Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Syn přišel se žralokem na patě. Na botách, které nosil jeden měsíc. Koupených u „Vietnamců". Vím, říká se, že mají nekvalitní zboží, ale také vím, že naše jediná místní nevietnamská prodejna obuvi má ve svém sortimentu kromě kožených poctivých, ale velmi drahých bot také ty „vietnamské" , ovšem za dvojnásobnou cenou. A také vím, že syn neumí boty nazouvat. Zásadně je nerozešněrovává, leze do nich násilně a krabatí opatky, jazyky jsou zmuchlané ve špičce, vnitřní stélka po týdnu chybí atd.

     Kupuji mu proto boty u Vietnamců, za jedno roční období zdolá dvoje. Dnes byl výjimečně dobře naladěn, a tak jsme absolvovali velkou anabázi po místních obchůdcích. Prošli jsme čtyři a nic. Problém je také ve velikosti. Má nožku číslo 46. Vybere si model a oni mají nanejvýš 45. V poslední prodejně už nás doprovázela i maminka, kterou jsme potkali na náměstí a ona si tohle divadlo nemohla nechat ujít. Obdivovala jsem tiše syna, nesnášejícího nákupy, zkoušení a naši starostlivou společnost. Byl v pohodě, snad i proto, že mi bylo už jedno co koupíme, jen aby to byly boty a vůbec jsem se do toho nepletla.

     Malý veselý Vietnamec měl z naší návštěvy evidentně radost, přinesli jsme rozptýlení do jeho prázdné prodejny. Byl tak milý, že se syn dokonce podvolil zkusit znovu i vel. 45. Samozřejmě mu byly malé. Prodavač se tak upřímně té situaci smál, že jsme se trošku bezdůvodně nakonec řehtali všichni. Odešli jsme s nízkými botaskami. Riskli jsme to. Třeba už nikdy nenasněží... (psáno těsně před současným velkosněžením – pozn. red.)

Ale – chtěla jsem psát o tom hodném člověku. Už nejméně tři týdny řešíme rozbitý zip u synovy bundy. Nechce se mi do té opravy. Musela bych starý vypárat a nový všít v ruce. Babička by záměnu provedla jednodušeji. Poškozený jen odstřihla a na to torzo našila jiný. Takže jsem stále o tom jenom mluvila a nic se nedělo. Dnes jsem ale měla bojovnou náladu a tak jsem syna navlékla do oné bundy a v galantérce zakoupila potřebný zip. Tvářila jsem se pěkně kysele, v předtuše, co mě čeká ... a prodavačka mi nabídla, že ví o někom, kdo mi zip všije!  HURÁ! V jednom místním krámku seděla mladá dívka nebo paní a potvrdila mi tu informaci. Dokonce mi nabídla, že kdybych měla zip odpáraný, tak ho všije do odpoledne. To jsem neměla, ale ona stejně synovi bundu odebrala a že si mám po druhé hodině přijít.

    Přišla jsem si. Ta příjemná a ochotná osůbka se mi omlouvala, že udělala v jednom místě neznatelný záhybek; já bych si toho prosím vůbec nevšimla. A víte, kolik si za tu práci řekla??? Ne, tomu neuvěříte – 60,- Kč. Hned v pondělí tam půjdu s kytkou. Hodní lidé opravdu existují... Zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk