Pokud bych byla v této situaci já, našla bych si práci, sic by neodpovídala přímo mému vzdělání, přispívala na chod rodiny a dál studovala při zaměstnání. Mám pocit, že už jednoho magistra nebo bakaláře máš a chceš pokračovat na stejném stupni.
Nevím, zdá se mi,že pořád očekáváš, že se o tebe bude někdo starat. Ať už rodina nebo stát.
Taky jsem vystudovala a pak ještě studovala dalších pět let se dvěmi dětmi. Byla to moje volba a já pro to udělala vše. Bylo mi o dva roky víc než tobě.
Ty si můžeš při studiu přivydělávat na brigádách, v létě i celé dva měsíce.
Připadá mi to trochu jako alibismus, viz tvoje zdůvodnění: "Rodiče však argumentují tím, že soud jim žádné výživné vůči mě nestanovil a proto nejsou povinni mi žádnou částkou přispívat. A to se ještě musím zmínit o tom, že jsou rozvedeni; není divu, že matka by spíš potřebovala, abych se už konečně podílel na nákladech na chod domácnosti, nákladech na byt atd., neboť to vše užívám. Mám také ještě mladší sestru, takže situace je horší než špatná".

Snažíte se sehnat brigádu-a našel?
Není to jenom výmluva-já se snažím?

A ještě sis půjčil peníze (na přežití?!)
Z čeho jsi je mínil splácet? Že by tě matka založila a navíc ještě přispívala dalšími penězi na studium, protože je pPOVINNÁ ti to platit? A co se takhle víc snažit a získat stípko?

co si ten mladoch o sobe mysli...?Predpokladam, ze bydli doma u matky, vyjida ji lednicku, neprispiva na najem ani na nic jineho, pouziva doma telefon, internet (opet zrejme bez prispeni), neni schopen si zajistit brigadu (i kdyby mel doplnovat regaly v supermarketu, tak neco vydela), jeste ke vsemu se zadluzi (nechapu na co, na diskoteky..?na to, aby nevypadal pred ostatnima blbe?) a jeho hlavni problem neni konecne se o sebe starat, ale jak pumpnout mamu nebo tatu nebo socialku o penize.. uf, tolik sobeckosti po ranu..

jsou všichni v jednom společném trvalém bydlišti. Pokud jeden z nich podniká, nedostanou ze sociálky nic. Pokud vydělávají nebo mají důchod, péči, sirotčí nebo jakýkoliv jiný příjem, tyto příjmy se sečtou a porovnají se zákonnými nároky. Přesahují-li příjmy tento nárok, opět nic nedostanou, a to bez nároku na rodinné výdaje. Sestra má nárok na rodinné přídavky a pokud by syn začal studovat, do 26 let rovněž. Dále by mohli požádat o příspěvek na bydlení. A to je asi tak všechno. Bohužel.

To chodí na brigády zadarmo???
Co se zaregistrovat v agentuře na zprostředkování práce? Ono by i stačilo zeptat se v různých hypermarketech a pod. A že je to práce pod titulovanou úroveň? Na penězích není vidět jak jsou vydělané, ale to, že jsou v peněžence!!!

nezlob se, ale na mě to působí lehce sobecky z tvé strany !! Studium si ukončil a nenašel si odpovídající práci tvému vzdělání, ale takových lidí je spousta, kteří se museli vypracovat. Vezmi tedy něco hůře placeného, ale budeš mít prostředky....a při zaměstnání můžeš dodělávat školu...
Plně souhlasím s názorem Hani....
Líčíš, jaká je situace v rodině a není ti hloupé se chodit informovat na úřady o to, aby ti rodiče byli povinni platit a živit tě !!! Prober se !!

odpověděla jsem ti ve svém předchozím příspěvku jak profesionál. A jako obyčejný člověk ? Nikdo se o tebe starat nebude, to je už taková doba.

s Hani na 100%, nevím jaká je situace se zaměstnaností v místě bydliště, ale každopádně je nutné se snažit a nečekat jen co kdo dá..Brigády, atd. rozhodně si nepůjčovat na živobytí!!
Copak jenom my jsme byli zvyklí, že když rodiče neměli na něco peníze, tak si šli sami přivydělat???

tak jsme si šli sami přivydělat !!
sorry..

to je opravdu došlý dotaz. Mládenec chce po prázdninách jít dál na školu a na dobu do nástupu nemá peníze. Taky mě poněkud zarazila ta půjčka... Já půjčky ze srdce nesnáším.

mám dvě děti: dceru 23 a syna 21 v Tvém věku, dcera bydlí v podnájmu, kde s přítelem platí 8,5 tis měsíčně, vydělává něco k 10 tis měsíčně, syn se osamostatnil též vydělává, dodělává si školu při práci a vzal si na splátky malou chatu v které trvale bydlí, splácí měsíčně úvěr 3 tisíce, chatu si pomalounku zatepluje, když mu zbydou peníze, žije v 20 m2, které ale budou jeho a je maximálně spokojený. Líbí se mi jak se snaží, přemýšlí a i já se snažím pomoci, když to jde. Ani jednoho jsem neslyšela si stěžovat, i když vím, že s prachama bojují. Takových dětí si opradvu mohu vážit!!!!!

Jsi zdravý, mladý, máš dvě zdravé ruce, v Ostravě je 21% nezaměstnanost, zkus si najít někde něco jiného třeba s ubytováním i jiném městě a v jiné branži a školu si dodělej při práci, když jí tak potřebuješ k životu, alespoň si toho budeš více vážit, místo toho vydírání rodičů. Práce je všude, jen se jí snažit hledat místo toho plýtvání času na dopisy a půjčky, to nic neřeší, je to nekonstruktivní, akorát to zhorší Tvůj vztah s rodiči. Měl by ses maminku snažit chápat, asi toho má fakt plné brýle, zkus si sednout a spočítat co asi sama jako ženská vydělá a co jí tak asi zůstane, když Vás se sestrou živí, nemůžeš se jí divit, že od Tebe očekává pomoc, velký jsi už dost, tak se jen taky nauč dospěle a samostaně postavit k životu.

ale ještě jedna věc - pokud jsou rodiče rozvedeni, on má nárok na výživné. Nevím, jak dlouho jsou rodiče rozvedeni, pokud ještě dříve, než byl Martin plnoletý, byl zcela jistě svěřen do péče jednoho z rodičů, příp. obou a zcela jistě bylo stanoveno i výživné. V okamžiku, kdy je Martin plnoletý, si již o výživné žádá sám, tedy nikoli prostřednictvím zákonných zástupců. Takové spory se řeší u soudu, kam Martin musí podat návrh.
Všichni jste se do Martina pustili, že by měl sám a tak... Ano, určitě je v tom velký díl pravdy, ale na druhou stranu - je přece chvályhodné, že chce studovat, je pravdou, že rodiče mají vyživovací povinnost, proč by měl on doplácet na to, že se jeho otec znovu oženil a má novou rodinu... Nasadili jste mu trochu psí hlavu, ale on sám píše, že se cítí špatně, že ví, že by matka spíš potřebovala pomoci než aby ji on stál ještě peníze... Že se snaží řešit věc brigádami... Nevím, jak je to lehké či těžké právě na ostravsku, kde Martin žije...
Podívejme se na to z druhé strany - přístup jeho rodičů - soud nám nic nepřikázal, pomož si sám chlapečku, my na tebe kašleme... Také to není asi ideální, že? Nevím, zdá se mi, že byl Martin sepsut víc, než si zaslouží... Jakkoli půjčky jsou nesmysl, když nevím jak můžu splácet a nejlepší způsob, jak přijít k penězům, je vydělat je, přece jen - musela jsem se ho trochu zastat.

s Ájou. Jen dodám, že nesouhlasím s názorem "začíd zdola a vypracovat se". Já nikoho takového neznám. Buď začneš dělat v oboru, nebo v něm nebudeš dělat nikdy.

No, a tohle je případ slušného kluka, který se alespoň situaci řešit snaží. Co s takovým, co se opravdu fláká, dělat nechce a rodiče jej musí živit a zajistit bydlení. Nelehká situace pro všechny. Na druhou stranu spousty rodin, co žijí jen ze sociálních dávek a plodí další děti, které učí stejnému způsobu života.

chtěla bych vidět Tebe kdyby za Tebou přišel téměř 30-letý chlap a řekl: Maminko hezky dej!! Já bych rád studoval tamto a támhle to, proč bych se snažil něco dělat, když ty mě budeš podporovat !! Pžedpokládám, že nějaké soudní návrhy, mu tak akorát zhorší vztahy doma, takže podle mě je práce i hůře placená nejlepším řešením....
A to je problém dnešní společnosti !! Dostat Vše až na podnose a když pro mě nemáte přesně práci, kterou chci s xx desetisícovými příjmy, tak radši budu na pracáku..dost ubohé, taky jsem začínala od 0 a taky jsem měla školy, ale nikde na mě nečekali s otevřenou náručí....
A teď mě klidně kamenujte !!!:-)))

Podle mne se flaka, delat se mu nechce, rodicu ho musi zivit, zajistuji mu bydleni a ted po nich chce jeste vyzivne, aby mohl studovat. Pritom uz vysokou vystudovanou ma. Svou situaci resi jenom pujckou, na jejiz splaceni nema a dotazem, kdo ho bude dal zivit. TOhle mi nepripada jako slusne chovani 23leteho chlapa.

