je mit tu duchovni silu si dupnout.
Ale chapu-ze kazdy tu silu nenajde,nebo aspon ne hned,vyzrat-to chce taky nejaky cas.
Ani ja nesoudim,jsou kvetiny,co rozkvetou i v drsnem horskem podnebi a zase jine co potrebuji stalou teplotu a slunce,aby rozkvetly,jinak zivori pri zemi.
Neni neznamo,ze paradoxne milenky ci milenci prospivaji tomu manzelstvi.
Ale nesoudim ani manzelky co vysiraji-ony totiz podvedomne potrebuji tvrdsiho chlapa,nez maji.
To je lidske,to plati ve vsem.
Co mame zadarmo-toho si nevazime.

já si myslím, že měnit charakter tvé kamarádky ani nejde. On si to třeba člověk ani neuvědomuje a dělá věci, kterými druhému " ubližuje ".
Kamarádka si to všechno asi uvědomí, až o něho skutečně se vším všudy přijde, zřejmě si to nechce přiznat, problémy a vztah, který visí na vlásku a má pocit, že on to neudělá, že ji opustí !!
Vando, já si myslím, že nejlepším řešením bude se odstěhovat od manželky na nějaký čas ( třeba3 měsíce )a ten by rozhodl o tom co dál...srovnat si tu budoucnost v hlavě...

ale mám tu zkušenost, že manželství prakticky vždycky vypadá jinak zvenčí než zevnitř. Ono po povrchu některé věci prostě vážně nejsou vidět, nemůžou je vidět ani nejbližší kamarádi nebo vlastní rodina. Cizí člověk detaily nevidí, dokud s nimi v té domácnosti sám delší čas nežije. Jen namátkou - můj manžel je obecně považován za nesmírně ochotného a vstřícného člověka... a nikdo ani z blízkých kamarádů by nevěřil, že některé "chlapské práce", dodělávky nábytku atd. doma odkládá i roky a fakt mi tím ničí nervy, stokát nic umořilo osla. Pokud si po měsících a letech žebrání o opravu dvířek kuchyňské linky nechám ty panty opravit svým tátou (manžel má prostě tisíc důvodů proč to nejde), tak manžela bere amok, že do toho tahám tátu, když "mi přece jasně řekl, že to opraví". Zvenčí to skutečně dost dobře může vypadat, že fůrie jsem já a manžel je přeci ten milej usměvavej světec. U nás doma jde vcelku o houby, řešíme jen tyhle únavný prkotiny, na většině věcí a na zásadních věcech se vždycky domluvíme... ale znám taky lidi a není jich zas tak málo, kteří působí jako děsně milí pohodáři - akorát že za tu cenu, že na prášky jsou z nich (jejich lenosti, nezodpovědnosti, bordelářství atd.)všichni okolo.
Takže pokud je Vanda přesvědčená, že se chce mezi ty dva lidi nějak plést a zkusit jejich manželství prospět (což není jistý, jestli se nakonec neobrátí proti ní), tak bych v první řadě promluvila s manželkou a zjistila taky její pohled na věc, ona bezpochyby vidí ledacos jinak než manžel a Vanda... no anebo má manželka možná skutečně vážné zdravotně-psychické problémy a pak je to potřeba řešit přes lékaře.

není dost dobře možné vážit si člověka, který si neumí srovnat svůj manželský vztah ve kterém je nešťastný ani ho neumí ukončit, a proto si najdou k tomu vztahu ještě jeden, jako by toho rozesraného nebylo dost, tak do toho pro jistotu zatáhnou ještě někoho jiného.

všichni ho tchýni záviděli... Jak je galantní, milej... pozornej... Třeba u nich bylo pár bab na návštěvě, on přišel domů, hned dal ženušce pusinku, přinesl jí kytku, dám se zeptal, jestli dostaly kafíčko, pak z baru vytáh flašku liguéééééééére...
Řekl pár rozvernejch vtípků, každý něco pochválil, pak řek, že nebude zaclánět, že zatím jde nakoupit...
A všechny si v duchu - a nejen v duchu - říkaly, jak se ona má, že ho ani nedocení... Jak jí ho záviděly. Ale kdyby věděly, jakej byl ve skutečnosti - fuj a vůbec mu nepřeju "sladký spočinutí", naopak, jestli se smaží v pekle, hned bych mu pár kýblů přihodila...
Ráno musel dostat snídani do postele, a to ještě Maruška předtím letěla pro čerstvý rohlíčky, aby byly akorát... Taky mu cestou koupila noviny. Pak zalezla do kuchyně, protože Toníček si čet. Když odešel, mohla jít uklidit, vyvětrat, ustlat a jít i ona do práce.
Sehnal jí "fantastickou práci" dělala pomocnou kuchařku v jednom hotelu. To jen proto, aby mohla denně nosit "zbytky"(a že toho bylo požehnaně) domů. Že tam byla nešťastná a skoro každej den plakala? Měla tam příšernou šéfovou, která ji zneužívala, dávala jí ty nejtěžší práce, Maruška tahala těžký pytle s bramborama, moukou, myla nádobí, v podstatě dělala nejhorší práce. Když jednou si doma troufla postěžovat, tak ji tedy setsakra seřval! Protože on to všechno potřeboval, byl totiž zvyklej, že si zval na večeře svý kamarády, případně dělal "párty" pro zvané.
A tak to bylo se vším. Luxovat směla jen když nebyl doma, prala v tý nejstrašnější a nejstarší pračce, teplou vodu, resp. boiler byl jen malej v koupelně, takže vodu na nádobí tahala do kuchyně z koupelny... Ona dřela celej život a netroufla se ozvat. Nestěžovala si mi, to jsem prostě postupem času vypozorovala. Když jsem jí jednou řekla, proč se proboha nevzbouří, tohle že není možné, tak se dokonce rozčílila na mě... Ona už tak byla naučená, zotročená, že věřila, že to tak musí být. Teprve po jejich smrti jsem se dozvěděla, čím a jak to vzniklo. On si ji vzal coby "nemanželskýho parchanta", dal jí "jméno"... Tenkrát to prostě tak bylo... Hnus. A pak jsem se, úplně nakonec, dozvěděla ještě jedno "rodinné tajemství": nemanželský dítě byl i on sám, jenže jeho tatínek to pak udělal tak, že ho později adoptoval. Prostě bohatej synek zbouchnul služku a když jeho pozdější žena nemohla mít děti, tak si ho vzali...
Když si vzpomenu, jakej to byl člověk dvou tváří...

vim presne, o cem mluvis, mam naprosto totez doma - svetec, co by se pro vsechny roztrh, ale doma boredel, chodi pozde, udelat policku mu trva rok... Taky mi to vadilo, nadavala jsem...ale pak jsem se na to zacla divat jinak. Bordel neni moje starost, ze mu vychladne vecere, to taky neni moje starost, no a tu policku, pochopila jsem, ze rozlisuje veci, ktere jsou z jeho pohledu nutne, a ktere jsou jen kravina :) (ale taky by samozrejmer vylit, kdybych si to nechala udelat od nekoho jinyho nebo to splichtila sama).

Takze kdyz neco potrebuju, zamyslim se, zda je to nezbytne, pokud ano, predestru mu ty duvody a on je vetsinou pochopi, pokud to neni nezbytne, smirim se s tim, ze to nebude, a nebo si to vyresim sama, aniz bych ho tim vubec zatezovala. A kupodivu od te doby, co nevedu natlak (ale fakt jsem nechtela kazdou chvili neco, tak jednu policku za rok - a ten rok mu taky trvala :)), tak udela vsechno daleko rychlejs a s radosti - protoze to dela z lasky, ne z povinnosti :) V tom je ten hlavni figl stastnyho vztahu, nepovazovat od druhyho nic za povinnost.
Ale to jsem odbocila, v te obecne myslence, ze do ciziho vztahu nevidime, mas samozrejme pravdu. Myslim, ze tazatelka se nechtela do niceho montovat, maximalne kamaradovi poradit na zaklade jeho prime prosby o radu - na tom neni nic spatneho. Ja bych na jeho miste asi odesla, ale snazila se udrzet si casty kontakt s detmi - precejenom jen to, ze jsem otcem, neznamena, ze zcela ztratim dustojnost! A navic az se prijde na milenku, tak to jeste vypadat, ze cely rozkol vztahu byla jeho vina a chudak ta jeho je akorat nestastna podvedena...

Ony většinou tyhle ženy = štěkny bývají vnitřně nešťastné. Někdy třeba jen proto, že nemají takovou parádu jako kamarádka anebo nejedou na dovolenou k moři jako sousedka, někdy ale může jít o životní nespokojenost hlubšího rázu. A pak to "jebání" manžela je takový ventil. Ale klidně na tom může být i něco v tom smyslu, jak popsala "taky manželka". Ono když pak celá domácnost leží jen na bedrech ženy, tak ji to zákonitě musí vytáčet. No jo, jenže páníček chce mít doma klid a pohodičku, a když to nemá, honem-honem si pořídí milenku. Taky dobrý.

Souhlasím s jinou manželkou a to téměř stoprocentně. Jen se divím, proč Vanda strká nos do něčeho po čem jí nic není. Tomu muži takový způsob soužití vyhovuje, jinak by se už dávno zachoval jinak. Je to takové velké dítě, které je nevychované a pohodlné.

Můj manžel je v tisíci věcech k nezaplacení a já o něm hrozně nerada říkám nepříjemnosti, taky jsem si proto vybrala tenhle trochu divnej nick - když už ho "pomlouvám", tak aspoň takhle anonymně, přijde mi to k němu ohleduplnější. On je vůbec zvláštní, na cizí lidi působí nesmírně sympaticky i kdyby jen stál a koukal :-) a navíc je opravdu vstřícnej, ochotnej... když kamarádi potřebujou poradit s počítačem, jazykama, odstěhovat skříně, něco někam odvézt - to by se rozrájel. Jenže ty domácí opravy a dodělávky, práce nepříjemná nebo co ho nebaví, to mi sice teoreticky slíbí, sám ví, že je to potřeba udělat a uznává to, jenže... jak se mu do toho nechce, tak to odkládá a odkládá... a brnká mi tím na nervy :-). (Za mně doma moje nezábavný práce taky nikdo neudělá.) Nejde o to, že by na mně kašlal a před kamarádama se stavěl do pěknýho světla, od něj to není taktika a vypočítavost, jenom prostě navenek můžou věci vypadat trochu jinak než zblízka :-).
K Vandě a jejímu kamarádovi - pokud jeho žena bere prášky na nervy, tak mi nepřijde nejlepší nápad řešit vleklou domácí krizi odchodem nebo milenkou. Spíš mi to, i přes to její sekýrování, přijde jako volání o pomoc.

fakt nemame toho samyho chlapa? :) No ale asi ne, u nas bigamie neni uzakonena :)

Ten muj taky budi sympatie, i kdyz jen stoji a kouka, taky spravuje pocitace a stehuje klaviry...je to skvelej chlap a skvelej tata a nevymenila bych ho za nic, akorat jsem si na ten jeho pristup "vono to pocka" musela par let zvykat, je to tim, ze sama jsem z "dokonale" (ve smyslu vzhledu) domacnosti s diktatorskou vychovou, kde by si neco takovyho nikdo nedovolil :))) Ale proste si tim ted uz brnkat na nervy nenecham - neni to, no tak to neni, svet se nezbori, vim, ze kdyby prisla opravdu havarie, tak to samozrejme opravi hned, a to mi ke klidu staci. Ony jsou fakt zajimavejsi veci na svete nez delat policku :)

poličku bych přežila, ale docela mi vadí, když mi ty nedodělky překáží a zdržujou mě v mojí práci. Nebo když se mám několik let dívat na věc, která se mi esteticky nelíbí.
Ovšem moje sestra má doma mnohem lepšího experta, rok svítila v kuchyni holou žárovkou a ještě o kus dýl žili v paneláku na sídlišti bez záclon - švárovi se prostě nechtělo pověsit lustr a přidělat garnýže :-). Oni maj někteří chlapi jiný vnímání času a žebříček priorit než většina bab :-).

možná jsme si všechny vzaly stejnýho chlapa. :-))) Pak ale nevím, jak to stíhá. :-) Můj je taky milej, každej říká, jak je hodnej. Tojo, to on je, jenže to nesouvisí s tím, jak po sobě uklízí nebo neuklízí, jak se podílí na domácích pracech, jak spraví to či ono, když je to potřeba. Holky, musím s váma úplně souhlasit. A kdyby mi jednou nějaká někdy tvrdila, jak mám skvělýho chlapa, tak jí ho klidně, ale vopravdu klidně na měsíc půjčím. Uvidíme... A určitě on by o mě řekl, že jsem pedant, že jsem diktátor (to ostatně říká). Jo, a já to klidně přiznám. Proč? Protože jinak by on by hnil na kanapi a já byla zralá do blázince. Zjistila jsem, že po dobrým to prostě nejde. :-(

pise se o chlapovi,kteryho udajne vycucava manzelka-a zas jsou ty chlapi svinaci a za vse si mohou sami,hergot.
Policky doma davno neresim-si je udelam sama.
Lustr snad zenska taky dokaze povesit.To prece neni tezka chlapska prace.Smarja,kdyz chlap si dokaze uvarit-proc by zena nesesla dolu vypnout elektriku a namontovat lustr.(samozrejmne za bileho dne)
Nevyznelo mi ze Vanda strka nos do ciziho manzelstvi,spis se nad tim zamysli a hazi to na plac aby se zamyslili i ostatni.
A ze chlap zatahuje do svych problemu pry nekoho dalsiho v podobe milenky?
To nikoho nenapadlo ze milenka se zenacem nechodi z donuceni a ze s ni treba vubec nic neresi,jen se raduje ze zivota?

nerouhej se a muze nepujcuj-aby ses nedivila jak cely mesic maka a aby pak jako vypujceny-nezustal na stalo.

