Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Jídlo mi přináší slast, uspokojení a pohodu, ovšem neubráním se tomu, abych vzápětí nezažila pocity viny... Viny z toho kolik, co a kdy jsem snědla. Určitě to znáte, mediální masáž, co je vlastně zdravé, co není, a že jsem kandidát na sebevraždu, pokud si pochutnám na jaterničkách a prejtu.

     V knize mám spoustu barevných záložek, důležité informace o trávení potravin a energetických hodnotách jsou nezbytnou součástí,  ale více  sympatická se mi jevila kapitola o dobrých tucích. (Hurá, tuky jsou i dobré!) Cituji: "Obvykle před svými pacienty obhajuji takovéto potravin obsahující dobré tuky, jako ořechy, semena, avokádo. Obsahují prospěšné tuky, které jsou nezbytné pro podporu snižování váhy, hladiny cholesterolu v krvi, posílení imunity a výživu rozmnožovacích orgánů, kůže, vlasů a kostní tkáně." Nebo: „Fazole jsou výborné pro redukci váhy. Jsou vhodným zdrojem sacharidů. Všichni mí pacienti, kteří přestali konzumovat sacharidy, zeslábli, zhubli, začali trpět zácpou a měli depresi."

      Neméně zajímavé jsou kapitoly, kde vám na obraze stavu pokožky, vlasů a nehtů, jazyka, moči a stolice paní doktorka diagnostikuje nedostatek toho či onoho (např. štěpení a lámavost nehtů je způsobena mimo jiné nedostatkem vápníku a zinku). Hitem je střevní hydroterapie. Kdo jste viděli seriál, který vysílala v loňském roce každou středu TV Prima, víte, o čem je řeč, aneb co všechno dokáže šikovný klystýr ;-))).

     V graficky výrazně rozčleněné knize autorka předává mnoho zajímavých tipů, jak žít zdravě, jak upravit jídelníček, jak se vyvarovat jo-jo efektu, jak objevit kouzlo syrové stravy. Osobně mám výhrady k doporučeným potravinám, které jsou dostupné jen ve speciálních prodejnách (např. obilí amarant, quinoa, ze zeleniny a koření daikon, švestičky umeboši atd.). Snad jen ti, kdo mají vysokou školu dietní, ví, kde tyto pro zdravou výživu tak „nezbytné" potraviny sehnat J.

     Pamětliva doporučení paní doktorky jsem týden pila ráno a vždy před jídlem sklenici teplé vody (celkem asi 8 denně), zobala semínka dýně, slunečnic a tykve, poslušně nemíchala ovoce s čímkoliv (údajně to ve střevě hnije), zeleninu jsem mohla v libovolném množství kombinovat se sacharidy a bílkovinami, ale bílkoviny se sacharidy néééé... Dělená strava jak vyšitá. Jenže –  pochutnejte si na  masu se zeleninou  bez brambor nebo rýže! Nebo snězte kousek chleba bez sýra! A dodržujte 3 hodiny nejíst  po tom, když sníte pidkrajíček černého čehosi, co okolo obilí jenom běželo. Za týden jsem měla sice o kg méně, cítila se lehká, ale s chutí jsem si namazala normální chleba se sýrem a zakousla k němu jablko. Jen jsem si slíbila – asi posté – že pátek bude čistící, bez sladkostí, tuků, jen s minimem stravy. Hlavně pít vodu, pít vodu, pít vodu. Kafe a alkohol je prý fuj. (Nebojte, není.) Získala jsem totiž dojem, že jsem masochista, který týrá své tělo, duši i peněženku, ve jménu názoru skupiny blíže nejmenovaných, amerických vědců. Čistím svá střeva klystýry, vlákninou, stepuju, boxuju, posiluju, běhám... a pak se v záchvatu žravosti vrhám na bůček, čokoládu a tatranky. Jako bych přestala vnímat své tělo... Když jsem v pohodě, respektuju pocit sytosti, sladkosti míjím bez povšimnutí. V momentě, kdy se cítím ohrožená, nešťastná, opuštěná nebo vzteklá, dopuju své ego sladkostmi, které mi poskytnou okamžitou, ale kratičkou úlevu... Začarovaný kruh, který se mi nepovedlo rozetnout.

     Ale já na to přijdu! Občas si vzpomenu na Winstona Churchilla. Po obědě si dal šlofíčka, a pak do noci  psal, pracoval, miloval, vládnul, kouřil a pil jak o život.  Neřešil, co svému tělu dělá, a bylo mu nádherných 91 let, když umřel.

     Protože se mám ráda a nechci se týrat výkyvy nálad při hladovění (a endorfiny ze zdravého pohybu stejně nefungují a nezvyšují IQ, když potřebuju napsat článek na web Kudlanky), tak jsem zcela logicky usoudila (již poněkolikáté), že nejlepší je střední cesta. Nepřecpávat se, hýbat se a neřešit stres a samotu jídlem, ale třeba četbou knihy. Momentálně jsem snědla hermelínový salát, zajedla ho tatrankou a zlatou střední cestu pro mě tvoří hrozen hroznového vína. Takový guláš si dovolím jen ve chvíli, kdy nemám čas a mám hlad.

    Přesto jsem věčný optimista a knihu Gillian McKeith rozhodně neuložím do šuplíku,  narozdíl od některých jiných publikací o zdravé výživě mi totiž nevymývá mozek a nesnaží se mě přesvědčit, že jedině velikost 36 je ta jediná správná cesta, jak být šťastná.

Co ovšem nechápu:
jestliže jsem to, co jím, kdo jsem?
 

Krásný štíhlý den vám všem, Regina

linkuj.cz vybrali.sme.sk