Ve 23 letech je člověk svobodnej jak pták. Může jít kamkoli (klidně i do zahraničí) za prací, bydlet třeba na ubytovně než si našetří na stabilní bydlení, školu si může dělat dálkově... Dokud člověk nemá zodpovědnost za rodinu a děti, tak mu jde o houby.
Vím o čem mluvím - ve dvaceti jsem vypadla z domu nejdřív za studiem, pak za prací, bydlela na ubytovně, pracovala na 3 směny, našetřila na bydlení, pak přišla rodina a děti... jde to.

Ano, dnes hodně mladých čeká na práci i peníze podle svých představ.
A nesouhlasím s názorem -buď začít dělat v oboru, nebo v něm nebudeš dělat nikdy.
To znamená že ho bude matka živit, pokud synáček tu práci nesežene. Hezký..hezký představy. Přála bych mu stejné dětičky a hodně. A aby na ně byl sám..Možná stačí už jen ta představa a probere se..

nebudu Tě kamenovat, i když nesouhlasím na 100%. Není mu skoro 30, je mu 23. Já si určitě myslím, že by se Martin měl také snažit. Ale mám pocit, že se snad snaží, řeší to brigádami a podobně. Určitě by se neměl obracet jen na mámu - mámo, dej, živ mě.. Ale jak říkám - má i tátu, který si tedy šel za novou rodinou. Martin má, jak jsem pochopila, bakalářské vzdělání a chce ho doplnit na magisterské. Nepůsobí na mě jako flink, který vysává rodiče a chce prachy na novou motorku. Chce mít dobré vzdělání a určitě platí, že čím lepší vzdělání, tím větší možnosti v zaměstnání. Souhlasím, že by se měl snažit přivydělat, tak aby byl pro rodiče co nejmenším břemenem. Ale snad by i rodiče měli být pyšní na syna, že chce mít vzdělání..nebo ne? Přijde mi smutné, že se rodiče rozvedli, tatínek investuje své peníze do nové rodiny a ty kluku z prvního manželství - starej se sám... Na druhou stranu, Martin nemůže očekávat, že mu všechny jeho výdaje uhradí rodiče, ale s tím myslím ani nepočítá, jen doufá v nějaký příspěvek.. A že návrh zhorší vztahy? Tobě, Ráčku, připadají vztahy, kde se dohadují na úrovni - soud nám nic neurčil, tak máš smůlu, jako dobré? Asi je to nevylepší, to je jasné... Tím vším jen chci říct, že se mi Martin nezdá jako vyčůraný gauner, který vidí jen sebe a čeká na vše na stříbrném podnose... Jen doufá v alespoň nějakou podporu od svých rodičů... Nevím, můžu se mýlit. Jinak na 100% souhlasím s tím, že lepší je jakákoli práce než být na pracáku, o tom žádná... Jde o to, jestli takové příležitosti na ostravsku jsou, to nevím a to je na Martinovi, aby sám sobě sáhl do svědomí, jestli to nejde nebo jestli mu jen něco nevoní.

Mně se to zdá taky jako skuhránky a skutek utek. Cizí lidi ani vlastní rodiče nemají povinnost živit zdravého člověka už ze začátku jeho produktivného života, kdy by jim měl tu péči, co do něj za 23 let investovali vracet. Jsem ze tří sourozenců, peněz nebylo v rodině nazbyt, na věci, které jsou pro dnešní náctileté standart jsme si vydělávali na brigádách. Mládence by tři měsíce brigády taky nezabilo (Sampis, nejde o obor, jde o žaludek, nechat se živit, na zadku doma v oboru taky žádný pokrok neudělá). A dodávám, že dnešním klukům chybí vojna. Takhle sebestředně by nevystupoval, kdyby zažil takové dva roky cepování jako naši otcové, manželé, bratři.

ale ty se pleteš nějaké interní věci rodiny ( rozvod rodičů ) a nikde není řečeno, že by dosud na něj otec neplatil!! Odsuzuješ otce, odešel od rodiny a ty kluku se starej !! Copak víš jak to bylo ?? To sem přece vůbec nepatří!!! Pravděpodobně se rozvedli, když už byl dospělý a on to doteď neřešil.
Vzdělání má sám pro sebe a pro svůj život, ne , aby byl na něho někdo hrdý, ostatně, hrdý na někoho můžu být, až něco v životě dokáže, ale že udělá školu to není hodno hrdosti z mé pozice rozhodně ne !!!
Byla bych hrdá, kdyby měl třeba střední s maturitou, měl rodinu a dokázal se o ni postarat, to bych byla hrdá !!!
Všechno je otázkou priorit !!!

to se Ti také při Tvém vyhraněném názoru, našich zákonech a vyčůranosti lidí může stát, že budeš ze svého platu nucen(a) vyživovat, exmanžela(ku), manžela(ku) a všechny děti, protože se BOHUŽEL zrovna nemohou uplatnit ve svém oboru!!! No tak hodně štěstí, ať Ti to vydrží. Dospělý člověk se má snažit sámvyřešit své problémy a neobtěžovat se s nimi další lidi a dostávat je do svízelných situací. To jestli rodiče pomůžou je na jejich vůli a také na jejich vztazích, který rodič by rád nepomohl, když vidí že se jeho dítě maximálně snaží.

že si v tak mladém věku může Martin jít kam chce, třeba do zahraničí, má hodně do sebe. To je nejlepší škola života a člověk se naučít dost dobře jazyk. Co kdyby ses, Martine, po nějaké brigádě v zahraničí poohlédl? Stačí si na internetu zadat "práce v zahraničí" nebo "brigády v zahraničí", je z čeho vybírat.

Je to 14 dní, co dceřina spolužačka a dobrá kamarádka usoudila, že škola, kterou studuje není to pravé ořechové, a tak studium ukončila s tím, že od podzimu začne studovat úplně jiný obor. Je jí devatenáct, klidně by se do té doby mohla nechat živit rodiči, ale ona si hned začala hledat práci. Od zítřka nastupuje u Mc´Donalda. Je to chytrá holka, taky by si mohla myslet, že je to pro ni podřadná práce, ale neřeší to. Prostě nechce zbůhdarma parazitovat na rodičích.

Další případ - dcera kolegyně z práce. Po ukončení střední školy již nechtěla dál studovat, a tak si hledala místo. Bohužel v oboru, který studovala, se jí nedařilo nic nalézt, vlastně nemohla sehnat žádnou trvalou práci. Nakonec po čtvrt roce, kdy žila ze sociálních dávek kolem 2 tis.Kč (maminka je samoživitelka) vzala aspoň brigádu. V práci se osvědčila, takže ji akorát ode dneska vzali na trvalý pracovní poměr. Když se chce... A naopak, když má někdo přístup ve stylu "ručičky, nebojte se, vy makat nebudete", tak se vždycky najde dost důvodů, proč to nejde.

to je sice hezky, ze to chce Martin "resit", bodejt by ne, kdyz nema prachy a jeste ma dluhy, ale reseni ve stylu "ja chci socialni davky", no sorry, ale to je fakt sprosty. Zdravej dospelej clovek, co muze jit makat? Davky jsou urceny pro nekoho, kdo je *opravdu v nouzi*, ne pro nekoho, kdo se svobodne rozhodl, ze hodla dal studovat.

Mne je 26, studuju stale (nejdriv magisterske, ted dokoncuju doktorske). Od dvaceti se zivim sama (a zdaleka to nebylo od zacatku praci na urovni meho vzdelani!!), prijde mi, ze to je muj zivot a mela bych se o sebe umet postarat sama, a to i kdyz doma problemy s penezi nebyly, tak svoboda a nezavislost je pro me hrozne dulezita a taky je moje rozhodnuti, jak dlouho a co chci studovat.

Svet nekonci za hranicema Ostravy, ses mladej, muzes jit kamkoli delat cokoli! Vis kolik lidi dokoncuje skolu dalkove, proste proto, ze holt nebyly penize a jiny podminky, aby si ji udelali v mladi v dennim studiu? A Ty na to chces davky, to se mi fakt snad zda :)

nedavno,tak jedna je uz hotova zdr. sestra ale chtela by si zvysit kvalifikaci-a to prej neni mozne jako vecerni studium nebo dalkovy.Pouze kazdodeni dochazka do skoly-jak to ma delat pri svem zamestnani?-Tak si poda prihlasku na jednorocni kurs v uplne jinem oboru.
Jiny chlapec prerusil na rok studium ale vydelava po brigadach,rekl mi ze kdyby nastoupil do staleho prac. pomeru-uz by nemohl pokracovat ve studiu.Oba dva zminovani nejsou flinkove ale taky nemaji bohate rodice ci aspon rodice co ziji financne dobre-vzdy tak z ruky do huby.
Takze -nevim jak to je na Ostravsku s brigadama,jestli sezene obcas neco na mesic a pak dlouho nic ale po rozhovoru s mladyma zjistuji ze ne kazde studium je vecerni ci dalkove.
Jo,zena na materske muze jit i na denni studium-pokud ma treba hlidani ale svobodny mlady chlap?
Takze bych zde Martina tak moc nepranyrovala.

Martine, zkus se na svou situaci podivat sam za sebe. Ne ocima tve matky, ktera na chod domacnosti a na tebe zrejme musela pobirat socialni prispevky. Ty sam na sebe vsak nemusis. Sbal si "ranecek" a tradaaa do sveta (tim ovsem nemyslim zahranici...i kdyz). Po vzoru Honzy z pohadky;) Ve velkych mestech dostanes praci na kazdem rohu a na kazdem rohu jsou ubytovny kde se da prezit nejaky ten tyden nez se postavis na vlastni nohy. Moc nad tim nepremyslej. Seber se a bez. Tvuj investovany cas na zkoumani soc. davek je hole plytvani. Ja se sebrala pred roky taky a dnes si to nemuzu vynachvalit...neboj se - urcite si chytrej a schopnej chlap

Je to tak, jak je v kostce napsáno. Rodiny nízkopřijmové o část svých nárokových příjmů od letoška přicházejí. Zákon nerozebírá skladbu rodinných příslušníků v jedné posuzované domácnosti. Nespravedlivé - já nevím, jak to předkladatelé této novely mysleli, jestli jako pobídka k tomu, aby se lidé více zaměstnávali, a nezůstávali na dávkách, tak se jim to moc nepovedo. To by situace na trhu práce musela být trochu jiná.
Ale - studující lidičkové nad 18 let dostávají přídavky adresně, nedají to rodičům, ale dítěti-studentovi, který si o ně musí sám požádat. To zůstává, ale když je jen na pracáku, je to problém. Posoudí se celá rodina dohromady a šmytec. Takže pokud se dítě snaží aspoň jako je tenhle případ, ještě to jde. Prevíta by museli staří rodiče důchodci skutečně asi vyhodit. To bude v mnoha rodinách nezáviděníhodná situace. Vlastně už dospělý člověk je odkázán na rodiče. COpak bydlení a jídlo, to mu snad dají, ale co to ostatní ? Řešení je bohužel jediné - vzít jakoukoliv práci, aby měl příjem, a usilovně hledat něco pořádného. Mlaďáci najdou. Při studiu je nutné mít brigádu, tak, jako to bylo za F.L. Věka. Nějak se nám ty poměry vracejí...

v Ostravě se o práci bojí i uklízečky. to jen k těm ručičkám, co makat nebudou.

má bakaláře, chce si dodělat magisterský, protože bakalářský titul se někde prostě nebere jako vysoká. s titulem je přece jen snazší práci sehnat - s Bc. u jména zatím nesehnal.

že se "nechá živit", když se mu "zachtělo studovat"... aha, zachtělo. ono bude pro společnost přece mnohem lepší, když se zahrabe třeba v tom McDonaldu a na studium se vykašle. bude o odborníka míň, ale morálce bude učiněno za dost.

na brigády podle toho, co píše, chodí, ale z brigád se moc žít nedá. tak nejspíš proto ta půjčka: když píše na přežití, proč hned "na diskotéky" na na to, aby před ostatníma "nevypadal blbě"?? studium na některých oborech je pekelně drahá záležitost i bez školného - literatura a skripta přinejmenším... (a pokud je v knihovně jeden výtisk na celý obor, chodit tam fakt nestačí, všechno kopírovat se ani nevyplatí a pokud se literatura každý rok obměňuje - a ano, i tak to bývá - nemá ani smysl shánět "jetou" od starších kolegů.)

ano, rodiče prostě MAJÍ vyživovací povinnost, a bez ohledu na cokoli tomu klukovi patří alimenty, který má patrně otec platit. aspoň to. nebo mu vyčteme i tohle?

a k tomu stěhování pryč z Ostravska: někdo odtamtud rád uteče, někdo je tam prostě doma (a tenhle kluk chce na ostravské univerzitě navíc pokračovat ve studiu). musí to být nutně pecivál a ňouma a idiot? myslím že ne.

když to shrnu, evidentně se snaží být co nejmenší zátěží, aby zároveň nějak zvládl dostudovat - proto, že ví, jak mizerně se shání práce a s titulem to půjde (snad) líp. pardon, ale to, jak se tu na něj většina sesypala jak sršni, mi přijde fakt neuvěřitelný... :(

(a kdyby se chtěl někdo vrhnout na mě, můžete. na vejšce jsem při studiu pracovala snad od druháku.)

zapomněla jsem napsat, že když byť jediný člen domácnosti není zaměstnaný, evidovaný na pracáku nebo nesplňuje požadavky na započitatelnou dobu, nedostane celá rodina taky nic.

- co když je mládenec vychován jako hodný synáček, kterému se máma snažila až do teď vynahradit, že táta u nich doma není,
- a tím pádem dostával co šlo,
- není absolutně zvyklý něco dělat a ani asi doposud nemusel,
- třebas tu má někde svou dívku, a tím pádem už a) potřebuje ještě víc peněz, b) nepřipadá v úvahu (pro něj), že by odejel někam pryč,
- počítá s tím, že si najde "něco", co ho bude hodno...
co když je to prostě kluk, co zas není až tak moc schopnej? Pak holt je to na té jeho mámě...

a jak se tam lidi fakt bojí o práci. Tak já se na tebe určitě vrhat nebudu.

jen si říkám - ten kluk má před sebou devět měsíců prázdnin. Může buď vyrazit do světa, zařídit si někde na pár měsíců brigádu, třeba v horách na farmě u koní, v zahraničí si vypilovat jazyk, něco si vyzkoušet, naučit, zažít, může kam se mu zamane, možnosti se najdou... No anebo může devět měsíců sedět v Ostravě za pecí a žádat podporu, pokud mu nebude líto ten čas zahodit.

Souhlasím s Margot. A dodávám: kromě toho může těch devět měsíců, co bude někde brigádničit, samozřejmě dál hledat práci ve svém oboru a když ji nenajde, tak může začít studovat. Rozhodně nemusí sedět doma a stěžovat si na to, že nebude mít z čeho splácet své dluhy. Myslím si, že když se chce, tak jde všechno. Ale chtít se musí!

Martinovi poradit nedokážu, ale to množství odsudků mě překvapuje. Martin dokončil bakalářské studium, a chce pokračovat (asi ve stejném oboru) ve studiu magisterském.(To není stejný stupeň, Hani, to v tom máš zmatek) Těžko říci, proč vzikla ta roční prodleva, třeba škola ten obor otvírá teprve teď, to by nám musel Martin vysvětlit... Ale pokud chce Martin od září studovat v Ostravě, tak nemá smysl mu radit, ať odjede do zahraničí nebo se odstěhuje do jiného města... Dávat za příklad své vlastní snaživé děti, Inko, které ovšem studijní předpoklady neměly a na žádnou vysokou školu se nechystaly, jak vyplynulo z jedné diskuse o lehkých mozkových disfunkcích, je také poněkud zvláštní... Martin zkrátka potřebuje přežít do září, než začne studovat, pak dostuduje, a přijdou na řadu všechny ty vaše rady, stěhování do jiného města, práce v zahraničí a podobně. Normální milující rodič, by ho ten rok živil, (ošacení a zábava už by byla na Martinovi, jak vyplývá z jeho dopisu, brigády si shání), ale Martin zjevně takové rodiče bohužel nemá. Spousty rodičů své děti na vysokých školách živí a platí jim i drahé bydlení nebo kolej v jiném městě. Určitě to není tak, že se každý vysokoškolák na škole živí sám. Hodně vysokoškoláků chodí na různé brigády, ale to je spíš kapesné a většině by to všechny náklady nepokrylo. Chodit na denní studium, učit se a zároveň pracovat, abych měl na jídlo a drahý nájem není legrace. (Programování, nebo podobný obor, ve kterém je jednoduché práci sehnat, Johanko, Martin evidentně nestuduje ani neovládá) Mně prostě na tom, že se vysokoškoláci nechají od rodičů živit, nepřipadá nic obzvlášť nemorálního. No a Martinovi mezi studiem vznikla zřejmě neplánovaná roční pauza, a práci nebo brigádu obtížně shání, není to flákač a záporný hrdina...

upřímně Minnie, přečetla jsem si ten článek ještě jednou, vyplývá mi z toho, že Martin zadek v teple má a jídlo v lednici také u maminky, která ještě živí sestru. Jaký ta jeho maminka asi může mít v Ostravě plat, moc to nebude co??? A Martin ještě žádá výživné, aby mohl existovat?!?! Vždyť ho matka živí, pokud tomu dobře rozumím a i bydlet kde má!!!
A je úplně jedno co mé děti studují jestli vysokou či cokoliv jiného (dyslexie a disgrafie to není v žádném případě snížené IQ), chtěly si jít svým životem a udělaly to se vším všudy, ráda jim na polovinu školného přispěju, protože se mi líbí jejich odvaha vzít život do svých rukou. A ne si strčit ruce do kapsy a čekat a žádat. Naopak bych jejich cíle jedině podpořila (samozřejmě v rámci svých možností, ty ale ony dobře znají), ale z výchovného hlediska si myslím, ať pro své sny také něco udělají, takže ať si půlku v klidu zaplatí. Mně se Martinův přístup prostě vůbec nelíbí, to je vše, možností mám dost, jen je vidět a sebrat odvahu.

ale proč by jsme jej měli živit my všichni. Taky bydlím ve třetím nejhorším regionu co se týká nezaměstnanosti a hodně lidí tady dělá o kvalifikaci níž, mimo obor, manuální práci, protože prostě musí, třeba kvůli dětem. A ti by mu ty dávky měli platit?

tak bych sekla s prací a nutila syna, aby ji i sestru nyní živil on a začala bych studovat denní studium na nějaké škole. Koneckonců dle zákona o rodině má dítě taky vzájemnou vyživovací povinnost vůči rodiči, je-li schopné pracovat. Ať vidí, jak to v životě je.

