Kdysi dávno jsme byli se školou na výletě v Berlíně. A děsně nás, hloupé holky´, bavilo, bavit se kritizováním kolemjdoucích. Pochopitelně, že jsme mluvily česky, a ani si moc nebraly žádné servítky... To jsme takhle šly za jednou víc než plnoštíhlou ženou, bavily se, až najednou jedna z nás řekla: "Holky, ale kde jsme, víte to? My jsme asi zabloudily..." Tak jsme zůstaly stát a najednou byly vážný.
V tom okamžiku se ta paní otočila a krásnou češtinou - jak by taky ne, když tam byla určitě taky na nákupech - nám vysvětlila kde jsme a kudy jít zpátky na nádraží... Neřekla ani slovo o tom, jak jsme jí celou tu dobu "praly prádlo".
Já si vám ještě dneska pamatuju, jak jsme zcepeněly a jak jsme se šíleně styděly..."

Hanko, to je fakt dobry :o) Pekne poucne.
Muj zivotni trapas byl na VS. Vzdycky jsem byla hrozne stydliva, vsechno jsem si furt zakryvala aby nic nebylo videt. Meli jsme plavani a ja plavu naznak elgantnimi pohyby, vidim ze kluci se srocuji na brehu tak na ne mavam a tvarim se dustojne. A pak plavu k brehu a porad kecam s jednim klukem Kouknu na plavky a prso venku. neskutecne jsem se stydela a dva kluci se v tenmoment do me nesmrtelne zamilovali :o) ja s nimi od te doby nepromluvila ani slovo. nemohla jsem je ani videt!

nejvetsi trapas zivota se stal moji nejlepsi kamosce, ktera se tak opila, ze ji spoluzak vedl domu a ona se mu u toho pozvracela a pokadila. A jak ji opecovaval tak se moc do ni zamiloval, ze se nakonec vzali. Ona mi pak rekla ze po tech zazitcich co s ni mel ho nemohla opustit :o)

Taky jsem byli v Jugosce asi pred dvaceti lety a strasne se mi chtelo curat, nakonec jsem preskocila nejaky plutek a cupla si za ker vedle panelaku. Najednou se asi metr ode mne otevre sklepni okno a nejaky chlap na me zacal vykrikovat abych vypadla i se svoji dirou :o) Curani me preslo a vydrzela jsem jeste asi dalsi dve hodiny.

hmmmm, pěkný :o))))

trapasů se mi podařilo přežít asi hodně... vybavuju si jeden nedávný ze silvestrovských hor.

to jsme takle seděli s partou u snídaně, už bylo dojezeno, většina lidí se už rozprchla, a už asi jen ve čtyřech jsme tak povídali. mno a kamarád sedící naproti mě, co se nikdy pořádně nenaučil anglicky a vždycky ho to mrzí, si najednou vzpomněl: prosímtě, jak se řekne výkladní skříň? tak jsme s dalším začali spekulovat: showcase? ne spíš shop window? no nějak jsme si vysvětlili ty rozdíly, sdělili výsledek a já jsem se jen tak mimochodem zeptala: a jak tě to tak napadlo?
...no a vzápětí jsem zrudla jak rajče, anžto naprotisedící pokynul směrem k mému výstřihu, tričko se svezlo kam nemělo a já jak jsem se naproti němu opírala o stůl... :)))) fofrem jsem si zapnula zip na bundičce, co jsem měla přes to triko. a reakce? "že já jsem nedržel hubu..."

ale vzpomínám na to ráda. :o)

Vzpomněla jsem si na jednu historku mého muže s kocourem mé matky. Stalo se to asi před pětadvaceti lety. Byli jsme s mým mužem teprve krátce spolu a naši nás pozvali na nedělní oběd s tradičními řízky a bramborovou kaší. Báječně jsem se najedli a můj muž se chystal opustit rodinnou pohodu a odjet na odpolední službu autobusem do Prahy. V ten okamžik se kocour, podotýkám nekastrovaný, rozhodl, že se vyčůrá do dřezu na nádobí. Matka po něm skočila a místo aby ho nechala, aby to už dokončil, popadla ho a nesla přes kuchyň do předsíně, aby ho vyhodila ven. Jenže milý kocour nepřestal čůrat, jak se matka domnívala, nýbrž cestou kropil vše v blízkém dosahu včetně fungl nové zimní bundy mého muže, která visela v předsíni. Kdo ví, jak smrdí nekastrovaný kocour, umí si představit tu hrůzu. Můj muž nic jiného na sebe neměl, byla zima, tak si holt tu bundu po té, co mu ji matka v rychlosti vysušila fénem, oblékl a odkvačil na autobus. Když pak líčil, jak se po něm divně lidé ohlíželi a v autobuse měl několik sedaček kolem jen pro sebe, váleli jsme se všichni smíchy. Jemu ovšem tehdy do smíchu nebylo, připadal si jak ten nejhorší somrák. Upozorňuji, že jsme bundu opakovaně dali do čistírny, ale nebylo to nic platné. Ten odér byl tak pronikavý, že jsem pak ji nakonec museli vyhodit. Mně se pak stalo, že kocour označkoval i mé nové semišové kozačky a následně jsem je musela vyhodit taky. Jinak mám kočky moc ráda, kocoury samozřejmě taky, ale doma jen kastrované.

