Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Když jsem se vdala (v r. 1964) a narodila se nám dcera, tak coby moderní manželé přistoupili jsme k výchově dítka nekonvenčním způsobem. Nebudeme před ní nic skrývat, nebudeme takoví, jak jsme to znali od našich rodičů  (vidět některou z matek v podprsence bylo tehdy nemyslitelné „fó-pa"), my budeme jiní. Takže když dcera odrostla dětské vaničce a začala plavat ve vaně, koupávali jsme se s ní i my, jednou já, jindy manžel – ať ví, jak vypadá dospělý muž a žena.

     V té době ji až tak moc náš vzhled nezajímal, hlavně že byla plná vana. Pak nastoupila do školky. Byl to její první vzdělávací ústav a vzdělal ji. Nadešla doba koupání, svlékla jsem dítě a šup s nim do vany, manžel si odložil v kuchyni a jen tak v nedbalkách dokráčel do koupelny – a v tu ránu byl zpátky. Tak na něj koukám, co blbne, vždyť se ta holka v tý vodě sama utopí a on na to -„končím s koupáním. Když jsem si sundal trenýrky, postavila se ve vaně, ukázala prstíkem a prohlásila – jé, hele,  čulynka.." Od tohoto okamžiku k ní do vany nevlez.

     Dalším poznáním byla prsa. „Jé mami, já bych chtěla taky takové balonky, jako máš ty". Manžel na to hned pohotově: „To musíš pít pivo (on Plzeňák, já Moravačka), aby ti narostly, pak je budeš mít jako máma".

    To ji mohly být tak čtyři, jenom čuchnout k pivu – a celá se oklepala. Jenže – od té doby jsme před ní museli pivo schovávat, okamžitě se po něm sápala – nechutnalo jí, ale touha po balonkách byla tak silná, že i přes ten strašlivý odpor si občas lízla. Netrvalo to dlouho, po čtrnácti dnech balonky nenarostly, tak to vzdala a my zas mohli nechat na stole nedopitou skleničku.

     Už je dospělá, má balonky číslo pět a vlastní dceru, která by chtěla prsa, jako má babička.

Zdena P.

linkuj.cz vybrali.sme.sk