Minnie a není to jen o mých dětech, znám takových dětí spousty, berou si příležitostné brigády už od prváku střední školy, také mají kde bydlet a kde jíst, ale znají ne přiliš velké možnosti své matky(většinou samoživitelky), tak se snaží na své potřeby navíc vydělat různými brigádami, třeba naprosto mimo obor. Nepřipadá mi na tom nic špatného právě naopak.

ale zákon říká, že rodiče mají vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti do 26 let, které se soustavně připravuje na výkon budoucího povolání. Tečka.

no... pokud má Martin rok pauzu, tak ten rok se soustavně na nic nepřipravuje.

že rodič má vyživovací povinnost vůči dítěti, dokud není schopné se živit samo. O čemž by se dalo polemizovat, protože po ukončení povinné školní docházky člověk může nastoupit do zaměstnání a je schopen se živit sám.

ano, rodic ma povinnost, ale jednak on se na to povolani, jak uz bylo poznamenano, momentalne nepripravuje, druhak snad proboha kdyz sam vidi, ze ma matka hluboko do kapsy, nebude se ohanet zakonem, ne? To nema uctu k rodici, co ho zivil dotedka a i ted poskytuje jidlo a strechu nad hlavou? To jeste chce od matky, co sama pocita kazdou korunu, kapesny nebo co?

Minnie, ano, rodice sve deti na vejsce typicky zivi nebo jim aspon prispivaji, i kdyz si deti vydelavaji sami. Ale pokud cloveku takto vznikne pauza ve studiu (delsi nez bezne prazdniny), znam velmi malo "milujucich rodicu", co by tolerovali, ze dospely decko sedi doma na zadku a nedela nic. Na matfyzu se aspon za me vyhazovalo hodne v pulce prvaku, hodne lidi pak nastoupilo znova dalsi rok, ale co s tim pul rokem, kamarad taky ten pul rok kmital na lince v tovarne na lentilky...kdyz muze matfyzak programator, tak proc by tenhle nemoh jit delat neco podobnyho? Me fascinuje, ze vubec neuvazuje nad tim, jak by mohl svy matce ulehcit zivot, on uvazuje jen nad tim, jak bud ji, nebo ostatni danovy poplatniky odrit o prachy, aby pul roku sedel na zadku.

Jasne, jsou hodne narocny skoly, co se pri nich makat pri nejlepsi vuli neda nebo aspon ne se uzivit (medicina, veterina...). Ale on ted nestuduje!!

Já z Martinova textu vyrozuměla to, že brigády shání, shání a sehnat nemůže. Inka zas, že Martin pracovat nechce. Tak nevím...

http://www.jobcentrum.cz/05.php
http://www.zamestnani.cz/default.asp?r=100009006
http://www.praceihned.cz/nabidka.asp
http://www.1prace.cz/
http://www.jobcentrum.cz/

Jestli chce něco dělat, tady má možnost si vybrat.

Každý to vážně z toho dopisu pochopil jinak. Já mám pocit, že kromě nějakých hodně špatně placených brigád by Martin rád dostal nějaké výživné od otce, který evidentně, po tom, co Martin dokončil bakalářské studium platit přestal. Že Martina maminka živit nemůže, Martin zjevně chápe...

jsou tady:
http://www.indexplus.cz/

ja vetu "snazim se shanet nejake brigady, ale to nic neprinese ani nevyresi" pochopila tak, ze "neni to takovy, jaky bych si predstavoval". O tom, ze nemuze sehnat vubec zadnou brigadu, tam nepadlo ani slovo.

Nechapu, proc vetsina lidi Martina pranyruje. Mozna by se mel snazit vice, tot uhel pohledu (lidi hledajici praci jsou mraky a ne kazdy ma ostre lokty), spise mi prijde scestne, ze v tomto statu chybi socialni sit pro lidi, kteri jsou momentalne bez prace. Ti jsou odkazani na prijmy rodiny a na tom, zda jim bude vubec neco poskytnuto ci nikoli. Pokud se clovek podiva, jak to na trhu prace vypada, tak ani mlady clovek to nema jednoduche. A jak by kdokoli z ctenaru pripad resil, pokud by se sam dostal do obdobne situace, zustal nejakou dobu bez prace a cekal na kapesne, ktere dostane od svych pracujich deti. Ty by jej museli zivit a zajistit bydleni. Podle noveho socialniho zakona je totiz vzajemna vyzivovaci povinnost mezi detma a rodici, takze jak jsem pochopila, nema zadnou hranici a konci jen pripadnym umrtim.... docela absurdni.

Ach jo, nekdy si pripadam, ze jsem asi pitoma. Zivim se vicemene sama od pulky gymplu, a protoze uzivit se pri skole neni vubec jednoduche, s mym vysokoskolskym studiem to vypada vselijak.

Bude mi letos taky 23. A nejmene tretinu casu vydelavam na takovehle dobraky, misto abych jej mohla venovat uceni... a jsem tak hloupa, ze mi hrdost nedovoli povesit se nekomu na krk.

Mimochodem, za cele ty roky jsem nikdy nemela problem sehnat praci, problem byl jen zvladnout pri praci studovat. V Ostrave to sice neni takova idyla, ale Martinovi podle vseho ted zrovna nic nebrani sbalit batoh a odcestovat treba sem do Praglu...

ono jde taky o to co jste studovala a co studujete. Některé školy mají cvika a přednášky poviné a to celý týden. A v různých časech. A ne každý zaměstnavatel přivítá birgádníka který může v pondělí dopoledne, v úterý večer a ve středu vůbec.
Já taky znám studenty co jezdí na brigády do zahraničí, ale p to jim umožňuje režim na škole.

Já sám jsem byl ta mládež nová, mládež Gottwaldova.
Mý dvě děti - to jsou prozměnu Husákovo děti.
Ale hrdost jsme si zachovávali vždycky!

Ty budou Klausovo děti ?

jo, mas pravdu ze na tom matfyzu to mame trochu jednodussi :)

Ale o cem se tu vlastne bavime? Znova jsem si precetla cely prispevek - zdravy dospely kluk ma 9 mesicu volna a zoufale se pta, kde a jak ma sehnat penize? No kde asi??? Mne to fakt prijde jak kdyby si z nas, co normalne pracujou, delal srandu.

opravdu asi nevidím jiné východisko, než dočasně zkusit i podřadnější práci, dokud nebudeš zase studovat. Je to nepříjemné, chápu, a asi trochu problém toho kouskování VŠ studia na bakalářské a magisterské. Aniž bych se chtěla dotknout všech bakalářů, uplatnění tohoto titulu není nic moc (vidím to v praxi) a kdo chce lepší práci, tak toho magistra obvykle potřebuje... Kdyby tam existovala kontinuita, tak není co řešit, dostával bys přídavky dál a měl nárok na výživné od otce jako nezaopatřené dítě.

Obecně k tématu se mi nelíbilo to tvrdé odsuzování. Coby poloviční sirotek s mamkou v ID a později ve starobním důchodu vím, o čem to moje VŠ studium bylo a každý si může svoje chytré řeči strčit do hvězdičky. I já jsem chodila během studia na brigády, ale ty výdělky vás skutečně nevytrhnou, když máte povinné semináře a do té školy chodit musíte. Už to tady někde padlo: není ani tak problém najít práci, ale najít práci, která se dá zkombinovat se studiem tak, abyste pro zaměstnavatele byli stále po pracovní a časové stránce zajímaví, ale na druhou stranu tak, aby jste neměli s učením problémy. Ono je taky něco jiného odsunout školu do pozadí a věnovat se nějaké práci/brigádě, když máte to zázemí a víte, že v případě, že byste tu školu fakt nestíhali, tak si můžete doma vydržet opravdu jen sedět na zadku a učit se. Prostě byla to v tomto nezáviděníhodná doba a už bych si to nechtěla zopakovat.

přečetla jsem si tento článek+komentáře až dnes.
Chvíli jsem to musela vstřebávat, abych oddělila pocity a emoce od faktů. Zatím jsem provedla domácí účetnictví za leden a to mi nadzvedlo mandle, takže se teď pustím do Martina :)
Nejprve věcně k problému:
Odkaz na Zákon o rodině, který upravuje vyživovací povinnost rodičů a dětí:
http://www.kurzy.cz/zakony/94-1963-zakon-o-rodine/cast-3/
Na stejné téma: http://www.tiscali.cz/mone/mone_center_050713.867926.html
Pro Martina bych vypíchla toto:
"Jestliže dítě vstoupí do zaměstnání nebo zahájí jinou výdělečnou činnost, jež mu umožňuje samostatnou obživu, ale kterou později přeruší za účelem studia, jímž chce nabýt kvalifikace pro jiné povolání, zásadně se vyživovací povinnost neobnovuje."
Tady něco o výživném na děti rozvedených rodičů:
http://www.domavcr.cz/rady.shtml?x=154736
To doporučuju Martinovi pročíst.
Dál: http://www.mesec.cz/clanky/zivotni-minimum-se-1-ledna-2007-snizi-o-tretinu/
A tady opět odcituju:
"Vedle životního minima je nově zavedeno též "existenční minimum". Jeho výše je pro příští rok stanovena na 2020 Kč. Je to úředně stanovená částka, která se považuje za nezbytnou k zajištění přežití"
Vyživovací povinnost dle Zákona o rodině si tedy maminka plní už jen tím, že poskytuje Martinovi bydlení včetně energií (voda, teplo, světlo,spotřebiče) a (alespoň občas)stravování doma, protože hodnota tohoto plnění jistě dosahuje částky 2020 Kč.

