačitý. Ani dcera z něho moc radost nemá. To středeční zklamání tohle nevymaže. Spíš před nás nastolilo pár dalších otázek.
No nic, nový pololetí, nový naděje. :-)

ano, je to přesně tak.A omlouvám se za pozdní reakci, ležím 14 dní s chřipkou

učitelky jsou krávy!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!