Mam pres 25 let skvele manzelstvi a perfektni vztahy. Kdybych prisla s polickou tak se muj chlap bud zasmeje nebo me posle primo nekam. At jdu otravovat nekoho jineho.

Neexistuji muzske a zenske prace. To mozna tak bylo kdysi davno, kdy zeny doma varily a uzklizely a muzi jim u toho pribijeli hrebiky a opravovali kohoutky. prijde mi to legracni.
Zena i muz se musi domluvit dobrovolne. Zena NEMUSI uklizet a muz NEMUSI veset lustr. Je to jen veci vzajemne dohody.
ja nesnasim uklid tak mam doma uklizecku. A manzel nesnasi veseni lustru a tak si zavolam remeselnika. Urcite si reknete, ze nemate nazbyt penize. Tak na tohle ma penize kazdy. Uklid me stoji 100kc a zaveseni sesti lustru taky 100Kc. V pripade prumerneho vydelku je to hodina prace. tuhle hodinu se muzete prohadat, prokecat nebo prospat na gauci. nebo si vydelat na nekoho kdo udela za vas to co vas nebavi :o)
Ani muz a ani zeny nejsou otroci, ktere je treba do neceho honit nebo sekyrovat. Protoze nedelaji to, co si my prejeme.
Muj muz chodi domu rad a vim ze zadnou milenku nemel a nema. Protoze se mi furt mota za zadkem.

jenze, proc pak jako taky manzelka musim poslouchat, ze "prece jsem rekl, ze to udelam" a "remeslnik jen pres mou mrtvolu, protoze to udela blbe".
to je to 100x nic, co nas depta

kdyz muz slibi ze to udela tak musi rict dokdy. Treba do konce tydne nebo mesice. A ty mu reknes ze fajn :o) A kdyz nic tak si ty remeslniky pozves. Treba by to bylo pro chlapa pouceni at zbytecne nekeca. Oni nekdy partneri (muzi i zeny stejnym dilem) se nerespektuji a povazuji toho druheho za nejakeho votrapu. Blba. Naslibuji a nesplni. Drobne lzi a mzeni. Tak tohle nemam rada. Kdyz se nektery z partneru chova jako male decko a klickuje. A dela z toho druheho vola :o)

Vandi, myslím, že si to musí ten Váš kamarád rozhodnout sám. Obávám se, že by se to mohlo obrátit proti Vám. Být Vámi, dávám od rad a konzultací s ním o jeho vztahu roce honem rychle pryč. Stačí, aby mu jeho manželka jednou "podržela", v posteli si to řeknou a máte problém a jste rozvracečka manželství a on, rád, že se udobřili a aby nepřišel o nově nabyvší klid doma (sice na přechodnou dobu), tak se Vás ani nezastane. A pak se říká, pro dobrotu .. a dál to jistě znáte ;) Jinak - když ona žádá manžela, aby jí sháněl prášky na nervy, to je jasný signál, že to není volání o pomoc, ale že to je citové vydírání. Kdyby jí bylo tak zle s ním, tak si je jednak sežene sama a jedna od něj odejde. Zajímavé je, že má dost síly na to ho komandovat a sekýrovat a honit do práce, ale na sehnání si léků na uklidnění a na plnění manželských povinností v podobě sexu ne. Zajímavé. A myslím, že vím proč to dělá. Protože se její muž nechá. O tom svědčí i to, že neodešel, ale našel si milenku. Ona ví, že je svým způsobem srab a měkkejš a svých slov nikdy nedostojí a tak v tom pokračuje a bude se to její citové vydírání stupňovat. Zřejmě jim tahle "hra" svým způsobem vyhovuje oběma ..

že by snad bylo nejlepší zřídit pro ně nějaký vyhlazovací tábor! A ty, které na to nemají žaludek, by je měly alespoň vyhnat z domu ...

"..když muž slíbí, že to udělá, musí říct do kdy!" - cituju Radku a nesouhlasím. Musí? Opravdu chlap musí? Nemusí, kde žiješ? Máš doma výjimku a všeobecně je to víc tak, že ženská musí a chlap - může. Když chce...
Můj tchán je navenek kamarád, pomocník, ohromě pracovitej člověk. Tchyně byla pro něj jen kráva, a "neser se do toho" a "ptal se tě někdo na něco? - ..neptak, tak drž hubu.."...Měl vždycky takový ty kecy, že "ženský nepatřej peníze do ruky" a tchyně každej den napsala na papírek, co je potřeba koupit a on nakupoval. Přinesl toho polovinu.. tohle nemaj, tohle taky ne, tohle už dávno nemaj... - tak ji vždycky odbyl. Nesměla chodit do práce, protože synáček nebude chodit do žádný školky a poslouchat ty blbý učitelky a žrát ty blafy, co jim navařej. Pak dědek nedovolil, aby chodila do práce a bude doma vařit, protože nebude kluk žrát ty blafy ze školní jídelny, to byl synáček na základce. Z učňáku taky chodil domů na obědy a ona si nikdy nedovolila protestovat. Neměla peníze a byla na dědkovi závislá. A toho synáčka jsem si vzala. Z velké lásky! Co viděl doma, to předváděl v našem manželství. Jeho model rodiny byl pokřivený, on jiný neznal. Když tchyně zemřela, jednou se dědek připil a přinesl její urnu s popelem a až morbidně hladil ten studený kov a se slzou v oku pronášel - "to je naše babička". Tehdy jsem mu řekla, že ji měl hladit za živa... A syn taky nikdy na svou mámu hezky nepromluvil, jen jí odsekával a byl na ni sprostý, jako dědek. Naše dcera jednou řekla, že táta si asi spletl století, kdy ženský neměly žádný práva a musely jen poslouchat, nebo je to zakuklenej muslim...
Mnoho manželů, co znám z okolí a od kamarádek, jsou navenek bezva chlapi, dobří sousedi a třeba príma milenci, ale doma se chovají k ženě jako omezený hovada, co si dokazují nějaký pradávný praktiky, že ženská je nižší živočišnej druh.
Takže přeju všem "Radkám" jejich príma manžely, ale znám víc těch hajzlíků a omezenejch prevítů. Mě teda nedostal, našla jsem na něj háček, ale mnoho let se snažil mě pokořit a hodně slz jsem prolila. Přesto jsem vychovala tři hodné děti a jeho despotismus nás hodně spojil. Přeju všem manželkám dostatek hrdosti a chlapům - manželům, trochu víc pokory...

zůstala jsi s ním, nebo odešla?

jaký sis na něj našla háček...

K problému samému - myslím si že hlavičkou o hřebíček uhodila ta, která napsala, že to ta Ona Manželka od Vandina kámoše dělá hlavně proto, protože si to ten její nechá líbit a dále ta, která zmínila, že by asi potřebovala tvrdšího chlapa. Každý zkoušíme, co se dá. A dovolí si k nám ostatní jen to, co si líbit necháváme. Nikdo jiný to za něj, potažmo za ně oba nevyřeší a v tomto případě je to na něm. Nebo ?

Kauza poličky & a spol. U nás to jest tak, že manžel o tom ví, ano, myslí na to, udělá to, zítra. Pozítří. Je neobyčejně zručný, udělal si i na míru nábytek do komory, zedničí, zahradičí, elektrikaří, všechno na co vzpomenete - ale jen když se mu chce nebo uzná za vhodné. Takže toho už dost umím sama a dvakrát byl u nás tzv. Taťka na hodinku. A ostatní, co je opravdu nutné, třeba spravit dveře od šatní skříně, aby se tam neprášilo ? Jsou staré, těžké, já je fakt nezvládnu. Prostřední jsme nakonec museli nechat udělat nové, než se k tomu dostal, rozchlíply se nespravitelně. Tak jsem je objednala a on si je zaplatil a odtransportoval. A druhé radši zrovna včera slepil a zajistil několika svorkami. Chce to důslednost a dát najevo, že když si nesplní pár povinností k bytu, (většinu dělám já) je nálada jiná, než když i on je vstřícný. Nedělím moc práce na mužské a ženské, ale něco specifického nebo fyzicky náročného pro ženskou je! Vždyť těch prací není zase tak moc. Tak takhle to řeším já.

u nás doma je to nemlich tak :-) Manžel je taky ohromně šikovný, dokáže vyrobit cokoliv, opravit cokoliv, prostě poklad do domácnosti. Jo, jenže... Je to přesně tak, jak jsi napsala - udělá danou věc jen když se mu chce nebo uzná za vhodné. Dokáže mě mírně namíchnout, když po něm chci udělat něco, na co sama prostě nemám, a on mi odpoví, že ho to dnes nebaví. Já takhle nepřemýšlím, jestli mě to baví či nebaví. Prostě vím, že je potřeba něco udělat, tak to udělám, ať už mám k tomu postoj jakýkoliv. Kdybych měla například žehlit jen tehdy, kdy mě to baví, tak jsem dvacet let nesáhla na žehličku! :-)) Jo, tohle je myslím velký rozdíl mezi ženami a muži.

že léty praxe mám ověřené, že čím víc se na chlapa naléhá, tím spíš to nejde. Snad jako kdyby tím chtěl muž dokázat, že nebude poslouchat a podřizovat se ženské. Musí se na to diplomaticky, i když já osobně musím přiznat, že s tou ženskou diplomacií mi to ještě moc nejde :-) Nejsem na to to zrovna stavěná - hrát nějaké komedie. No a proto mi už přes rok nesvítí (závada v elektrice) nad kuchyňskou linkou světlo :-))

ti chlapci jsou fakt jak přes kopírák. Ale taky neumím žasnout nade každým zatlučeným hřebíkem - jenže oni to POTŘEBUJÍ. Musíš se to naučit, nakonec každý má rád, když ho někdo pochválí...

najit hacky,to si musi kazdy sam.
Nezapomente ze jsou lide,co maji z rozvodu daleko vetsi hruzu nez si dokazeme pomyslet.
Treba strach ze prijdou o deti-jak mamy tak tatinkove.
Umim si predstavit chlapa,co se od narozeni ditete s nim mazli,hycka si ho,tesi se az povyroste a dela si plany co ho vse nauci,ale jeho zena se zmeni,stane se z ni histerka,carodejnice...
Fakt je malo lidi,co po prvni hadce si radikalne sbali kufry,hledaji spise pro partnera omluvu.Je podrazden(a),nemocen(a) ci se zamysleji-co delaji blbe ze partner je najednou nespokojeny.Casem jim dojde ze uz to trva nejak dlouho,ty nalady a dostavaji se do faze zkoumani,zda jde opravdu o nejakou nemoc ci zda partner neprehani a nehraje divadlo.A zacnou si taky uvedomovat ze si souziti takto nepredstavovali.Jenze-manipulace je zla potvora!A stava se casto ze kdyz se zmini o rozchodu,dostane se jim vyhruzky-ze treba neuvidi deti.
Chlap si predstavi ze jeho dite bude vychovavat uplne cizi chlap a udela se mu blbe.
Jen si vy zeny zde,predstavte ze by se u vas neco semlelo-a ze by vase male deti do budoucna vychovavala cizi zenska!O nechutnych tahanicich pri rozvodu uz neco vi kazdy dospely jedinec.Takze clovek se ocitne v pasti.
Tady padlo dost nazoru na to-ze je cestnejsi odejit nez si poridit milenku.Jenze je dost tatku,co ty sve ratolesti opravdu milujou a nechteji je vidat jen jednou za 14dni. Treba si rikaji;-mozna jsem spatny manzel ale dobry tata,deti mne miluji.
Odejit od manzelky znamena opustit rodinu a proto se nezenili aby svou roli nedotahli do konce.A tahnout to v manzelstvi,kde to neklape-to je tezka kara.A je milenka reseni?
Kdyz clovek leze po pousti a jeho druh mu neda napit,za to jiny mu nabidne z lahve-ma to odmitnout?Kvuli moralce?
Clovek kdyz nedostava lasku-odumira.
Kdyz ji neni doma a jinde se nabizi...kdepak,v tomhle ja nejaka svedomi neresim.

to já zase chválím, ale problém bude v tom "žasnutí", jak jsi napsala. Žasnout - to ještě neumím :-)) No, pan doktor Plzák jednou řekl, že chlapa po čtyřítce je potřeba denně chválit-chválit-chválit. Stopro věřím, že je to prvada ... no jo... ale... kdo bude ksakru chválit mě?! Já to přece taky kurňa potřebuju, no ne? :))

smir se s tim ze zeny zraji drive nez muzi,tak se nauc pochvalit sama a muze chval-aby byl doma pokoj)))
a nebo-o pochvalu si rekni;-" tak co,chutnalo Ti?"-no jen pablb by nerekl-"jo,bylo to vyborny")))

já jsem si tuhle vzpomněla jak mě tchýně docela vážně říkala (a to už mám jedno velmi dlouhé manželství za sebou): Když po mém synovi něco chceš, musíš si najít dobrý okamžik, jestli má dobrou náladu, jestli toho nemá v práci moc, jestli není úplněk (to jsou chlapi 3 dny před a 3 dny po děsně nervózní, říkám tomu chlapský menzes), ........ ze začátku jsem si fakt myslela, že si ze mně dělá legraci, ale když mi došlo, že to myslí vážně, docela mě to dopálilo. Taky nejsem žádný diplomat, řekla jsem jí, Ty myslíš, že chlapi koukají na to, když něco po nás chtějí, jestli jsme se dobře vyspinkaly, v práci toho nemáme zrovna hodně, že právě nemáme menzes........koukala na mě jako když jsem spadla z višně. Tuhle jsem to zrovna vykládala manželovi a děsně jsme se tomu smáli. Já taky nejsem žádný diplomat, ale manžel je stejný, naštěstí je takový, že když ho o to požádám, tak se to snaží tak nějak brzo udělat a pokud ne já jsem docela zručná a pokud je to na mě dlouhé, jdu si to v klidu udělat sama a on se většinou přidá. Já nějak neprudím, život není o tom toho druhého hvězdičkovat, oba dva to víme, vážíme si toho, že jsme spolu a že se máme a tak nějak se snažíme, aby to bylo hezké.