Můžeme si o těchto částkách myslet co chceme, jak jsou směšně malé a nedostačující atd., ale uvědomme si to, že se z nich vychází při výpočtu sociálních dávek. Kdyby byly vyšší, budou dávky taky mnohem vyšší a už vůbec nikoho by nic nenutilo pracovat.
Což mi připomnělo moji známou, zdravou čtyřicítku, vyučenou prodavačku, která pracovala naposledy po vyučení. Pak se jí narodily děti a po mateřské to zabalila s tím, že aby se jí vyplatilo dojíždět do práce, musela by brát minimálně 15 000 čistého, a to si jako vyučená nevydělá. Na směny pracovat nemůže, není spojení. Takto má 11 500 (ona+2 děti na SŠ) a je v pohodě doma.
Ale to jsem odbočila.
Takže maminka si svoji vyživovací povinnost k dítěti studentovi plní.
Vyživovací povinnost rozvedeného otce upravuje Zákon o rodině, vymahatelnost je sporná, pokud otec není v zaměstnaneckém poměru. Ovšem pozor na to ustanovení o obnoveném studiu. Má to svoji logiku, kdyby to nebylo omezeno, mohlo by se stát, že se 30letá matka dvou dětí rozhodne studovat v denním studiu a rodiče by ji museli živit. Hranice 26 let platí pro sociální dávky, ne pro vyživovací povinnost.
Až bude Martina zase studovat, tak může požádat o přídavky na děti, jako student bude brát v maximální výši. Není to moc, ale přece jen.
Dál může požádat třeba o sociální stipendium a stipendium na bydlení.
Na stránkách Ministerstva školství se o tom něco dozví, já o tom nic bližšího nevím. http://www.msmt.cz/vzdelavani/informace-k-socialnim-stipendiim-pro-vysokoskolaky
Kromě přídavků na dítě a stipendia může využít různých slev pro studenty, na MHD aj.
Martinova maminka požádat o příspěvek na bydlení, který je nárokový podle příjmů, a na sociálním odboru příslušného městského (obecního) úřadu taky o nenárokový mimořádný příspěvek v tíživé sociální situaci.
Dál může Martin využít nabídek některých velkých podniků a pobírat tzv. "náborové" stipenidum. Samozřejmě, znamená to zavázat se pak k nástupu do onoho podniku po studiu, ale vzhledem k nezaměstnanosti na ostravsku to bude snazší rozhodování. Navíc ve velkém podniku má šanci uplatnit svoje vzdělání, najít práci z oboru. Stipendijní program pro studenty VŠ má například ČKD: http://www.ckdkh.cz/stipendium.html
Tyto velké podniky mají i ubytovny.
Jak se Martin dočte, stipendium poskytují především na poslední dva roky studia, což se právě týká Martina, který má již bakalářské za sebou a navazující magisterské trvá 2 roky.

Do doby, než bude studovat a řešit finance pomocí sociálních dávek, stipendií apod., musí prostě vzít v úvahu realitu a jít makat. Co jiného?
Ostatně, Zákon o rodině upravuje i vyživovací povinnost dětí k rodičům, takže maminka by právem považovala po svém zdravém, dospělém, nestudujícím synovi příspěvek na jídlo a provoz domácnosti.
Vysokoškolák může i nabízet "kondice", vyvěsit nabídku na doučování (po dohodě se ředitelem školy) na nástěnku v ZŠ, na výkladní skříně obchodů, na poštu apod. Teď se intezivně připravují děti k přijímačkám na SŠ, rodiče to rádi přenechají studentům. Sama jsem o mateřské takto doučovala a připravovala děti ke zkouškám.
Martin má maturitu a 3leté studium na VŠ, trošku mě překvapilo, že hledá pomoc na Kudlance. Ty informace, které jsem sem dala, zjistí velmi snadno na internetu, na stránkách úřadů a institucí apod. Stejně tak může hledat
práci. O práci z oboru v tuto chvíli přece vůbec nejde, sám se vyjadřuje slovy jako "přežití". Když chci přežít, nekoukám vpravo vlevo, popadnu co je.
Neodsuzuju Martina za to, že chce od rodičů podporu při studiu, asi byl zvyklý takovou podporu dostávat i předtím. Ale 23 není 15, kdy šel na gymnázium, zná finanční a sociální situaci rodiny, matky, ví, že má ještě mladší sestru. Samozřejmě, že vzdělání je po zdraví, v jeho věku, to nejdůležitější, co může mít. A taky to nejlepší, co můžou rodiče dítěti dát (myslím z toho, co se dá "zaplatit, pořídit"). Jenže každý na to prostě nemá. Ostatně, Martinovi je 23, v tom věku už mají někteří studia za sebou a jdou do práce. Martin se musí srovnat s tím, že si svoje další vzdělání musí zaplatit tak, jako si ostatní platí jazykové kurzy, kurzy účetnictví, autoškolu, počítačové kurzy aj. doplňky kvalifikace.

Moje 19letá dcera je na tom podobně jako Martin, na podzim jde do prvního ročníku VŠ, maturovala loni v červnu. Do půlky měla od nás povolené prázdniny, jako dárek k maturitě, dejme tomu. Koncem září nastoupila do jazykovky, studium do půlky června, včetně učebnic aj., 22 tisíc. Investice do vzdělání, kterou bych si však ještě před 5 lety nemohla dovolit a slečna by prostě musela jít makat natvrdo na plný úvazek. Ona si to moc dobře uvědomuje, že to vůbec není samozřejmost, a už teprve ne povinnost. Ví, že má štěstí, že může pilovat jazyky, nemusí přispívat na domácnost, platím ji i fakturu za mobil (a ona svědomitě dodržuje stanovený limit 650 Kč), má zaplacené všechny ostatní výdaje od antikoncepce přes oblečení až po kosmetiku a předplatné časopisu. Zato ale pomáhá doma, má svůj díl povinností - žehlí, vytírá, myje koupelnu, pomáhá s úklidem aj., mladšímu bratrovi se školní přípravou, pokud něco potřebuje. Od října nedostává žádné kapesné na zábavu a své drobné útraty, takže po škole 3x týdně chodí do práce a domů se vrací v osm večer. Ostatní dva pracovní dny vypomáhá u mě v kanceláři a domů se dostane kolem třetí čtvrté, pak se učí a trochu se chystá na přijímačky. Víkendy má volné, ty jsou jen její a kde bude, kdy přijde, co bude dělat, je čistě na ní. Pokud je doma, nedělá jí problém se nějak zapojit, pomoct s čímkoli. Bere to sama tak nějak jako samozřejmost, dokud nebude soběstačná. Ví, že má maximální možnou podporu, ale taky si uvědomuje, že ještě před pár lety by nebylo možná jako teď jít a jen tak koupit boty, slovník a nový batoh do školy během jednoho odpoledne, natož jí zaplatit jazykovku, aby si prodloužila studia a vyplnila mezidobí.
Bere jako samozřejmost, že dělá u mě v kanceláři vlastně poskoka, sekretářku a uklízečku v jednom. Ví, že když si najde něco jiného, může zkusit cokoli a já ji jen podpořím. Může i klidně i nestudovat a jít zkusit štěstí do ciziny, au-pair apod.
Ale:) kdyby pronesla cosi o vyživovací povinnosti rodičů, vyrazilo by mi to dech, dostala by mě vlna lítosti nad tím, jakého studeného sobeckého čumáka jsem to vychovala. TAkže by nejspíš schytala facku jak dělo a pak bych se optala, zda to bylo dostatečně výživné.

a za každé slovo chci desetník... :)

Hm, tak korektury ;)
"Do půlky ZÁŘÍ měla od nás povolené prázdniny, jako dárek k maturitě, dejme tomu. Koncem září nastoupila do jazykovky, studium do půlky června, včetně učebnic aj., STOJÍ 22 tisíc."

Po víkendu si přečtu jestli se Martin ještě nějak vyjádřil.

myslím, že jsi pro dceru udělala maximum. Je bezvadné, že se dcera rozhodla pro studium jazyků. Moje dcera se po maturitě nedostala na vejšku, tak šla na pomaturitní kurs angličtiny a španělštiny. Stál nás sice dvakrát tolik, ale myslím, že jsme zvolili jednu z nejlepších škol, protože se tam naučila výborně anglicky a slušně španělsky. Na střední škole by se takhle jazyky nikdy nenaučila. Pak si mohla dovolit jít dělat konkurs na letušku a uspěla. Začala létat, přesto se rozhodla studovat vejšku při zaměstnání. Je to náročné, ale jde to. Důležité je, že to tak sama chce. Sama říká, že si neumí představit, že by jen studovala v denním studiu a tzv. nám ležela na kapse. Některé její bývalé spolužačky, které studovaly v denním studiu, si přivydělávaly brigádami v zahraničí. Jedna z nich studovala práva a o prázdninách kuchala tři měsíce lososy na Aljašce. Vydělala si tak na další rok studia.