dam taky jeden do vinku.
Ja vzdycky nejvic uklizim kdyz ma prijit navsteva))ale ty,co rada vitam,laskave prehlednou nejake nedostatky.
Pak jsou jine navstevy(nastesti moc malo)pred kterymy si clovek musi davat pozor na vsechno.A jedna takova mela prijit,tak ja uz predem gruntovala jak na jare.Podarilo se,byt jak klicka,navonen,svicicky a dekorace.
Pohostili jsme,prisel cas na kavu a deti chtely predstavit naseho kocoura,jenze tomu se nechtelo,tak ho nasilne dovlekly pani ukazat.Kocour skocil vedle ni a vycural se na ten gauc-kozeny (grrrrr)Ja se jala cistit jak blazen,pani si musila presednout.Za nedlouho desny puch,decka zvolaly-ten kocour si uprdnul,mne uz bylo skoro na omdleni(ne z puchu) a tak jsem doufala ze to brzy vyvetra.Zatahla jsem zaves a mirne to bylo cejtit porad,takze jsem kocoura vyhodila ven.Chlapi si odesli spolecne do studia,pani se tak trochu nudila,ja furt vyhledavala temata k rozhovoru. Pani chtela se rozhlednout po byte,tak zasly jsme za plentu do vedlejsi mistnosti,kdyz ten puch nam vrazil vsi silou do nosu,ja mrknu do detske postele a tam,na polstari trunilo nadherne hovno.Proste kocour se vymstil.Kdepak vonavy bytecek)))))
A jeste jeden smradlavy trapas;
kdyz jsem jela do UK,vezla jsem bratrovi syry,nekolik druhu.Cesta Eurolinem jeste sla,pac jsem je rano vytahla z lednice,plus klimatizace. Na lodi si vsichni cestujici vystoupili z autobusu a pak uz jen chvilku do Londyna.Cesta z nadrazi na jine autobusove taky chvili trvala a bylo teplo,to se sejry pekne rozesmradly ale byla jsem venku.Konecne sedim v obycejnem mezimestskem buse,tasku se syry u nohou z ktere se line odorek smesi sejru velice podobny tomu,kdyz se clovek meje jednou za pul roku.Ani mi neprislo divne,ze lide nastoupili,sedli si vedle mne a pak jakoby nahodou zjistili,ze misto tam vzadu je pro ne vyhodnejsi.A ja anglicky neumim-abych to dokazala vysvetlit.

Tak tady máte takový maličký, asi 10 minut starý.
Šla jsem s nějakýma lejstrama dolů z účtárny v 7. patře, pochopitelně pěšky. Za zády se mi objevila kolegyněi a praví: "Pěšky, pěšky ?" Tak jsem jí začal rozvláčně vysvětlovat, že po vánocích a těch oslavách a lednových zvěřinových hodech je potřeba chodit pěšky a jdu a rozprávím a žertuji v domnění že jde stále za mnou. Houby, už dávno někam zapadla a já šla sólo. A tak se stalo, že dnes ráno u nás lidé potkávali bláznivku, která kráčí po chodbě, úplně sama a vesele sama se sebou rozpráví...

tak taky pridam svou trosku do mlyna... obcas u nas prespavala moje kamaradka a jednou takhle v noci spime a budi nas hrozny rachot.. ani ja, ani manzel, ani kamaradka jsme se nemeli k tomu, abychom vstali a sli se podivat co je zdrojem toho rachotu. nakonec vstal manzel a spalo se dal. rano u snidane, hezky kava, rohlicky, idylka a nekdo nahodil tema, co ze to bylo za strasnou noc, ze se nevyspal. a manzel jen suse, zrovna si mazal rohlik, prohodil, ze to byl nas pes, co se omylem zavrel v koupelne. tak my obe chvalily, jak je hodnej, ze ho vysvobodil a on pokracoval, ze se s nim pak dobu pretahoval o pouzitou menstruacni pomucku a uklizel cely kos. kamaradka se malem udusila. v tu chvili bylo naprosto jasne, kdo z nas dvou je zasobovackou kose v koupelne... tak tomu rikam trapas damy versus pani!