pises, ze mam prima manzela. mam. Ale on nebyl takovy vzdycky. Drive jsem taky o spoustu veci musela skemrat, dokonce jsem omdlela pri nakupu protoze jsem byla nemocna a on nechtel jit nakoupit. Ja musela a on memusel. Doma dve male deti. Vztah se bud vyviji pozitivne k vzajemnemu porozumeni nebo jde porad dal do hajzlu. A to co pises Ty o tchanovi se vyvinulo do hajzlu. Ale na vsechno prece museji byt dva. ja jsem se nikdy nenechala pokorit. I kdyz jsem byla vztekla, nikdy jsem nebyla pokorena a ponizena. Vzdycky jsem zvedla hlavu a sla dal. SVOJI cestou. Neexistuje aby muz neco zene zakazoval, aby ji neco nedovolil, aby ji nekam nepustil a aby ji neco prikazoval. co by delal kdyby neposlechla? Bil ji, tyral? To je trestne a lze to hlasit napolicii. At to zkusi nejaky chlap me uhodit! At me zkusi uhodit!!! To by byl teda mazec. Kdepak, zenska nesmi nechat po sobe rajtovat. Ale to prece neznamena ze kdyz ma zena navrch bude ona rajtovat po muzi. Vztah neni boj. A kdyz se zena nepodda, ziskava porad silnejsi pozici. A pak zalezi jen na jeji vnitrni sile aby ji nezneuzila ale vyuzila k prospechu vsech.
Drzim nad muzi jako takyovymi ochrannou ruku. Mam jich doma hodne. Jsou vsichni hodni a laskavi. Ti jako Lidin tchan se mi asi zdalky vyhybaji anebo se chovaji ke me zdvorile. Nikdy jsem se na vlastni oci s necim takovym nesetkala.

Mozna nejde jen o to chvalit chlapa ale ukazat ze jsme s nim stastne. Aze je to fajn, ze jsme si vybraly zrovna jeho, toho nejlepsiho :o) Protoze neni nic lepsiho pro pohodu v rodine, kdyz ma chlap dostatek sebejistoty a sebevedomi, kdyz je stastny a spokojeny ze zije v rodine kde ho maji radi a vazi si ho. Ze je milovan! Snad kazdy clovek touzi byt milovan a muzi obzvlast. Kdyz je muz milovan tak dokaze delat zazraky :o))

aspoň na svém "území" a chlapci to fakt potřebují. K tomu dalšímu vývinu. Ne podlejzání, to by ten můj na mě poznal.

ze by zkusil jen jednou...
kdo nezazil-nepochopi.
Ze zena kolem 40ti ma uz jasno a pevnou pozici.
Ve 20ti to tak nebyva.
A v domacim nasili-kdyby to bylo jen tak ze by proti zene stal jen chlap!!
Jenze ono je to casto tak ze stoji proti ni cela rodina.
Proc si to chlap dovoli?-jednou zkusi a vidi.Treba to neskonci rozvodem ale manzelka mu tak zatrese zakladama,ze si to priste nedovoli.
Myslim jedno,ze ac se stari nemaji vmesovat mezi mlade,nasi dceri kdyby partner namlatil,tata by sel a hubu mu rozbil.Jenze toho neni kolikrat potreba,staci kdyz manzel citi,ze jeho zena ma porad i zazemi u rodicu-ma kam jit.Jestlize chlap mlati zenu(vyjma u cikanu,tam se to jeste obcas vyzaduje),pak vi ze si to muze dovolit a tady je otazka-proc.
Muze se kdykoliv a ktera koliv zena sbalit s detma a jit okamzite?
Ano,policii mame a pevne doufam ze se ta situace trochu lepsi,kdy policie pomuze.Ale ne vzdy,ver.
Porad se mi nelibi jak rikaji nektere jiste zeny-"ze by zkusil jen jednou."
Ono to tak ma byt jenze to zavani tim,ze bite zeny si za to mohou samy,pac jsou mekkoty ci hloupe atd.

vim ze jsu zenske v uzkych, moje teta byla jednou z nich. Vzala si muze hovado. Ktery se vyhrozoval cele rodine a bil deti. nastesti brzy onemocnel a umrel na rakovinu. Jeho zena po jeho smrti rozkvetla a zacala novy zivot. Takze urcite je mozne slapnout vedle a vzit si vola. Dnes si myslim, ze je jednodussi odejit. Ale je klidne mozne ze se pletu. Ze je to stejne tezke jako kdysi. ale odejit se musi v momente, kdyz je muz poprve agresivni.To treba jeste deti nejsou na svete a zena to stihne bez velkych sramu.

mám podobnou zkušenost. Asi by mi to nešlo zase odeslat, tak se nebudu rozepisovat o svém příběhu, je to prostě jak Radka píše.

K tomu Tvymu pribehu bych mela drobnou pripominku.
Rakovina je zakerna a clovek ma prvni priznaky prave zmenou chovani a to klidne 5let pred vypuknutim teto nemoci.Taky zalezi na charakteru ale zmena chovani je vzdy spise negativni,takze jeden ma neustale depky-jinymu stoupne agresivita.Zvlaste,jedna-li se o zasazeni ledvin,jater,sleziny,to potvrdi lekari ze ma to vliv na psychiku.
Pises ze brzy onemocnel-je pravdepodobne ze si ho teta vzala uz nemocneho,jen to jeste nikdo nevedel.
Kazdopadne si uvedomuju,ze bych nerada necim takovym onemocnela,protoze jsem clovek pohodovy,nejsem narocna a smeju se rada.Nemoc by vsak ze mne mohla udelat desnou kravu a nerada bych od tud odchazela s tim,ze druhym by se jen ulevilo)))))
To pisu proto,ze obecne rikame-je to hovado,ja bych se takto nechoval,aby pak clovek z hruzou zjistil ze i on se muze stat hovadem.Cimz nechci rict ze by se se zlym clovekem melo jednat v rukavickach.Ale zname-li pricinu,proc je nekdo zly,tak se to tak nejak lepe resi,treba v nas samotnych.

jasmino, byl to vul nejvyssiho razeni. Jiz jako mladik si bral tetu pod pohruzkou ze vsechny zabije pokud mu to nedovoli. Byl policajtem a postupne stoupal v policajtskem zebricku. Vsechny mel v hrsti a vyhrozoval se nasilim. Syna bil dokud ten neutek z domu. Umrel kdyz mu bylo pres sedmdesat. Poslednich pet let se zmenil. Zkrotl, stal se z neho beranek a litoval svych cinu. Teta mu odpustila a nikdy nedala na nej dopustit. Byl to jeji muz. Jeho deti mely pred sebou tezkou cestu k vnitrnimu smireni.

Můj muž je fakt zlatíčko. Je zlatíčko ve všem důležitém. Ovšem má taky svoje drobný chybičky (kdo je nemá?). Třeba sám uznává, že má lehký sklony být línej a kdybych ho já sem tam nekomandovala, tak se spousta věcí u nás doma nikam nepohne. Když už jsou ty věci udělaný a hotový, tak bez zábran sám přizná, že je fakt rád, že se k tomu nakonec rozhoupal, že se mu do toho nechtělo, ale teď má radost že už je to vyřízený a v pořádku. Mockrát mi řekl, že potřebuje ženu, která ho trochu vyburcuje k aktivitě, s mírnou ženou že by "uhnil" :-). (No jenomže navenek to pak může vypadat tak, že já jsem ta semetrika a on chudáček.)
Práce máme doma rozdělený dost podle onoho konzervativního modelu čistě proto, že jsme se na tom před léty domluvili. On má narozdíl ode mně od přírody talent na technické věci, elektriku, zas je levej na žehlení, vaření, záclony by neušil, utrápil by se u nich, kdežto mně to jde a navíc mě to baví. Já dělám složitější "ženské práce", on "mužské práce" + nenáročné drobnosti (vytřít schody, vynést koš...), ve finále nám domácí práce vycházejí zhruba spravedlivě. Pokud bych postupovala podle vašich výše psaných doporučení, teda abych ho neobtěžovala a poličky, lustry atd. si udělala sama, tak skončím s tím, že budu dělat doma VŠECHNY práce, já skončím uštvaná, manžel odpočatej na kanapi - a takhle si to doma zařídit fakt nechci.
Pokud jde o chválení - já jsem taková duše bezelstná čistá, že mám fakt upřímnou radost z každýho opravenýho botníku, rovně udělaný poličky, pověšenýho lustru :-)... No a jak se tak nepokrytě upřímně raduju, manžela nadšeně chválím a obdivuju, tak on mírně vrčí, ať zmírním svý oslavný tance a nedělám z něj debila, že přeci opravit botník je normální :-)).

s tim, ze to by zkusil jednou, ma radka pravdu, to zenska muze mit srovnano klidne uz v 15, pokud pochazi z rozumneho (ne nutne idealniho, to asi nema nikdo) prostredi a nema sebevedomi na bodu mrazu. Ja jsem o tom taky presvedcena uz od mladi, protoze chlap co uhodi zenu (pominme extremni pripady ohrozeni zivota, zdravi treba v zachvatu neceho apod.) je chudak a ne partner, s takovym nikdy vic, i kdyby se omlouval opilosti nebo cimkoli.

Psychicke tyrani je neco jineho, to se casto blbe rozpoznava, sikovnej manipulator znici skoro kazdou zenskou, aspon na cas (i mne se to stalo), probuzeni pocitu viny, za vsechno si muzu sama apod. Ale za to, ze ji dal po hube, si nikdy zadna nemuze a skoro kazda to vi! Moje tchyne taky nemela nic moc manzelstvi, no a odesla (pry, manzel to az tak do detailu nezna) v okamziku, kdy ji jednou jednu vrazil - a dobre udelala :)

taky manzelka, tak jak je to u Vas je podle me idealni. Myslim ze uprimna radost z noveho botniku je nejvetsi chvala :o) Me manzel taky honi, protoze bych se jinak povalovala. Hlavne me honi do sportu, behat a nuti me do ruznych konicku.
Myslim ze tak to ma byt. Aby byli oba spokojeni. At s honenim nebo bez :o)

To o zaveseni svetel jsem psala v jine souvislosti. Kdyz zena ceka donekonecna. To by mi fakt vadilo, kdybych musela pasivne furt na neco cekat. A porad o neco prosit nebo skemrat.

ja pochopila ze umrel brzy-jako po snatku.
No tak to jo-to byl vul)))))))))))))))
Johanko,je nerikam ze by zena nemela po prvnim uderu odejit,naopak.
Take doufam ze dnes to je uz vse snazsi.Jeste v 90tych letech,kdyz mlada zena s miminem nemela kam jit,treba ze uz nemela rodice,-tak opravdu nemela.
Kde sehnat byt a praci kdyz ma doma nemluvne? A i dnes-je dostatek domovu pro matky?
Jasne ze kdyz jsou deti o neco vetsi,da se zajit za socialkou,psychologem ktery potvrdi ze dite to vse vidi a v zajmu ditete...ale to nic,jen rikam ze to vzdy nejde po prvni rane okamzite balit-neni kam.
Jasne,kdyz zena s nasilnikem je uz 10let-tam je to o necem jinym.

o "sadistickych" rodinach,tedy-synacek hovado a jeho rodina s dlouhyma prstama.
Ikdyz s odstupem casu vidim; nekdy matce nezbyde nez utyct a nenechat se vydirat pres dite-tudiz ho tam nechat,pac dobrou vychovu zabezpecit beztak nemuze ale matersky pud je nekdy tak silny...

ja tam fakt mela to slovicko brzy :o) Ono je to tak, ze moje maminka je z 3 seter nejstarsi a vsechny tri maji pres osmdesat. A ten clovek umrel kdyz bylo nejmladsi tete "pouhych" 65 let, takze si jeste mohla alespon trochu uzit zivota. Zmizelo ji celozivotni astma a vylecil se ji okmazite zaludek. Cela rozkvetla a je stastna. O svem muzi nemluvi nikdy spatne. Akorat ze umiral jako nekdo jiny.

celozivotni astma a zaludek?-tak to byl upir.
A teticka je dobra ze to umela odpustit.Zloba se zivit v sobe nema,nakonec jak rikas poslednich 5 let byl jak beranek-clovek rad zapomina na to zle.
Je zvlastni-taky jsem znala jednoho policajta co doma bil deti-taky mu pak utekly.

moje teta je ztelesnena zivotni radost a optimismus. Je stestim pobyvat v jeji pritomnosti. Clovek cely pookreje :o)Je to fakt vzacna zena.

se vlastně upravují mantinely, aby člověk věděl co může a co ne. Mě se stalo, že jsem si vzala lesáka. Dostali jsme hájovnu, kolem louka, zahrada a dvůr. Pocházím z hospodářství a když jsem se vdávala a odcházela z domu, tak jsem všechny zapřísahala, že žádnej dobytek, žádná rachota, jen ta v účtárně. Ani ne do roka byl dvůr zabydlenej, králíci, husy, slepice, vepřík. Má drahá polovice se k tomu neměla, ale občas jsem ho k něčemu donutila. A tak se jal sekat zahradu a já vařila. Před polednem přišel domů, rozvalil se na gauč a prohlásil, že posekal polovinu, ta druhá je na mě, abych z toho taky něco měla. Tak jsem sundala zástěru a nechala mu na plotně rozvařený oběd a šla si sekat. Ten den jsme neobědvali a navíc jsem dostala od tchyně nové nádobí, některé hrnce nebyly dále k použití. Od té doby nic takového nebylo nutné. Taky byly problémy s odkládáním svršků. Nikdy je nedal tam, odkud je vzal, nebo něco do prádla. Pořád se povalovaly svršky po gauči, křeslech nebo v kuchyni na židli. Když jsem je párkrát uklízela, pokaždé jsem nadávala jak špaček a vyhrožovala, že mu je vyhodím oknem ven. Jednoho rána se nebylo do čeho ustrojit - pracovní uniforma nikde, ať hledal jak hledal. Tak jsem mu poradila, ať se podívá na zahrádku, třeba se tam něco najde. Byla tam, ale bohužel v noci pršelo, tak se nedala použít a tak šel do práce v uniformě parádní. Všichni se divili, ale od té doby věci po sobě uklízel a pokud se stalo, že něco někde zůstalo a já se k tomu hrnula nadechujíc se, bleskurychle to popad a dal kam to patří. A takových příhod bylo nespočet, je fakt, že mi říkali metrnice, ale ani můj muž si nenechal všechno líbit a tak ty mantinely byly ustálené. Kdybych byla slepice, tak vařím oběd a brečím nad tím, jaké hovado jsem si to vzala, a o tom to všechno je.

to jsou teda nabídky :-). Když se vdáš, máš dvě možnosti - buď být slepicí nebo semetrikou :-).

Vzala jsi to doma za správný konec a já se tu skvěle pobavila.

taky je mozne byt stihackou. Ja byla za stihacku. Porad jsem chtela mit prehled :o)

to s tím sekáním trávy a ponecháním oběda na plotně byla skvělá taktika. Taková správně asertivní. Po letech manželství, kdy jsem byla žena hodně mírná, jsem se naučila být víc asertivní a teď mi muž říká, že bych tu svou asertivitu měla uplatňovat taky na někom jiném a ne jenom na něm. Načež mu s úsměvem odpovídám, že na jiných ji uplatňovat nepotřebuji. Stejně ho podezírám, že se tím baví. Co se týká domácích prací, je pomalý, ale za to důkladný a pečlivý. Poličky zhotovuje z vlastní iniciativy, protože ho truhlářské práce baví. Za to vyměnit vanovou baterii mu trvalo celý rok. Ale já jsem ho přesto chválila, jak je úžasné, že už necrčí voda všude kolem. Jinak výborně vaří a už se naučil i po sobě uklidit kuchyň, což považuji za obrovský úspěch.

V posledním čísle časopisu Marianne je krásná povídka na téma, kterým se tu zabýváme - autorka Monyová. Moc jsem se pobavila, pokud máte možnost přečtěte si ji. A jinak, přesně takový byl i můj exmanžel - pro známé a možná i pro neznámé by se přetrh, ale doma jsme měli "provizorní" botník asi 10 let a když se někdy dal do luxování, prosila jsem ho za chvíli, aby toho nechal, že si to radši udělám, protože jsem nemohla poslouchat jeho nadávání, kterým nejenom tuto práci doprovázel.

Tak muj muz u prace taky strasne nadava a jeste me u toho sekyruje, ze neco spatne pridrzuju. Asi si mysli ze to vzdam. Ale nevzdam :o) Hodim nevsimaka a pridrzuju dal!

tohle je muzskych nejlepsi obrana-ze jako teda-kdyz to chceme a prej nutny ale nadavaj u toho.-Ocekavaji ze si to manzelka priste udela sama,nebo neudela,to je fuk.
Spousta lidi ale dava prednost klidu v domacnosti a tak radeji maknou.
Nejen vsak muzi-i zeny nadavaji pri svych pracech,proto se stava ze chlap prijde z prace a jde myt okna,schody a umyje nadobi a jeho manzelka vzdycha na kanapi a predstira zlucnikovy zachvat nebo migrenu.
A ty vokna nemohou pockat az ji bude lepe-musej byt umyty hned,pac si to uz predem naplanovala....

tos dobre vystihla, s tim naplanovanim :) Ale k tomu zadnej soudnej chlap prave neni ochotnej, delat neco jen proto, ze si to zena naplanovala - joo kdyz pres ty okna neni videt, to je neco jinyho :) Ja je taky meju az teprv kdyz se pokoj pohybuje mezi tmavsimi odstiny sedi a muz mi rad pomuze, protoze efekt je hned videt :) Ale kdybych myla nebo ho nutila mejt okna jen proto, ze je jaro a sousedka taky meje...

To je vubec dobra vec, co me manzel naucil - cim vetsi bordel, tim vetsi efektivita uklidu na hodinu casu. On si strasne rad uklizi stul, ale tak dvakrat za rok, musi se to nejdriv dostat fakt do desnyho stavu, kdy veci padaji jen kdyz do toho fouknes :) Nicmene jsem si na ten jeho pristup zvykla a prijde mi fajn, jednou za par mesicu udelame z chlivu byt a mame radost, jak jsme si hezky uklidili a ze jsme neztraceli cas uklidem prubeznym :))

Mně nevadí, že přes špinavý vokno nevidim ven, já už ten protější barák dávno znám nazpaměť...

to rada slysim)))-ano,az kdyz je neporadek ze doma vsichni skacou parkur,tak eventuelne das 2 hodiny uklidu-a pochvala prijde sama,az kdyz muz bere posledni kosili,tak se vrhnu na zehleni,to pak hned vidi ze jsem neco udelala)).