Jako studnetak 4. ročníku VŠ s denním studiem myslím docela dobře vím, jak to chodí... Při studiu pracuji, protože rodiče jsou sami v naprosto šílené finanční situaci. Makám 3 dny v týdnu, a jsem si schopna vyděla max 5 tisíc.Nevím, kde dámy, které píšou, že si má dotyčný najít práci žijou, ale v Ostravě se dělá za 47 kč na hodinu hrubého. Moje náklady na školu jsou min. 1200kč měsíčně, a to tam jezdím max 3x týdně.A už nemluvím o to, že si musím kupovat skripta ( ne v knihovně skutečně nejsou)teď aktuálně dvě, každé za 700kč, platit připojení k internetu, bez kterého se nepřihlásím na zkoušky a nenapíšu jedinou seminárku atd... Z brigády se prostě nejsem schopna samostatně uživit. Na to, že bych mohla žít sama v bytě není ani pomyšlení. Ať si to dámy dneska a v Ostravě zkusí...A mimochodem za kombinované studium se platí a ne málo...

TEN MLÁDENEC TEĎ DO ŠKOLY NECHODÍ...
je doma, do školy půjde až na podzim...

No, takže se vydejchej a přečti si to znovu...
Jinak, uznávám, že to máš těžký, to jo. Ale co takhle doučování? Pokud vím, tak to se platí podstatně líp. Ono holt jak si kdo vybere.

Můj syn i jeho slečna občas doučují matematiku a dostávají necelých 100- Kč na hodinu. Jenže když vezmeš v úvahu, že musí dojet za tím doučovaným domů, pak hodinku nebo dvě učí a další student, co potřebuje doučování, se v okolí nevyskytuje, tak jim ta stokoruna zabere celé odpoledne. Takže doučování není moc skvělá práce.

Musím uznat, že některé názory mi opravdu zvedly krevní tlak! Ale číst myslím umím:) Martin se ptal na možnosti finanční podpory při studiu, které chce začít od září! Mimojiné učím angličtinu za 200,- na 1,5 + čas na přípravu, + čas na přepravu. Tj zrovna nejlepší job to skutečně není!

Tak jsem si všechny příspěvky přečetl a většina jsou fakt podivný výplody.Nejvíc se mně "líbí" že to je asi od zhruba padesátníků,kteří měli práci zajištěnou (pracovní povinnost a někde vás vzít museli) a ani získat byt nebyl takovej problém.Moji rodiče třeba museli dát 25 000 Kčs vklad do Stavebního bytového družstva,tj.dneska by to bylo tak 250 000 Kč.V té době stála Škoda 120L 60 000 Kčs,tj.dneska by to bylo 600 000 Kč.

Martin se , Sašo, ptal, jak přežít do září, kdy zas studovat začne. Co dělat když práci obtížně shání a na žádné dávky nemá nárok... Jenže jiná rada, než aby vzal prostě jakoukoliv práci, neexistuje... V debatu o brigádách při studiu se to pak zvrhlo...

To Eraser: http://neviditelnypes.zpravy.cz/totalita-zivot-za-bolsevika-a-dnes-d5b-/p_spolecnost.asp?c=A061020_133628_p_spolecnost_wag
Zajímavé srovnání cenových hladin dnes a za komančů. Nebyla to zase taková idyla, ale aspoň tu práci měl člověk jistou. Ale i mě dovedou dnes nadzvednout "moudrá" slova těch, kteří jsou za vodou, ať už jde např. o výchovu dětí, zaměstnávání matek s dětmi nebo školné na VŠ a výdaje s ním spojené. Když například člověk porovná dřívejší výši stipendií a stipendií dnes, tak je to fakt smutné. Za návrhy, aby si mladí lidé vzali půjčku na studium na VŠ, bych dávala roubíky do úst a traverzu kolem krku, protože už tak jde většina mladých lidí do života s dost velkým dluhem na bydlení, po škole dělají téměř nebo úplně zadarmo (viz jen namátkové lékaři, advokátní koncipienti v menších městech...). S takovým přístupem bych se například já mohla s VŠ rozloučit, přestože si neskromně myslím, že by toho v mém případě byla fakt škoda. Jestli tady v této republice opravdu zvítězí myšlenka, že vzdělání bude primárně pro bohaté, tak se děsím zástupů těch magorků, které jsem za doby svého studia měla možnost vidět na tzv. placeném studiu. Vůbec nehovořím o absolventech některých soukromých VŠ - máme v práci jednu a neumí odeslat ani dopis (totální degradace VŠ titulu!).

bb, jakkoli jinak mám tvé příspěvky ráda, co jsi tím srovnáváním s vlastní dcerou chtěla vlastně říct? A jak to Martinovi pomůže? Promiň, ale to mě fakt nadzvedlo, vyznělo to jako nějaké chlubení. Na jednu stranu píšeš, co všechno jste své dceři dopřáli (lehko se dává, když je z čeho, což není zjevně případ Martina a jeho rodičů), pak zdůrazňuješ, jak si toho holka váží (to nezpochybňuju, ale vyznívá to, jako by si Martin snad dosavadní pomoci od rodičů nevážil)... Celý ten Martinův příběh je o nestejně nastavené startovní čáře. Spousta mlaďochů má zajištěné rodiče a ti by se vůbec nepozastavili nad tím, aby ho těch 8 měsíců živili. Kluk by sice třeba chodil na brigády a choval se "vděčně", ale měl by aspoň jakousi jistotu, že bude mít co jíst apod. A samozřejmě by vůbec na žádnou kudlanku nepsal.

"...Kdo určí výši výživného, které mi jsou moji rodiče povinni přispívat, a jak postupovat, pokud tuto svou povinnost nebudou ochotni plnit?..."
Prostě a jednoduše: Jestliže si zdravej 23 letej habán myslí, že rodiče jsou POVINNI ho živit a ptá se na radu, jak z nich tuhle POVINNOST VYMLÁTIT, když nebudou ochotni ho živit, tak potěšpánbůh za takovýdle děťátko.

Proto jsem se, Gito, podivovala, že většina tu Martina tak odsoudila. Právě proto, že znám celkem dost rodičů, kteří, nejen, že svoje dítě v pauze mezi střední a vysokou školou živí, ale ještě mu zaplatí roční jazykový kurz. Sama jsem byla připravená udělat totéž, ale nebylo to nutné.

No, řekla bych, že tyto slova slyšel na sociálce, že tohle je povinnost rodičů. Tak se jen ptá, co když na to rodiče nemají nebo mu peníze rodiče nechtějí dát. Sice se snaží k penězům přijít, ale očividně to nestačí. To pak má jít pod most či si najít podnájem?? To pak životní minimum zaplatíme z daní mi všichni, neboť má na to nárok a na brigádách si pomůže při kapesném??

A proč vlastně? Když chtějí, tak dávají, to je jejich rozhodnutí, ne však povinnost! Když nechtějí nebo nemůžou, tak se má (už pět let dospělej) člověk postarat o sebe sám. Že chudák neví jak a čeká s nataženou dlaní...? No pardon....

Souhlasím s Tebou v tom, že ta pravda je někde uprostřed. Ano, každý z nás by si měl primárně hledět toho, aby se o sebe postaral sám. Taky se mi nelíbí, když někdo automaticky předpokládá, že se postará někdo jiný (rodiče, stát, partner...). Přišlo mi ale, že se na Martina všichni sesypali jako sršni, aniž by taky chtěli chápat odvrácenou stránku té věci. PRotože jsem si sama prošla něčím podobným, cítím potřebu se Martina aspoň trochu zastat. Když se ale podíváš o pár příspěvků výše, sama jsem mu psala, že opravdu jediná možnost je vzít dočasně i méně zajímavou práci (jak to ostatně udělalo i několik mých kamarádů, kteří např. přerušili studium, apod.).
Ta druhá stránka je, že spousta rodičů by po svých dětech v takové situaci opravdu nic nechtěla, naopak by je v mezidobí ještě i ráda podporovala s vidinou, že chtějí pokračovat ve studiu. Martin má bohužel tu smůlu, že jeho maminka na to, aby ho živila, nemá peníze, a otec (který by možná i měl) je zase dát nechce. Pak je celkem zbytečné se bavit o tom, na co má kdo nárok a co je čí povinnost. Potom takové příklady, jakože "co dělalo moje dítě, když se po maturitě nedostalo na VŠ, na jakou šlo jazykovku, kolik dostávalo kapesného a jak se muselo chovat, aby byla vidět vděčnost" připadají nejen mimo mísu, ale jako vrchol netaktnosti. Navíc takové dítě, kterému rodiče tu cestičku zametou, v čem je lepší, než Martin? Ono se akorát neptá na kudlance a nenechává si nadávat. Jsem ale přesvědčená, že vysoké procento bere skutečnost, že je živí rodiče, také jako samozřejmost, resp. vůbec o tom nepřemýšlí.
K té povinnosti být živen rodiči: Nechci se Martina zase nějak nezdravě zastávat, ale sama jsem tuto větu slyšela několikrát, a to nejen od spolužáků či jejich zajištěných rodičů, chytrých jako rádio, ale dokonce i od samotných paní na sociálce. Takže tomu, co psal předchozí příspěvek jsem i ochotná věřit (nejlepší, co udělat s horkým bramborem, je ho přehodit někam dál).
Prostě: mějte trochu pochopení, když už nic. Ne všichni jsme se narodili bohatým rodičům.

