Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Dceru mám jednu, nic víc – vnučku taky jen jednu, ale ta vám stojí za to... Naše Terezka se narodila s rozštěpem patra a rtu. A tak má v Praze svou nemocnici (Vinohradskou) a babičku (mě), která absolvovala všechny pooperační návštěvy v nemocnici, maminka si ji vždy vyzvedla, až když ji propouštěli, a všechno bylo pohodě. A tak, ač spolu nebydlíme, staly jsme se s Tes na sobě dost závislé. Dcera si jednou škaredě zlomila nohu, takže je v invalidním důchodu.

     Mám v tom západočeském městečku, kde obě bydlí (ale proč to neříct, ve Stříbře), taky pár letitých kamarádek, vždyť jsem tam pětadvacet let bydlela. Říká se, že když děti dospějí – vyletí z hnízda, ale dceru potkalo to, že dospěla a z hnízda jí odletěli rodiče.

     Tenkrát jsem k nim jezdívala jednou za čtrnáct dní, abych si vnučku užila. Znáte to – co člověk nestíhá u vlastních dětí, to si vynahrazuje na vnoučatech. A tak byl zaveden rituál: přijedu v pátek večer, obvolám holky z babince, že jsem tady a v sobotu v 10 dopoledne se sejdeme u Kalicha na kávičce a domluvíme se, co a kam večer. Sotva tedy „naše" dítko začalo kloudně chodit, tak chodila se mnou; jednak jsme nakoupily, co nutně potřebovala (a že toho bylo) a pak šup do hospody. Dcera zpočátku remcala, že s takovým děckem a do hospody, ale nakonec to vzdala a nechala nás – měla dvě hodiny pokoj.

     Tak mi ji vždycky nastrojila a vyrazily jsme. Jednou v hospodě Tes objevila stará kachlová kamna. Byla funkční a vyčištěná, ale občas tam něco spálili nebo vysypali popelník. Znáte to, jen ať si dítě hraje a je klid... A tak se stalo, že když jsme se po chvilce zvedly k odchodu, byl z růžové holčičky kominík... Umyli jsme jí aspoň ruce a obličej, ať nás máma pozná a vyrazily k domovu.

     Dceru málem ranila mrtvice... Od té doby chodila Terezka se mnou v tom nejhorším, co doma měli, ale nám to ke štěstí vůbec nevadilo.

Zdenka P.

linkuj.cz vybrali.sme.sk