Vztah dvou lidí je na jednu stranu složitější, než vztah 2 národů a na druhou tak strašně jednoduchý.
Složitý v tom, kolik podmínek musí být splněno, aby se ti dva do sebe vůbec zamilovali (fyzickou přitažlivostí počínaje a povahovou kompatibilitou konče) a jednoduchý v tom, že pro udržení vztahu stačí tak málo - tolerance, empatie a ohleduplnost k partnerovi.
Vztah není mršina, ze které ten silnější urve víc masa, ale jemná květina, kterou musí oba dva pečlivě zalévat a pečovat o ni.
Pro někoho snadné, pro jiného nepřekonatelný problém...

co slovo, to perla! :-D

Hluboká a divoká filozofie... :-))

si tolerantní klidné ženy muž mnohdy neváží a bere to jako samozřejmost? Proč si ten od stihačky váží každé chvilky, kdy je ta jeho aspoň trochu normální a tleje v tomto svazku ? Ptám se.

znam hromadu takovych zenskych. Troufnu si tvrdit, ze je takovych mozna 80% z tech co znam. Postupne jim muzi utekli nebo je vyhnaly samy jako uplne neschopne blby a budizknicemu. S takovou zenskou je zivot jedno velke utrpeni a vydrzi to jen masochista nebo nekdo kdo ma casove narocne konicky a narocny job. Takze se doma vubec neukaze.

takto extremni vztahy a -obe byly az prepeclive na domaci poradek.
V jednom vztahu to dopadlo tak ze ona si nakonec nasla jineho a odesla,v druhem tehdy-ten jeji ji byl neverny.
O tom prvnim vztahu vim vic a to,ze ona si ho nebrala z lasky.Byvala zamilovana ale rodice si neprali,pac nebyl zamoznej.Asi mela doma velky peklo,protoze si od rodicu dala rici,toho kluka opustila a vzala si jineho-doporucovaneho.Ale-presne plati to,co tady ma Kudlanka jako motto;-"kdyz zena nedostane toho,ktereho miluje,beda tomu ktereho dostane."
Ta jina rodina-to nevim jak to bylo ale kdo vi-ona ze selske rodiny a sedlaky zustali vsichni i v dobe komunismu.A on taky ze selske rodiny.Bozinku-jak ta makala!!Ja jsem v zivote nepotkala jineho tolik pracoviteho cloveka jak ji.A doma mela naklizino pri tom vsem,jenze kdyz prisli deti domu na svacu,tak ji jedli v koupelne nad umyvadlem-aby nenadrobili.Na sedaci soupravu tam nemel nikdo narok sednout.A jeste pri tom vsem honila manzela po vsi,kdyz mela podezreni ze je u nejake baby nebo na pive.
Akorat tu energii-tu ji zavidim ale ja bych ji urcite vyuzila k jinym vecem)))

Manželství je boj a na to přijde každá. Jen ne každá přijde /me/ včas na to, že narozením dítěte nám nastává děsná zodpovědnost hlavně v tom, že - žádnej cizí chlap nebude nikdy mít ty naše děti rád tak, jako je má vlastní táta. Když to teda není alkoholem zlikvidovanej debil a nebo násilník. Normální kluk miluje ty svoje děti a je dobrý jim je občas nechat "na pánský jízdě". Nebudou děti ve 100%ním zabezpečení, ale nikdy na to nezapomenou. Naše dokonalá péče není nikdy oceněná a čím dřív nám to přestane vadit, tím pro nás, holky, líp. Když si týden děti i manžel od naší "úklidové i hygienické péče" odpočinou, bude všem líp. Fakt to funguje...

ale že bych s tím někdy buzerovala doma manžela když přijde z práce domů, to snad ani ne. Vzpomínám když jsem se vdala, tak mi mije babička říkala, žena musí doma udělat příjemnou atmosféru, aby se muž, co zabežpečuje rodinu vracel rád. Vždy když se vrátí, přivítej ho polibkem a milým úsměvem, dej mu 10 min aklimatizace, nech ho převléknout, nabídni něco k pití, ne abys na něj hned spustila co sousedka od vedle nebo co je potřeba zaplatit....dělala jsem to tak a měla pravdu. Vždy tam vonělo jídlo, v troubě byla nějaká buchta......Můj bejvalej muž když pak žil s jednou holčinou, tak za mnou jezdil a říkal, mě tak schází ten náš domov, ta milá atmosféra, to jak jsme měli vždy vázičky, svíčky, podložky na stole. Teď si když nesmetu drobky ze stolu já, tak jsou tam i týden, když si nevyžehlím a neuvařím.....jéééé to mě to hřálo na duši, ono občas vypadá, že to ti chlapi nevnímají a berou jako samozřejmost a jen dělají bordel. A současnej manžel mi často říká, já chodím domu tak moc rád, ani víc chválit nemusí, to stačí, když se k Vám někdo vrací rád a on to dokáže také ocenit, nějakým dárkem, kyticí, pozváním do restarace, udělá sám hezký den pro Vás.

krmte ty bestie a uchvalte je k smrti...vždycy když přijdu domů a je vše v pořádku, políbím manžela a jsem vlídná. Když je doma binčus, a zbytečný, ne po vykonané práci, vlídná nejsem. Musí vidět ten rozdíl. U nás to je tak, že domů chodím většinou později já.

Znám taky případ jako psala Jasmina, resp. ten druhý, či lépe ty druhé. Protože není jen jeden. Baby doma vysírajíá, a večery tráví u televize, a tak si manželé postupně našli milenky. Ale nerozvedou se, protože z těch svých stihaček mají strach. To je situace - co s tím ?

:) je docela zajímavé mít víc času a začíst se do zdejších komentářů třeba 2x, 3x, ne pro obsah sděleného...
některé mezi řádky (možná jen na mě, připouštím:) doslova křičí Mě doma nikdy moc nechválil, hlavně tatínek ne, tak se chválím sama, za všechno, jsem přece ta skvělá hodná holčička, i když to táta nikdy neřekl, nebo ne? ... :)
Rovnou - radši - dodávám, že v tom není kouska ironie, nic zlého.

A jak to ty ženské od mládí nakopává dopředu, podávají výkony v různých oblastech, ještě víc, ještě lépe, a jak si výsledků úsilí pak považují a za každý stupínek jsou rády.
My co tatínkové považovali za hvězdy světa, se nikdy k ničemu tak nedokopeme a všechno považujeme za samozřejmost :))

je docela zajímavé z některých komentářů, jak naprosto samozřejmě může fungovat "partnerství", aniž by o imaginárním partnerovi, bylo nějak konkrétně kdykoliv zmíněno a naprosto samozřejmě funguje celý partnerský život při vytíženém podnikání a nocích strávených u PC na Kudlance, místo vedle partnera v posteli. Nic ve zlém, jen je to k zamyšlení. Možná, že k celoživotnímu uspokojení stačí být za tatínkovu hvězdu světa, no proč vlastně ne? Je to úplně jednoduchý, tak co v tom vlastně hledáte holky Kudlančí za složitosti?

ja vim, ze to bylo asi na bb, ale presto, jelikoz se to efektivne tyka i me - v kazdym vztahu a domove je to jiny, nikomu do toho nevidime. My treba u tech pocitacu sedime vecer v posteli vedle sebe :) A to, ze celej den pracujem, i o vikendech, taky neznamena, ze na sebe nemame cas, naopak, davam nam to napln, neco, o cem se muzeme bavit, nevydrzeli bychom se jen tak poflakovat a jen se sobe navzajem "plne venovat" :) Verim, ze u bb je to podobne, nebot na me pusobi dojmem vyrovnane spokojene zeny, ktera ma vsechno dobre srovnane.

K tematu clanku: v uklidove a buzeracni domacnosti jsem vyrostla, tak mam ted tu zabordelenou a spokojenou ;)

Výchova na každýho působí jinak. Mě otec nechválil, ale k žádnýmu velkýmu úsilí a výkonům mě to nenasměrovalo. Vyrostla jsem v nepříliš úzkostlivě uklízené domácnosti, a tu svou mám určitě ještě o kousek zabordelenější, než Johanka. Já jsem s tím spokojená, můj muž míň, ale ještě nikdy nebyl tak nespokojen, že by uklidil sám nebo se odstěhoval k nějaké vzorné hospodyňce...

Toto je ještě zajímavější, totiž ti anonymové, co si před koncem pracovní doby, tj. šéfem/erárem zaplaceného internetu, vylepší náladu poznámkou, kterou doufají popíchnout bb na Kudlance k vylíčení svého soukromého života :)
Ale protože jsem nebyla ironická předtím v poledne, nebudu ani teď a uspokojím zvědavost neznámého čímana :)

Je to v podstatě jak píše Johanka.
Noci trávím u počítače celkem často, ne kvůli zábavě, to kdysi před lety když jsem s internetem začínala, to bylo zajímavé.
Nepracuju od do a vůbec mi nevadí natáhnout tři noci v týdnu skoro do rána, když si pak natáhnu dva víkendy v měsíci na 4 dny, a roční dovolenou na 6-8 týdnů.
Že si potom, s hlavou plnou čísel, slov, myšlenek, někdy ne zrovna veselých, to už tak někdy s prací a lidmi chodí, jako na houpačce, odskočím někam na net a vypiju si u toho heřmánkový čaj nebo kakao na usnutí, je už takový zvyk. Odreaguju se a plynule přejdu do nočního klidu.
Občas je to jinak, ne po práci, ale po večeru stráveném někde mimo domov, například dneska, než se vyvenčí pes a uvolní zatím jediná koupelna v domácnosti.
Ponocuju ráda a často, můžu si to dovolit, když nemusím půl měsíce mít budíček před devátou, a to si ještě jen zapnu mobil.
Zítra nevstáváme nikdo, takže před desátou mobily nezapneme, pošťačka naštěstí chodí v poledne;)
Tolik k nočnímu počítači.
Pokud jde o tatínkovu hvězdu - myslím, že kdo chce, rozumí jak to myslím, v dodatku jsem tu myšlenku snad dotáhla i slovy dost jasně.
Někde jinde tady na Kudlance se rozvinula debata na téma feminismus, padla tam zmínka o knihách Olgy Sommerové, tam jsem to zmínila taky - z těch knih plyne jedno: právě otcové, kteří neuměli svým dcerám dát najevo cit, pokud k nim vůbec něco cítili, neměli je rádi, nepochválili je, často byli za těmi opakovaně nešťastnými vztahy svých dcer. A velmi často, zdánlivě paradoxně, přitom však logicky, za jejich úspěchy profesními. Ty ženy se tam dost často k tomu přiznávají - že v podstatě za vším jejich úsilím byla pořád snaha být dobrá, hodná, pořádná, pochválená, oceněná.
No, vlastně jsi to napsal dobře - nebyly hvězdou svých rodičů v dětství, tak se pak celoživotně snažily se jí stát - v práci, v domácnosti, při studiu, atd.
Teď si vzpomínám, nedávno jsem četla rozhovor se zpěvačkou Lucií Bílou. Další takový příběh.
My, ve kterých se tatínkové v rozumné míře "viděli", sobě ani jiným nic dokazovat nepotřebujeme, nemáme pocit, že si musíme cit a lásku, ocenění a respekt, zasloužit. Někdy je to na škodu.
To všechno sis mohl z toho co jsem napsala přečíst, že sis to vyložil jinak...no asi jsi chtěl.)
Tzv. imaginární partner není imaginární, je to dobrý chlap, ale skutečně nevím, proč bych se tu o něm rozepisovala? Vem to takhle:
Rejpavec by si stejně něco našel, ať bych chválila jakkoli.
A proč sem, kam píšou ženské obvykle na dně, nebo přinejmenším v obavách z budoucnosti, budu vypisovat jak se mám dobře...k čemu? Jen si to při čtení a poslechu různých příběhů ze života, nejen na Kudlance,víc a víc uvědomuju. Spíš se občas pobavíme o tom, co jsem tu či jinde na netu četla, co kdo tu psal, a tak.
Ne že by bylo všechno růžové, ale nějak není důvod si stěžovat, naopak. Asi už jsem velká holka, malichernosti přejdu, jsou vyvážené spoustou jiného dobrého, na to se soustředím a považuju si toho.
Nemám ve zvyku na diskuzních serverech na netu rozebírat partnera. Když mi něco vadí, povím to jemu, je to můj přítel, ne nepřítel. Když jde o drobnosti, co se snad ani neřeší, se kterými se prostě smiřujeme, tak to promrskám s kamarádkou, a je to.
Ale pokud ti dělá dobře si myslet, že jsem opuštěná chudinka trávicí život na internetu..tak si to mysli, asi to tvá duše právě teď potřebuje :)

P.S. Je půl druhé v noci, že bych to pokrytecky zkopírovala a poslala to sem až v nějakou neznámým čtenářům přijatelnou dobu? :)

Vlastně ta úklidová mánie mojí máti byl jeden z důvodů, proč jsem si nepřála nic jiného než vypadnout a žít si po svém. Nemyslím si, že bych žila v bordelu, ale některé věci neřeším. Mamka se s nimi srovnává hůř (trnem v oku je i odkapávač na nádobí).

je to u nas..domu se z prace moc netesim,protoze vim,ze jakmile si sednu do kresla okamzite uslysim vety typu:'Proc sedis a nic nedelas?Nemela bys jit uklizet?Podivej se jak vypada koberec-zrovna tamhle je drobek!'
Jinak naprosto souhlasim s Gitou..akorat je trochu tezsi utect od manzela nez od maminky...:)

Whatewal, tak tímle syndromem trpěla moje mamka taky :) Jak mě viděla zahálet, tj. sedět s knížkou přes den déle než čtvrt hodiny, už si vymýšlela nějakou práci. Protože "v domácnosti má ženská pořád co dělat" a "pořád jsou nějaké resty, které se můžou udělat" apod.
Nesnášela jsem pocit, že jak je máma poblíž, nedá mi chvíli pokoj:)
Ve své domácnosti jsem si to zařídila jinak, každý má své stálé povinnosti, mimo ně se navzájem vypomůže, když je třeba, a jinak je každého čas jeho časem.

Jinak jsem asi trochu chlap, po návratu domů taky potřebuju svojí půlhodinku, po dlouhém náročnějším dnu i hodinku. Sundat "mundúr", sprcha, domácí pohodlný "civil", měkoučké bačkůrky, velký kafáč, a teprve pak na mě můžou začít pomalu mluvit :))