ha ha..zvlášť ten od Minnie
Holky, vy jste super!
Když jsem si to tak pročítala od shora dolů, hned se mi udělalo líp. Tolik podobných situací...
Dneska si víceméně dělám vše sama.Mám klid a nedoprošuju se. Mužovi to vadí, to vím z jeho poznámek, ale je mi to celkem jedno.
Je navenek přesně tak úžasný, jak jste tady popisovaly, jen prostě TEĎ nemá čas a nemá ho vlastně nikdy. Já si ho udělám, i když dělám do večera, do práce dojíždím, doma mi absolutně s ničím nepomůže natož aby si po sobě odnesl aspoň hrnek. Když ho na stole nechám týden, bude tam.
Já si klidně obložím koupelnu, položím lino, vymaluju, natřu kde co i drobné věci z elektriky zvládnu.
Prostě už jsem to vzdala...a nějak je mi líp.
Ale tak to dřív nebývalo, až od té doby co se dal na soukromé podnikání v umělecké branži. Od té doby nemůžu "mistra" moc obtěžovat, má tolik práce a bývá TAK unavený..a kdo ne, že. Jsem po infarktu, mám kardiostimulátor a bývám taky unavená. Ale taky mně život baví, mám ráda lidi a nezatěžuju se blbostma. On je na všechno a na všechny nahvězdičkovaný...tedy doma..ve společnosti je to úžasňák. Tož tak.
A teď si vás jdu zase číst..jste všechny bezva a držím palečky kudlance, která hodně potřebným pomohla. :-))

jsi super zena,ktera se neztrati.
Znam tohle z praxe)))jo-jinak uz mi taky par mesicu sviti jen zarovky a v loznici uz ani to ne.
Ale ja si to jednou udelam sama,az se mi bude chtit.)))))

A co takhle "Manžel na hodinu"? Viz článek http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=005&r=mfvrchovina&c=676895&mail=1

V závěru článku se píše, že když si manželky inzerát o zprostředkování Manžele na hodinu vyvěsily doma, měly od vlastních manželů vše opravené v cuku-letu.

cetla jsem od Simony Monyove jeji knihy a s jejimi hrdinkami prozivala jejich pribehy, ktere bravurne popisuje. Nekdy jsem se musela nahlas smat, nekdy jsem cekala jiny konec....

tak to se musím v knihkupectví podívat, zatím jsem od Monyové četla jen asi dvě povídky a její styl se mi moc líbí. Bavila jsem se hned na začátku, když píše, že pochází z rodiny Náčelníka a Vichřice - no není to nádhera?!! Jinak k tématu - obecně jsou chlapi na jedno brdo, těch, co doma bez donucení pomáhají, je zřejmě jako šafránu. Šťastné ty, které je klofly. Ale třeba mají zase jiné nesnesitelné vlastnosti, že? :-))

Omlouvám se, že jsem nereagovala hned, ale nemám tolik času. Reakce ohromný.., holky zlatý, život není žádná prdel... sorry.. A že manželství není boj? Nevím už, kdo to napsal, ale není to pravda. Manželství je velikej boj a jsou to stovky malejch vítězství... , když jsou to vítězství. Jsem vdaná podruhé, mám tři děti a čtyři vnoučátka. Ze druhého manželství mám dcerku na vozíčku. A s ní jsem teprve poznala, co je fakt život "bez skrupulí"... To s ní jsem žila rok v Americe, projela kus světa a počtěte si víc na http://maruska17.bloguje.cz
S manželem jsem zůstala.. někdo se ptal, zda... Nejde jen tak ho vyhodit a nechat mu život bez problémů. Ten velikej problém tu je a on musí vědět, že ho menine. A háček? Našla jsem jedinej a nesmírně spolehlivej. Bojí se ostudy. Je to strach z ostudy jak v "dědině", tak i v práci... tam je totiž king! No, a doma... jak to napsat... "hovno hovno, slavný soude.." Tak mu napíšu občas mail, nebo SMS, nebo dopis - že se musí něco řešit. Jednou peníze, podruhé situace, potřetí kdo, kdy, kam a jak dál... někdy prostě musí, hajzl, něco vyřešit... Je to tak, že třebas přijde moje operace, pohlídat pejska, když jedeme s Maruškou /na vozíku/ do Thajska... Já řeším furt, on jen občas a v krizi..., tak si říkám, po těch letech - využít a zneužít a užít si. Jen se nenechat využívat. Už zase musím hlídat vnoučátka .. Moje víc psaní je trochu na http://lida37.bloguje.cz

Aha, tak tahle Lída :) četla jsem tvůj blog už dřív, dvě super ženský se perou s osudem a zařídily si super život, i když jim háže pod nohy klády...
Akorát jsem z toho blogu tak nějak pochopila, vidno že špatně, že muž zdrhnul. On zdrhnul tedy vnitřně, navenek zůstal.
Peklo má spoustu podob. A já opět, zas a znovu, tiše děkuju za "mého" člověka...

Jen upřesním s tím "zdrháním". On totiž, prevít, nemá kam. Tchán je sice v domku, nmohokrát jsem synáčka tam posílala, když už byl "na ránu" a bylo to s ním k nevydržení, ale on tam strašně nechce. Musel by tam totiž nejdřív uklidit a tady má naklizeno. Nevařím mum, neperu, nežehlím. Všechno toto jsem dělala a navíc ráda. O všechno přišel svým sobectvím. Jen bral a nedával nic a postupně jsem ho i z ložnice vystěhovala. Nikdy mě nebil, to ne, ale někdy slova víc a dýl bolí, než facka. Máme Marušku na vozíčku a on se taky moc bojí ostudy, že by ve vsi řekli, že odešel od rodiny a na mrzáka se vykašlal. Tak vždycky chvíli seká dobrotu, my říkáme - sbírá body, aby tady mohl dál s náma být. Už jsem ho dávno přestala milovat či nenávidět. Je mi fuk a je tady proto, že je to Marušky táta a tak na něj občas přesunu nějaké povinnosti.. Vnitřně zdrhnul už dávno a fyzicky nechce a bojí se, že by asi někde ve špíně uhnil... Tak si hlídejte ty hodný chlapy, moc jich není...

Ahoj holky. Taky jsem zatím vdaná za takové umíněné, sobecké, nepraktické a egoistické ,,děcko,, Přesně jak píšete. Nikdy nechtěl udělat něco, co jsem potřebovala, aby udělal a neudělal to ani sám od sebe. Když chtěl něco jeho kamarád, tak se přetrhl Nechává po sobě bordel, chyba je vždy u jiných, ale nikdy né u něho.Nedá se s ním mluvit o problémech, není schopný komunikace, když byl problém, tak se šel ,,ožrat,, a teď to trumfnul tím, že si našel nějakou mladou husu. Když byl v hospodě, tak se tam spustil s nějakou ....... a tak se do ní zamiloval, že je schopný dělat věci, které nikdy nedělal. Ze svých koníčků, návyků(takových, které by vadily každému, ale o tom se zmiňovat nebudu)nechtěl slevit ani za nic. Teď z nich slevil a snaží se před tou novou známostí vypadat jako krásný, mladý a nevím co ještě, aby se jí líbil.Imponuje mu, že ona vydělává víc, než on a syn dohromady(to z něho vypadlo) Bude mu 47 a ona je cca 27letá. Tak vidíte, co mají chlapi v hlavě.