Do tíživé situace se může dostat každý, stejně jako Martin. Najít práci není jednoduché ani pro mladé a očividně se snaží. Jen nový zákon tuto povinnost dal rodičům i dětem, aniž by omezil věk či jakékoli jiné kritérium. Takže rodiče, aniž se jich někdo prát jsou stále povinni a pokud neplní dle nového zákona svou "povinnost", tak tato je nevymožitelná. Spíš mě zaráží tento paradox. Takže pardon, na každého jiný metr!!

Ještě se omlouvám za kouskování, ale Tvůj příspěvek přišel až teď. Možná to opravdu Martin bere moc jako samozřejmost. Ale třeba se skutečně JEN ZEPTAL, jestli třeba nemá nárok na výživu, která ostatně vyplývá ze zákona o rodině. V případě Martina však odpadá ta podmínka, že není sám schopen se živit.
§ 85
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.
(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

Ať zákony říkaj cokoliv, tak já nějak zevnitř cítím, že zdravej dospělej člověk musí bejt v první řadě odpovědnej sám za sebe. I kdyby stokrát chtěl studovat, i kdyby byl sebetalentovanější, nemá ani nejmenší morální nárok vynucovat si k tomu podporu rodičů. Na studie nemá prachy. Vím, zní to krutě, ale tržní principy jsou jasný! Když na něco nemám, tak si to holt nemůžu dovolit. V roce 89 zvonily stotisíce lidí za příchod kapitalizmu, a dozvonily se. Žeby už jsme zase chtěli zvonit znova???

Gita:To srovnání na Neviditelným psu jsem četl nemůžu s tím než souhlasit.Záměrně jsem to trochu zjednodušil.Ale trvám na tom,že tenkrát byl start do života lehčí v tom,že člověka museli někde vzít do práce a že získat bydlení bylo snadnější než dnes.Jinak je mi 26,bydlím s rodiči,letos končím VŠ a čeká mě hledání práce.Už se rozhlížím po možnostech teď a vidím,že to nebude jednoduché.Ale na rozdíl od Martina nemám obavu,že by mi rodiče v případě nouze nepomohli.Zdají se mně ti jeho rodiče a vztahy v jejich rodině nějaké divné.

tak´s též odepsala.
Takže jsme se už shodli :-)))))))

Jsem ráda, že jsme se shodli. Víš co je na tom nejsmutnější: v roce 1989 by bylo osm, Martinovi tedy 5 počítám-li to správně. Takže jaképak zvonění klíčema? Je tu někdo, komu můžu/můžeme poděkovat, nějaký ten čtyřicátník a výše?

To Eraser: s tou bytovou dostupností po pravdě řečeno nevím. Sice ty ceny (resp. členské podíly v družstvech) byly nižší, ale na druhou stranu ty pořadníky, apod. Jistota byla v tom, že kdo chtěl pracovat, neskončil na dlažbě. Taky existovala síť jeslí a školek, dětských táborů... dnes aby si pomalu žena, která si nemůže dovolit být na mateřské 3 roky, najímala chůvu! Horší lepší, těžko říct. Je to všechno hrozně relativní, jak v čem, jak pro koho... Peníze jsou lepší než chudoba, zejména z finančních důvodů (W. Allen).

Mě kromě peněz zaráží spíše postoj společnosti. Dvojí metr. Martin nemá nárok na žádné sociální dávky, když je po škole a živit jej mají stále rodiče. Přitom by rád pracoval, ale na trhu práce zatím vyhovující zaměstnání nenašel a brigády mu jeho problém nevyřeší. Jak to, že zákon ukládá povinnost živit své zletilé děti?? Přitom mnohé rodiny žijí jen ze sociálních dávek a mají různé úlevy. Pokud by jeho rodiče byli majetní, jistě by to jako svou újmu necítili, ale protože jsou v tíživé finanční situaci, stačí málo a konflikty začnou nabírat na síle. A co s takovými podařenými dětičkami, které pracovat opravdu nechcou, flákají se a rodiče mají povinnost se o ně starat celý život jen z toho titulu, že jsou rodiče.

Moje dcera ukončila v lednu bakalářské studium. Chce pokračovat na magisterské. Přijímací zkoušky budou v červnu, pokud bude přijata, pokračovat bude v září. Od revoluce jsem nikdy nepobírala žádnou podporu ani já ani manžel, neměli jsme nárok ani na přídavky na děti. Od února je dcera nezaměstnaná, já jsem přišla o slevu na dani na vyživované dítě. Dcera se přihlásila na pracák, abych za ni nemusela platit zdravotní pojištění. Na pracáku pro ni práci nemají, nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá. Nárok na sociální podporu také ne, protože bydlí s námi a posuzujeme se společně, co se příjmů týká. Naše příjmy nejsou nijak nadměrné.
Po dobu studia chodila na brigády a platila ze svého platu sociální pojistné, ze kterého berou dávky různí nemakačenkové. Nyní chodí také na brigády a platí z nich sociální pojistné, ona však nemá nárok na nic a ještě ji pracovní úřad, který jí nic nedává omezuje tím, že si může vydělat jen 4000 Kč, jinak ji vyřadí z evidence. Na pracáku jí řekli, že nemá šanci najít zaměstnání, když chce jít studovat. Rekvalifikační kurs jí na pracáku zamítli s tím, že se teprve kvalifikovala. Přijde mi naprosto neuvěřitelné, že různí nemakačenkové berou pořád podpory - znám je i osobně, absolvent VŠ však nemá nárok na nic a i z toho mála, co vydělá při práci 42,-- Kč na hodinu musí platit na ty nemakačenka. Ovšem ještě více se zamýšlím nad tím, který inteligent vymyslel bakalářské studium, které nenavazuje rovnou na magisterské, ale trvá tři a půl roku, takže i když chce absolvent dál studovat, ocitne se na dobu 8 měsíců jako nezaměstnaný.

docela se za to stydím.

Zkrátka a dobře,Martin a i třeba dcera Evy maj smůlu, že nehcoděj do solária a mluvěj česky s přízvukem na 1.slabice.

sice mě mnozí ukamenujou, ale já Ti klidně poradím, aby ses vydal cestou nejmenšího odporu a řekněme, že i vyčůranosti. Najdi si pronájem bytu, sepiš s pronajímatelem smlouvu o pronájmu bytu a zajdi na sociálku. Pak nebudeš posuzován s maminkou ve společné domácnosti, ale jako jednotlivec se svou vlastní domácnosti. Rázem získáš nárok na životní minimum, příplatek na bydlení a zcela jistě i nově zřízený příspěvek na telefon a další výhody, třeba formou jednorázových dávek. Nebude to sice nic moc, ale nebudeš se muset o každou kačku prosit. Mamince ubydou výdaje a je šance, že doma se situace uklidní. Ty budeš mít čas na hledání práce a taky na určitý přivýdělek formou brigád. Není to sice ideální řešení, ale takhle by se to podle mě dalo obejít. Proč bys měl doplácet na to, že jsi slušný?? A i když vzájemná vyživovací povinnost mezi dětmi a rodiči není zákonem nijak omezena, nový sociální zákon tuto skutečnost bere v potaz pouze pokud žijete ve společné domácnosti. Myslím si, že by to mohlo být řešením.

ale vazne si myslis, ze za zivotni minimum (i kdybych zapocitala ty dalsi prispevky) najde pronajem bytu? a jeste by mu melo zbejt na jidlo...

Pokud by se Martinovi podařila změna trvalého pobytu do bytu v podnájmu, náleželi by mu dávky v celkové výši 6772,-Kč. viz. http://www.noviny-mpsv.cz/clanek.php?id=756 , za což by v Ostravě pronájem garsonky mohl pořídit včetně skromných nákladů na jídlo. Navíc jak sám píše, chodí na brigády, tak tím by si mohl polepšit. Rozhodně by na tom nebyl tak špatně jen nyní, kdy bydlí s maminkou a nemají nárok na žádné sociální dávky, případně na jejich minimální výši a Martin je kromě náhodných peněz z brigád zcela bez příjmu.

Gito, ne, chlubit jsem se vůbec nechtěla, tak jestli to tak vyznělo, omlouvám se Martinovi. Vůbec mě nenapadlo, že by to někdo mohl brát jako demonstraci "já na to mám". Jde o jazykovku pro dítě, ne o jaguára pro mě na nákupy ;)

Úmyslem bylo zdůraznit, že rodiče nemají nekonečnaou vyživovací povinnost ke svému potomkovi, ani ze zákona, ani morální. A že to za samozřejmost nepovažuje ani ta 19letá holka, a taky jak bych asi reagovala, kdyby na mě s něčím takovým přišla.

Navíc se k tomu přidaly ty emoce. Před pár lety bych na roční jazykový kurz pro dítě mohla zapomenout. Vžila jsem se do situace Martinovo maminky. Jak by mi bylo, kdyby si v té době dcera zjišťovala na úřadech, na internetu, , jaká je moje vyživovací povinnost k ní a zda jsem povinna dotovat její studia i ve 23...

Martina neodsuzuju a celkem chápu jeho situaci, ostatně většina toho mého dlouhého komentáře jsou tipy, rady, nápady jak by to mohl řešit.
Někdo jiný mu sem dal tip, jak trošku ožulit systém sociálních dávek a vydělat na něm. Proč ne? U studenta to beru, z jeho vzdělání bude mít prospěch jednou i stát. Proč by to měli zneužívat jen zdraví lenoši, alkoholici, narkomani, cikáni atd.

Někdo tu taky psal, že naše generace to měla snazší a tak. No nevím. Je mi 39, dceři bude letos 20, měla jsem jí rok po maturitě na gymplu a že bych to měla snazší než současná generace mladých...
Snad jen v tom rozhodování o studiu ;)

Mohla jsem si podat přihlášku jen na jednu vysokou, na fildu mě kvůli nevhodnému kádrovému profilu nevzali, takže jsem měla cestu jasnou. Fofrem práci, podnájem, pak jsem se vdala a další vzdělání honila už na mateřské s dítětem. Mateřská s prvním dítětem 6 měsíců, čili od 4 měsíců dcery nic. Abych si mohla zaplatit "chůvu" na hlídání 2letého dítěte a jezdit 2 odpoledne a každou 3. sobotu v měsíci do školy, uklízela jsem po večerech ve škole. Měli ještě kamna na uhlí v každé třídě, tak jsem vstávala ráno ve 4 a chodila zatápět.

Bylo mi 22, ale vůbec mě nenapadlo, že by se měli rodiče starat, nanejvýš jsem si od nich půjčila peníze. Když jsme nechtěli trvale bydlet ve starém vlhkém domku u tchána, s kamny na uhlí, bez teplé vody, bez automatky, vydupala jsem ze země byt, na který jsme si vzali úvěr. To bylo pár let po sametu, ekonomika nic moc, ceny letěly nahoru. Rodiče mi ručili, všechno jsme splatili, i když někdy to bylo hodně tvrdé. Abych se mohla dál učit, starat o dvě malé děti a manžel mohl pracovat v Praze (abychom splatili úvěr na byt aj.), vzala jsem práci zcela mimo obor:) na poště, chvíli na přepážce, chvíli pěší doručování po vesnicích, 11 km ve sněhu.

Pevný telefon nám zapojili v 96., o počítači, faxu a kopírce doma jsem si mohla nechat zdát,i od toho se odvíjely pracovní a studijní možnosti.
Nemluvím o době mamutů :) ale o letech 90-98, kdy mi bylo tedy tolik co Martinovi. Zvládla jsem všechno i s těmi omezenými možnostmi, dvěma malými dětmi a bez internetu.
Proto se mi situace 23letého zdravého kluka z města, s počítačem, přístupem na internet, s maturitou a základním zázemím doma, jeví jako docela dobrá startovní pozice. Z ní by se měl nasměrovat jinak, než k "vyživovací povinnosti rodičů".
To byla základní myšlenka, která mě vedla k sepsání toho dlouhého komentáře před pár dny. Ne to, abych se pochlubila že mám na dcerky jazyky ;)

Mila BB, Martin zjišťoval, jaké má možnosti. Práci očividně hledá a bere alespoň brigády, které mu situaci nevyřešily. Proto pátrá, co dále. A bohužel nemáš pravdu, co se týká zákona. Ten ukládá v případě společné domácnosti povinnost živit své zletilé děti. Ty jsou totiž naprosto bez příjmu a krom peněz z náhodných brigád odkázáni na peníze rodičů, bohužel spíše jen toho, u kterého žijí.....

Ano, nic jiného jsem nepsala, jen je ta povinnost zrušena, jakmile dítě přeruší studium, třeba rok mezi SŠ a VŠ a má právě ty brigády, práci atd.
A dál, v zákoně se hovoří o tom, kdy se dítě nemůže samo živit,což vůbec neznamená, že dítě na VŠ se nemůže živit samo, a pak, jak jsem psala, Martinova maminka to plní - bydlení a strava se počítá, a při posuzování nejen sociálních dávek se jede podle životního minima.

Když na to nemá, tak to prostě nebude mít!

prostě nechtějí připustit, je to jasné a logické.

a díky ti, že ses k tomu odhodlala. Mně se do toho nechtělo, i když jsem jednu chvíli váhala. Nechápu, proč si dnešní mladí myslí, že MY stařešiny, co jim už jako parte čouhá z kapsy, že my jsme to měli strááášně lehký. Nóóó, to určitě :-( Jo! Pečení holubi nám lítali přímo do huby!

že určitě nešlo o žádné chlubení, ale o konstatování, že člověk rád svému dítku pomůže se studiemi, protože jde o tu nejlepší investici do života. I za tu cenu, že se rodiče omezí a nějaký ten rok třeba vynechají dovolenou v zahraničí. Já jsem si třeba vzala druhou práci, abych mohla dceři tu jazykovku zaplatit. Nečekám za to žádnou vděčnost. Totéž udělali moji rodiče pro mně, tak to jen předávám další generaci.
NČ, myslím si, že by Martin na to mohl mít. Jde o to najít tu správnou příležitost a popadnout ji za pačesy. Vždyť se snad dá i půjčit na studium, nebo nějaký čas dělat a pak se ke studiu vrátit, studovat kombinované studium společně se zaměstnáním a já nevím, co ještě. Chce to hlavně chtít pro to něco udělat.

jsem taky ta stara generace a nemyslim ze jsme to meli lehci. Ale byli jsme hrozne houzevnati. Chteli jsme prezit a zazit. Casto za naprosto prisernych podminek. neco podobneho jako bb. Ty moznosti ted jsou nekonecne a nepreberne. martin muze jet brigadnicit do zahranici, prihlaseit se na au-pair nebo uklizece ci umyvace nadobi do zahranici, zdokonalit si jazyk. Svet mu lezi u nohou.
Spis si myslim ze je uzkostny a boji se delat vlastni rozhodnuti. Drzi se mamky za sukni a ceka ze mu pomuze.Dospely kluk si musi poradit sam. A nejsem zla a bezcitna. Mam dve decka na VS, ktera jsem hodila do vody at plavou. Tomu velkemu to jde dobre, je uplne sobestacny a vlastne vsechny penize ktere mu setrime mu ukladame na knizku. Ten mladsi je mene sobestacny, ale taky do nej nevalime penize ale mu je schovavame. Decka nutime at se zivi jak umi a pomuzeme , kdyz jde skutecne o krk. Venku v zahranici studuji vetsinou deti rodicu co si muzou dovolit svoje ratolesti zivit. Skoly zejou prazdnotou, vetsina mladych se spise poflakuje a bavi. Ten kdo je ctizadostivy, ten si najde cestu ke vzdelani sam. Casto s pomoci stipendii a podpory potencialniho zamestnavatele. Bez ochranitelske ruky rodicu. Ale je fajn kdyz rodice stoji v pozadi a pomuzou.Nemuzou za decka dychat. Skodi tim.

ale to už je uplně "vo něčem jinym"! :-)

Pokud si přerušil studium, vyživovací povinost mají rodiče od přerušení pouze půl roku, kdybys ho nepřerušil, do 26 let mohl bys to po rodičích vymáhat, jelikož bys na to měl právo. ale takhle si opravdu musíš pomoct sám.

:-0

Dovolil bych si napsat par radek.Bydlim s pritelkyni a má syna po 18 veku.Doma neudela absolutne nic jen chrapa a ujida to nejlepsi z jidla.Okradl celou rodinu a k nikomu tudiz nesmi.Ze statni skoly byl vyloucen za kradez.Maminka mu zaplatila soukromou skolu aby mel vzdelaní.A pokud doma musi pomahat tak si chodi ve skole stezovat na týrání.Na brigády nehodlá chodit a do školy taktéž nechodí.Jen si píše sám omluvenky.Pokud má ukázat mamince ukol atd.tak neukaze.Ale prachy na skolu,jídlo a zábavu chce.Jen se ohání jeho právem ale maminka atd ho nezajímá...Jen..do 26 se o mě musíš starat.A co ted????

V Ostravě na brigádě nevyděláte ani na autobus!!!! V běžném zaměstnání děláte míň než za min.mzdu. Nová finta-zkracený uvazek. Uklizečky s maturitou je standart. A jít jinam?? Všichni se do té Prahy nevlezem. Něco je někde špatně!!!!

Martine, jsem také z Ostravy ,takže vím jaká je tady situace s práci. Myslím si, že tvůj otec je poviný platit na tebe do doby než nastoupíš do pracovního poměru. Takže si prostuduj zákon o rodině o vzájemné vyživovací povinnosti a požádej otce, aby ti pomohl. Možná jednou bude potřebovat pomoc on od tebe.Poraď se s právnikem. Protože vše nemůže ležet jen na tvé matce.A nejsi jediný v takéto situaci.Jsem rodič a znám to.Držím ti i tvé mamce pěsti, vím že to není lehké.Ti z Prahy a okolí to nepochopí.A na vzdělání má podle zákona každý, tak se nenech odradit.

Já být tebou, tak bych nějakou brigádu i tak zkusila.