Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Vim, ze to zni jako trivialita, ale prave jako takova vytvari v dusledku velky problem. Doufam, ze najdes i pro me par rad ci nejaky strucny navod J.
Diky, s mnoha pozdravy Adela

ODPOVĚĎ:

     Milá Adélko, nic si z toho nedělej, jsi ještě hodně mladá a uvidíš, že se to zvládne. Ty máš tuto nepříjemnost v sobě zafixovanou a když "přijde na věc", tak už předem se bojíš, že to zase všechno špatně dopadne... A tím se pak všechno pochopitelně zase zvrtne nesprávným směrem. Zkus to tak, že si sama se sebou začneš hrát hru "na extrovertní Adélku". Nejprve si vytypuj člověka ve svém okolí, někoho pokud možno příjemného, hodného, promysli si nějakou akci – krátkou debatu na určité téma, v duchu si prober otázky, odpovědi, co asi může přijít; klidně se na to připrav jak na divadelní výstup. Zkoušej si rozhovor i doma, když budeš sama – mluv nahlas, hraj si s intonací. Přehrávej si různé rozhovory, představuj si, že s dotyčným mluvíš... 

     Víš, napřed si postav před sebe lehký úkol, něco krátkého, něco, na čem moc nezáleží... A pak to tak zkus. Uvidíš, jak to bude prima, a hned ti to dodá odvahu, budeš mít lepší náladu... Zjistíš, že se vlastně nic neděje... Musíš na to pomalu, budeš pozvolna získávat sebevědomí, jistotu, suverenitu. Pochopitelně, že můžeš jít také za psychologem, to nikdy není na škodu. Ale já osobně jsem přesvědčená, a věřím, že se nemýlím (usuzuju podle tvého textu), že jsi inteligentní holka a že to zvládneš sama. Ber to tak, že tohle je velice běžný problém. Je hodně lidí, kteří mají podobné trápení celý život. Ale také je dost lidí, kteří svou vůlí tyhle strachy překonali, zvítězili nad sebou samým.

     Podívej, určitě jsi viděla párkrát v televizi, když nějaký moderátor oslovil na ulici kolemjdoucí. Někdo odpoví brilantně, někdo jen něco zadrmolí, zakoktá, jiný ze sebe nedostane nic kloudného. Věř mi, že je to všechno jen o zvyku... Hodně štěstí a držím ti palce, daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk